Zpověď fotografa: Focení aktů je hra na flirtování

Zpověď fotografa: Focení aktů je hra na flirtování
Baví se i vydělává tím, že nechává hezké holky svlékat se do naha a potom je fotí. Pro mnohé to musí vypadat jako práce snů, i když má občas v patách policii.

Pověz nějakou vtipnou historku s policií…

Mám takové tři nejvtipnější. První je z focení na Pankráci, které probíhalo v telefonní budce. Jak tak fotím, tak vidím, že modelka z ničeho nic změnila výraz, otočím se a vidím dva policajty se založenýma rukama. S modelkou to ani nehnulo, že by se třeba oblíkla nebo zakryla. To vůbec. Tak se to snažím uhrát já a říkám, že už jsme na odchodu. A oni říkají: „Ne, to nemusíte, to jen tady nahoře přišlo udání, že tady fotíte nějaké porno.“ Tak říkám, že porno ne, že jenom prsa. Ale že už to balíme a jdeme. A policajt na to říká: „No to nemusíte hned, jak dlouho ještě chcete fotit?“ Já odpovídám, že už opravdu chceme jít. A ten jeden policajt říká: „Ne to vážně nemusíte, to si ještě tak půl hodinky pokračujte, my to tady ohlídáme.“

Klepněte pro větší obrázek
Koupelnové studio, Vinohradská třída (foto: Ján Hronský)

Druhá scénka se udála u Flóry, kdy jsme šli večer s modelkou z nějaké akce a našli jsme tam pohozenou vanu. Modelku napadlo, že bychom ji mohli dát na tramvajovou trať a ona by si do ní stoupla a měla na sobě jenom kalhotky. Proč ne. Odtáhli jsme tam vanu, ona si tam stoupla podle plánu a čekali jsme na tramvaj, aby byla v záběru i ona. Jede tramvaj a modelka si zakryje prsa. Tak jí říkám: „Co blbneš, dej ruce podél těla.“ Ona pořád zakrytá a dívá se mi za záda, otočím se a vidím policejní auto a v nich dva policajty. Ten jeden říká: „Co to tady provádíte za vopičárny?“ Tak mu odpovídám: „To nic, tady neteř přijela na prázdniny do Prahy, tak aby měla vzpomínku. Řidič, který byl o něco protivnější, říká: To si z nás děláte pr… ne? Odpovídám, že jenom trošku. Ten druhý se naklonil přes něj a říká nám: „Ale tu vanu potom dáte z toho kolejiště pryč, že jo?“ Tak jsem jako pokýval hlavou, že jo a on tomu řidičovi povídá: „Pojď, jedeme dál, oni jsou hodní.“

Třetí historka se stala na Letné, kdy jsem fotil pro jeden web holku v latexovém oblečení, které ze sebe postupně svlékala. Když byla úplně nahá, vidím, že za ní stojí policajti. Tak jí říkám: „Hele, oblíkej se, jsou tady policajti.“ A ona: „Kde“. Ukážu za ní. Ona se otočila a šla až k tomu autu, takovým tím svůdným krokem. Nakloní se do okýnka, strčí tam i ty svoje vnady. Policajti tam sedí jak malí kluci se sklopenými hlavami. Modelka říká: „Dobrý den pánové. Nemáte na půjčení želízka. My jsme si právě říkali, že by se nám hodily.“ Oni zakroutí hlavami, že nemají. „No tak to nic, tak se mějte,“ a šla zase zpátky. Hlídka odjíždí a já se tvářím nechápavě. Modelka mi říká: „Ty musíš překvapit, hlavně jim nedat žádnou šanci.“

Klepněte pro větší obrázek
Home Lights (foto: Ján Hronský) 

Jak se tyhle šokující představy, kdy fotíš například na ulici, vyvíjely? Předpokládám, že jsi začínal u focení kytiček a portrétů…

Začínal jsem samozřejmě u broučků a podobných věcí, pak jsem poprvé fotil do nějaké soutěže holku, která si z vlastní iniciativy vzala i plavky. Ty šly ale postupně dolů, chtěl jsem vidět prsa. Mám v sobě punkera, baví mě šokující situace, které působí i na diváka. Když vyfotím u sebe doma holku s roztaženýma nohama, tak na tom nebude nic zvláštního. Když se to ale odehraje někde na ulici, kde se na ní bude navíc dívat nějaký chlápek, tak si to ti lidé budou představovat. Začnou prožívat příběh, přemýšlet, jak to mohlo probíhat.

Tvé fotografie často nacházím na zahraničních serverech. Máš přehled o tom, kde všude jsou?

Nemám. Občas mě někdo osloví, zda může mé fotky vystavit na svém webu, já jim odpovím, že ano, ale s uvedením odkazu na mé stránky. Také se stává, že své fotky nacházím pod cizím jménem, a to se mi přirozeně nelíbí, takže autora žádám o jejich stáhnutí.

Dostáváš také ze zahraničí nabídky k práci?

To ne. Občas ale prodám do ciziny fotku. Přál bych si, abych se mohl uživit prodejem svých děl.

Klepněte pro větší obrázek 
Why (foto: Ján Hronský)

Proč se fotkou neživíš?

Mě si těžko někdo objedná na nějakou zakázku, třeba do časopisu. Neumím fotit módu, protože pro mě jsou mnohem důležitější holka než ty šaty. Líbivé fotky osloví každého, i mě, ale na zeď bych si je nedal. Potřebuji fotku cítit.

Slyšela jsem, že budeš mít workshop. Je to pravda?

Hodně lidí mi píše – udělej workshop, jak pracovat s modelkou. A já jim odpovídám: „Na tom není, co se učit. To vám mohu povědět během minuty – modelku musíš znát, pak se třeba opijete, zafotíte a jdete domů. Co chceš ještě víc vědět?“

Možná lidé, kteří s foceným začínají, mají před slečnami trošku trému…

I já jsem ale nějak začínal. Říkám si, že je to možná i v tom, jak se o nahotě bavíš na veřejnosti. I to tu holku může oslovit. Tohle fotografové nechápou, protože tohle se nedá naučit. Když budeš nesmělý, i ta holka bude mít problém se odvázat. Z těch fotografů nikdo snad prsa nevidí poprvé, a přesto se stydí.

Co tedy pro své fanoušky chystáš? Bude nějaká výstava?

Už jsem nad tím přemýšlel. Rád bych vystavil nejvíc šokující snímky, ale na nějakém kontroverzním místě. Třeba v bordelu by to bylo vtipné, jenže tam by nikdo nepřišel.

Klepněte pro větší obrázek 
Night Love (foto: Ján Hronský)

Věřím, že tvá tvorba hodně lidí pobuřuje. Ozývají se ti i negativní ohlasy?

Pamatuji si, že mně jednou napsali nějací lidé z Ruska, že je uráží mé fotky, na kterých je sovětská vlajka, a že je to pošpinění památky všech mrtvých druhé světové války. Samozřejmě to z mé strany nebylo myšleno zle, jen mám doma sovětskou vlajku, tak mi přišlo vtipné ji využít pro focení. Omluvil jsem se jim a napsal jsem jim svůj postoj k této historické záležitosti. Někdy se tedy ozvou i negativní reakce. Často třeba na modelky, že jsou vychrtlé.

Nedá mi to ještě, abych se nezeptala, jestli už konečně vzniká nová verze Brumeru Illusion, tvého softwaru, který se stal za poslední roky hotovým fenoménem?

Zrovna nedávno mě oslovil nějaký fotograf, zda v nové verzi počítá Brumer i s Pinhole. Odpověděl jsem, že ano, že vzniká nová verze 9.0, která zahrnuje i pinholky – lidí, krajiny, zvířat, kuchyňské linky, čističky odpadních vod a formule. Nová verze už je tedy na světě.

Jaké máš ambice do budoucna?

Nevím, jestli to není moc velká odvaha, ale rád bych svoje práce nabídl Taschenu. Pracuji na speciální sérii, která nikde není zatím k vidění. Vlastě Taschen je nejvíc, co se fotografovi, který fotí podobný styl, jako já, může podařit. Takže by mi možná stačilo, kdyby jednoduše z mé práce vznikla knížka.

Klepněte pro větší obrázek 
S hlavou v nesnázích (foto: Ján Hronský)

Setkání se Žltým Dodem

Čekala jsem spíš Hronského bouřliváka, místo toho na mě čekal plachý, stydlivý Dodo. „Bude lepší, když nás moc lidí neuslyší,“ řekl a podle toho jsme také hledali místo. Hlavně nenápadně. Objednal si pivo, objednala jsem si pivo a on se dal do vyprávění své story. Poslední roky v jeho životě hrají velkou roli ženy a ač by někdo byl někdo v jeho kůži rád, on o nich mluví neměnným stereotypním hlasem. Ožívá až při zmínce o jeho dceři – nepochybuji o tom, že ta je pro něj ze všech žen nejvzácnější. Mezitím si k nám ke stolu přisedává cizí muž okolo třicítky. Zahrádka se zaplnila. Dodo se na mě tázavě podívá, ale jo, dovolíme mu to, když nebude poslouchat. Slíbil, že nebude.

Pokračuje se tedy v povídání. Jak říká, asi bych nevěřila, že je tohle někdo schopen vymyslet. Tedy spíš udělat. Ptám se, jak vznikají tak šílené náměty fotek, jako čůrající slečna do kanálu. Přiznává, že na tématu se z větší části podílí modelky. A leckdy je konečný výsledek ještě slabý odvar toho, co mělo vzniknout původně. Navazuje řeč na fotku Night Life, kdy leží dívka na stole skupinky lidí.

Klepněte pro větší obrázek 
Fotograf a jeho modelka

„Přišli jsme do baru a jelikož jsme věděli, že budeme fotit, zeptal jsem se číšníka, jestli nebude vadit, když si tu uděláme pár fotek. Neměl být problém, když tím nebudeme obtěžovat hosty. Nato modelku napadlo, že by si chtěla lehnout na stůl támhle těm lidem a ukázala prstem na čtyřčlennou skupinku. Šel jsem tedy za nimi a zeptal se, zda by si mezi ně teď mohla lehnout polonahá dívka. Souhlasili. Modelka si tedy lehla a dali jsme se do focení. Ženy s tím vůbec neměly problém a nerušeně se bavily, ale na chlapech bylo vidět, že neví, jak se mají chovat, takže těm bylo potřeba trochu pomoci. Mezitím dorazili nenápadně policajti – ani bych je nezaregistroval – sedli si a bavili se mezi sebou. Když je zpozorovala modelka, řekla mi, že ještě lepší fotka by mohla vzniknout, kdyby si lehla policajtům na stůl. Načež se jeden naklonil do uličky směrem k nám a řekl: „No tak to už tedy ne, vážení.“

Člověk se baví už tím, jakým způsobem Dodo mluví. Modelkám přisuzuje zdlouhavý naivní hlas, což dohromady s jeho slovenštinou kombinovanou s měkkou češtinou zní opravdu komicky. Zato při zmínce o policajtech mluví tvrdým basem. Pán si od nás odsedá, dostal pokyn od číšníka, že se pro něj uvolnilo místo. Ještě na nás stačí mrknout a usmát se. Je jasné, že svůj slib nedodržel, poslouchal.

Témata článku: Rozhovory

Určitě si přečtěte

Vybrali jsme nejlepší fotomobily. Všechny nejsou drahé, začínají už nad 4 tisíci

Vybrali jsme nejlepší fotomobily. Všechny nejsou drahé, začínají už nad 4 tisíci

Proč s sebou nosit mobil a fotoaparát, když můžete mít vše v jednom, navíc i s velmi slušnou videokamerou. Smartphony válcují nejen levné, ale už i pokročilé kompakty. Po kterých byste měli sáhnout?

16 Petr Březina

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

2 Adam Kos

Fotografie týdne: Budu se jen dívat, slečno!

Fotografie týdne: Budu se jen dívat, slečno!

Sociologie se, jako většina společenských věd, nachází v jistém pnutí. Na jedné straně se snaží popsat procesy, jevy, spojení, která ve společnosti můžeme nacházet. Jde vlastně o činnost, která jako by se snažila zjistit si odstup od zkoumané skutečnosti.

Michal Černý