Zimní perspektivy na fotografii týdne

16. února 2011
TWEET SDÍLET
Někdy je příjemné se ohlédnout a podívat se s nadhledem, zda věci, které pro nás byly životně důležité mají takovou hodnotu, jakou jsme jim přisuzovali.

Myslím, že jen málo frází je tak bezobsažných a těžko realizovatelných jako pokyn, aby se někdo na věc podíval z perspektivy. Předně je totiž potřeba říci, z čí perspektivy se na daný problém máme dívat. Z ptačí? To zamítá ve své písni již Janek Ledecký, když zpívá, že na ptáky jsme krátký a že si dáme „na zobák“. Kdo navštěvoval hodiny deskriptivní geometrie jistě ví, že perspektiva není ničím snadným a pro většinu studentů je její konstrukce poměrně těžký boj. Frází o perspektivě se většinou chce říci, že daná věc má být nazírána očima toho druhého. Myslím, že je to ale postoj mimořádně pokrytecký, protože jen poukazuje na neochotu či lenost druhého vystoupit ze své zatvrzelosti názorů.

Klepněte pro větší obrázek
Zimní perspektivy; foto moslerwi

Naši politici se často předhánějí v tom, kdo má konzistentnější názory, kdo kolikrát otočil a komu se dá tím pádem nejvíce věřit. To ale nemusí být žádná výhra. Každý člověk, který se snaží pracovat na svém vzdělávání, výchově či celkovém růstu, musí nutně své názory měnit, jinak by to vše bylo k ničemu. Když se za sebou ohlédneme, můžeme vidět, jak se proměňovaly naše vzory, názory i postoje. A myslím, že toto ohlédnutí může být poměrně inspirativní a obohacující a zhodnotit to, co se zdařilo a co nikoli.

Zimní perspektivy nám ukazují pohled na ladovskou zimu roku 1962. Jsou decentním ohlédnutím se v čase a ukázkou toho, jak se lze perspektivně dívat vlastníma očima – díky propasti času. Čas je tím, co nám většinou dá nadhled a poznání řady věcí. Mnoho nepodstatného zapomeneme, nebo přestaneme považovat za důležité a můžeme v zrcadle času pohlédnout na svůj život trochu jinýma očima. Autor dnešní fotografie týdne moslerwi neukazuje dokonalost techniky, ale čas, jako nástroj umění, se kterým může fotograf pracovat. Obraz je pohledem do minulosti, určené časovým průběhem a divák se může nechat unést krásnou atmosférou a spolu s mužem na snímku se otočit a pohlédnout na zpět.

Gratuluji autorovi ke znovuobjevení krásného archivního snímku z šedesátých let a dovoluji si upozornit ještě na některé další zajímavé snímky, jenž se v uplynulém týdnu urodily v naší galerii.

Klepněte pro větší obrázek
Marianský most; foto Pavel Kozdas
 

Fotograf má jen omezené prostředky, jak může pracovat s divákem. Pavel Kozdas, ale na svém snímku Marianský most ukazuje, že umí nejen dobře fotografovat, ale také zapojit konzumenta snímku do děje a nechat jeho oči vystoupat po lince mostu až k slunečním výšinám.

Klepněte pro větší obrázek
Shadow (Stín); foto Simahnyk

Mezi doposud nerozluštěné otázky vědy – ať již přírodní či filosofické – patří otázka existence mysli. Co to vlastně je a jak funguje? Jaký je vztah neuronových spojení a elektrochemických impulsů a osobností člověka či jeho myšlenkovým světem? Snad právě v těchto otázkách je možné hledat inspiraci pro snímek s názvem Shadow (Stín), který pořídil Simahnyk.

Klepněte pro větší obrázek
Partie; foto tchmes

Myslím, že člověk může s přírodou svádět souboje téměř neustále. Může s ní soutěžit, může jí ničit, může se jí snažit překonat. Často je možné slyšet myšlenku, že člověk je vypuštěncem přírody – na rozdíl od ní má morálku, filosofii, rozum, umění. Jak dopadne další Partie? Na to hledal odpověď tchmes.

Klepněte pro větší obrázek
Usoplenec; foto SukiC1

A na závěr pěkná, i když poněkud hygienicky problematická fotografie, která nám představuje dítě z Nepálu, jedné z nejchudších a přitom nejkrásnějších zemí světa. Snímek Usoplenec od SukiC1 snad ani nepotřebuje další komentář.
 

Témata článku: Fotografie týdne

Určitě si přečtěte