Českou fotografickou scénu navždy opustil jeden z našich nejvýraznějších autorů, jehož tvorbu obdivoval i světoznámý David Hamilton.
Tichý se narodil roku 1926 v malé moravské obci Netčice v těsném sousedství Kyjova do rodiny krejčího a sekretářky. Studia ho odlákala do Prahy, kde navštěvoval, avšak nedokončil Akademii výtvarných umění.
Svoji kariéru zahajoval jako kreslíř a malíř, nicméně v šedesátých letech minulého století objevil kouzlo fotografie, jíž se chopil velmi svérázně. Veškerou fotografickou techniku si nadšeně vyráběl sám, čemuž vděčí i za svůj pozdější věhlas, jenž na přelomu tisíciletí přesáhl hranice české kotliny.
Tichý obdivovatel žen
Díky nedokonalosti vlastnoručně vyrobených fotografických přístrojů, jež sestavoval z mnohdy obskurních dílů, jako byla brýlová skla nebo plechovky, mají Tichého snímky nezaměnitelný ráz.
Charakter často „špatně“ zaostřených a rozličně exponovaných záběrů doráží přirozená patina, způsobovaná jak vyvoláváním, tak následným zacházením s fotkami, jež bývalo obvykle velmi nešetrné. V sedmdesátých letech propadl Miroslav Tichý asketickému způsobu života – přestal se stříhat, mýt, převlékat… výplody jeho tvorby se volně povalovaly po jeho kyjovském domku, šlapalo se po nich, někdy sloužily jako podložka pod jídlo. To vše dohromady společně s přiznaným voyeurstvím tvoří osobitý rys jeho díla. Fotoaparát někdy skrýval pod svetrem a fotil naslepo, aniž by se díval do hledáčku. Objektem jeho uměleckého zájmu byly povětšinou ženy, které potají zachycoval v ulicích Kyjova i v intimnějších chvílích například na koupališti.
V osobním životě však paradoxně ženy nevyhledával, doslova prohlásil: „Žena je pro mě motiv. Nic jiného mě nezajímá. Se ženami jsem se nespustil. I když vidím ženu, která se mi líbí – a možná bych se mohl pokusit o nějaký kontakt – uvědomím si, že mě to vlastně nezajímá. Namísto toho si vezmu tužku a nakreslím ji. Erotika, to je stejně jenom sen. Svět, to je jenom zdání, to je naše iluze.“
Obdivovaný i zatracovaný fotograf
Do popředí zájmu odborné i laické veřejnosti Tichého vyzdvihl sběratel umění Roman Buxbaum, který na základě jeho díla uspořádal několik zahraničních výstav (mj. v Curychu, New Yorku a Berlíně). Na sklonku života se tak dočkal velkého uznání, po němž přitom sám ani příliš neprahnul, a vedle prestižních ocenění sklidil také nemalou kritiku mířící především na „vykonstruovanost“ jeho kariéry a přeceňování tvorby, v jejíž nedokonalosti někteří nevidí víc, než zkrátka a jen nepodařené fotky šmírujícího amatéra.
Jedna z ne zrovna pozitivních recenzí hodnotí českou výstavu Tichého tvorby doslova jako „klamání spotřebitele“. Její autorka Lucie Tomanová svoje dojmy přirovnává k nálezu krabice starých fotek z pozůstalosti, u kterých si můžete nostalgicky zavzpomínat.
Nemusíte být nijak zvlášť empatičtí, aby ve vás fotografie od Miroslava Tichého takové pocity vyvolaly a právě v tom je ukryta jejich síla. Na kyjovském koupališti cáká voda a ozývá se jásot dívek, jejichž obnažená těla z povzdálí pozoruje stárnoucí podivín, prchající svými myšlenkami skrze ručně vyrobenou kameru pryč od všeobjímajícího komunistického dusna… fotka je neostrá, špinavá a snad i zlehka čpící zatuchlinou. Přesto má v sobě kus lidství, které mnozí jiní nedokážou zachytit za celý svůj život.
Miroslav Tichý (20. 11. 1926 – 12. 4. 2011)
Zdroje: Tichyfotograf.cz, Wikipedia.org