Možná už jste si několikrát říkali, že by bylo dobré dozvědět se něco víc o expozici a o tom, jak vlastně digitální fotoaparáty fungují. Dnes se naučí nejvíce ti, kdo fotí na plnou automatiku.
Jako u většiny přístrojů, také u digitálů se dá na automatiku spolehnout, se znalostí základních pravidel však můžete dosáhnout ještě lepších výsledků. Cesta k dobré fotce není nijak složitá.
Stačí pouze porozumět jednoduché závislosti tří parametrů a dodržovat několik nezávazných avšak lety prověřených pravidel. Pokud navíc vlastníte fotoaparát, který má na kolečku písmenka P, A, S, M, tak je nejvyšší čas začít pokročilé expoziční režimy využívat a vytřít zrak všem nezkušeným „cvakalům.“
Začněme od Adama
Digitální fotoaparáty je možné rozdělit do několika skupin – jednoduché automaty, pokročilé kompakty s možností nastavení expozičních parametrů, ultrazoomové fotoaparáty s elektronickým hledáčkem a digitální zrcadlovky. Vyjma první skupiny disponují všechny zmíněné typy digitálů pokročilými expozičními režimy P, A, S, M – programová automatika, priorita clony, priorita času, manuální režim. Ve výjimečných případech je k dispozici omezená nabídka těchto režimů, typicky P a A nebo P a M.
Ovladač expozičních režimů - obvykle zde najdete ještě scénické režimy či uživatelská nastavení
Abychom dosáhli správně exponovaná fotografie (tedy ani černé ani přesvětlené), je třeba vhodně nastavit expoziční hodnoty, kterými jsou clona a čas, těm ještě sekunduje citlivost. Znalost závislosti těchto tří parametrů je základem pro tvůrčí práci s fotoaparátem. Správnou kombinaci času, clony a citlivosti pomáhá určit expozimetr. V dřevních dobách analogové fotografie to bylo zařízení velikosti krabičky cigaret, kterou nosil fotograf na krku, dnes je expozimetr součástí každého fotoaparátu.
Matematika na prvním místě
pozn. redakce: vzhledem k zaměření článku jsou uváděné definice v "laické řeči", a tedy z čistě exaktního hlediska ne úplně přesné
Hodnota každého z parametrů – clona, čas, citlivost – se udává v mezinárodně uznávaných jednotkách a ustálené stupnici. Pro čas se používá značení v sekundách, pro clonu je to clonové číslo F (někdy také f) a pro citlivost jednotky ISO (dříve ASA či DIN). Pokud si projdete hodnoty clony a času níže, zjistíte, že dodržují jakousi pravidelnost.
| stupnice clony | F1,0 | F1,4 | F2,0 | F2,8 | F4,0 | F5,6 |
| | F8,0 | F11,0 | F16,0 | F22,0 | F32,0 | F44,0 |
| stupnice časů | 1/8000 | 1/4000 | 1/2000 | 1/1000 | 1/500 | 1/250 | 1/125 | 1/60 | 1/30 | 1/15 |
| | 1/8 | 1/4 | 1/2 | 1" | 2" | 4" | 8" | 15" | 30" | |
| stupnice citlivosti | ISO 25 | ISO 50 | ISO 100 | ISO 200 | ISO 400 | ISO 800 |
| | ISO 1600 | ISO 3200 | ISO 6400 | ISO 12 800 | ISO 25 600 | ISO 51 200 |
Clona je otvor, který propouští světlo, to projde objektivem a osvítí políčko filmu či digitální snímač (každé větší číslo znamená poloviční množství procházejícího světla oproti předchozímu číslu), expoziční čas zase udává, jak dlouho bude světlo na film / snímač svítit. ( každé další číslo znamená delší dobu osvitu). Např. správně exponovaná fotografie (pomineme-li nyní citlivost) má expoziční hodnoty 1/250 s a F8, stejného výsledku dosáhneme při kombinaci 1/125 s a F11 ale také při kombinaci 1/500 s a F4.
| příklad expoziční řady | | | | | | | | |
| čas | 1/500 | 1/250 | 1/125 | 1/60 | 1/30 | 1/15 | 1/8 | 1/4 |
| clona | F2,8 | F4,0 | F5,6 | F8,0 | F11,0 | F16,0 | F22,0 | F32,0 |
| citlivost | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 | ISO 100 |
Pokud však budeme uvažovat i citlivost snímače a rozšíříme počet proměnných na tři, bude vypadat stejný příklad následovně: správná expozice při ISO 100 je 1/250 s a F8 stejného výsledku dosáhneme při citlivosti ISO 200 času 1/500 a cloně F8 nebo také při času 1/250 s a cloně F11. Pokud tedy změníme hodnotu jednoho z expozičních parametrů, musíme pro zachování stejné expozice změnit i hodnotu jednoho ze dvou zbývajících.