Jména vítězů World Press Photo za rok 2012 jsou odhalena. Hlavní cenu si odnesl švédský fotograf Paul Hansen za melodramatický snímek pořízený při nepokojích v Gaze.
Pozornost českého publika ale směřuje jiným směrem, v kategorii sportovní fotografie totiž nacházíme dobře známé jméno Romana Vondrouše. Soutěž se každoročně těší velkému zájmu, jak ze strany fotografů, tak i ze strany médií a veřejnosti.
World Press Photo je totiž něco víc než jen soutěž a nejvyšší meta pro žurnalistického fotografa, je to výpověď o světě, ve kterém žijeme, o událostech, které se nás ustavičně týkají i dotýkají, i když ne zrovna přímo. Fotografové z celého světa nám potvrzují jen to, čeho se tak obáváme, totiž že svět, je nelítostný, a že hranice mezi pokojem a nepokojem jsou velice tenké.
Paul Hansen – Dagens Nyhete, vítěz WPP
Přesto, nebo spíš proto, budí World Press Photo mezi lidmi stále větší rozpaky a začínají se ozývat hlasy, jež upozorňují na zhoršující se úroveň této soutěže. A proč? Vadí jim, že vyhrávají pokaždé prvoplánově dojemné snímky? Vadí jim, jak fotografové brnkají na jejich city, když je nutí dívat se na obrazy, v nichž umírají děti?
Ostatně vítězný snímek letošního 56 ročníku je opět takový. Vyhrála fotografie od švédského fotožurnalisty Paula Hansena a její obsah je opět jasný a nediskutabilní. Je v něm vyobrazena nejvyšší bolest, smrt milovaného dítěte. Nelze se ubránit dojetí nad touto fotografií.A tak je to u většiny kategorií, jako by se soutěžící předháněli v tom, kdo nás dokáže víc rozplakat. Jedna z porotkyň se k vítězné fotografii vyjádřila slovy: „Síla této fotografie spočívá v kontrastech hněvu i smutku dospělých a nevinných dětí. Je to snímek, na který nezapomenu.“
Dominic Nahr - Mrtvý voják v Súdánu (3. místo kategorie General News) | Bernat Armangue - Výbuch bomby v Gaze (1. místo kategorie Spot News Story) | Wei Seng Chen
Další věc, a snad ještě závažnější než je problematika obsahu každého snímku, je jeho ztvárnění. Zdá se, že photoshop nadobro zvítězil nad přirozeností a autentičností. Vítězný snímek, stejně jako další fotografie, které se umístily, působí spíše jako scéna z filmu než z reálného života. Vizuální dokonalost, o kterou se současní fotožurnalisté snaží, má za následek odosobnění zobrazených lidí, dojímá nás situace, v níž se osoby nacházejí, ale jinak máme pocit, že do jejich světa my nepatříme.
Ach, jak rádi se lidé nechávají strhnout dokonalou dokonalostí. Copak ten čínský fotograf nemá soudnost, copak nevidí, že umělec Ai Weiwei připomíná spíše animovanou postavičku než člověka z masa a kostí? Musíme si to říct, my to víme. Rádi se necháváme klamat, ale ještě raději tyto klamy odhalujeme a vykřikujeme to těm druhým. Přece jen já vím, že slečna na obrázku není skutečná, ale vytvořená v počítači, jen já vím, že Viktor Hugo takové Bídníky, které zrovna běží v kině, nikdy nenapsal, a vy, co jste na to skočili, jste hlupáci! Přece vím, co Photoshop dokáže, vždyť s ním sám pracuji.
Micah Albert - Redux | Emin Özmen - Opozice mučí vládního informátora (2. místo v kategorii Spot News Story) | Stefen Chow - portrét čínského umělce Aj Wej-weje
Nenápadnost Velké pardubické
Letošní ročník World Press Photo je pro nás ale svým způsobem vzácný, v jedné kategorii se totiž umístil i český zástupce Roman Vondrouš, který fotí pro ČTK (v minulosti podobného úspěchu dosáhli například Antonín Kratochvíl, Stanislav Tereba, Vilém Kropp či Jan Šibík). Dokážou nás tyto národní úspěchy strhnout natolik, abychom se na World Press Photo dívali jiným pohledem? Těžko říct, můžeme však tento úspěch vnímat jako nepatrné světélko, díky kterému si možná ročník 2012 budeme pamatovat.
Velká pardubická - Roman Vondrouš (1. místo kategorie Sport)
Série, která vznikla na Velké pardubické, a za kterou Vondrouš zvítězil v kategorii sportovní akce, vypadá mezi ostatními výherci docela nenápadně a střízlivě. Už černobílé provedení ji staví spíše do druhé lajny, navíc odkazuje na dostihové závody v jakýchsi Pardubicích. Člověk by spíše čekal, že na prvním místě stane některý ze snímků z olympijských her v Londýně (ty skončily na 2. a 3. místě).
Proto můžeme být Vondroušovým úspěchem trošku překvapeni, ač má jeho série vše, co bychom od té nejlepší očekávali, má příběh, napětí i drive, navíc je pojata velice originálním způsobem. Není pochyb, že vítězství si Vondrouš, který se pravidelně umisťuje na soutěži Czech Press Photo, za Velkou pardubickou zaslouží.
Účast fotografů na World Press Photo je každoročně vysoká a ani tentokrát tomu nebylo jinak, přihlásilo se přes 6500 fotografů a dohromady porotavybírala z více než 100 tisíců obrázků. Jen pro zmínku uvedu jména dalších fotografů, kteří měli podle porotců ve své kategorii nejlepší a nejsilnější fotografie. Za zmínku stojí umístění izraelského fotografa Nadara Kandera (o jehož práci jsme nedávno psali) za aranžovaný portrét herce Daniela Kaluuyi.
Daniel Rodrigues - Football | Nadav Kander – portrétherce Daniely Kaluuyi | Paul Nicklen - pro National Geographic
Jan Grarup z Dánska vyhrál cenu za portrét Suwey, devatenáctileté kapitánky ženského basketbalového týmu v Somálsku, portugalský fotograf Daniel Rodrigues bodoval s černobílým snímkem dětí hrajících fotbal v prachu v Guineji a nejlepší přírodopisnou fotografii vytvořil Paul Nicklen, jehož námětem byli tučňáci v Antarktidě. Kompletní seznam výherců spolu s fotografiemi a příběhem, který se k jednotlivým snímkům váže, naleznete na stránkách soutěže.