Jako téměř každý rok vévodí soutěži novinářské fotografie jedno stěžejní téma. Letos je to migrační krize, s níž se musejí potýkat evropské politické špičky, potažmo celá evropská kultura, o morálce nemluvě.
V roce 2011 proběhla v arabských zemí řada revolucí, souhrnně označovaných jako arabské jaro. Pozornosti se mu dostalo i ve World Press Photo (WPP) 2012, kde se vítězným snímkem stala „arabská pieta“ Samuela Arandy.
„Sametový“ revoluční stroj se však zasekl v Sýrii, kde už přes čtyři léta dochází k tvrdým bojům mezi Asadovým režimem a vzbouřenci a… a… Jediným dosavadním výsledkem je vyvraždění více než 10 % civilního obyvatelstva a devastace syrské infrastruktury.
Foto: vlevo Sameer Al-Doumy (Sýr.) Následky leteckých útoků v Sýrii; vpravo Abd Doumany (Sýr.) Děti z Doumy, Sýrie, oba pro Agence France Presse
Omluvte tento epický úvod, který má pouze nastínit podhoubí současné uprchlické krize. Právě z této válkou postižené země, a nejen z ní, prchají do Evropy lidé – před hladem a smrtí, a to třebas i za cenu ztráty důstojnosti, nebo dokonce života. To jsou strohá fakta, a zároveň uhrančivé fotografické téma, které k sobě vztahuje další a další dílčí obrazy: od zničených syrských měst plných mrtvých, přes přecpané bárky ilegálních převaděčů po srdceryvné scény na hranicích evropských států.
Fotografie roku: Uprchlíci v jiném světle
Fotografie roku: Warren Richardson (Aus.) Hope for New Life
Kolem uprchlické krize už se ve zpravodajských médiích ustanovil jakýsi zobrazovací kánon. Čtenost samozřejmě podpoří co nejexplicitnější, prvoplánový obrazový materiál, např. masy utečenců valící se do Evropy či snímky utopených nebo plačících dětí. I takovéto fotografie mezi vítěznými snímky najdeme…
Leč Fotografie roku Hope for New Life (Naděje na nový život) mezi ně nepatří. Australský fotograf na volné noze Warren Richardson na ní na sklonku srpna minulého roku na srbsko-maďarských hranicích zachytil utečence, kterak předává přes ostnaté dráty spící dítě. Snímek získal i první místo v kategorii Aktuality.
Autor ke své fotografii dodává: Tábořil jsem s uprchlíky na hranicích po dobu pěti dnů. Skupina asi 200 lidí se snažila projít přes ostnatý plot. První poslali ženy a děti, za nimi starší muže. Celou dobu jsme se snažili uniknout pozornosti policie, nemohl jsem tedy použít blesk. Ve tři hodiny ráno jsem si musel vystačit s měsíčním svitem.
Podle slov předsedy poroty Francise Kohna se jedná o klasickou, vizuálně minimalistickou fotografii, která podává nadčasové poselství.
Leckdo by mohl poukázat na technickou nedokonalost fotografie – obrazový šum, pohybovou neostrost. Logická daň absenci umělého osvětlení. Je to ale právě měsíční světlo – nutno podotknou, že proudící správným směrem, které dodává snímku „noire“ atmosféru. Přidejme tázavý výraz muže (otce?) předávajícího dítě za pomyslnou i reálnou hranici, jež symbolizuje předěl mezi světem plným války a utrpení a nadějí do budoucnosti, a vyjde nám fotografie, která spíš než odpovědi pokládá otázky (nejen samotným utečencům): Něco je za námi, ale co nás čeká dál?
Foto: vlevo Sergej Ponomarev (Rus.) Evropská migrační krize, The NY Times, vpravo Corentin Fohlen (Fr.) Demonstrace proti terorismu v Paříži
Život s Kimem, smog v Číně a cesta na jižní pól
Vedle tématu migrace dominují WPP 16 snímky z válkou zmítané Sýrie a konfliktů na Blízkém východě, které mimochodem také rozšiřují řady utečenců. Setkáme se s nimi napříč většiny soutěžních kategorií a leckteré z nich, obzvláště v kategoriích Zprávy a Aktuality, jsou velmi přímočarým dokumentem zkázy a utrpení.
Foto: vlevo Mauricio Lima (Braz.) Člen ISIS ošetřován v kurdské nemocnici, Sýrie, The NY Times, vpravo Adriane Ohanesian (USA) Zapomenuté hory Sudánu
Není tedy divu, že se většina z nás, kteří WPP pravidelně sledují, doslova těší na „odlehčenější“ soutěžní kategorie. Třebaže i zde se setkáme s krutými a smutnými příběhy, přece jen tu lze hovořit o jisté vstřícnější poetice.
Foto: vlevo Mary F. Calvertová (USA) Sexuální útoky v americké armádě, ZumaPress/ Alexia Foundation, vpravo Nancy Borowicková (USA) Život ve smrti
Dlouhodobé projekty považuji za jednu z nejcennějších kategorií soutěže. Vedle velmi intimních černobílých sérií – vítězného projektu Mary F. Calvertové dokumentujícího osudy amerických vojaček, které byly sexuálně obtěžovány, či dokonce znásilněny svými nadřízenými, a deníku umírání rakovinou postižených rodičů Nancy Borowickové – letos zabodovala také barevná mozaika zachycující život v Severní Koreji pod stínem velkého Kima. Fotografie Davida Guttenfeldera jsou leckdy doslova ikonické – v obrazové zkratce dokáže přesně vystihnout podstatu totalitního režimu.
Foto: 2× David Guttenfelder (USA) Severní Korea: Život v kultu Kima, The Associated Press
V kategorii Každodenní život stojí za pozornost vedle skvělého vítězného „single“ snímku China’s Coal Addiction (Čínská závislost na uhlí) od Kevina Frayera také série Daniela Berehulaka An Antarctic Advantage – o mezinárodním týmu vědců na Antarktidě. Exotické prostředí, kde s nadsázkou řečeno končí a začíná svět, je samo o sobě dokonalým obrazovým materiálem, který výborně funguje, když se postaví do kontrastu „teplá“ lidská stopa a ledově modrá pustina.
Foto: vlevo Kevin Frayer (Kan.) Čínská závislost na uhlí, Getty Images, vpravo Daniel Berehulak (Aus.) Antarktické dobrodružství, The NY Times
Blondýna na pláži a česká bílá stopa
Podobné kontrasty lze nalézt i v kategorii Příroda, kde si první místo vybojovala takřka „parrovská“ fotografie Rohana Kellyho z australské pláže Bondi. Všudypřítomnost člověka a zároveň jeho malost (doslovná i přenesená) ve srovnání s přírodními živly pak podtrhuje snímek mexického fotografa Anuara Patjane Floriuka „Velrybí našeptávači“.
Foto: vlevo Rohan Kelly (Aus.) Bouřková mračna na pláži Bondi, Daily Telegraph, vpravo Anuar Patjane Floriuk (Mex.) Whale Whisperers
V letošním ročníku mezi vítězi nenajdeme žádného českého fotografa, leč česká stopa (bílá) se mezi vítěznými snímky přece jen najde, nikoli však za objektivem, ale před ním. První cenu v kategorii Sport – jednotlivost si odnesl Christian Walgram se snímkem, na němž je zachycen pád českého reprezentanta ve sjezdovém lyžování Ondřeje Banka. Tato fotografie je také prvním a posledním záběrem ze světa „velkého komerčního“ sportu, neboť zejména v sériích dostaly prostor amatérské sportovní aktivity, kde jde ještě pořád o zábavu nezkorumpovanou penězi: první místo si odnesl Vladimir Pesnya za sadu snímků o amatérském hokejovém klubu ve Vetluze.
Foto: vlevo Christian Walgram (Rak.) FIS World Championships, GEPA pictures, vpravo Vladimir Pesnya (Rus.) Hokej ve Vetluze, Sputnik
Čísla a data World Press Photo 2016
- Do soutěže zaslalo snímky 5 775 fotografů ze 128 zemí. Dohromady se sešlo zhruba 83 tisíc fotografií. Ceny byly uděleny v 8 kategoriích 41 vítězům s 21 států.
- Autor snímku roku obdrží peněžitou výhru 10 tisíc eur a od sponzora soutěže Canon EOS 1D X II s objektivy.
- Vítězné fotografie budou k vidění na doprovodné putovní výstavě, která dorazí i do České republiky. V pražském Karolinu bude ke zhlédnutí od 9. 9. do 2. 10. 2016
Na závěr by se hodila nějaká bilance. Člověk si musí povzdychnout nad každoroční tematickou jednolitostí soutěže – jedno stěžejní téma ofocené ze všech možných a nemožných úhlů. Na druhou stranu je WPP odrazem celosvětového zpravodajství, které žel ne vždy nabízí rozmanitý obrázek světového dění, ale ulpívá na nejdiskutovanějších, potažmo nejčtenějších tématech – i média si musí nějak vydělávat. S tímto faktem se musíme chtě nechtě smířit. Naštěstí má WPP širší záběr než jen Zprávy a Aktuality, a dokáže tedy nabídnout, resp. ocenit i projekty, které svým zaměřením přesahují rámec denního zpravodajství.
Kompletní přehled vítězů a jejich snímků najdete ZDE.