Když se díváte na bílý sníh, vidíte ho bílý, i když na něj dopadá modré světlo. Je to díky zkušenosti vašeho mozku. Jak je to ale se zkušenostmi digitálu? Ví fotoaparát jak má vypadat bílá?
Vše je jen iluze
Každý typ světla má jinou barvu (teplotu chromatičnosti) – některé osvětlení je více domodra, jiné zase dožluta až dočervena. Teplota chromatičnosti se udává v Kelvinech (K), čím více Kelvinů, tím je světlo více bílé až modré. Světlo svíčky nebo žárovky je nažloutlé, jeho teplota se pohybuje v rozmezí 1 000 až 4 500 K. Typické denní světlo v poledne a světlo zábleskové má teplotu kolem 5 000 až 7 000 K. Při zatažené obloze a úplném vyjasnění dosahuje světlo nejvyšší teploty, a to kolem 8 500 až 12 000 K.
Teplota chromatičnosti v Kelvinech a přibližně odpovídající barva světla
Výsledná barva vnímaného předmětu je závislá na tom, jaké vlnové délky světla objekt pohltí a jaké odrazí. Podstatnou roli zde samozřejmě hraje i teplota zdrojového osvětlení, pokud se podíváme na rajče (o kterém „víme“, že je červené) pod modrým světlem, bude jeho barva úplně jiná, než jsme zvyklí. Podobně jako my víme, že je rajče červené, musíme tuto informaci předat i digitálnímu fotoaparátu. Pokud to neučiníme, budou mít výsledné snímky barevný nádech a jejich barevnost nebude odpovídat realitě. Někdy je však takovéto „ošálení“ možné využít ve svůj prospěch a uměle vytvořit náladové osvětlení.
Při vyvolání z RAWu byla nastavena teplota chromatičnosti 2 500K, což způsobilo výrazně červené zabarvení
Proč nastavovujeme zrovna bílou
K posunu barevného podání dojde logicky u všech barev, obsažených na snímku, o vyvážení bílé se však mluví proto, že u ní je barevný posun nejvíce viditelný. Pokud je tedy bílá barva podána korektně, budou správně podány i všechny ostatní barvy na snímku.
Typická ukázka špatně nastaveného vyvážení bílé, celý snímek má modrý nádech
U filmového materiálu bylo vyvážení pro určitou teplotu chromatičnosti provedeno při jeho výrobě. Pokud chtěl fotograf snímat na denním světle s filmem určeným pro světlo žárovkové, musel použít konverzní filtry, které teplotu chromatičnosti zvýší nebo sníží. Celý tento proces je v případě digitální fotografie mnohem jednodušší. Každý digitál má přednastavených několik režimů pro různou barevnou teplotu včetně automatického vyvážení bílé barvy. V některých případech je k dispozici i ruční nastavení bílé barvy, které je (správně provedeno) nejpřesnější.
Kolik stupňů má žárovka?
Ve většině případů se setkáte při nastavování vyvážení bílé s několika symboly – žárovka, mráček, slunce, zářivka a také symbol pro ruční kalibraci. Někdy najdete až tři různá nastavení pro zářivkové osvětlení, je to proto, že existuje několik typů zářivek, které se od sebe liší právě barevnou teplotou. Učit se nazpaměť kolik Kelvinů má který typ světla ba bylo jistě nepohodlné, proto se nastavení označuje obrázky.
Vlevo snímek se špatně nastaveným vyvážením bílé, vpravo snímek po korekci v editoru fotografií. Barevný posun byl v tomto případě tak silný, že software – při automatickém nastavení barevné teploty – návrat k reálné barevnosti scény nezvládl. Při manuálním nastavení barevné teploty v sofistikovanějším editoru, je však možné původní barevnosti dosáhnout
Důležité však je vědět, jaké nastavení kdy použít. U žárovky a zářivky je to většinou jasné, nastavení „sluníčko“ využijete při jasné obloze na denním světle, symbol mráčku však neznamená pouze oblačno, ale také fotografování ve stínu, nebo vpodvečer. Pokud budete fotografovat s bleskem, je potřeba zvolit i nastavení bílé pro blesk, jestliže však tuto možnost váš fotoaparát nemá, pak zvolte nastavení sluníčko. Oba dva typy světla jsou si teplotně velmi blízké. Pokud totiž použijete nastavení žárovka a budete fotografovat s bleskem, výsledné snímky dostanou namodralý nádech.
Ruční nastavení
Nejlepších výsledků však jednoznačně dosáhnete při ručním nastavení vyvážení bílé. Kalibrace snímací soustavy je poměrně jednoduchá. Jediné co pro kalibraci potřebujete, je bílý papír. Některé fotoaparáty mají zvláštní tlačítko pro kalibraci bílé, u jiných se kalibruje stiskem spouště v daném režimu. Po zkalibrování snímací soustavy zůstává nastavení uloženo až do další ruční kalibrace. Menší nevýhodou tohoto postupu je nutnost častějšího nastavování při měnícím se typu osvětlení. V takových případech je dobré využít automatické nastavení bílé (nezapomeňte si ho však s předstihem řádně otestovat).
Druhou možností je kalibrace na „středně šedou“, místo bílého papíru použijte tabulku s osmnáctiprocentní šedou tj. tabulka odrazí 18% světla a 82% ho pohltí. Tady však musíte být opatrní a mít opravdu kvalitní šedou tabulku, jinak dostanou snímky barevný nádech, stejně jako při špatné kalibraci bílé.
Fotografie vyvolané z RAWu, vlevo bez úpravy vyvážení bílé při vyvolání, vpravo s upraveným vyvážením na denní světlo
Pokud špatně nastavíte vyvážení bílé, dá se ještě leccos napravit v editačním programu. Nejčastější chybou je však snímání na denním světle s nastavením pro žárovkové a naopak. Rozdíl v barevnosti je pak tak velký, že si s ním poradí málokterý editor. Záchranou pro vás může být v tomto případě snímání do RAWu, tento formát umožňuje při následném vyvolávání nastavit odpovídající vyvážení bílé a upravit barevnost snímku na reálné zobrazení.
Fotografie vyvolané z RAWu, vlevo korektní podání barev, vpravo záměrné zbarvení do červena odlišným nastavením vyvážení bílé
V některých případech je možné vyvážení bílé nastavit záměrně jinak, tímto zmatením snímací soustavy můžeme jednoduše simulovat barevné filtry (modrý a červený). Zkuste si někdy vyfotit dům v osvětlení zapadajícího slunce s různým nastavením vyvážení bílé a uvidíte, jakých rozdílů je možné dosáhnout. Obecně platí, že barevný posun do červených (teplejších) tónů je pozorovatelem přijímán lépe než posun k modré barvě.