Vidět víc než hledáček aneb jak fotit panorama

Zatímco z dob kinofilmu stále existují specializované panoramatické přístroje, u dnešních digitálů tomu tak není.

Pro velkou většinu fotografů se však jedná o výhodu, nikoliv o nedostatek. Stačí nafotit více snímků z jedné scény v řadě za sebou, dodržovat několik základních postupů a dokonalé panorama je na světě. Panoramatická fotografie je speciální druh fotografie, kterou dokážete zaznamenat až 360° záběr ze svého okolí.

Panoramatický snímek můžete pořídit na jedno stisknutí spouště speciálními a přímo k tomu určenými analogovými fotoaparáty, jako jsou Horizont, Nobles či Hasselblad XPan, některými moderními kompaktními digitálními fotoaparáty, např. od výrobců Leica, Sony a dalších, nebo složením jednotlivých snímků pomocí speciálního softwaru do jedné fotografie v počítači. Existuje ještě jedna možnost, jak vytvořit panoramatický snímek. Výřez z klasické fotografie. Je to sice ten nejjednodušší způsob, ale má jedno velké úskalí. Výřezem ztrácíte obrovský objem dat, který může následně chybět při tisku fotografie.

Nejen jedno panoráma

Fotoaparáty, které umožňují pořídit panoramatickou fotografii na jedno stisknutí, mají většinou omezený úhel celkového zobrazení. Tento úhel je dán konstrukcí jak těla fotoaparátu, objektivu, velikostí snímacího prvku, tak i typem záznamového média. U panorámat spojených z více snímků v počítači jsou rozměry zobrazení prakticky neomezené. Omezení nastává až na straně počítače, ve kterém tato panorámata spojujete. Může se stát, že tak velký objem dat, který chcete upravit, již výkon počítače neumožní zpracovat.

Typy panoramat

Na přiložených schématech můžete vidět rozdílný výsledek při použití různých způsobů pořizování výchozích snímků pro panoráma.

Klepněte pro větší obrázek 

Rotace kolem vertikální osy

Zde je ukázka panoramatického snímku v místnosti včetně umístění fotoaparátu. Tento typ panoramatické fotografie je nejtěžší, protože zde dochází k extrémnímu borcení vertikálních a horizontálních linií. Bez důkladné kontroly jednotlivých spojů mezi snímky nedávejte výsledek z ruky. Každá čára musí dokonale navazovat.

Klepněte pro větší obrázek

Posun fotoaparátu po čáře rovnoběžné s fotografovaným předmětem. U tohoto typu panoramatického snímku je nutné změnit automatické načtení ohniskové vzdálenosti v programu, ve kterém spojujete jednotlivé snímky. Tento snímek je pořízený ohniskovou vzdáleností 28 mm a do nastavení pro spojování jsem zadal vzdálenost 300 mm.

Klepněte pro větší obrázek
Rotace kolem horizontální osy (u tohoto panorámatu se fotí s fotoaparátem naležato)

Následující obrázky ukazují rozdíl mezi nastavením 28 mm a 300 mm. Původní nastavení ohniska 28mm (1) deformuje snímky do tvarů soudku. Nastavte ohnisko na maximální hodnotu, kterou program umožní. Čím delší ohnisko, v našem případě 300 mm (2), tím jsou snímky méně deformované. 

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

 

Panorámata lze pořizovat horizontální, vertikální a s notnou dávkou štěstí a technické zdatnosti i kombinací těchto dvou druhů snímání – výsledná fotografie je složena z více horizontálních nebo vertikálních panorámat. Princip panoramatické fotografie tak můžete využít i v místě, kde máte malý odstup od fotografovaného předmětu a váš objektiv není dostatečně široký.

Pro pořízení panoramatické fotografie je nutný digitální nebo analogový fotoaparát a software, který spojení snímků umožní. To je to nejdůležitější, co potřebujete. Dále stativ, nelépe s třícestnou nebo panoramatickou hlavou. Tyto pomůcky vám mohou ulehčit práci při snímání. Já sám ale pořizuji tyto snímky většinou z ruky. Pokud mi to světelné podmínky umožní. Když je to nutné, používám stativ. Panoramatickou hlavu nevyužívám, protože rád experimentuji a k těmto experimentům se nehodí. Navíc je to další zátěž do batohu, a když jako já chodíte celý den po horách, tak se opravdu pronese.

Jděte na plný manuál

V okamžiku, kdy se rozhodnete fotografovat panoramatické snímky, zapomeňte na automatiku ve fotoaparátu a používejte manuální nastavení. Přesněji zapomeňte na veškeré parametry, které ovlivňují expozici. Pokud budete mít alespoň jeden parametr nastavený na automatiku, pak nebudete mít záruku, že po spojení více snímků nebudou tyto spoje vidět. Sebemenší rozdíl v nastavení expozice sousedících snímků se zobrazí jako jasově odlišný pruh na výsledné fotografii, který jde jen s velkými obtížemi odstranit.

Zlaté pravidlo přesahu

U objektivů platí jedna zásada, a to čím delší ohnisko, tím je lepší pro panoramatickou fotografii. Čím je ohnisko kratší, tím dochází k větší deformaci horizontálních a vertikálních linií ke kraji snímku. Kvůli těmto deformacím není možné snímky spojit. Představte si objektiv „rybí oko“. To je extrémně krátké ohnisko, které je pro panoramatickou fotografii naprosto nevhodné. U něho neexistuje místo, které není deformované. Ani pravidlo přesahu 30–50 % vám nepomůže. Já používám objektivy s ohniskem 25 mm a vyšším.

Klepněte pro větší obrázek

Ve schématech je velice jednoduchým způsobem nakresleno, co se děje s horizontálními a vertikálními křivkami v případě, kdy použijete objektiv s krátkým ohniskem. Schémata představují fotografování obdélníku. Jednotlivé body A1 a B1 mají na druhém snímku odpovídající body pro spojení A2 a B2.
Když budete chtít tyto dva snímky spojit, máte šanci, že se vám sice podaří spojit bod B1 a B2 nebo A1 a A2, ale nikdy se nepodaří spojit jak B1 a B2, tak i A1 a A2 současně.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

 

Podobný problém může nastat i při používání polarizačního filtru, protože při pootočení fotoaparátem dojde ke změně úhlu dopadajícího světla. Polarizační filtr používejte (pokud je to nutné) pouze u panoramatických snímků max. do 120° a se zdrojem světla v zádech (myšleno vůči středu fotografie). U většího úhlu je nebezpečí, že se značně změní světelné podmínky na okrajích panoramatického snímku, a to už vůbec nemluvím o snímku s úhlem 360°.

Vyplatí se vypnout i automatické ostření. Při zapnutém autofokusu se může stát, že v průběhu snímání jednotlivých záběrů bude každý z nich zaostřený na jinou vzdálenost. Výsledný efekt je ten, že na panoramatické fotografii jsou vidět jednotlivé snímky s různým zaostřením. Zaostřete na místo nebo lépe řečeno na vzdálenost, která je pro výsledný panoramatický snímek zajímavá. Pokud se bude v krajině nacházet horizont, bude nejspíš zaostřeno na nekonečno.

Se stativem v ruce

Pro spojení záběrů je potřeba dodržet přesah sousedících snímků. Ten by se měl pohybovat od 30 do 50 %. Menší přesah může způsobit, že bude nalezeno málo spojovacích bodů a větší, zase to, že třetí snímek v řadě za sebou bude svým přesahem zasahovat do snímku prvního. Pak je dobré prostřední snímek raději pro spojení nepoužít. Snímky pro panorámata pořizujte na výšku, protože je nutné počítat s ořezem a při focení na šířku byste mohli přijít o požadované detaily.

Před pořízením panoramatické fotografie z ruky je dobré si najít rovinu (horizontální nebo vertikální), které se budete při snímání jednotlivých záběrů držet. V krajině to může být vodorovná silnice, řeka nebo hladina moře. Nedržte se hrany kopce, protože byste udělali panoramatický snímek křivý.

Panoráma z podhledu

Na následujícím obrázku je dobře vidět, k čemu dojde při fotografování s osou objektivu, která není kolmo k předloze. Na obrázku je ochoz v katedrále sv. Barbory. Panoráma je složeno ze čtyř snímků. Aby se daly sloučit, nejdříve jsem na každém z nich srovnal horizontální linie a následně je spojil. Tím jsem eliminoval pootočení jednotlivých snímků a zlomení hrany ochozu. Na schématu pod obrázkem je vidět, jak by to dopadlo, kdybych horizontální linie nesrovnal a spojil jednotlivé snímky bez úprav.

Klepněte pro větší obrázek

Na prvním obrázku je vidět rozdíl mezi jednotlivými ohnisky a výsledným úhlem záběru. Na druhém je pak díky rozložení pláště koule vidět sbíhavost vertikálních linií. Ta působí velký problém při spojování záběrů do rovného panoramatického snímku.

Klepněte pro větší obrázek

 

Pokud budete používat stativ, je dobré mít na něm nasazenou hlavu, která ukazuje stupnici úhlového pootočení. Ta vám umožní pořizovat snímky vždy po stejném úhlu pootočení. Pak není nutné hledat společné body. Díky stativu nemusíte hledat ani horizontální linii. Ale pozor na jednu věc. Stativová hlava musí být přesně ve vodorovné poloze, jinak výsledný snímek bude klesat nebo stoupat. Vzhledem k tomu, že nastavení stativové hlavy do vodorovné polohy je dost zdlouhavý proces, je pro focení panorámat nevhodný stativ s kulovou hlavou. Při prvním povolení šroubu pro pootočení fotoaparátu se ztratí vodorovná poloha. Ideální je stativ s třícestnou hlavou.

Ani se stativem nemáte vyhráno

Při použití stativu společně s panoramatickou hlavou je nutné jej nastavit přesně do vodováhy a fotoaparát s objektivem tak, aby osa otáčení byla přesně v takzvaném uzlovém (nodálním) bodu. Pro zjištění uzlového bodu v objektivu existuje několik postupů, viz například samostatný rámeček o nodálním bodu. Pomocí panoramatické hlavy je možné pořizovat snímky pouze za předpokladu, že osa objektivu je kolmá na vertikální osu otáčení při pořizování horizontálních panorámat nebo kolmá k horizontální ose otáčení při pořizování vertikálních panorámat. Pokud budou tyto podmínky porušeny, dojde k velkým problémům při spojování sousedních snímků.

Klepněte pro větší obrázek
max. velikost
U této fotografie bylo všechno otázkou času. Okamžik, kdy zapadne slunce za hory a nastane tma, je velmi krátký. Když jsme se vraceli z cesty po Černé Hoře, najednou jsme z auta uviděli nádherný západ slunce. Smůla byla v tom, že kolem nás nebylo místo, ze kterého by bylo dobře vidět bez překážejících stromů, drátů vysokého napětí a jiných rušivých věcí. Když se před námi otevřel prostor s nádherným výhledem na zapadající slunce, již nebyl čas na nějaké dlouhé nastavování expozice nebo stativu do vodováhy. Prakticky v běhu jsme nasazovali fotoaparát na stativ, vytahovali nohy stativu a nastavovali parametry expozice. Fotografie je pořízena ze 6 snímků.

Pro jednodušší představu uvedu malý příklad. Stojíte na hradbách a díváte se do podhradí. Chcete vyfotografovat panoráma podhradí s částí oblohy. Když budete mít srovnané osy objektivu a otáčení přesně, jak mají být, a budete mít objektiv dostatečně široký, pak po spojení jednotlivých snímků musíte oříznou dolní a horní část obrázku, protože se nedokáží spojit. Tím přijdete jak o oblohu, tak i o část podhradí. Když naklopíte osu objektivu směrem dolů do podhradí, pak při otáčení vytvoříte prohnuté panoráma připomínající škleb a přijdete kvůli ořezu o většinu zamýšleného snímku.

Jak tedy na to? Foťte tento typ panorámatu z ruky, zapomeňte na uzlový bod a posunujte fotoaparát po kružnici, netočte s ním kolem osy. Vypadá to podobně, jako když držíte v ruce pušku a sledujete pohybující se cíl. Máte mnohem větší procento naděje, že uděláte kvalitní panoráma než s panoramatickou hlavou. Je to velmi náročné a je to otázka cviku. Napoprvé se vám to asi nepodaří.

Najděte si uzlový bod

Vlastní střed otáčení naleznete tak, že do levého okraje zorného pole objektivu umístíte do zákrytu dva svislé objekty. Při posouvání fotoaparátu dozadu po kolejničce s mikroposuvem se snažte o to, abyste i při otočení fotoaparátu udrželiobjekty v zákrytu. Jestliže máte u zrcadlovek možnost sledovat živý náhled na displeji, použijte ho – optika hledáčku se na posunu také podílí. Při rotaci v uzlovém bodě objektivu nedochází k optické vadě zobrazení (paralaxa), předměty v zorném úhlu mají vůči sobě neustále totožné postavení, a snímky proto na sebe dokonale navazují.

Klepněte pro větší obrázek

Tento na první pohled nevýznamný posun osy otáčení o několik centimetrů je nezbytným základem pro dokonalé výsledky. Od povedeného panoramatu je už jen kousek k několikařadé skládačce, jejíž rozlišení – a tedy zvětšovatelnost – není ničím limitována.