Vánoční vzpomínání ranně fotografické

23. prosince 2009
TWEET SDÍLET
Je nás asi mnoho, kdo máme své první fotografické zkušenosti nějak spojeny s vánočními svátky.

Poprvé se mi fotoaparát dostal do rukou asi tak v šesti letech. To jsem v šuplíku sekretáře našel tátovu VEGU. Stříbřitý kov, sklo, kůže a hejblátka. Úžasná věc, která se samozřejmě musela prostudovat řádně a do detailů. Skutečně nevím, jestli byl ten přístroj funkční – před mým zkoumáním. Ale mám absolutní jistotu, že táta s ním už po mém bádání nikdy nefotografoval.

Jen asi o rok později jsem zaostřil oči na Flexaretu svého strýce. Bohužel byl z opačné části republiky a já neměl šanci dostat ten báječný přístroj do rukou bez jeho pečlivého dohledu. Takže hra na součástky se tentokrát nekonala a jistě jen následkem toho jsem dodnes málo zručný (jak eufemisticky řečeno!) v jemné mechanice.

Pak se mi fotoaparáty nějak vyhýbaly. Vzhledem k tomu, že alespoň jednou jsem se účastnil svatby a ani tam si na žádný fotoaparát nepamatuji, předpokládám, že buď mé badatelské zájmy šly v té době už jiným směrem, nebo že svatebčané byli dostatečně bdělí a uhlídali mě.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
1. Zelené ráno 2. Krajina s telefonní budkou 3. Hledání ztraceného Genia loci...

Nakonec mě přece jen pud sebezáchovy (táta byl tehdy havíř a měl tím pádem dost těžkou ruku) naučil věci více používat a méně zkoumat jejich vnitřnosti. Uplynulo pár let a v jedenácti jsem zatoužil po vlastním fotoaparátu, abych měl možnost zaznamenávat svět kolem sebe. Táta rád vzpomínal na skvělý a levný přístroj svého mládí. A tak jsem o vánocích otevíral balíčky s napjatým očekáváním. Byl tam.

Můj první fotoaparát. Sice ne Pionýr, o kterém táta dokázal tak barvitě hovořit, ten se už nějakou dobu nevyráběl, ale jeho důstojný bakelitový nástupce zvaný CORINA. V tomto případě dokonce typ CORINA II, který měl navíc možnost použít blesk na jednorázové žárovky! Táta mi do něj slavnostně založil první svitek filmu, odklopil víčko nahoře a do objímky vsunul žárovičku. Objektiv jsem nastavil na symbol skupinky, zamířil jím na tátu s mámou, kteří mě spokojeně pozorovali a stisknul spoušť.

Záblesk a lehké cvaknutí závěrky. V tu chvíli nic více a taky nic méně.

Prostě – moje první fotka!

Byla to jedna z těch, které se z mého tehdejšího pohledu povedly. Ale to jsem stejně zjistil až dost dlouho po vánocích. Film musel nejprve putovat do drogerie v blízkém městě a teprve po týdnu či dvou jsme si tam zajeli vyzvednout hotové fotografie.

Ovšem mé nároky v té době končily u toho, že osoby na snímku divák poznal i bez nápovědy. Popravdě – tato i spousty následných fotografií měly snad všechny náležitosti, které obsahují učebnice fotografování pro začátečníky v oddíle s názvem: Tak takhle určitě ne!Tenkrát jsem však o nějakých fotografických příručkách neměl tušení a žil si tak spokojeným životem nevědomého.Až dlouho potom – na vojně – jsem se setkal s člověkem, který mi lehce pootevřel vrátka k fotografii, která může být více než jen záznamem, že jsem někde byl a něco viděl.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
1. Moje první vyfocená veverka 2. V stínu katedrál... 3. Bránou borců

Už žádný z řady mých dalších fotoaparátů jsem nenašel pod vánočním stromečkem. Ale ten první ano. A tak své první fotografování budu mít navždy spojeno právě s Vánočními svátky. Stejně tak jako mnozí z vás, kteří tyto řádky čtete. Je přece doba dárků. Takže přeji všem, kdo najdou pod stromečkem fotoaparát a je jedno, jestli to bude první kompakt začátečníka nebo sofistikovaná zrcadlovka pro zkušeného fotografa, aby jim ten přístroj udělal alespoň tolik radosti, jako mně ta bakelitová škatulka před lety. Vánoce jsou hlavně o radosti a fotografování, samo o sobě je také radost.

Radujme se…

František Richter

Určitě si přečtěte

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Fotograf požádal teenagery, aby upravili své selfie pro sociální sítě. Výsledek je alarmující!

Když publikujete selfie snímky na sociální sítě, kolik jim věnujete času na úpravy? A jak moc změníte svou podobu?

1 Adam Kos

Akt v těhotenství – ženy, které se nestydí za holé bříško

Akt v těhotenství – ženy, které se nestydí za holé bříško

Gravidita je příznačná silou pocitů, které dokáže hra světel a stínů zachytit lépe, než cokoliv jiného. Následující výběr aktů ukazuje, že tento žánr není cizí ani našim čtenářům.

DIGIarena.cz