Včera zemřela významná česká fotografka Dagmar Hochová. Věnovala se především dokumentární a reportážní fotografii, proslula zejména svými černobílými snímky zachycujícími život v padesátých a šedesátých letech 20. století.
Proti zdi, 1959
Leica Gallery na sklonku loňského roku uspořádala retrospektivní výstavu jejích fotografií, kterou jsme krátce hodnotili v našem prosincovém článku. V listopadu pak s Dagmar Hochovou v rozhovoru pro časopis DIGIfoto hovořil kurátor výstavy Tomáš Pospěch:
K životu a dílu Dagmar Hochové se v příštích dnech na DIGIareně ještě vrátíme.
Dagmar Hochová
Dagmar Hochová (provdaná Reinhardtová) se narodila 10. března 1926 v Praze v rodině historika a publicisty, úředníka univerzitní knihovny Karla Hocha. V letech 1942–1943 a s přestávkou, kdy byla totálně nasazena v Pragfilmu na Barrandově opět v letech 1945–1946 studovala Grafickou školu (po válce přejmenovanou na Střední grafickou školu) v Praze u Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma.
Poté, co absolvovala v letech 1947–1953 obor filmová fotografie na pražské FAMU, pracovala ve svobodném povolání jako fotografka-reportérka pro časopisy Vlasta, Kulturní politika, Literární noviny nebo pro nakladatelství Albatros. V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2001 jí byla při příležitosti státního svátku 28. října udělena Medaile za zásluhy za vynikající umělecké výsledky.
Celý život se systematicky soustředila na reportážní nebo dokumentární fotografii a portréty. Svými fotografiemi ilustrovala řadu knih. Její tvorba vychází z tradice humanistického fotožurnalismu, většinou pracovala ve větších cyklech a soustředila se na systematické zpracování několika základních okruhů, jako byly hry dětí, stáří, portréty spisovatelů a umělců. Vedle těchto fotografií shrnutých v souborech nazvaných Matějská pouť, Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti, vznikaly soubory fotografií z cest (Vietnam, 1961), Paříž (1964), Řím (1965 a 1968), Švédsko (1974), Rusko a Ukrajina. V roce 1989 měla rozsáhlou retrospektivu v Domě U Kamenného zvonu připravenou Marií Judlovou.
Jednotlivé její projekty mapují především knihy: Deset, dvacet, třicet, už jdu (Kuklik, 1994), Čas oponou trhnul (Kuklik, 1995), Síla věku (Kuklik, 1996), Konec chleba, počátek kamení (Torst, 2001), Deset, dvacet, třicet, už jdu! (Fraktál a Měsíc ve dne, 2009) a retrospektivní publikace Dagmar Hochová (text Bohuslav Blažek, Odeon, 1984) a Dagmar Hochová. Česká fotografka (Torst, 2000).
Dagmar Hochová zemřela 17. dubna 2012.