Objektivy Lensbaby se staly hodně rychle populárním doplňkem a dalo se tedy čekat, že dřív nebo později budou k dostání i na formát bezzrcadlovek. Jak si na něm vedou?
Lensbaby staví na záměrné nekvalitě a různých optických vadách. Z nedostatků jiných dělá své přednosti. Když k tomu přidáte ještě kloubové řešení naklonění posledních modelů, pak není divu, jak snadno se stávají tyto objektivy oblíbené.
Začátkem dubna tohoto roku byl vypuštěn model Lensbaby Composer Pro určený konceptu bezzrcadlovek. Je tedy možné jej nasadit na fotoaparáty řad Samsung NX, systém Panasonic Lumix G a Olympus micro 4/3 a na Sony Alfa NEX.
Lensbaby Composer Pro micro 4/3
Se záluskem na akční fotografie
Součástí Lensbaby Composer Pro je optika Double Glass 50 mm F2. Měl jsem jej nasazen na fotoaparátu Olympus OM-D E-M5, po přepočtu jsem tak pracoval s ohniskem 100 mm. Rovnou zde poznamenám, že na mě už to bylo poměrně dlouhé ohnisko a kolem objektů, které jsem se snažil vyfotit, jsem často kroužil v bezpečné vzdálenosti jako sup, ovšem s nemožností se dostat blíže. Samozřejmě, tento problém by řešila výměna optiky za jeden z kompatibilních produktů systému Lensbaby Optic Swap s kratším ohniskem.
Lensbaby Composer Pro na Olympusu OM-D E-M5
Protože jsme už o objektivech Lensbaby několikrát psali, rozhodl jsem se upozadit informace o samotném technickém řešení (přestože i ty zde v samostatném rámečku naleznete) a zaměřit se na situace, ve kterých jsem objektiv nasadil do hry. Ty byly především dvě: fotografování živé hudby a sportovního klání v nohejbale.
Ano, obojí poměrně netradiční a navíc ne přímo určené pro 100mm ohnisko, kterého dosahuje Composer Pro s Double Glass 50 mm F2.
Na portréty i polocelky je Lensbaby Composer Pro s optikou Double Glass 50 mm F2 přímo dělané
Dětská úmrtnost
Lensbaby jsem dřív neměl v ruce, přestože jsem jej několikrát viděl a samozřejmě něco o něm načetl a viděl nejeden snímek pořízených produkty z dílny Lensbaby. Můžu tak předat své postřehy z prvních focení v případě, že o jeho koupi uvažujete.
Zpočátku jste nadšení, že je zde něco nového, netradičního, co lze dokonce naklápět, nadchnou vás i fotografie, protože také vypadají netradičně a co teprve, když je převedete do černobílé, nebo na ně aplikujete simulaci cross procesu…
Baví vás i zmiňovaná změna clony, minimálně do doby, dokud nebudete potřebovat rychle pracovat s dynamicky se měnící scénou před vámi. V těchto situacích je správné ostření nikoliv nemožné, jen o dost složitější, než když máte celou scénu připravenou a můžete pořídit více fotek z různým zaostřením, případně i čas vystřídat více clonových kroužků.
Hledáček Olympusu OM-D E-M5 sice ostření usnadňoval a při focení jsem byl přesvědčen, že jsem nemohl zaostřit špatně, ale po nahrání do počítače mě kolikrát fotografie vrátily na pevnou zem. Zaostřeno bylo třeba lehce dozadu.
Během focení koncertu bylo ostření téměř bezproblémové. Muzikanti byli na jednom místě, přestože nestáli jako solné sloupy, takže se dalo dopředu nachystat a dobře odhadnout ostření na potřebnou vzdálenost. Navíc snímky s Lensbaby celkový dojem z fotografií koncertu jenom podtrhovaly a svým způsobem oživily.
Lensbaby Composer Pro, clona F2,8
Nevyklápět až do kraje
Horší už to bylo s rychlostí manipulace při focení nohejbalu. U něj jsem po několika prvních fotografiích rezignoval na to, že budu objektivem kroutit do všech stran. Scéna se měnila tak rychle, že jsem nestíhal otáčet kloubovou část požadovaným směrem. Mohl jsem jej pouze nechat vykloubený na jednu stranu a doufat, že se v požadovaném směru něco přihodí. Nakonec jsem jej vycentroval s tím, že ostrý bude střed a o akci, dynamiku a rozbití středovky se postarají samotní aktéři před objektivem.
Vůbec během focení na bezzrcadlovce formátu micro 4/3 se vyplácelo nevyklápět objektiv až ke kraji, abych do fotografie nějaké to zaostřené místo ještě dostal. Při plném vyklopení do strany se snadno stane, že oblast, která si udržuje ostrost se už na formátu micro 4/3 dostala mimo snímač. To je pochopitelně dáno tím, že objektiv vychází z plnoformátového konceptu, na kterém vykresluje větší plochu. Řešení je dvojí – menší vyklopení, nebo větší zaclonění.
Snímky přikládám v neořezané formě (vyjma fotografií na čtverec), tedy pořízené s nastavením poměru stran 3:2 a bez vyladění kompozice při zpracování.
Všechny snímky pořízeny s clonou F5,6
Během úprav fotografií na počítači jsem pak snímkům přidával nemálo lokálního i celkového kontrastu, občas i trochu sytosti, což osobně neberu jako zápor. Pouze jako fakt, který je třeba zmínit.
Lensbaby Composer Pro
Na objektivu se nachází dva prstence. Ten blíže tělu fotoaparátu slouží k přidaní či ubrání tuhosti kloubové konstrukce a v krajní poloze k aretaci. Dotáhnout jej nadoraz se vyplatí především v situacích, kdy chcete fotografovat více scén se stejným záběrem – například pořídit expoziční bracketing apod.
Pevný objektiv pochopitelně znamená, že musíte zoomovat „nohama“, pro ty z vás, kteří jste navyklí komponovat celou fotografii už v hledáčku to znamená, že se hodně naběháte. Tak je to ovšem s jakýmkoliv pevným sklem.
Clonu ovládáte s pomocí výměnných magnetických kroužků (disků), které se přenáší v mini pouzdře.
Lensbaby Composer Pro micro 4/3
Clonit je třeba dopředu
Při focení jsem se nezbavil obavy, že se mi někde na cestě clonové kroužky vysypou do trávy a už je nenajdu, případně, že celou sadu vytratím i s pouzdrem.
Ukázka jednotlivých clonových kroužků včetně pouzdra a objektivu
Naštěstí se tak nikdy nestalo – většinou jsem totiž pouzdro zapomněl doma a pracoval tak jen s jednou clonou, kterou jsem nechal na objektivu po předchozím focení. Samozřejmě, za to může spojnice mezí fotoaparátem a zemí (fotograf) a nezvyk k objektivu brát i nějaké externí balení clon navíc.
Samotná výměna clon s magnetickým ukazovátkem je ze začátku hodně zábavná, protože se jedná o netradiční zařízení, které u klasických objektivů nenajdete. Po čase mě toto nepříliš rychlé vyměňování clon přestalo tak bavit, pak se to ovšem obrátilo – a to, když jsem svému okolí ukazoval, jak změna clony funguje a mohl tak rozšířit obzory nejen fotografické společnosti.
Lensbaby a něco navíc
V některých případech jsem používal Lensbaby Composer Pro i s kreativními filtry, které OM-D E-M5 v sobě má. Zarytí fotografové snad protentokrát prominou, přeci jen je systém Lensbaby určený spíše na hraní, než pro vážnou práci. Tím nechci říct, že byste si Lensbaby nedokázali poradit v portrétní fotografii a vytvořit zajímavou a netradiční fotku, ale zkrátka k Lensbaby hrátky s focením tak nějak patří.
Lensbaby Composer Pro, Double Glass 50 mm F2, umělecký filtr Zrnitý film
Lensbaby je objektiv pro zábavu. I když, jak o modelu Composer Pro napsala Helena Vyplelová ve svém článku „Je pěkně kovový, dobře propracovaný, ostří plynule, můžete si utažením nastavit odpor kloubu při naklánění, v případě nutnosti jej úplně zaaretovat. Preciznost a maximální uživatelská vstřícnost činí z Lensbaby nástroj, který berou na milost i někteří zarputilí odpůrci. Tohle už není hračka…“
Na fotografování portrétů či polocelků můžete Lensbaby Composer Pro s optikou Double Glass 50 mm F2 s přehledem nasadit. Stejně tak si jej dokáži dobře představit při focení detailů nebo produktové fotografii, u které vám nejde o přesné zachycení objektu, ale dodání netradičního pohledu. Jen u těch akčních scén budete muset mít buďto rychlé ruce, nebo předvídat s jasnovideckou přesností.
Určitě by se mohlo najít využití tohoto objektivu i při záznamu videa, zvlášť s plynulým rozostřením a zaostřením:
Lensbaby Edge 80
Jakmile si přestanete mít čím honit tričko před svým okolím v podobě výměny clon, přichází na řadu systém Optic Swap Tool. Pomocí něho lze totiž vyměnit dodávané Double Glass za jiné sklíčko. V našem případě za Lensbaby Edge 80 – novinka letošního února – na fotografických ukázkách níže.
Lensbaby Edge 80 se ve vycentrovaném stavu stává běžným 80mm objektivem s příjemnou kresbou, nakloněním se pak vytvoří pruh ostrosti, který se postupně rozostřuje, tedy stejně jako tilt efekt známých objektivů typu tilt/shift. Pruh ostrosti je pak tím širší, čím více zacloníte – s Edge 80 můžete měnit clonu přímo na objektivu a to po plných krocích od F2,8 do F22.
Protože bych po přepočtu pracoval se 160mm ohniskem, při focení obou zmiňovaných akcí jsem nechal Lensbaby Edge 80 v brašně s tím, že jej nasadím do akce někdy příště.
Lensbaby Composer Pro s optikou Lensbaby Edge 80, vpravo pak nasazený na Olympusu OM-D E-M5
Dva snímky pořízené s nasazenou optikou Lensbaby Edge 80