Fujifilm X-Pro 1 byl svého času přímo zjevením – stylové kovové tělo, připomínající staré časy analogu a k tomu průhledový hledáček, který u digitálu prakticky nenajdete. Jak se ale s takovým fotoaparátem pracuje, když jste si zvykli na zrcadlovku?
V minulém týdnu se mi dostal do rukou fotoaparát, který se nepodobá ničemu, s čím jsem do té doby měla možnost fotit. Běžně fotím se starší digitální zrcadlovkou, obyčejným kompaktem anebo plnoformátovou zrrcadlovkou či bezzrcadlovkou.
Kam ale zařadit Fuji FinePix X-Pro1? Cenou jistě někam mezi profi či polo-profi přístroje, designem mezi retro foťáky, hledáčkem mezi dálkoměry… Měla jsem možnost vyzkoušet si k tělu objektiv Fujinon XF 35mm f/1,4 R. Krásná světelnost. Jdu fotit.
Klasická konstrukce má své kouzlo
Retro ze všech stran
První dojem z fotoaparátu je solidně zpracované a velmi těžké, kovové tělo. Rozměry však jsou ještě relativně kompaktní – oproti zrcadlovce chybí grip a optický hranol. A samozřejmě i to zrcátko. Clonu ovládáme přímo na objektivu a čas zase na kruhovém voliči na horní straně foťáku. Hodně retro. A kruhovým voličem není úplně jednoduché otočit.
Nabízí však také možnost A jako auto nebo P jako programová automatika. Stejně tak clonový kroužek objektivu má svoje A. Různými kombinacemi těchto písmen pak volíme klasické režimy A, P, S, M. Chytré.
Korekce expozice, volič časů a clonový kroužek objektivu – jako na starém přístroji
Focení přes optický hledáček je pro člověka, který na něj není zvyklý, poměrně složité. A na fakt, že při komponování vidíte rámeček jinde, než kam se po zaostření přesune, se docela těžce zvyká. Fuji FinePix X-Pro1 je totiž v podstatě dálkoměr, což je pro mnoho lidí pojem spojený primárně s fotoaparáty Leica.
Jde tedy o hledáček průhledový, obraz neprochází objektivem a logicky v něm vidíme záběr pod trochu jiným úhlem, než kterým fotíme. Kdo si na tento fakt nezvykne, ale přesto chce hledáček používat, může přepnout na jeho elektronickou verzi – mezi oběma mody se přepíná páčkou podobnou, jako na starších fotoaparátech často sloužila k aktivaci samospouště.
Porovnání velikosti a ovldádacích prvků u Fuji X-Pro 1 a Leiky řady M, zdroj: Dpreview
Není kam spěchat
Samotné focení bylo však trochu náročnější nejen s průhledovým hledáčkem. FinePix X-Pro1 je již rok starý fotoaparát a tomu bohužel odpovídá i jeho rychlost. A zde také vidím hlavní nevýhodu oproti zrcadlovce. Na jednu stranu by člověka napadlo, že přece nemůžeme „kompakt“ srovnávat rychlostí se zrcadlovkami, ale na stranu druhou již dnes máme řadu kompaktů s výměnnými objektivy, které jsou opravdu velmi rychlé a snesou jistě srovnání s D-SLR. A hlavně – ke srovnání vybízí i cena přístroje.
Za cenu setu, který jsem měla k dispozici, si člověk může pořídit třeba fullframový Nikon D600 s pevnou a světelnou pětatřicítkou (nebo padesátkou, abychom mluvili o stejném efektivním ohnisku), případně podobný set od jiného výrobce. A to už je opravdu ke zvážení.
Jak to tedy v praxi vypadá? Objektiv Fujinon XF 35mm f/1,4 R má úžasnou světelnost a ostří spolehlivě, ale bohužel poměrně pomalu. Když ostříme a exponujeme více fotek stejného předmětu, objektiv vždy mírně vyjede, zajede a pak se zastaví na rovině zaostření. A to aniž bychom pohnuli fotoaparátem, takže k přeostření nemá důvod. V těle se pak soubor (zejména, pokud fotíme do RAW formátu, což ale u tohoto přístroj snad je samozřejmostí) poměrně dlouho ukládá. A když jej chceme v tuto dobu zobrazit kliknutím na ikonku play, musíme si chvilku počkat.
Objektiv, respektive všechny pevné objektivy řady XF, jsou bytelné a velmi dobře zkonstruované
Také se mi několikrát stalo, že když jsem po vyfocení snímku chtěla rychle snímek přiblížit a zkontrolovat, zda jsem správně zaostřila, po delším stisknutí tlačítka pro přibližování se přístroj jakoby zasekl a znovu ukázal běžný náhled (tedy fotka vyplňovala opět celé políčko). A také při natáčení videa objektiv neustále přeostřoval před a za objekt.
Obraz bez vady
V přístroji byl updatován firmware pro tělo i objektiv na poslední dostupnou verzi – ale ani to nestačilo k dosažení rychlosti, na kterou je člověk (nejen) u zrcadlovek zvyklý. Ačkoli tak dálkoměrná Leica bývala a dosud je fotoaparátem pro street fotografy, od tohoto fotoaparátu něco podobného bohužel nemůžeme čekat. Jeho rychlost jej předurčuje k focení spíše statických scenerií nebo ke studiové práci.
Na tyto záběry je skvělý, a to zejména díky skvělé obrazové kvalitě, kterou produkuje. A zde se dostáváme k výrazným pozitivům tohoto stroje. Šum se podařilo potlačit více než dobře a i výstupy při ISO 6400 jsou pěkné. Nižší citlivosti pak lze používat běžně.
Zadní strana je přehledná, ale mírný zásah směrem k lepší ergonomii by nezaškodil
V kombinaci s objektivem o světelnosti 1,4 tak můžete fotit skoro potmě a výsledek je stále velmi kvalitní. Jen pozor na malou hloubku ostrosti – je to jako se zrcadlovkou: musíte ostřit opravdu přesně, pokud máte strach, že nebude ostré vše, co potřebujete, raději si zacloňte. Hloubka ostrosti umí být opravdu nebezpečně malá. O to více může mrzet nepohotovost přístroje, protože sám jinak k focení v ulicích přímo vybízí – jak svým vzhledem (je tak retro, až je nenápadný), tak kompaktními rozměry a možností nastavit vysokou citlivost bez (přílišné) ztráty kvality.
Krůček k dokonalosti
Naopak rychlé je ovládání rychlého menu, spouštěného stiskem tlačítka Q pod palcovým gripem. Zde má člověk během chvilky přístup ke všem nejdůležitějším nastavením. Přes tlačítko Fn pak jdeme k vybrané funkci přímo. Také plné menu mi pak přijde velmi přehledné a stručné.
Čím je tedy tento fotoaparát unikátní? Bude to právě obrazová kvalita v kombinaci s relativně kompaktními rozměry, která bude pravděpodobně důvodem, proč si přístroj koupit. A taky – má to své kouzlo, nastavovat si zase clonu na objektivu, kvůli nastavení času otáčet masivním kolečkem a držet v ruce plně kovový stroj. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o rok starý model, možná si potenciální kupci počkají na jeho nástupce, který však zatím bohužel není na obzoru. Ale pokud přijde, věřím, že bude „nový a lepší“ – a to zejména rychlejší.
Demosnímky
