V akci s Fujifilmem X-Pro 1

6. září 2013
TWEET SDÍLET
Fujifilm X-Pro 1 byl svého času přímo zjevením – stylové kovové tělo, připomínající staré časy analogu a k tomu průhledový hledáček, který u digitálu prakticky nenajdete. Jak se ale s takovým fotoaparátem pracuje, když jste si zvykli na zrcadlovku?

V minulém týdnu se mi dostal do rukou fotoaparát, který se nepodobá ničemu, s čím jsem do té doby měla možnost fotit. Běžně fotím se starší digitální zrcadlovkou, obyčejným kompaktem anebo plnoformátovou zrrcadlovkou či bezzrcadlovkou.

Kam ale zařadit Fuji FinePix X-Pro1? Cenou jistě někam mezi profi či polo-profi přístroje, designem mezi retro foťáky, hledáčkem mezi dálkoměry… Měla jsem možnost vyzkoušet si k tělu objektiv Fujinon XF 35mm f/1,4 R. Krásná světelnost. Jdu fotit.

Klepněte pro větší obrázek
Klasická konstrukce má své kouzlo 

Retro ze všech stran

První dojem z fotoaparátu je solidně zpracované a velmi těžké, kovové tělo. Rozměry však jsou ještě relativně kompaktní – oproti zrcadlovce chybí grip a optický hranol. A samozřejmě i to zrcátko. Clonu ovládáme přímo na objektivu a čas zase na kruhovém voliči na horní straně foťáku. Hodně retro. A kruhovým voličem není úplně jednoduché otočit.

Nabízí však také možnost A jako auto nebo P jako programová automatika. Stejně tak clonový kroužek objektivu má svoje A. Různými kombinacemi těchto písmen pak volíme klasické režimy A, P, S, M. Chytré.

Klepněte pro větší obrázek
Korekce expozice, volič časů a clonový kroužek objektivu – jako na starém přístroji 

Focení přes optický hledáček je pro člověka, který na něj není zvyklý, poměrně složité. A na fakt, že při komponování vidíte rámeček jinde, než kam se po zaostření přesune, se docela těžce zvyká. Fuji FinePix X-Pro1 je totiž v podstatě dálkoměr, což je pro mnoho lidí pojem spojený primárně s fotoaparáty Leica.

Jde tedy o hledáček průhledový, obraz neprochází objektivem a logicky v něm vidíme záběr pod trochu jiným úhlem, než kterým fotíme. Kdo si na tento fakt nezvykne, ale přesto chce hledáček používat, může přepnout na jeho elektronickou verzi – mezi oběma mody se přepíná páčkou podobnou, jako na starších fotoaparátech často sloužila k aktivaci samospouště.

Klepněte pro větší obrázek 
Porovnání velikosti a ovldádacích prvků u Fuji X-Pro 1 a Leiky řady M, zdroj: Dpreview

Není kam spěchat

Samotné focení bylo však trochu náročnější nejen s průhledovým hledáčkem. FinePix X-Pro1 je již rok starý fotoaparát a tomu bohužel odpovídá i jeho rychlost. A zde také vidím hlavní nevýhodu oproti zrcadlovce. Na jednu stranu by člověka napadlo, že přece nemůžeme „kompakt“ srovnávat rychlostí se zrcadlovkami, ale na stranu druhou již dnes máme řadu kompaktů s výměnnými objektivy, které jsou opravdu velmi rychlé a snesou jistě srovnání s D-SLR. A hlavně – ke srovnání vybízí i cena přístroje.

Za cenu setu, který jsem měla k dispozici, si člověk může pořídit třeba fullframový Nikon D600 s pevnou a světelnou pětatřicítkou (nebo padesátkou, abychom mluvili o stejném efektivním ohnisku), případně podobný set od jiného výrobce. A to už je opravdu ke zvážení.

Jak to tedy v praxi vypadá? Objektiv Fujinon XF 35mm f/1,4 R má úžasnou světelnost a ostří spolehlivě, ale bohužel poměrně pomalu. Když ostříme a exponujeme více fotek stejného předmětu, objektiv vždy mírně vyjede, zajede a pak se zastaví na rovině zaostření. A to aniž bychom pohnuli fotoaparátem, takže k přeostření nemá důvod. V těle se pak soubor (zejména, pokud fotíme do RAW formátu, což ale u tohoto přístroj snad je samozřejmostí) poměrně dlouho ukládá. A když jej chceme v tuto dobu zobrazit kliknutím na ikonku play, musíme si chvilku počkat.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Objektiv, respektive všechny pevné objektivy řady XF, jsou bytelné a velmi dobře zkonstruované

Také se mi několikrát stalo, že když jsem po vyfocení snímku chtěla rychle snímek přiblížit a zkontrolovat, zda jsem správně zaostřila, po delším stisknutí tlačítka pro přibližování se přístroj jakoby zasekl a znovu ukázal běžný náhled (tedy fotka vyplňovala opět celé políčko). A také při natáčení videa objektiv neustále přeostřoval před a za objekt.

Obraz bez vady

V přístroji byl updatován firmware pro tělo i objektiv na poslední dostupnou verzi – ale ani to nestačilo k dosažení rychlosti, na kterou je člověk (nejen) u zrcadlovek zvyklý. Ačkoli tak dálkoměrná Leica bývala a dosud je fotoaparátem pro street fotografy, od tohoto fotoaparátu něco podobného bohužel nemůžeme čekat. Jeho rychlost jej předurčuje k focení spíše statických scenerií nebo ke studiové práci.

Na tyto záběry je skvělý, a to zejména díky skvělé obrazové kvalitě, kterou produkuje. A zde se dostáváme k výrazným pozitivům tohoto stroje. Šum se podařilo potlačit více než dobře a i výstupy při ISO 6400 jsou pěkné. Nižší citlivosti pak lze používat běžně.

Klepněte pro větší obrázek
Zadní strana je přehledná, ale mírný zásah směrem k lepší ergonomii by nezaškodil 

V kombinaci s objektivem o světelnosti 1,4 tak můžete fotit skoro potmě a výsledek je stále velmi kvalitní. Jen pozor na malou hloubku ostrosti – je to jako se zrcadlovkou: musíte ostřit opravdu přesně, pokud máte strach, že nebude ostré vše, co potřebujete, raději si zacloňte. Hloubka ostrosti umí být opravdu nebezpečně malá. O to více může mrzet nepohotovost přístroje, protože sám jinak k focení v ulicích přímo vybízí – jak svým vzhledem (je tak retro, až je nenápadný), tak kompaktními rozměry a možností nastavit vysokou citlivost bez (přílišné) ztráty kvality.

Krůček k dokonalosti

Naopak rychlé je ovládání rychlého menu, spouštěného stiskem tlačítka Q pod palcovým gripem. Zde má člověk během chvilky přístup ke všem nejdůležitějším nastavením. Přes tlačítko Fn pak jdeme k vybrané funkci přímo. Také plné menu mi pak přijde velmi přehledné a stručné.

Čím je tedy tento fotoaparát unikátní? Bude to právě obrazová kvalita v kombinaci s relativně kompaktními rozměry, která bude pravděpodobně důvodem, proč si přístroj koupit. A taky – má to své kouzlo, nastavovat si zase clonu na objektivu, kvůli nastavení času otáčet masivním kolečkem a držet v ruce plně kovový stroj. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o rok starý model, možná si potenciální kupci počkají na jeho nástupce, který však zatím bohužel není na obzoru. Ale pokud přijde, věřím, že bude „nový a lepší“ – a to zejména rychlejší.

Demosnímky

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek 
Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Témata článku: Technika, Testy, Bezzrcadlovky, Fotoaparáty, Fujifilm, Bezzrcadlovky na Heureka.cz