Fotíte zrcadlovkou? Upravujete své fotky v počítači? Ano? Pak není od věci započítat do foto rozpočtu i své PC.
Kupodivu mě k myšlence sepsání této drobné úvahy přivedla diskuze s kolegy v našem Ostravském obchůdku s potřebami pro „temnokomorníky“. Platilo to asi vždy a pravděpodobně se fotografie hned tak nezbaví části zvané postprocess neboli zpracování zachyceného snímku. Někdo může namítnout jakou má digitální postprocess spojitost s vyvoláváním klasické fotografie, ale věřte, že velikou. Nadržovaní snímku při zvětšování, používání multigradačních materiálů, tónování černobílých fotografii a nespočet dalších „úprav“ existovalo již v dobách, kdy počítače měli leda výzkumníci v NASA.
Postprocess je s námi již od „temných“ dob
Minilab to vyřeší
Ale zpět k tématu. Již v dobách „mokré“ fotografie se běžně stávalo, že fotograf nainvestoval do své temné komory finanční prostředky srovnatelné s cenou užívaných aparátu a objektivů. Jistě, dnes je pro mnoho uživatelů situace ulehčena. Vytáhnu paměťovou kartu z foťáku a odnesu ji do minilabu, může namítnout kterýkoliv uživatel digitálního přístroje.
Obsluha minilabu si pak s daty poradí, upraví je podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a nechá zhotovit fotografie. Na druhou stranu – tato možnost je zde také odjakživa. Co když ale chceme mít fotografie podle sebe? Třeba si náš snímek žádá nějaké zvláštní pokročilé úpravy nebo potřebujeme slepit panorama? V takovýchto případech se již nevyhneme použití osobního počítače – moderní temné komory.
Fotografie z minilabu nebývají vždy podle našich představ
Ano, zde nás čekají skryté a mnohdy nemalé výdaje. Dnešní digitální fotoaparáty produkují snímky přímo obludných velikostí. Soubory, které nalezneme na paměťové kartě se velikostně pohybují v řádu megabajtů, pokud použijeme úsporný formát JPEG, případně se jejich velikost vyhoupne do rozmezí od deseti do dvaceti megabajtů ve formátu RAW. Takto velké soubory si při zpracovávání v programu na úpravu fotografií kladou značné nároky na výpočetní výkon uživatelova počítače.
Gigabajty na druhou
Nikoho z nás nebaví sledovat na monitoru pomalinku běžící ukazatel a počítat procento po procentu splnění úkolu, obzvláště, když nemůžeme fotografie zpracovat s jednotným nastavením, ale každá jedna si žádá naši pozornost a odlišný postup. Objevíme kouzlo RAW formátu, naše snaha potlačit očima onen ukazatel exponenciálně roste. Zde se dostáváme k myšlence, že náš počítač našim fotografickým potřebám nedostačuje a je čas jej vyměnit za nový.
Nechci zde rozebírat konfigurace aktuálních modelů počítačových komponent, jelikož není rychleji se rozvíjejícího se odvětví než právě IT. Nicméně, uvažujeme-li o novém PC, s největší pravděpodobností se přikloníme k některému s vícejádrovým procesorem. Plánujeme-li pracovat s RAW daty na některém z moderních operačních systému, bude podmínkou minimum tří gigabajtů operační paměti. Panorama? Kvalitně? Rychle a ve vyšším dynamickém rozsahu? Počítejte s příplatkem za šest, ne-li osm gigabajtů operační paměti.
Nové výkonné technologie nepatří k nejlevnějším
Otesánek TIFF
Máme zpracováno, ale kam s tím? Po několika situacích, kdy se budeme lidově „mlátit“ do hlavy, přijdeme na skutečnost, že pokud zaznamenáme snímky i v RAW formátu, je vhodné archivovat i tyto soubory. Krásně vyvolaný RAW je jedna věc, ovšem pokud neplánujete všechny zpracované snímky ukládat v čtyřicetiosmi bitovém TIFF formátu, přijdeme na to, že úspornější formát JPEG má své meze a pokročilejší úprava JPEGů je velice náročná, ne-li nemožná.
A tak se nám stane, že si z workshopu, či týdenní dovolené přivezeme několik gigabajtů dat, které je potřeba archivovat a zachovat pro naše potomky. Vypálit na DVD? Z osobní zkušenosti vím, že i DVD disk skladovaný v ideálních podmínkách je po několika letech nečitelný. Takže – přikoupíme další pevný disk (HDD), jelikož současný již „přetéká“ daty a nedostačuje našim fotografickým potřebám.
Drtivá většina fotografů dnes nahradila foto alba pevnými disky
Když to každý vidí jinak
„Vždyť ty fotky u mě vypadají úplně jinak!!!“ Kolikrát jsem již tuhle větu zaslechl. Od kolegů či kamarádů, kteří si své fotografie umístěné v internetových galeriích prohlíží na mém referenčním CRT monitoru. „Tak třeba je ten tvůj CRT vypálený“, slýchávám. Zkusíme tedy nechat zhotovit několik snímku v minilabu s volbou „bez úprav“. Překvapení, zděšení i šok. Snad každý začátečník, který se odhodlal svou fotografii vyrobit bez korekcí, byl minimálně překvapen. Své dílo, na monitoru tak krásné, je bez kontrastu, s vybledlými či přesaturovanými barvami v úplně jiném odstínu. Po takovéto zkušenosti začneme pátrat po „zakopaném psu“.
Zjistíme, že naše levné LCD je zcela k ničemu a vstoupíme do světa magie zvané bitová hloubka, ICC profily a kalibrace barev. Po letmém náhledu do ceníku některého internetového obchodu s výpočetní technikou rychle zjišťujeme, že cena „použitelného“ LCD monitoru se začíná na deseti tisících korun. Nicméně. Nedá se nic dělat. Stávající monitor nedostačuje našim fotografickým potřebám.
Kvalitní monitor je základ kvalitních fotografií
Tak jsme si podtrženo sečteno pořídili kompletně nový PC, s naši prací jsme již spokojení, ale z toho minilabu to „leze“ pořád nějaké jiné. Už vím! Pořídím si fotografickou tiskárnu…
Fotoaparátem a objektivy investice nekončí
Ano, výčet techniky by mohl klidně pokračovat. Klasičtí fotografové zcela jistě uvažují o filmovém skeneru, uživatelé Photoshopu zase ocení kvalitní tablet, případně specializované klávesnice pro jejich oblíbené nástroje a snad každý uvítá nově zakoupený grafický software.
Nadstandardní vybavení potěší snad každého uživatele
Myslím, že svou myšlenku jsem vystihl dostatečně. Od počátku své „digitální cesty“ si vedu jakýsi rozpočet kolik jsem za co zaplatil, případně za kolik jsem kterou věc prodal. Teprve nedávno mi došlo, že jsem si kvůli fotografii pořídil postupně dvě nové PC sestavy a čtyřicetikilogramový monitor. Nechtělo se mi dohledávat kolik co stálo, ale letmým odhadem to bude částka mezi polovinou a třetinou výdajů za fotografické vybavení.
Jak jste na tom vy? Patříte mezi ty, kteří své fotky dávají rovnou do minilabu? Zneužíváte ke zpracování svých snímků pracovní počítač? Nebo se také nevědomky „tlačíte“ do nových a nových komponent? Také si často říkáte: „Však bych si to pořídil i kdybych nefotil“? Já mohu zcela zodpovědně říci, že ne. Hry nehraji a internet a jeho aplikace spolehlivě fungují na strojích které jsou již dávno za svým zenitem.