Přinese další systém upevnění objektivů na fotopřístroje pouze profit výrobcům nebo i znatelné výhody pro uživatele?
Před časem obíhal na internetu aprílový žert o tom, že Evropská unie nařídí sjednocení všech bajonetů na upevnění objektivů na jediný typ. Myšlenka by to byla krásná, ale v současné době nerealizovatelná. I když dějiny znají případy, že se původně dobrý vtip vyvinul v dobrý nápad a realizoval se. Nyní je ale realita taková, jaká je a každý nový systém upevnění výměnných objektivů přináší uživatelům komplikace: nekompatibilitu s dřívějšími systémy a nutnost redukcí při používání starších objektivů. Naopak pro zjištění výhod nového řešení je nutno se vrátit do historie.
Konstrukce digitálních zrcadlovek
První digitální zrcadlovky vznikly poměrně jednoduše. Vzala se konstrukce klasické zrcadlovky a místo transportu filmu se do přístroje vložil digitální snímač. Mohl se tak využít celý stávající systém výměnných objektivů, blesků, mezikroužků, atd. Pokud by měl snímač velikost 24 × 36 mm, žádné problémy by nevznikly. Jenže snímač této velikosti je příliš drahý ještě dnes. Proto se přístroje osadily snímači menších rozměrů. V současné době jsou nejvíce rozšířeny snímače o velikosti zhruba 15 × 23 mm. Tato velikost bývá často označována jako APS (což je vše, co zbylo z kdysi nadějného, ale v nevhodnou dobu představeného fotografického systému).
Menší velikost snímače přinesla několik problémů. Jeden z nich je ten, že každý použitý objektiv má pro snímač menší snímací úhel, než pro kinofilm. To se hodí v případě teleobjektivů, jejichž ohnisková vzdálenost se zdánlivě prodlouží, ale komplikuje konstrukci objektivů širokoúhlých.
Širokoúhlé objektivy pro jednooké zrcadlovky
U kompaktních fotopřístrojů nejsou s konstrukcí širokoúhlých objektivů vážnější problémy a objektivy mohou mít i relativně jednoduchou stavbu, malé rozměry a mohou být blízko filmu (snímače). U zrcadlovek by se ale optické členy dostaly do místa, kde se pohybuje zrcátko. Proto musí být širokoúhlé objektivy konstruovány na principu obráceného Galileova dalekohledu (opačně držené a obraz zmenšující divadelní kukátko). Tyto konstrukce jsou však větší, těžší a dražší. O jaké rozdíly jde, lze zjistit porovnáním velikostí monofokálního širokoúhlého objektivu kinofilmového kompaktu a zrcadlovky.
Objektiv 2,8 / 35 mm pro zrcadlovku (nahoře) a pro kompakt (dole)
Širokoúhlé objektivy pro jednooké digitální zrcadlovky
Pro fotopřístroje s menším snímačem je celý systém hledáčku kinofilmové zrcadlovky zbytečně velký. Další konstrukční změnou bylo logicky zmenšení zrcátka, matnice a pentagonálního hranolu. Co se však nemohlo změnit, byl upevňovací bajonet – s ohledem na možnost používání starších objektivů. Někteří výrobci (například Canon) aspoň využili prostor před menším zrcátkem a zkonstruovali objektivy, které mají zadní optické členy blíže snímači. Celý problém se tím ale nevyřešil.
Systém 4/3
Navrhovatelé tohoto systému vsadili na revoluční změnu. Asi ne náhodou byla u zrodu firma Olympus, která před několika desítkami let vyvinula první malou zrcadlovku na kinofilm systému OM. Nový digitální systém vsadil na ještě menší snímač (13,5 × 18 mm) a zcela nový rozměr upevňovacího bajonetu. Všechny prvky nové konstrukce tak bylo možné zvolit optimálně, bez omezení, která vyplývají z dřívějších rozměrů. Zvolení menšího rozměru snímače, než je dnes nejrozšířenější velikost 15 × 23 mm bylo dost odvážné a v současnosti lze těžko posoudit jeho dlouhodobou perspektivu.
Technický vývoj je řízen marketingem
Vývoj a zlepšování parametrů špičkových kompaktů a přístrojů s elektronickými hledáčky byl přerušen přednostním vývojem digitálních zrcadlovek. V nich výrobci spatřili výhodnou obchodní možnost. Ten, kdo si koupí přístroj s nevýměnným objektivem a elektronickým hledáčkem, si s touto technikou většinou vystačí. Ale po volbě zrcadlovky si bude dál kupovat výměnné objektivy a další příslušenství. A dokonce v celkově vyšší ceně, než byla cena původního setu. A také od stejného výrobce. Objektiv pro (například) Nikon na fotopřístroj (například) Canon nasadit nelze a i když si fotograf pro Nikon pořídí drahý objektiv od firmy (například) Sigma, další případné tělo bude logicky opět Nikon. Tato obchodní úvaha začala platit v okamžiku, kdy se zrcadlovky dostaly cenově na úroveň dobře vybavených kompaktů.
Nyní ale výrobci pochopili, že předpokladem pro prodej systému není princip zrcadlovky, ale možnost výměnných objektivů. A to dokonce i pro toho, kdo objektivy při svém fotografování vyměňovat nechce a nebude. Může si ale koupit fotopřístroj s takovým objektivem, který mu bude nejlépe vyhovovat.
Zrcadlovky bez zrcadla a systém Micro 4/3
Optický a mechanický systém zrcadlovky je výrobně náročný, drahý a může být poruchový (jako každý pohyblivý mechanismus). Z tohoto pohledu jsou výhodnější přístroje s elektronickým hledáčkem nebo displejem. Ty ale nepotřebují prostor, ve kterém se pohybovalo zrcátko a bajonet pro upevnění objektivu je možno umístit ještě blíže ke snímači. Konstrukce objektivů se tím ještě zjednoduší.
Redukce (adaptér)
Aby bylo možno vyrobit redukci pro upevnění objektivu na jiný typ fotopřístroje, musí být mezi hmotou bajonetu na objektivu a hmotou bajonetu na fotopřístroji volný prostor. Proto byly i v minulosti možné jen redukce mezi některými systémy. Bajonetové upevnění Micro 4/3 je velmi blízko snímači (20 mm). Dává tak předpoklad pro výrobu redukcí na téměř všechny známé objektivy. Na internetu se již objevila například zmínka o redukci pro použití objektivů Canon na přístroji Panasonic G1.
Prostor pro redukční kroužek
Závěr
Možná, že nový systém přinese to, co uživatelé digitálních fotopřístrojů zatím postrádají: malý a skladný kompakt se snímačem podstatně větším, než mají kompakty současné. Snad i s možností širokého výběru objektivů. Někdo dá přednost superzoomu s velkým rozsahem ohniskových vzdáleností, někdo velmi kompaktnímu objektivu 2,0 / 35 mm (ekvivalent). A pokud by měl tento kompakt vestavěný elektronický hledáček, digitální fotopřístroj by se opět o kousek přiblížil svému ideálu.