Kreativní znamená podle slovníku tvořivý. Kreativní fotograf na základě jiného vidění tvoří novou realitu. Zobrazuje osoby, věci či krajinu tak, jak je divák nevidí. Kreativní fotografie je součin nového nekonvenčního obsahu, přijatelné estetické hodnoty a technické dokonalosti. Když součin, tak pokud je jeden z činitelů nula, je výsledek opět nula.
Zaznamenání reality kolem nás, je-li děláno dobře, znamená pro diváka sdělení typu „sestřenice v podvečerním vánku u moře“ nebo „Karlštejn obklopený lesy“. Zde není krásná fotografie, ale realita na fotografii. Dobré zaznamenání nové reality bude diváka iritovat liniemi, tvary, rytmem a vzorem, strukturou, barevností, atmosférou. Divák bude zaujat vnitřním sdělením fotografie, bude u něho vyvolávat emoce. Některá fakta snímek zdůrazní a jiná potlačí.
Netvrdím, že dokumentační fotografie jsou „méněcenné“, ale jsou jiné. Při prohlížení vámi pořízených fotografií, např. ze svatby kamaráda, si vybavíte pocity, které vás provázeli. Zcela cizímu divákovi se tytéž fotky budou zdát nezajímavé. Dobře provedená kreativní fotografie vám zprostředkuje pocity i bez znalosti fotografované scény.
I když tento snímek pořídil cizí fotograf, splnil dokumentační úkol. U rodiny a kamarádů jistě tato fotografie vyvolá pocity i přes kompoziční nedostatky. Pro cizí diváky je tento snímek fádní a žádné emoce nevyvolá
Kreativně pojatý svatební okamžik vyvolá emoce i u nezúčastněného diváka. Slavnostní nervózní a starostlivá atmosféra je z fotografie znát. Krásné diagonální linie rukou a odhaleného těla nevěsty s viditelnou, lichotivou strukturou vkomponované do zlatého řezu
Jiné vidění
Autorský rukopis je věcí osobitého vidění fotografa. Velmi málo lidí má toto vidění dáno shůry. Ti ostatní mohou své fotografie ozvláštnit tím, že se naučí tvořit. Ano, v tomto případě nedokumentujete, ale tvoříte. Pozorovatel obvykle přijme a ocení novou realitu, pokud splňuje obecné estetické principy a kompoziční pravidla. Občas někteří autoři tvrdí: „Čert vem všechny pravidla a principy“, hlavně, že fotografie vzbudí emoce. Opravdu, to je prioritní u kreativní fotografie. Problém je v tom, že, až na malé výjimky, bez použití osvědčených pravidel vnesete do obrázku chaos, divák se v něm nebude orientovat a sledovaného záměru se nedoberete. Divák novou realitu nepřijme.
Jaromír Funke (1896-1945), jeden z nejvýznamnějších představitelů české fotografické avantgardy, řekl v době, kdy se polemizovalo o tom, zda je fotografie umění: „Fotografie je detail prostoru a času. Spojení skutečností v tomto detailu vytváří novou fotografickou skutečnost. Je-li toto sloučení vědomé a záměrné, podmíněné vnitřní fantasií fotografovou, která si volí výběr, záběr a kompozici, vzniká fotografický obraz, mající svojí vlastní emotivní sílu. Tehdy stává se uměním.“ Výstižný popis kreativní fotografi.
Jaromír Funke, Reflexy (1931). Kdyby byl snímek tak o 70 let mladší, řekl bych, že se na zhotovení podílel Photoshop. Je to tak, že se na aranžovaném snímku se podílel nápad a geniální kreativní vidění autora. Jsou zde diagonální linie, vertikální linie, struktura chladiče dokonce prolnuta se strukturou silnice. Dva reflektory na vertikále mimo strukturu jsou takto zvýrazněny jako hlavní motiv společně s rámem chladiče přes nějž je částečně vidět druhé auto a dvoukolák. Tato fotografie přímo irituje diváka.
Jak se učit vidět kreativně
Příležitost k pořízení kreativní fotografie lze nalézt všude. Podmínkou je dostatek času a schopnosti dívat se s určitou mírou představivosti. Naplánujte si kreativní fotografii a naučte se ji vidět nezávisle na celkové scéně. Malíři postupně do obrazu něco přidávají a fotografové zase něco postupně ubírají. Často je v celku „schován“ ten pravý záběr nebo vedle fotografované kompozice je ta lepší.
Schopnost kreativního vidění můžete natrénovat a stále zdokonalovat:
- častým koukáním přes hledáček fotoaparátu
- pozorováním světa z neobvyklých perspektiv a z jiných úhlů i pomocí různých objektivů
- oproštěním se vžitých návyků. Lehněte si na zem, vylezte na střechu
- kupte si místní pohlednice a pak se pokuste zachytit totéž jinak – kreativně
- sledujte důvěrně známé prostředí (třeba cestu do práce) a snažte se najít nový pohled na realitu
- fotografujte kompozice evokující vámi definované pocity bez osob na fotce
- přemisťováním objektů na fotografované scéně tvořte aranžovaný snímek, zdůrazníte-li tím pocity
- vracejte se ke stejné scéně za různých světelných podmínek i ročních období
- nevyhýbejte se ani softwarovým úpravám a jiným technickým řešením (podexpozice, přeexpozice, rozostření), pokud nebudou samoúčelné a povedou k vzniku emocí
Toto není náhodná fotografie koupající se dívky. Je to kreativně pojatý portrét. Fotograf si vše naplánoval, modelka si namočila vlasy a z úrovně hladiny pořídil tento snímek. Úhel záběru, zrcadlení modelky ve vodě a struktura vodní hladiny dělá tento portrét nevšední a emotivní. Vpravo nahoře vstupujeme pohledem do snímku a tamtéž „vplouvá“ dívka do obrazu. Vodní hladina je nerušícím popředím i pozadím a dává snímku hloubku.
Pokračování 2 / 2
O kompozici trochu jinak
Kompozice je uspořádání prvků na ohraničeném prostoru např. na fotografii. Účelem je, aby kompozice podpořila myšlenku či pocit fotografa a aby divák fotografii přijal a zorientoval se v ní. Tohoto účelu lze obvykle dosáhnout ověřenými kompozičními ideály, které platí tisíciletí.
Při vytváření svých kreativních kompozic myslete na to že:
- nejdůležitější otázkou je co a proč chcete fotografovat, co bude fotografie zahrnovat a co už nikoli
- nejčastější chybou bývá špatné vyplnění ohraničeného prostoru fotografie, příliš mnoho objektů a nespecifikovaný hlavní objekt
- mozek má tendenci zaměřit se na hlavní objekt a nevšímat si podružných vizuálních vjemů, které však budou na fotografii zobrazeny
Silné prvky kompozic, které dělají fotografii pozoruhodnou, jsou: linie, tvar, hloubka, rytmus a vzor, struktura, barva.
Linie
Nejsilnějším prvkem kompozice jsou linie, které spolehlivě vedou pohled diváka. V přírodě převládají nerovné linie, které cítíme jako klidné a měkké. Vertikální a horizontální linie působí statičtěji. Diagonální linie působí velmi dynamicky.
Výrazná diagonální linie vede oči diváka k hlavnímu objektu, dodává snímku pohyb, v tomto případě stoupání do kopce. Záběr byl pořízen z vyvýšeného místa tak, aby byl hlavní objekt menší a kontrastoval s velkým prostorem. Divák vstupuje do snímku vlevo nahoře, prohlédne si prostor a nakonec „narazí“ na hlavní objekt, který je umístěn do zlatého řezu vpravo dole. Těžká práce ženy vyobrazené na fotografii je zdůrazněna prvky kompozice.
Tvar
Člověk vizuálně identifikuje předměty podle tvaru. Mezi předmětem a okolím musí být kontrast, aby tvar vynikl a byl rozeznatelný bez rušivých elementů. Tvar předmětu je nejrozeznatelnější, pokud je osvětlen zepředu nebo zezadu. Nejčistším tvarem je silueta.
obr 6 letošní vítězná fotografie soutěže Czech Press Photo Michala Čížka je založena na tvarech lidí na pozadí vzoru žaluzií. Kreativně vyjadřuje složitá povolební vyjednávání. Porota se vyjádřila, že fotografie obsahuje napětí, emoce a klade otázky.
Hloubka (plastičnost)
Tvar je dvourozměrný. Pokud má předmět hloubku, dostává třetí rozměr a stává se autentickým. Hloubku dáte předmětům bočním osvětlením, kdy vznikne kontrast mezi tmavými a světlými místy tvaru. Světlé plochy vnímáme jako opticky bližší. Plastickému zobrazení na ploše říkáme také reliéf. Photoshop má nástroje na simulaci plasticity (např. styl vrstvy - vržený stín, úkos a reliéf)
Fotografická scéna je osvětlena bočním světlem pod malým úhlem navečer. Vržené stíny od balíků slámy dávají jejich tvaru plasticitu. Vzor rozmístěných balíků slámy vyvolávají pocit bezpečí a přesnosti. Společně s vertikálními liniemi vyoraných brázd dávají celé fotografii třetí rozměr. Umístěním horizontu do horní třetiny se do fotografie vešlo více pole s balíky slámy, tedy bylo zdůrazněno popředí na úkor fádní oblohy. Struktura strniště nám předá hmatový pocit a fotografie vyzní autentičtěji.
Rytmus a vzor
Pravidelnost a harmonie vzoru uspokojí vždy diváka (stejně jako v hudbě posluchače). Rytmus a vzor může být tvořen objekty nebo plochami, je spolehlivě předvídatelný, působí pocitem jistoty. Objekt ve vzoru, který není jeho součástí, bude zdůrazněn.
Díky vzoru přechodu a jeho rytmu navíc umístěného diagonálně se pozorovatel soustředí na pravou část snímku, zejména k dvěma postavám. Ty jsou zdůrazněny barevně a tím, že porušují vzor. Jejich umístění je ve zlatém řezu a jsou relativně malé, aby byl vzor patrný a měly před sebou prostor „kam jít“. Stěžejním na tomto snímku je úhel záběru, tedy nadhled.
Struktura
Téměř vše okolo nás má strukturu. Je-li tato struktura i na fotografii, vypadají objekty na snímku „jako živé“ což vyvolává emoce, do kterých můžeme zapojit další vjem - hmat. Na struktury jsme zvyklí. V běžném hovoru používáme často strukturu (měkký, ostrý, drsný, hladký atd.) Boční světlo pod ostrým úhlem zdůrazňuje struktury. Měkké, rozptýlené světlo struktury potlačuje. Photoshop má některé nástroje na vytvoření umělé struktury (filtr – textura).
Zimní záběr z Krkonoš pod modrou oblohou. Je patrné, že prioritní je popředí, které je umístěné v dolních 2/3 obrázku. Závěj v popředí vytváří příjemné nepravidelné linie. Pozdně odpolední slunce osvětluje závěj bočním světlem a zdůrazňuje reliéf závěje a strukturu sněhu v popředí, který v divákovi vytváří hmatovou představu. V tmavších partiích sněhu není struktura tolik patrná, protože ostré boční světlo se tam změnilo díky profilu závěje na rozptýlené. Můžeme popsat zimu na snímku jako mrazivou a navátý sníh jako ostrý. Stěžejní na snímku je úhel záběru a úhel dopadu světla.
Barva
Každá barva nese poněkud jiné emocionální sdělení. Červená je teplá, agresivní, smyslná, vzrušující a vitální. Modrá je studená, uklidňující, moudrá, spolehlivá. Žlutá je teplá, tvůrčí, hravá, trochu falešná. Oranžová je teplá, svěží, zdravá, plodná. Purpurová je barva moci a zákona. Zelená je studená barva naděje a svěžesti, růstu, klidu, odpočinku. Fialová je studená vůdcovská, duchovní, barva intuice a jasnovidnosti. Teplé barvy divák vnímá více. Jakoby ve fotografii předstupují. Studené barvy naše oko upozaďuje. Červená, zelená a modrá jsou základní barvy. Jejich kombinací složíme jakoukoli barvu. Použijeme – li je čisté, jsou to nejvíce dramatické barvy spektra.
Isaac Newton okolo roku 1667 na základě rozkladu slunečního světla uspořádal barvy spektra do kruhu a stanovil vztahy mezi nimi. Naproti sobě v barevném kruhu leží komplementární barvy, které tvoří nejsilnější vizuální barevný kontrast a pokud jsou dobře vyvážené i harmonii pro lidské oko. Barevná fotografie může mít barevný i tonální kontrast.
Barevný kruh
Je zajímavé, že Leonardo da Vinci (1452-1519) na základě pozorování napsal: „Z barev stejné dokonalosti se objeví za znamenitější, která bude viděna v sousedství barvy opačné k ní samé, tak bledá s černou, černá s bílou, modrá se žlutou, zelená a červená, protože každá barva se poznává lépe vedle své opačné barvy než vedle sobě podobné, jako temnota v jasu a jas v temnotě.“ Než byl stanoven barevný kruh znal komplementární barvy a jejich význam.
Vzor květin je výrazně barevný, čímž vyvolává emoce a zdůrazňuje monochromatický vzor v popředí. Všimněte si, jak horní dopadající světlo vytváří na mříži a sloupku reliéf
Mezerou v mraku slunce osvítilo domečky se vzory a zdůraznilo jejich barevnost. Díky barevnému kontrastu a tonálnímu kontrastu s dramatickou oblohou je z celkem fádního námětu docela emotivní snímek
U fotografií, kde se nachází pouze stupně šedi, dosáhnete emoce na základě tonálního kontrastu. Jsou to tzv. černobílé snímky, které nemají barevnou informaci, barevná sytost je nulová. Černobílá fotografie ukazuje realitu nově, černobíle a v některých případech může zdůraznit pocity autora.
Fotografie Josefa Sudka má vše co mít může k vyvolání emocí a samozřejmě zejména tonální kontrast
Nejefektivnější a pro pozorovatele nejpřijatelnější je zapracování výše uvedených silných prvků do snímku podle klasických kompozičních pravidel jako je: zlatý řez, respektive pravidlo třetin, kontrast, zarámování, popředí a pozadí atd. Dokonalé technické provedení je samozřejmostí. To platí obecně pro kreativní i dokumentační fotografii.
Tvořte fotografie na základě svého kreativního vidění. Pokud se vám to podaří, zaujmete tím diváka a vzbudíte v něm emoce nezávisle na jeho citové vazbě k předmětu. Pak můžete tyto fotografie prezentovat ne jenom své rodině a známým, ale široké veřejnosti. Vaši fotografickou tvorbu obohatíte o další rozměr.