Pokud pracujete hlavně s kvantitativním parametrem světla ve smyslu přesné expozice, zaměřte se na jeho kvalitu. Pak se vaše fotografie posunou do vyššího patra. Přesná expozice je předpokladem pro dobrý snímek, ale musí být jaksi samozřejmá.
V minulém článku jsem se tomuto tématu věnoval. Ideálním stavem je situace, kdy fotograf má expoziční problematiku zažitou a může přemýšlet téměř výhradně o kvalitě světla. Pak se stane ten „zázrak“ a fotografie budou jiné. Kdo už tak činí, ví o čem mluvím.
Kontrastní stíny, které vytvořilo odpolední slunce jasného dne, jsou významnou
devizou minimalistického snímku. Čekání na toto světlo se vyplatilo. Stíny jsou přesně
ve směru úhlopříček čtverců a fotografie tvoří dokonalý geometricky souměrný celek,
jehož pravidelný rytmus má harmonickou kompozici.
Dovolená na řeckých ostrovech je pro fotografa oříškem. Plno barev, křivek a linií pro nás neobvyklých. Všichni fotí jako o závod a pak zjistí, když to trochu přeženu, že má skoro totéž, co všichni ostatní. Kdo do svých kompozic zahrne kvalitu světla, respektive stíny, má šanci ten oříšek rozlousknout. První snímek je klasika. Na střechu pro druhý snímek už tolik turistů nechodí. V záplavě kopulí, oblouků, svislých a vodorovných linií se často ztratí zajímavý detail jako ten zobrazený na třetí fotografii. Všechny tři snímky mají smysl jenom díky příhodnému světlu a stínům.
Intenzita světla ovlivní nastavení expozice, která řídí množství fotonů dopadajících na snímač. Barva světla ovlivní nastavení vyvážení bílé, které stanoví, co má být na snímku bílé. Podle toho překalibruje ostatní barvy. Pomocí těchto funkcí fotoaparátu ovlivníte v příslušných parametrech (jas, barva) výsledný snímek. Pak je na vás, jaké světlo vidíte při konkrétním záběru, respektive kam fotografovaný objekt umístíte.
Tento snímek je v podstatě jenom o světle, které zcela ovlivnilo jeho obsah.
Podobných záběrů je mnoho, ale na tomto je zajímavé dynamické pojetí do diagonály tohoto
směru (jak čteme). Ještě stojí za zmínku zdůrazněná struktura v osvětleném místě.
Jsou tři možnosti při výběru světla v exteriéru. Buď zajímavé světlo na scéně vidíte, nebo na ně počkáte, nebo scénu modifikujete tak, aby tam bylo. První případ se týká zahlédnutí a „ulovení“ scény (světla). Druhý, počkání si na světlo. Se znalostí věci to může být jiná denní doba, jiné počasí nebo roční období. V třetím případě se jedná o aranžování scény, kdy si např. postavu vhodně umístíte, případně použitím odrazových desek nebo vykrývacího blesku přidáte další světlo, kterým projasníte stíny. Změna stanoviště fotografa a úhlu záběru s ohledem na světlo se týká všech tří případů a je právě to přínosné, kdy fotograf ve svých kompozicích akcentuje kvalitu světla pro daný záběr.
Stín, protisvětlo a vyrovnávací blesk. To je mix pro světlenou atmosféru
zajímavé aranžované svatební fotografie.
Neexistuje obecně dobré, nedobré, kvalitní, či nekvalitní světlo. Každé světlo je dobré, ale pouze pro některé situace. Je pouze na fotografovi, jaké světlo k záběru použije a jak se to projeví na výsledném snímku. To pak nejlépe zhodnotí divák. Nicméně jsou obecná, osvědčená pravidla, jaké světlo se nejlépe hodí k různým fotografickým žánrům. Tím nechci tvrdit, že vše ostatní je vyloučeno. Atypická řešení, nejenom světelná, však musí mít svůj důvod.
Dobrá obloha, protisvětlo a kytky vpravo byly důvody pro hodně atypický snímek
Zámeckého náměstí v Teplicích. Můj objektiv zvládnul hrubé protisvětlo bez reflexů
a barevných kruhů na snímku (stál dost peněz).
Světlo můžeme popsat jako tvrdé, měkké, horní, boční, čelní, protisvětlo, teplé, studené. U světla sledujeme intenzitu, směr, úhel, barvu.
Tipy pro fotografování krajiny a přírody
Brzy ráno a pozdě odpoledne při nevelké oblačnosti dopadá světlo pod malým úhlem. To jsou chvíle pro krajináře. Boční světlo je dramatické, vytváří napětí mezi světlem a stínem, zdůrazní tvary, dlouhé stíny dodají i hloubku. Barva světla i celkové atmosféra graduje za soumraku a rozbřesku.
Kolikrát už byl tento motiv fotografován? Co s tím? Soumrak, panoramatický formát 2:1,
třetinová kompozice. A večer se jde na to. Nejdůležitějším rozhodnutím byla volba světla.
Z technického hlediska je v těchto případech zásadní korektní expozice osvětlených oblastí a vyvážení bílé, respektive snímání v RAW formátu.
Fotografická scéna byla osvětlena bočním světlem pod malým úhlem
za jasného dne navečer. Vržené stíny od balíků slámy dávají jejich tvaru hloubku.
Křivky brázd i struktura strniště by bez stínů neměly kompoziční váhu. Pro zdůraznění
tvarů, forem a křivek v krajinářské fotografii potřebujete stíny.
V zimě slunce nestoupá příliš vysoko. Při jasném počasí máte možnost zaznamenat krajinu se stíny celý den.
Slunce v zádech vrhne stíny směrem od fotografa a ty nejsou vidět. Při širším objektivu se můžete dočkat i vlastního stínu v popředí snímku. Slunce za zády fotografa stejně jako ploché světlo bez stínů při zatažené obloze jsou podmínky obvykle nevhodné pro fotografování krajin.
Snímky proti slunci vytvářejí stíny směřující k fotoaparátu. Ty mohou být při dobré kompozici zajímavým prvkem. Zvlášť za úsvitu a soumraku třeba v kombinaci s mlžným oparem protisvětlo rozzáří přírodní scenérie. Protisvětlo vytvoříte i při otočení fotoaparátu k obloze, kdy v popředí vyniknou průsvitné předměty. Listy, květy, nebo tekutiny pak zobrazí své detaily a barvy.
Listí v protisvětle s korekcí expozice +1EV. Za cenu několika mírných přepalů v obloze se prosvítily listy ve všech jasových úrovních a je patrná jejich stavba, což je na snímku pozoruhodné.
Proměnlivá oblačnost je lákavá pro trpělivé krajináře. Okamžik, kdy slunce prosvítí mraky nebo mlhu, je jedinečný a bývá dramatický.
Na Madeiře jsem chodil každý den okolo, až jsem zahlédl tento záběr. Světlo v popředí
a nízké mraky byly podstatné pro tento snímek. Kdybych byl místní, jistě bych
si na takovou situaci (nebo lepší) mohl počkat.
Mlha a opar zakryjí některé pasáže scény a krajinu zjednoduší, což je pro fotografa ojedinělá příležitost pro záběr, zvlášť v protisvětle.
Měkké protisvětlo, které vytvořila mlha je důvodem pro tento snímek. Rozhodujícím způsobem ovlivnilo jeho obsah. Výsledkem jsou mlžné paprsky, měkké stíny, téměř silueta horizontálních
linií v popředí, které jsou lehce odděleny od středního plánu a trochu víc od pozadí.
Pokračování 2 / 2
Kapitola II - Světlo v architektuře a detailech
Boční osvětlení z ostrého úhlu. To je jediné světlo vhodné k přesvědčivému zaznamenání strukturovaných povrchů. Struktury na rozdíl od vzorů musí mít třetí rozměr, jinak je neuvidíme. Jsou to vlastně takové minikrajiny a pouze světlo z nízkého úhlu vytvoří patřičné stíny.
Zimní záběr z Krkonoš. Pozdně odpolední slunce osvětluje závěj bočním světlem a zdůrazňuje reliéf závěje a strukturu sněhu v popředí. V tmavších partiích sněhu není struktura patrná, protože ostré boční světlo se tam změnilo díky profilu závěje na rozptýlené. Stěžejní na snímku je kvalita světla.
Fotografování architektury
Osvětlení dává vyniknout hloubce záběru, celkovým rozměrům i jednotlivým hmotám. Obecně lze říct, že není ideální světlo okolo poledne jasného dne stejně jako ráno a navečer. V prvním případě jsou stíny příliš krátké a ostré a v druhém případě jsou stíny moc dlouhé. Dobré světlo k fotografování architektury bývá mezi uvedenými dobami, tedy dopoledne a odpoledne ideálně za slunečného dne při velmi mírné oblačnosti, kdy jsou stíny měkčí, ale stále trochu kontrastní.
Měkké, přirozené světlo uvnitř doplňuje ostřejší světlo zvenku. To rozbíjí masivní plochu v popředí
a i dále v pozadí vytváří pravidelný vzor. Hned po vnímání světla je zde důležitá přesná expozice.
Ploché světlo oblohy s hustou oblačností je pro fotografování architektury nevhodné. Speciální je řešení světla před východem a po západu slunce, které může být občas zajímavé pro svou barvu.
V Teplicích máme zajímavý kulturák z 80. let. Toto je jeho část při odpoledním slunci. Chtěl jsem mimo jiné dolní bílou plochu sjednotit s horní částí, zachovat kontrast a přitom neporušit na ploše rytmus. To se podařilo pomocí tohoto světla, respektive stínů horní konstrukce stavby.
Tatáž scéna zachycena den poté při plochém světle zcela zatažené oblohy.
Fotografování detailů
Nejvhodnější je přirozené, rozptýlené světlo, jaké bývá za dne při střední až velké oblačnosti. Ploché světlo dobře prokresluje detaily s komplikovanými tvary i mnoha odstíny barev, které jsou sytější. Chybějící kontrast způsobuje měkčí přechody s větší plejádou jasů, přičemž všechny jasové úrovně scény je schopen snímač fotoaparátu zaznamenat. Při tomto osvětlení jsou velmi fotogenické detaily květin.
Detail kašny nedaleko Zwingeru si žádá měkké světlo zatažené oblohy, které dobře
prokreslilo detaily a mnoho odstínů prakticky jedné barvy. Za jasného počasí by kontrasty
a stíny způsobily nečitelnost snímku a menší škálu odstínů.
Fotografie detailu tulipánů s použitím rozptýleného světla z podmračené oblohy. Snímek se vyznačuje bohatostí odstínů barev. U květu na který je zaostřeno vidíme zřetelně jeho stavbu. Bohatost tónů a jemnost přechodů nejlépe znázorňuje histogram snímku.
Podobná fotografie té předchozí zaznamenaná při ostrém světle slunce z jasné oblohy.
Ač se nejedná o zcela identický snímek, principiálně jsou na této fotografii potlačena
pozitiva té předchozí. Srovnání obou histogramů hovoří zřetelně.
Výše uvedené tipy na použití různých druhů světla jsou ověřené a klasické. To však neznamená, že jiné světlo nemůže být pro daný záběr přínosné. Fotograf v takových případech musí vědět proč tak činí.
Hledání hmatatelného námětu je celkem jasná fotografická činnost. Povyšte hledání světla na stejnou úroveň a vaše fotografie budou od tohoto okamžiku jiné, zajímavější.