Podíváte-li se na fotografie novinky pouze zběžně, naoko nemáte šanci uhádnout nějaké obměny s předchozím modelem. Po designérské stránce je jich opravdu málo. Ve své podstatě se změnila pouze barevnost všech ovládacích tlačítek z černé na tmavší stříbrnou, nová je i zoomovací kolébka: zatímco dříve představovala spíše tlačítko - vypouklé směrem ven - nyní je vykrojena opačným směrem, čímž se stala uživatelsky příjemnější.
Předchozí neobvyklý design ovladače zoomu nahrazuje klasika
Ostatní featury však nedoznaly ani zrnko změn – a přitom by si to některé z nich plně zasloužily. Předně je to stále stejně obnažený slot na SD/MMC paměťovou kartu, který bez ochranného krytu tak trochu degraduje důvěryhodnost přístroje. Pravdou však je, že se při testování neobjevily žádné problémy, ani mimovolný dotyk s kartou při fotografování nezpůsobil nechtěné vysunutí, a protože v redakci pracujeme se čtečkou, naopak jsme tento design ocenili jako velmi praktický. Krytku, nejlépe stejně tak nezdolnou jako je u zdířky na USB konektor, by mohl do budoucna mít také DC výstup.
Do jaké míry je pro uživatele nechráněný slot na paměťové médium atraktivní?
Ještě než se dostaneme k vlastní obrazové kvalitě přístroje, zůstaňme na moment u dalšího funkčního vybavení, respektive zopakujme si několik hlavních charakteristik Koniky Minolty Z20. V kontextu s předchozím modelem považujeme také u tohoto přístroje za samozřejmost disponování všemi expozičními režimy: tedy prioritou času, clony, plným manuálem a programovou automatikou. Ty doplňuje nabídka pěti scénických režimů, přesně jako to bylo u předchůdce. Při dnešních uživatelských nárocích nemůže chybět ani možnost natáčení videosekvencí, stále si však výrobce nedá říct a ani tuto novinku neobohatil o mikrofon, nahrávka je tedy stále – přestože v kvalitě VGA a při rozlišení 640 × 480 px a nižší frekvenci 15 sn./s – pouze neozvučeným obrázkovým záznamem.
Novému fotoaparátu výrobce přišil staré šaty – nelámal si hlavu s novým objektivem. Z20 má tedy zcela shodný 8× zoom, a to se stejným rozsahem jako starší kolega: 36–290 mm, při stejně průměrné světelnosti objektivu F3,2–3,4. Zvýšilo se však rozlišení snímacího čipu, ze tří hned na pět megapixelů, což znamená, ale fyzická velikost snímače 1/2,5“ je shodná s předchozím modelem Z10. Předpokládaná skepse z tohoto kroku se totiž v praxi potvrdila: na stejný prostor je umístěno větší množství světlocitlivých buněk, ty mají menší zisk, a důsledkem toho je zvýšená míra šumu. V tomto případě není nadnesené, budeme-li u vyšších nastavení citlivosti hovořit o šumu brutálním. Z ilustračního grafu je dobře vidět, že šum sice stoupá pozvolna, ale začíná na vysoké hodnotě, proto je také u snímků pořízených na nejnižší ISO zřetelný. Pohled na tzv. „barevný“ šum, tedy na křivky jednotlivých kanálů RGB, jasně napovídá, že budete mít co do činění zejména s modrou barvou. Je možné tedy jen konstatovat, že třímegapixelový bratr je na tom v tomto ohledu daleko lépe.
Šum není bohužel to jediné, co nový model sužuje: na následných demosnímcích si můžete všimnout také nepřehlédnutelné chromatické vady. Jak bylo uvedeno výše, objektiv je stejný jako u „zet desítky“, není se tedy čemu divit, že trpí stejným soudkovitým i poduškovitým sférickým zkreslením. Na druhou stranu nemá závažnější problém s vinětací.
Další parametr na porovnání se „zet desítkou“ je samozřejmě rychlostní test. Náběh fotoaparátu společně s pořízením prvního snímku se o dvě desetiny sekundy zpomalil, i tak je ale hodnota dvou vteřin velice pozitivní. I samotné fotografování jde jako po másle – přesně tak, jak je u zetkové série Koniky Minolty pověstné (v kladném slova smyslu): zpoždění je zkrátka zanedbatelné. Tentokrát to platí také pro ukládání nasnímaných dat, protože u „zet desítky“ trvalo téměř 3 s. Ne excelentní je však sériové snímání – pouze tři snímky v řadě při rychlosti 1 sn./s – přiznejme si však, že asi není mnoho uživatelů, kteří by právě sekvenční snímání denně využívali.
Naměřili jsme
| první snímek |
2,17 s |
| snímek bez namáčknutí |
0,34 s |
| snímek s namáčknutím |
0,01 s |
| ukládání-připravenost k dalšímu snímku |
1,20 s |
| rychlost sériového snímání |
1,1 sn./s |
| počet snímků v sérii |
3 sn. |
Měřeno s paměťovou kartou Lexar SD 256 MB, v maximálním rozlišení ve formátu JPEG s nejnižší kompresí
LCD displej si ponechal sice stejnou 38 mm úhlopříčku a rozlišení 113 tisíc pixelů, vylepšení se však dočkalo plošné pokrytí elektronického hledáčku – ostatně podobně jako u starších modelů je zde displej jen jeden – mechanicky překlápěný buď do hledáčku nebo do klasické polohy na zadní stěně. Zatímco DiMAGE Z10 měla pokrytí displeje v „hledáčkové“ poloze necelých 90 %, nová Z20 doznala inovace v podobě 95 %.
Vedle EVF hledáčku zůstalo zachováno praktické kolečko na ovládání dioptrické korekce
Aby byl náš výčet úplný, je třeba také zmínit, že nový ultrazoom je vybaven 14,5 MB integrovanou pamětí. Není to sice mnoho, ale pojme průměrně 12 snímků v nejvyšším rozlišení, a to je alespoň jako dočasná záloha při naplnění kapacity karty příjemné.
Shrnutí:
Pravda je, že Konica Minolta DiMAGE Z20 se nemůže porovnávat s vyspělejšími ultrazoomy své firemní stáje, jako je Z3 nebo zcela nová Z5. Ty totiž disponují ještě větším rozsahem objektivu, mají stabilizátor Anti-Shake, sáňky na externí blesk a celkově větší množství funkcí. Nutné je však zmínit, že také jejich cena se pod hranici 10 tisíc korun prozatím nedostala.
Nová Z20 však není určena pro náročné uživatele, měla by být dostupná širšímu „publiku“. Předpokladem je, že tito se bez některých funkcí obejdou, a v případě že nezamýšlí tisknout fotografie ve větším než klasickém pohlednicovém formátu, mohli by nové Konice Minoltě vyjít vstříc. Navíc cena pod devět tisíc je hodně zajímavá.
__________________________________________________________________________________________
|
 plusy
|
 minusy
|
|
nový ovladač zoomu |
velká míra šumu |
|
14,5 MB integrovaná paměť |
zpomalená reakce autofokusu |
|
dioptrická korekce |
nechráněný slot na kartu |
zdroj: Konica Minolta
kontakt: 533 315 111, www.konicaminolta.cz
cena: 8 990 Kč vč. DPH