Test: fotíme s Olympusy pod vodou

Pokračování 2 / 4

Poprvé pod vodou

První voda: kalná

Pluji na voru po thajské řece Kwai, kousek od hranic s Barmou (Myanmar). Ze skalnatě-hlinitého břehu proudí několikametrový vodopád. Jsem na místě prvního testu, Olympus půjde poprvé pod vodu. Je to samozřejmě Mju 725 SW, protože zastávka je jen krátká a velké pouzdro PT-030 jsem s sebou na výlet nebral.

 
Na řece Kwai

Namočit digitální fotoaparát je velmi nezvyklé. Vyžaduje to odhodlání. Poprvé jsem se také setkal se situací, která se později ještě opakovala: lidé v okolí mě chtěli ochránit! Upozorňovali, že mám na krku foťák, a to že se neslučuje se záměrem ponořit se pod vodní hladinu. Vždy následovalo vysvětlování, divení se, nedůvěřivé pohledy – a bůhví, co se dotyčným honilo hlavou, když jsem se s Olympusem skutečně vrhnul do vln.

Poprvé jsem ale byl také srab a přístroj vyzkoušel jen pod vodopádem. Zdálo se, že přežil, udělal jsem proto několik nezvyklých snímků přes vodní clonu. Potom už ale šlo do tuhého, řeka Kwai mě pohltila i se zátěží v podobě Olympusu Mju.

Galerie snímků pořízených Olympusem Mju u vodopádu na řece Kwai. Až na drobné ořezání nebyly upravovány

Ještě doma jsem si správně uvědomil, že fotoaparátu něco chybí: poutko nebo popruh pro zavěšení na krk. Ve vodě totiž nelze přístroj stále držet v ruce. Pověsil jsem ho proto na popruh pro mobilní telefon a velmi dobře jsem udělal. Tuto pomůcku by měl Olympus automaticky dodávat v balení. Poutko na ruku by sice také trochu pomohlo, ale fotoaparát na krátké šňůrce překáží při plavání. Pověšení na krk je ideální.

V kalné řece toho moc nenafotíte. Viditelnost byla nanejvýš metrová a v takovém případě je úspěch předem zapovězen. Nezvyklé jsou ale i fotky z vodní hladiny. K této perspektivě se se zrcadlovkou nebo suchozemským kompaktem nikdy nedostanete.

Úskalí při focení nad vodou

První překvapení: ve vodě se člověk nesmí starat jen o focení, ale hlavně o sebe. V řece bylo nutné překonat proud a k tomu se ještě udržet nad hladinou. Bez ploutví to nebylo lehké, když má zbýt trocha energie pro práci s fotoaparátem.

 
Když člověk dosáhne nohama na zem, je to jednoduché

Rovnou proto zapomeňte na podrobné nastavování a všechno si připravte ještě na souši. Budete mít dost práce s kompozicí snímku, ostřením, které u kompaktu trvá poměrně dlouho, a se samotnou expozicí. Nikdy nedosáhnete potřebného klidu, fotoaparát navíc v těchto podmínkách bylo nutné držet v jedné ruce. Při fotografování nad hladinou s přístrojem právě vytáhnutým z vody také bylo nutné dbát, aby se na sklíčku před objektivem nezachytily kapky.

Takže se vracím k již vyslovené radě: zachraňte to kvantitou a doufejte, že z mnoha snímků vyberete několik, které se podaří.

Další pokus: slaná voda

Pro druhý vodní test jsem zvolil pláž na ostrově Ko Larn v Thajském zálivu. Tentokrát jsem měl v tašce i druhý fotoaparát v podvodním pouzdru, ale nakonec na něj ani tentokrát nedošlo. Nebylo zde totiž moc co fotit, jen kameny a výjimečně rybku. Takže jsem zůstal s Mju a pod vodou u břehu a pořádně prozkoumal jeho možnosti. Velký Olympus jsem si šetřil na chystanou potápěčskou výpravu.

Další pokus se odehrál na pláži

Voda byla příjemně čistá, teplá, nestrašily zde proudy jako na řece Kwai. Na oplátku ale byly vlny, které neustále podrývaly stabilitu fotografa.

Pečlivě jsem zkoušel různá nastavení fotoaparátu, režimy, aktivovanou stabilizaci. Až jsem nakonec došel k závěru, že pro podvodní fotografování je nejlepší aktivovat některý z připravených motivových programů. Jsou celkem čtyři:

• Podvodní široký 1: aktivuje se blesk, nastaví vyvážení bílé na slunce a automatický výběr zaostřovacího bodu
• Podvodní široký 2: pevné zaostření, bez blesku
• Podvodní makro: podobné nastavení jako u prvního programu, navíc s makrorežimem
• Podvodní foto: vyvážení bílé na zamračeno, automatické nastavení ISO

Používal jsem zejména druhý program. Kvůli pevnému zaostření sice byly některé snímky rozmazané, byl ale nejoperativnější. Stačilo stisknout spoušť a výsledek svou kvalitou většinou překonal ostatní režimy.

 


Galerie podvodních snímků z Olympusu Mju: jsou zcela bez úprav a je vidět, že úpravy potřebují

Teprve pod mořskou hladinou jsem si uvědomil, že viditelnost rozhodně nelze srovnávat s tím, na co jsme zvyklí na souši. Jakkoli byla voda dokonale čistá, snímek, na kterém by bylo něco vidět, lze udělat nanejvýš do několikametrové vzdálenosti. I přes vyvážení bílé má fotografie nádech dozelena, který je potom nutné upravit.

Slaná mořská voda je prevít. Není vhodné nechat ji na fotoaparátu zaschnout, Olympus jsem proto pokaždé po návratu na pláž pečlivě omyl pitnou vodou z láhve.

Pokračování 3 / 4

Trezor na digitál

Šnorchlovací výprava, konečně s vodním pouzdrem

Vrcholnou akcí byl potápěčský výlet. Lodí jsem vyjel pod ostrov Ko Chang na jednu z místních vyhlášených potápěčských lokalit. Než se všichni na palubě oblékli do potápěčských krovek, už jsem byl ve vodě. Raději totiž zůstávám s nohama jen kousek pod hladinou, stačil mi opět šnorchl.

Potápěčská výprava

Naposled jsem ještě zkusil Mju. Konečně bylo totiž co fotit, pod vodou kolem korálového ostrůvku jsem si připadal jako v akváriu. Všiml jsem si také příčiny problému, který se na dříve pořízených fotografiích projevoval silnou lokální neostrostí. Na sklíčku nebo pod sklíčkem objektivu Olympusu Mju se objevila malá vzduchová bublinka. Prstem jsem se ji snažil dostat pryč, ale nevím, jestli jsem byl úspěšný, nebo jestli jen zalezla ke kraji, kde nebyla vidět.

 


Ještě jednou Olympus Mju: tentokrát po rychlé úpravě

Nyní konečně přichází čas na to, kvůli čemu jsem chtěl celý test provést: na test podvodního pouzdra PT-030 pro digitální kompakt Olympus SP-310.

 
Olympus SP-310

Pevná bublina

Vodotěsné pouzdro Olympus PT-030 na první mrknutí vypadá jako nástroj pro potápěče. Je velké, robustní a už samo o sobě budí důvěru. Digitální fotoaparát – v našem případě Olympus SP-310 – dokáže proti vodě ochránit až do hloubky čtyřicet metrů pod hladinou.

Krytka objektivu a sluneční clona je k tělu přichycena provázkem

Potápění v takových hlubinách už není legrace a běžný člověk se do nich zřejmě nikdy nedostane. Není to jednoduché ani s tlakovou lahví, přístrojem a v neoprenovém obleku. Při návratu je už třeba plánovat dekompresní přestávky. Zkrátka nezkoušejte to doma, a pokud nejste certifikovaní potápěči, nepočítejte s tím, že se tak hluboko dostanete na dovolené u moře.

I když je pouzdro velké, má rozměry 133 × 94 × 69 mm a váží 316 g, ve srovnání s profesionální výbavou na podvodní focení digitálními zrcadlovkami to je doslova skladný střízlík. Je vyrobeno z průhledného plastu (polykarbonátu), některé jeho části jsou červené.

Vlevo nahoře je vodotěsný konektor pro připojení blesku • na spodní stranu se montuje zátěž

Pouzdro se po uvolnění dvou silných pružin dá otevřít, aby se do něj dal vložit fotoaparát. Při vkládání je ještě nutné povytáhnout ovladač fotorežimů, potom už přístroj přesně zapadne do připraveného prostoru. Ani se v něm nehne. Do drážky pod fotoaparát je vhodné vložit jeden ze sáčků se silikagelem, které jsou součástí balení. Jejich smyslem je absorbovat vzdušnou vlhkost, aby se vnitřní plocha pouzdra nemlžila.

Detail kovových zámků, které drží obě části pouzdra pevně u sebe

Před zavřením je nutné věnovat velkou pozornost tzv. O-kroužku – červenému silikonovému těsnění, které zabraňuje, aby mezi zavřené části pouzdra vnikla voda. Na těsnění nesmí zůstat zapomenutý vlast, zrnko písku ani jiná nečistota. I když se to může zdát přehnané, v hloubce, kde panují velké tlaky, se každé opomenutí může vymstít. O-kroužek je také čas od času nutné promazat dodávanou silikonovou pastou, aby zůstal pružný a dokonale těsnil.

U otevřeného pouzdra si všimněte hlavně červeného těsnění v pravé části

I pro potápěčskou rukavici

Pojďme se ještě na vodotěsné pouzdro podívat zblízka. Jeho tvar kopíruje fotoaparát, poměrně dobře se také drží. Objektiv v něm má prostor pro celkové vysunutí, na vnější část lze dokonce upevnit předsádky a filtry. Výsuvná matná destička před vestavěným bleskem slouží k rozptylu světla, prostřednictvím vodotěsného TTL konektoru lze k pouzdru připevnit dokonce i externí blesk FL-20. Pro něj je potom určeno pouzdro s označením PFL-01.

Na zadní stranu před displej fotoaparátu je možné připevnit pryžovou clonu. Má zlepšit viditelnost displeje, ale ta je po pravdě ještě horší než u kapesního Olympusu Mju. S pouzdrem jsem pod vodou většinou fotil naslepo, mířil nanejvýš průhledem v transparentním plastovém těle.

Všechny ovládací prvky fotoaparátu jsou mechanicky vyneseny na povrch pouzdra, takže práce s přístrojem je stejná, jako kdybyste ho měli přímo v ruce.. Tlačítka jsou prodloužena trny, ovladač transfokátoru pružnou pákou. Na volič fotografických režimů pružně dosedá osa, která je na vnější straně zakončená ovládacím kolečkem. A spoušť? Jednoduchá páka.

Vnitřní strana s prodlouženými ovládacími prvky

Tlačítka na zadní straně mají různou výšku. Je to kvůli hmatové orientaci, ale hlavně pro pohodlnější ovládání. Rukou v potápěčské rukavici byste se jinak ve shluku tlačítek netrefili na to, které chcete stisknout. Pružina pod prodloužením tlačítek je poměrně tuhá a vyžaduje silnější stisknutí.

Bez namáčknutí? Nemyslitelné

Obával jsem se, jak se mi bude pod vodou ovládat spoušť. Ani při suchých testech s ní totiž nebylo možné spolehlivě odlišit namáčknutí od exponování. Po ponoření do kapaliny a s životními problémy, které jsou s tímto stavem spojeny, to bylo téměř nemožné. Znovu jsem proto ocenil motivový program s pevným zaostřením. Používání spouště standardním způsobem jsem se ale ve všech případech nevyhnul, spíš než hmatem jsem ale namáčknutí odhadoval hloubkou stisku.

 

 
 
Galerie neupravených fotografií pořízených Olympusem SP-310 s podvodním pouzdrem PT-030

Málem bych zapomněl. Přestože u každého fotoaparátu jeko první vypínám zvuky, při focení pod vodou jsem naopak hledal, jak jim nastavit co největší hlasitost; u Mju i Olympusu v pouzdru. Pod vodou se totiž dá dobře orientovat podle zvuku, zvlášť když na displeji není nic vidět. Pípnutí potom jasně indikovalo, že fotoaparát zaostřil.

Otvor se závitem na spodní straně pouzdra není primárně určen pro stativ, i když jeho použití se nevylučuje. Před focením pod vodou se k tomuto otvoru připevní olověná zátěž, která je součástí balení. Je to je drobný kvádr s přibližnými rozměry 30 × 30 × 10 mm, pomůže však, aby se pouzdro pod vodou vznášelo a nemělo velké tendence spadnout dolů nebo vyplavat na hladinu.

Olympus k pouzdru dodává také poutko pro připevnění na ruku. Během fotografování je sice praktické, s velkým pouzdrem na ruce se ale vůbec nedá plavat. I tady jsem proto improvizovaně použil šnůrku na krk.

Velká příprava před ponořením

Olympus důrazně doporučuje pečlivou kontrolu a testy před ponořením. Napřed byste se měli přesvědčit o vodotěsnosti samotného pouzdra bez fotoaparátu, následně provést zkoušky s přístrojem. Postupně se má vkládat pod hladinu na tři sekundy, třicet sekund a tři minuty; a zkoumat, jestli dovnitř nevniká voda.

Testy by se měly provádět v hloubce, ve které se chcete potápět. Je to ale nereálné. Dostat se do čtyřiceti metrů, tam vydržet půl minuty a potom rychle vyplavat na hladinu je záležitost ze sféry potápěčských vtípků. Z takových hloubek se není možné vynořit bez dekompresních přestávek.

Já jsem mohl testy vodotěsnosti provést těsně pod hladinou, hlouběji jsem se stejně nechystal. S pouzdrem na krku jsem se od lodi dostal ke korálovému ostrůvku a začal fotit. Na displej skutečně nebylo téměř vidět a sluneční clona příliš nepomohla. Focení od boku, bez přesné kompozice na displeji, ale bylo překvapivě použitelné. Stejně jako u Mju 725 SW jsem i při fotografování s vodotěsným pouzdrem používal nejčastěji motivové programy. Výsledky s nimi byly lepší, než když jsem experimentoval s různým nastavením. Vlastník podvodního pouzdra si asi časem najde ideální kombinaci parametrů, v mém případě ale nebyla opakovaná kontrola snímků možná.

Raději víc než nic

Díky motivovému programu jsem se v některých případech vyhnul problematickému ostření. K necitlivé spoušti se totiž přidala i malá rychlost autofokusu. Ono se to nezdá, ale ve vodě fotograf nedokáže dokonale ztuhnout a soustředit se jen na exponování snímku. Neustále ho unášejí proudy, vlny, setrvačnost; reakci vyvolá i sebemenší pohyb. Nelze proto pokaždé čekat, až fotoaparát stihne zaostřit, protože scéna mezi tím může být jiná a rybka rozhodně nepočká.

Také v tomto případě se vrátím k doporučení „raději víc než nic“. Foťte, co to dá – špatné snímky lze vždy smazat a byla by škoda, kdybyste kvůli váhání přišli o kvalitní fotografii. Tento způsob používání fotoaparátu je ale velmi náročný na energii. Mnoho snímků pořízených v krátkých intervalech za sebou dokáže rychle vysušit baterie nebo akumulátory. Samotného mě překvapilo, když jsem po vložení nových článků pořídil pouhých sto fotografií s několika krátkými videi a Olympus ohlásil, že je vybitý. Stačilo ale přístroj na chvíli vypnout, aby se baterie trochu vzpamatovaly, a ještě chvíli pokračovat.

 
 



Znovu galerie snímků Olympusu s podvodním pouzdrem, tentokrát upravené verze

S podvodním pouzdrem je práce také po vynoření. Musí se vysušit, aby na citlivý přístroj při vyjímání nekápla voda. Při použití v mořské vodě je povrch také potřeba umýt neagresivní sladkou vodou. A otvírat velmi opatrně. Nakonec je opět nutné zkontrolovat těsnící O-kroužek.

Pokračování 4 / 4

Opravdu netočíte video?

A znovu Mju

Nemohu si pomoci, ale ještě jednou krátce přijde ke slovu Olympus Mju 725 SW. Nepřidám už žádné nové informace. Chci jen naznačit, že malý a spíš podprůměrný fotoaparátek někdy udělá víc práce než úzce specializované a téměř profesionální zařízení. Kdo by se s ním ale tahal na malý ostrůvek v moři, na který se dalo dostat pouze na kajaku?

 

 
Upravené podvodní fotky pořízené Olympusem Mju 725 SW

Fotky pod zelenou vodou

Jak jste už zjistili z fotografií rozmístěných v článku, k podvodním fotografiím příliš nepatří příznaky typu čistota, ostrost, kvalita. Voda zkrátka není vzduch a i ta nejčistší je osm set krát hustší než prostředí, které dýcháme. Viditelnost je také hlavní problém při focení pod vodní hladinou.

Ve vodě také často plavou malé částečky, které se na fotografii mohou projevit; zvlášť, když je pořízená z bleskem odpáleným od objektivu. Přidejme k tomu ještě optické zkreslení na rozhraní teplých a studených vrstev, zvláštní chování slunečního světla, jeho lom ve vodě. Máme tím podmínky, u kterých se nelze divit, když snímky vypadají tak, jak vypadají.

Rovnou zapomeňte na dokonalé vyvážení bílé. Spoléhejte na následné úpravy v počítači, které jsou u podvodních snímků jednoznačně potřeba. U počítače s nimi strávíce mnohem víc času než u suchých fotek.

Fotografie pořízené Olympusem SP-310 v podvodním pouzdru byly výrazně kvalitnější než snímky z Olympusu Mju 725 SW, i když byly pořízeny za stejných podmínek. Jsou ostřejší a v celé ploše vyrovnané. Také jejich počítačová úprava byla jednodušší.

V obou případech ale bylo hodně odpadu. Nemyslím teď stejné snímky, ze kterých se vybíraly ty nejlepší. Mám na mysli fotky, které se opravdu nepovedly – nebyly ostré, byl na nich částečně zakrytý objektiv, fotografovaná scéna zmizela, než fotoaparát stihnul zaostřit apod.

Na druhou stranu je ale kvalitativně horší podvodní fotka lépe tolerovaná než snímek stejné kvality pořízený na zemském povrchu. Focení pod vodou je totiž stále výjimečné, jen tak se nevidí a lidé i sám fotograf je ochotný kvalitě leccos odpustit.

Nepodceňovat video

Jestli podporu videa ve fotoaparátech odsuzujete jako marketingovou a prakticky málo použitelnou vábničku výrobců, raději přehodnoťte svůj přístup. Video natáčené pod vodou je totiž ještě atraktivnější než nehybná fotka. Tady na kvalitě záleží ještě méně; a není-li úplně hrozná, zaručeně sklidíte úspěch. I když na souši třeba možnost natáčet video nepoužíváte, pod vodou si na tuto funkci kompaktních fotoaparátů vzpomeňte.

Komu foťák pod vodu

Ačkoli nejsem přítel malých módních kompaktů, vodotěsný Olympus Mju 725 SW mě dostal. Fotil jsem s ním, kde se dalo – pod vodou, ve vodě a nakonec i na souši. Mju je skladné, je s ním zábava a fotky nenáročným uživatelům budou stačit. Zvlášť když jsou pořízeny v prostředí, kam se jiné digitály nedostanou. Použitelností malého mjučka jsem byl opravdu příjemně překvapen, před odjezdem jsem to nečekal.

Vodotěsný obal na kompaktní digitální fotoaparát je určen lidem, kteří to s fotografováním pod vodou myslí vážně. Už třeba kvůli ceně, za kterou by mohli mít druhý foťák. Manipulace s pouzdrem je obtížnější, je nutná příprava, mnohem méně pohodlný je transport. Výsledky v podobě fotografií jsou ale mnohem lepší než u módního Olympusu Mju. A hlavně se dá s pouzdrem velmi hluboko potopit.

Testované vodotěsné pouzdro není profesionální nástroj. Pro „opravdové“ podvodní fotografy mají výrobci v nabídce výbavu pro zrcadlovky, externí blesky a další techniku. Pro amatéra-potápěče je ale vodotěsný obal výborná věc.