Jediné, co je opravdu nenahraditelné, jsou nápady a vize. Bez nich mimořádná fotografie téměř nikdy nevznikne. Megapixely, zoomy, konvertory a ostatní technické záležitosti jsou v této souvislosti nepodstatné.
Každý fotoaparát je konstruován pro zachycení vizuální informace a můžete zaznamenat mimořádné snímky. Některé přístroje k tomu mají více instrumentů, ale bez invence fotografa jsou tyto nástroje spíš na obtíž.
Nápady a vize, o kterých píši, většina fotografů získá fotografováním a studiem. Výjimkou je talent „shůry“, zejména odhalený. U mnohých zatím pouze dřímá. Chci zdůraznit, že vůbec nedegraduji ostatní fotografie, kterých je naprostá většina. Naopak, velmi si vážím každého, kdo se snaží fotografovat. Jednoduchost pořízení fotografie a možnost masové komunikace však způsobují, že u většiny snímků je znát příklon k jejich informativní části.
Všechno je o oku
U fotografování je na rozdíl od malířství rozhodující obsah. Množství technik zaznamenání obsahu je omezené. Právě hledání obsahu je v drtivé většině zásadní pro budoucí snímek. Vize autora ve smyslu hledání obsahu a formy provedení je podstatou špičkových snímků ve všech oborech fotografie. S tím souvisí představa o možném technickém provedení a postprodukci.
Reakcí na autorovu invenci realizovat svojí vizi jsou emoce zprostředkované vizuální cestou. Při prohlížení fotografií otáčíte jednu po druhé a jenom u některých se zastavíte. Důvodem mohou být: zaznamenané rozhodující okamžiky, výrazy osob, kontrasty obsahů, umístění prvků obrazu, světlo, linie, tvary, rytmus, vzor, struktura.Všeobecná míra zaujetí je měřítkem emocionálního účinku snímku a svědčí o jeho kvalitách.
Snímek tety na pláži může mít emocionální účinek, i když bude nevalných kvalit, ale pouze pro úzký okruh známých. Naopak téměř každý se zastaví u fotografií s obecně známým, hrozivým nebo třeba erotickým obsahem, i když půjde o jakékoli zobrazení. S tímto fenoménem pracuje hlavně bulvár. Na autorovi snímku i divákovi je, aby k tomu zaujal postoj. V novinářské fotografii je pro redaktory nejdůležitější okamžik a událost, i když jsou i jiné způsoby reportážní práce, třeba hledání symboliky nebo zobecnění.
Obecně není možné posuzovat odděleně obsah fotografie a její grafickou skladbu. To platí jenom v úvahách nad hotovou fotografií. Při fotografování se věci zjednodušují. Známe záměr, úkol, máme nápad. Je důležité vše co nejlépe zapracovat do snímku. To platí nejenom pro reportáž a dokument, ale i pro ostatní fotografické žánry. Dobrý reportér očekává rozhodující záběr a je u něj, stejně jako krajinář u rozhodujícího světla, portrétista model naaranžuje nebo výraz zahlédne atd.
Subjektivně objektivně?
Hodnocení fotografií je velmi individuální a nedovedu si představit, že někdo může zařadit snímek do nejvyšší kategorie jinak, než pro sebe. Objektivním měřítkem je obecná shoda co nejširší veřejnosti, často vyjádřena i cenou.
Musím zmínit jednu fotografii, která je podle mého názoru naprosto mimořádná. Kdybych musel označit absolutně „nejhezčí“ fotografii, tak bych zvolil snímek Afgánská dívka, který vytvořil známý americký fotoreportér Steve McCurry. Na obálce National Geographic obletěla celý svět.
Afghánská dívka, foto: Steve McCurry
Afgánská Mona Lisa by se dala nazvat mladá dívka na fotografii. Její vesnici napadli sovětští vojáci s vrtulníky a zabili oba rodiče. Se sourozenci a babičkou šla přes hory do uprchlického tábora Nasir Bagh v Pákistánu. Tady jí v roce 1984 potkal Steve McCurry. Všechno je na fotografii zaznamenáno.
Steve McCurry používá většinou základní objektiv 50 mm a lehce širokoúhlý 35mm nebo zoom 28–70 mm. To znamená, že se k fotografovanému objektu musí dostat blízko. Pozorování lidí a kontakt s nimi je vizí Steva McCurryho. Fotograf říká: „první věc, kterou musíte udělat, je pozorovat lidi“ a dále uvádí: „podle mě chyba, kterou fotografové často dělají je, že vidí lidi, které fotí, jako odlišné“. Je patrné, že McCurry je obdařen velkou mírou sociální inteligence a jistým osobním kouzlem, což je předpokladem pro fotografování tohoto typu.
Pokračování 2 / 2
Nechte se inspirovat uznávanými autory
Jistě se každému z nás podaří nějaké vynikající snímky. Teprve nalezení uznávaného autorského stylu je nesmrtelné.Vybral jsem některé mimořádné fotografie velmi uznávaných autorů.
Právě na hodnocení jejich snímků existuje obecná shoda a jsou pro každého fotografa – amatéra i profesionála – poučné a je možné si odnést velkou dávku inspirace už jen při prohlížení těchto snímků.
Henri Cartier-Bresson
Francouzský fotograf, který je považovaný za zakladatele moderní fotožurnalistiky. Jeho výraz „rozhodující okamžik“ se stal pojmem.






foto: Henri Cartier-Bresson
Mám rád Cartier-Bressonovy snímky ze Sovětského svazu. Učil jsem se o této době ve škole za minulého režimu a mnohé, protichůdné, jsem slyšel doma. Vše bez jediného slova vystihují tyto fotografie.





foto: Henri Cartier-Bresson
René Burri
Švýcarský fotograf, je ikonou humanistické fotožurnalistiky.






foto: René Burri
Martin Parr
Britský dokumentární fotograf, který zároveň často pracuje i konceptuálním způsobem. Věnuje se zejména globálním tématům masové spotřeby, turistiky a komunikace. Zkoumá národní charaktery a stále se zvyšující uniformitu dnešního světa. Jeho stylem jsou jasné barvy, humor, jemná ironie a kritika společnosti.




foto: Martin Parr
Fotografie Martina Parra jsou mi blízké. V dubnu 2011 jsem byl v pražském DOXu na výstavě jeho fotografií. Bylo na co se koukat.
výstava Martina Parra, foto: archiv autora
Josef Koudelka
Josef Koudelka je jediným současným českým fotografem světového formátu. Proslavil se zejména snímky okupace Československa v srpnu 1968, soubory Cikáni a Exily.








foto: Josef Koudelka
Funke, Sudek, Drtikol
Jaromír Funke, Josef Sudek, František Drtikol byli fotografové, kteří patří k významným, světově uznávaným autorům první poloviny 20. století.








foto: postupně Jaromír Funke, Josef Sudek, František Drtikol
Helmut Newton
Helmut Newton byl významný, poněkud kontroverzní, německý fotograf. Proslavil se módními a erotickými fotografiemi pro časopis Vogue a Elle. Nevyhýbal se portrétní práci.



foto: Helmut Newton
Hélène Biret
Hélène Biret se narodila ve Švýcarsku. Žije a pracuje v Londýně. V oboru fotografie architektury patří ke světové špičce a spolupracuje s předními architekty. Jak sama říká „vše je o pocitu a představě interpretace budovy“.



foto: Hélène Biret
Jindřich Štreit
Významný český sociálně-dokumentární fotograf a pedagog Jindřich Štreit. V osmdesátých letech zachytil na malém prostoru několika obcí, kde žil, kolektivizovanou socialistickou vesnici reálného socialismu. Přinesl osobitou autorskou výpověď a vyjádřil pocit z doby, často v absurdně komických kulisách.
V roce 1982 se jako jediný fotograf zúčastnil nepovolené výstavy neoficiálních výtvarných umělců. Byl vzat do vazby a následně odsouzen k trestu odnětí svobody na 10 měsíců s podmíněným odkladem na dva roky za údajné hanobení republiky a jejího představitele. Státní policie mu zabavila i fotografické přístroje, coby nástroje trestných činů a byl mu vysloven zákaz fotografické činnosti.




foto: Jindřich štreit
Z fotek je patrné, jak moc byly jeho snímky „závadné“. Neznám výstižnější, kritické zobrazení atmosféry oné doby (kterou jsem zažil) na vesnici. Ve filmu je jasná paralela s Jasného Rodákama. Nyní pracuje na dokumentárních projektech doma i ve světě



foto: Jindřich Štreit
Bob Martin
Bob Martin je špičkovým fotografem sportu a pochází z Velké Británie. Je držitelem celé řady nejprestižnějších cen v oboru sportovní fotografie. Na jeho záběrech je víc, než zachycení správného okamžiku.



foto: Bob Martin
Ansel Adams
Ansel Adams byl světově uznávaný americký fotograf, krajinář. Jeho fotografie z r. 1942 „Clearing Winter Storm, Yosemite National Park“ byla vydražena v roce 2000 za 722 500 amerických dolarů.


foto: Ansel Adams
Myšlenky a představy fotografa jsou rozhodující pro mimořádné snímky ve všech oborech fotografie. Nechte se inspirovat uznávanými autory a pracujte na svém stylu. Náměty jsou i okolo vás.