Povedená fotografie musí být zvládnuta po stránce obsahové i technické. Z technických parametrů je nejdůležitější správná expozice, tedy bohatost tónů a ostrost tam, kde má být. Nepřesnou expozici můžeme opravit v editoru, rozostření už je horší. Sebelepší snímek může být znehodnocen neostrostí.
Co považujeme za ostré
Objektiv fotoaparátu je ideálně zaostřen na určitý předmět pokud tento leží v rovině zaostření a každý jeho bod se promítne na snímač fotoaparátu opět jako bod. Rovina zaostření určuje zaostřovací vzdálenost. Tolik teorie.
Fotografované předměty jsou trojrozměrné, tedy všechny jejich body nemohou ležet v jedné rovině. Bodový zdroj světla, který leží mimo rovinu zaostření se promítne na snímač jako kruh. Čím je tento kruh větší, tím je předmět dále od roviny zaostření a je více rozostřen. Je-li tzv. rozptylový kroužek dostatečně malý, představuje míru rozostření, kterou ještě považujeme díky nedokonalosti oka za přiměřené zaostření.
Rozptylový kroužek je obrazem bodu reality. Bodový zdroj světla obvykle považujeme za zaostřený, pokud má rozptylový kroužek takovou velikost na snímači, že po zvětšení na fotopapír formátu A4 bude jeho průměr při pozorovací vzdálenosti 38 cm do 0,25 mm. Pokud si rozostření na fotografii pozorovatel všimne, je fotografovaný předmět (nebo část) neostrý, respektive se nachází mimo hloubku ostrosti. Při výše specifikované neostrosti je důležitý faktor pozorovací vzdálenosti.
V případě malé fotografie je vzdálenost, ze které jí prohlížíte, malá. Obraz rozptylového kroužku na fotografii je menší (proto ho oko neodhalí). Reklamní fotografii uprostřed pole u silnice pozorujete z velké vzdálenosti a nevidíte obraz většího rozptylového kroužku na fotografii. Přiblížíte-li se třeba na metr, bude fotografie neostrá a její smysl vám bude unikat. Vzdálíte se, abyste pochopili smysl fotografie a velký rozptylový kroužek, respektive neostrou fotografii, už zase neuvidíte.
Má typ fotoaparátu vliv na ostrost?
Ostrost fotografie ovlivňuje optická kvalita objektivu, velikost a rozlišení snímače. V praxi se bodový zdroj světla zobrazí vždy jako ploška, záleží na kvalitě objektivu jak velká. Objektiv zmenšuje a zaostřuje obraz na plochu snímače. Pak se obraz zvětšuje na velikost výsledné fotografie. Čím má snímač menší plochu, tím musíte více zvětšovat. Obraz na menším snímači musí být dokonaleji zaostřen, protože ploška se zvětšuje na formát A4 a více.
Zvětšená ploška ze snímače dosáhne „dříve“ průměru 0,25 mm (viz výše) a to už naše oko odhalí jako rozostření. Čím menší je snímací prvek vašeho digitálu, tím ostřeji musí objektiv zobrazovat, aby byl snímek ostrý. „Povolený“ kroužek rozostření na snímacím prvku, jak jsme si jej definovali, lze snadno vypočítat: 0,25/zvětšení nutné pro velikost A4. Např. klasická velikost snímacího prvku kompaktu je 4,3 × 5,8 mm. Zvětšení 52× dosáhne formát A4. 0,25/52 = 0,0048 mm je přijatelný kruh rozostření na senzoru daného kompaktu. Stejným výpočtem pro senzor DSLR zrcadlovky velikosti 16 × 24 mm dojdete k výsledku 0,0197 mm.
Bod A1 zaostřeného předmětu je na přední mezi hloubky ostrosti. Na snímači B se zobrazí jako limitní „přípustný“ rozptylový kroužek C1. Bod A2 leží v rovině zaostření. Na snímači se zobrazí ideálně jako bod. Bod A3 je na zadní mezi hloubky ostrosti a zobrazí se jako limitní rozptylový kroužek C3.
Dostatečné rozlišení (více snímacích prvků) se projevuje lepší ostrostí obrazu a schopností vykreslit jemné detaily, pokud je objektiv poskytne. Více informací na toto téma najdete zde.
