Pouze tři české fotočasopisy měly minulý týden tu čest, seznámit se na evropské premiéře v marockém Marakéši s novou digitální zrcadlovkou Sony Alfa A100. DIGIfoto bylo jedním z nich, tudíž vám nyní můžeme zprostředkovat postřehy z focení a také originální demosnímky.
Zatímco v prvním článku o Sony Alfa A100 jsme vás informovali o základních parametrech této nejnovější zrcadlovky takříkajíc od stolu, dnešní postřehy budou ryze praktické.
Konstrukce
Nepopíratelné příbuzenství s dnes již historickou Konikou Minoltou 5D se kromě jiného odráží také v ergonomii. Alfa 100 patří k menším digitálním zrcadlovkám, díky dobře navrženému designu, zejména robustnímu gripu, se ale výborně drží. Hmotností téměř 640 gramů včetně akumulátoru naopak většinu svých kolegů z amatérské třídy D-SLR převažuje. Nejde ale o nepříznivou vlastnost – větší váha přispívá k lepšímu odtlumení závěrky a zrcátka, které – přestože „nekope“ – má typický „minolťácky“ ostrý zvuk.
Pokud byste si přáli tělo doplnit vertikálním gripem, máte smůlu – pro Sony Alfa 100 není s gripem počítáno.
Sony Alfa A100 „in hand“
Milým překvapením byl pro mě hledáček. Zvětšení 0,83× v praxi představuje velikostí něco mezi maličkými hledáčky modelů Canon EOS 350D nebo Nikon D70 a solidními pohledy do očnice vyšších modelů jako třeba Canon EOS 30D nebo Nikon D200. Pravdou však je, že na obrovský hledáček profi zrcadlovek nebo Pentaxe *ist Ds nemá.
Matnice je skvělá – i u méně světelných objektivů je obraz v hledáčku velmi jasný. Vyznačení AF bodů odpovídá KM 5D, podobně je na tom i stavový displej na spodní hraně hledáčku.
Ptáte-li se, jestli Sony Alfa 100 trvale zobrazuje ISO? Bohužel… Jeho hodnota se v hledáčku objeví pouze při nastavování citlivosti.
Volitelná funkce aktivace autofokusu při přiložení fotoaparátu k oku pracuje bezvadně, nosíte-li ale zapnutou zrcadlovku na krku – a tím stíníte tělem senzory pod očnicí – dočkáte se častého přeostřování fotoaparátu naprázdno.
Autofokus pracoval při našem třídenním testování velmi spolehlivě a rychle, „chytalo“ se dobře také kontinuální ostření. Pravdou však je, že většinu snímků jsme pořídili za velmi jasného osvětlení. Jak se bude automatické zaostřování chovat v horších světelných podmínkách, to ukáže teprve podrobnější testování.
Výrobcem proklamovanou výbornou čitelnost LCD displeje lze jen potvrdit – ani na ostrém africkém slunci jsme neměli s nastavováním parametrů s indikací na displeji (přístroj nemá stavový displej, takže veškerá nastavení „jdou přes velký displej“) nebo při prohlížení snímků žádné problémy.
Ovládání
Ovládání naprosté většiny běžně používaných funkcí je vyvedeno do levého kruhového voliče s tlačítkem Fn uprostřed. To je poměrně zásadní změna oproti KM 5D, která měla tlačítko Fn samostatně pod palcem pravé ruky.
Jde o jakousi kombinaci analogového a digitálního ovládání. Po nastavení kruhového voliče na potřebnou položku stisknete tlačítko Fn a poté už joystickem nastavujete funkci s indikací na LCD displeji. Stejně ale funguje i obrácený postup, kdy nejprve stisknete Fn, a až poté volíte otáčením kolečka potřebnou funkci. Osobně se mi tento postup osvědčil lépe, protože díky indikaci na LCD můžete kolečkem otáčet „naslepo“.
Levým kruhovým voličem nastavujete způsob měření expozice, režimy blesku a autofokusu, citlivost snímače a vyvážení bílé. Položka D-R je pro ovládání Dynamic Range Optimizeru, poslední poloha DEC pak řídí obrazové parametry jako je ostrost, saturace, kontrast a další
Joystick pod palcem pravé ruky není – jak je obvyklé u ostatních zrcadlovek – pouze čtyřsměrný, nýbrž osmisměrný. To je dáno rozmístěním autofokusových bodů, pro jejichž výběr joystick primárně slouží při focení. V úhlopříčných polohách lze tedy rychle zvolit rohové AF body. Bohužel je nutné dodat, že aretace je na můj vkus poměrně nezřetelná a trefit se do správné polohy naslepo chce trochu cviku. Joysticku by také prospěl zámek – fotíte-li jako já s levým okem u hledáčku, budete si s velkou pravděpodobností joystick nechtěně mačkat nosem.
Kromě možnosti zobrazení podrobných informací o snímku a jeho otáčení v režimu prohlížení nemá joystick jiné funkce přímého přístupu – pochopitelně kromě výběru AF bodů
Snad největší výhradu u tohoto jinak velmi dobře konstruovaného těla mám k tlačítku pro kontrolu hloubky ostrosti. Pominu-li, že jde o vskutku titěrný ovládací prvek, zapuštěný téměř na úroveň opláštění (že by se Sony inspirovalo u Canonu?), pak jako nelogické mi přijde jeho umístění na pravé straně dole. Prsty pravé ruky se mi na něj dosáhnout nepodařilo, zbývá tedy prakticky pouze jen malíček levé ruky – tedy při správném držení, kdy levá ruka zespodu obepíná objektiv. Škoda tohoto detailu…
Tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti je skutečně velmi malé a nešikovně umístěné
Sony Alfa A100 bude dostupná také ve stříbrno-černé verzi
Obrazová kvalita, exponometrie
Snímač Alfy je podle zdrojů blízkých Sony shodný s čipem Nikonu D200, o čemž není třeba dlouze pochybovat – Sony bylo vždy dvorním dodavatelem snímačů pro D-SLR Nikonu. Tento předpoklad potvrzují také první demosnímky, jejichž kvalita je na amatérskou zrcadlovku vynikající. Podotýkám navíc, že jde o fotografie pořízené do nejkvalitnějšího JPEGu, RAWy jsme zatím netestovali.
S obrazovou kvalitou přímo souvisí také exponometrie a vyvážení bílé, tedy funkce, které vzhledem k principu zrcadlovek není možné před pořízením záběru „zkouknout“ na LCD displeji.
Schopnost správně exponovat jsem si u Alfy vcelku pochvaloval – fotoaparát bez jakýchkoliv korekcí EV v běžných světelných podmínkách exponuje velmi spolehlivě. V extrémech je samozřejmě nutno expozici korigovat nebo použít bracketing.
Ve slunném počasí, v němž jsme A100 zkoušeli, nebyl s automatickým vyvážením bílé jediný problém, WB nezaváhalo ani u záběrů s kombinací slunce a stínu. Ostatně celková barevnost také představuje velkou podobnost se zrcadlovkami od Koniky Minolty – obraz je příjemně jemně saturovaný, barevné podání dobře reprodukuje skutečnost bez nežádoucího posunu.
Předběžné hodnocení a ceny
Oficiální ceny pro český trh sice ještě nebyly stanoveny, nám se však podařilo zjistit velmi důvěryhodné informace o v podstatě reálných cenách.
Samotné tělo – tedy záležitost zejména pro stávající „minolťáky“, majitele kompatibilních skel – by mělo stát těsně pod 25 tisíc korun vč. DPH. Budete-li si chtít přístroj pořídit v setu se základním zoomem 18–70 mm, nachystejte si zhruba o tři až čtyři tisíce víc.
Je mi jasné, že v diskusi se jako obvykle vyrojí spousta hněvivých výkřiků na téma přepočet ceny podle kursu eura nebo dolaru, nemohu si ale odpustit vlastní hodnocení cenové hladiny a vůbec celého fotoaparátu.
Jak se můžete přesvědčit v následující části, kde vám nabízíme originální demosnímky pořízené Sony Alfou A100, jde o velmi kvalitní digitální zrcadlovku s výbornou obrazovou kvalitou. Funkčně jde taktéž o dobře vybavený stroj, konstrukce odpovídá lepším modelům ve své třídě. Naopak zde najdete nadstandard v podobě „antitřasu“, doplněného o „odklepávání“ prachu ze snímače. Otázka tedy zní: zdá se vám 25 tisíc za desetimegáč v této výbavě mnoho? Skeptikové nechť prominou, ale já tohle považuji za výbornou koupi a troufám si odhadovat, že Sony Alfa A100 půjde na dračku…
Demosnímky bez komentáře (obrazová data najdete v EXIF hlavičce)
Všechny fotografie byly pořízené objektivem Minolta AF 24–105 mm F3,5–4,5