Sony A7C – nejmenší z velkých bezzrcadlovek (test)

Pokračování 2 / 7

Konstrukce a ergonomie

Jak již bylo řečeno, devizou fotoaparátu Sony A7C, jsou jeho kompaktní rozměry – odtud koneckonců pochází písmeno „C“ (neboli compact) v názvu přístroje. Designem, i fyzickými parametry, A7C kopíruje firemní linii bezzrcadlovek s APS-C snímačem. Rozměry 124 × 71,1 × 59,7 mm a váha 509 gramů jsou plus minus pár milimetrů a gramů totožné s vlajkovou lodí APS-C fotoaparátů Sony A6600.

Na těle Sony A7C tedy najdeme minimum výstupků. Větší snímač s mechanickou stabilizací se musel vměstnat do malého těla, což si logicky vyžádalo několik hardwarových ústupků. Tím prvním je malý hledáček zapuštěný do levého rohu zadní stěny, který má sice solidní rozlišení 2 360 000 bodů, ovšem jeho 0,59× zvětšení daleko zaostává nejen za konkurenčními full-frame přístroji, ale dokonce i za APS-C řadou od Sony, navíc ve velké míře trpí na efekt moiré (fialové pruhy). Druhým ústupkem je pak absence vyskakovacího blesku, jenž ovšem chybí i u všech stabilizovaných modelů APS-C bezzrcadlovek Sony.

Malý hledáček však do určité míry vyvažuje univerzální – výklopný a plně polohovatelný – dotykový displej. Rozlišením 921 600 bodů a implementací dotykových funkcí sice v žádném případě nepatří mezi špičku, svou výklopnou konstrukcí však nabídne větší pohodlí při komponování záběru, zejména při natáčení videa.

Poněkud nelogický mi připadá návrat k plytčímu provedení předního gripu, zvlášť když jeho prohloubení u Sony A6600 bylo uživateli kvitováno s povděkem. Kompaktní design takřka vybízí k úchopu jednoruč, leč se zvoleným typem gripu je fotografování jednou rukou nejisté.

Abychom však nebyli nespravedliví, je obdivuhodné, že se Sony do tak malé konstrukce podařilo vměstnat akumulátor NP-FZ100 s tak obrovskou, ve své třídě nejlepší, výdrží (až 740 snímků na jedno nabití).

Pokračování 3 / 7

Ovládání a menu

Kdo má zkušenost se „soňáckými“ APS-C bezzrcadlovkami, snadno se zorientuje též v systému ovládání kompaktního full-framu... a logicky k němu bude mít i stejné připomínky.

Ovladače sloužící k nastavení základních expozičních parametrů (času a clony) se oba nacházejí na zadní stěně fotoaparátu, ač by se jistě našlo místo na předním gripu, jak je to běžné u konkurence. První je zapuštěný do horní hrany přístroje a tradiční směrový a současně otočný volič pak umístěn na zadní stěně vedle displeje.

Oba je nutné ovládat palcem, což je prostě nešikovné a zdlouhavé a skoro to působí, jako by si tu vývojáři už od roku 2014 nechávali prostor pro vylepšení. Palcem se ovládá též kolečko pro korekci expozice a s výjimkou videospouště i všechny další tlačítka, včetně těch programovatelných – na rozdíl od A6600, kde je na horní hraně, v dosahu ukazováčku hned dvojice uživatelsky přizpůsobitelných tlačítek.

Naopak nelze než pochválit velmi dobrou implementaci automatického nastavení citlivosti (Auto ISO). Nastavit si můžete dolní i horní hranici ISO, maximální nejdelší čas závěrky, a dokonce si můžete určit poměr času k použité ohniskové vzdálenosti – ve standardním nastavení 1/ohnisko. Vzhledem k výkonné stabilizaci na snímači, s účinností až 5 EV, si můžete dovolit ještě delší časy.

Za tradiční slabinu APS-C řady bývá považován systém menu, který bohužel podědila i A7C, ačkoli nejnovější full-frame modely již disponují novější, přehlednější variantou. K jednotlivým položkám se obvykle musíte složitě prolistovat.

Naštěstí je tu alespoň možnost uložit si nejčastěji používané funkce do sekce Oblíbené, nebo je rovnou vypíchnout do rychlého menu, kam se dostanete na jedno namáčknutí tlačítka (Fn) na zadní stěně fotoaparátu. Stěžejní funkce můžete přiřadit některému z externích tlačítek, která jsou z velké části programovatelná.

Pokračování 4 / 7

Automatické ostření

Fotoaparát Sony A7C je vybaven jedním z nejlepším autofokusů, které dnes na fotografickém trhu najdeme. Ostření má na starosti hybridní systém s 693 fázovými detektory pokrývajícími 93 % záběru a 425 ostřicími body detekujícími kontrast. Předností je výkonné sledování objektu, respektive tváře/oka v reálném čase.

K dispozici je jednorázové (AF-S) a kontinuální (AF-C) automatické ostření. Výběr režimu, který je pro danou fotografickou situaci nejvhodnější, však můžete ponechat plně na automatice (AF-A), ta je na fotoaparátu nastavena defaultně. Poněkud zahlcující je nabídka oblastí zaostření, neboť volit můžete hned ze sedmi položek – od bodového ostření po celoplošné. Tentýž výběr je dostupný i pro režim sledování objektu. Uživatel tedy může po libosti experimentovat, anebo využít možnosti zamknutí objektu namáčknutím tlačítka AF-ON na zadní stěně.

Sledovací režim patří k absolutní špičce. Algoritmus spolehlivě detekuje jak lidskou tvář či oko, tak psí nebo kočičí tlamu, a pak se drží jako klíště – a to i v případě, že objekt odhlédne od objektivu. Nemusíte se proto bát zdlouhavého přeostřovaní a rozmazaných snímků, ani při sériovém snímání, které fotoaparát zvládá rychlostí 10 sn./s.

Přes všechnu výše pěnou chválu musím Sony adresovat jednu, pro mě docela zásadní, výtku. K polohování oblasti zaostření je nutné využít dotykovou obrazovku, pro AF joystick se totiž místo nenašlo.

Pokračování 5 / 7

Obrazová kvalita

O záznam obrazu se stará plnoformátový 24,2Mpx snímač BSI CMOS, který je stabilizovaný v 5 osách s účinností 5 EV. Tyto parametry napovídají, že se s velkou pravděpodobností jedná o tutéž soustavu, jíž je vybaven stájový kolega Sony A7 III.

Očekávat lze tedy velmi podobnou (čti: velmi dobrou) obrazovou kvalitu, jak v komprimovaném formátu JPEG, tak v surových RAWech. Pokud upřednostňujete JPEGy, máte k dispozici řadu obrazových profilů, jejichž parametry si můžete dále přizpůsobit. Dobře však funguje už výchozí Standardní režim. Barevné podání je korektní, odšumování decentní. V RAWech, které jsou poměrně tučné (cca 25 MB), se skrývá dostatek informací pro vytažení dat ze stinných i tzv. přepálených oblastí na snímku.

Tradičně dobře se snímač vypořádá i s nedostatkem světla. Míra šumu je bez problému až do ISO 6400 a snesitelná i na ISO 12 800. Nativně lze v případě nouze citlivost navýšit až na ISO 51 200, v módu rozšíření až ISO 204 800. 

Pokračování 6 / 7

Hodnocení

Sony A7C svou kompaktností a nízkou váhou zaujme fotografy, kteří požadují výbornou obrazovou kvalitu a možnosti full-frame snímače a současně snadno přenosný přístroj, například na cesty či letní dovolené. Výkonné automatické ostření s přesným a vytrvalým algoritmem sledování objektů zvládne zachytit rychlý pohyb, Sony A7C tak jistě nezklame ani při fotografování sportu či divoké přírody.

U těchto disciplín, kde se přepokládá použití těžkých teleobjektivů, se však vytratí hlavní výhoda fotoaparátu, kterou je jeho skladnost. Navíc nepříjemně vyniknou konstrukční a ergonomické nedostatky, které s sebou kompaktní koncepce a také snaha, co nejvíce vycházet z designu firemní řady APS-C bezzrcadlovek A6xxx  nese – plytký přední grip, kumulace příkazových voličů na zadní stěně, absence AF joysticku a, a to především, malý podprůměrný hledáček.

Nedostatečný elektronický hledáček však do velké míry vyvažuje zadní dotykový displej s výklopnou a otočnou konstrukcí. Rozlišením sice nepatří mezi špičku, svou polohovatelností však potěší zejména video amatéry, kteří mimo jiné v Sony A7C dostanou 4K video při 30 sn./s, speciální video profily i rozhraní se vstupy pro sluchátka a mikrofon. 

Během cestování, dovolených nebo výšlapů potěší i bezkonkurenční výdrž akumulátoru, s nímž lze na jedno nabití pořídit až 750 snímků.

Pokračování 7 / 7

Ukázkové snímky