Sony A7 III: Ostře sledovaný vlak (test)

Pokračování 2 / 6

Konstrukce

U této kategorie přístrojů se nemusíme obávat, že by výrobce fotoaparát konstrukčně či materiálově „odflákl“. Sony A7 III je robustní model, který odolá i hrubšímu zacházení, ovšem pozor: není utěsněn proti nežádoucím povětrnostním vlivům, proto nemusí být vhodný pro dlouhodobý pobyt v náročnějším prostředí, což může být limitující například pro krajinné fotografy nebo cestovatelskou fotografii.

Ve srovnání s přímou konkurencí v podobě Nikonu Z6, Canonu R a Panasoniku S1, je Sony A7 III se svými 126,9 × 95,6 × 73,7 mm a 650 gramy skladnější a lehčí, ačkoli se (v případě Nikonu a Canonu) jedná o pouhých pár gramů a milimetrů. Menší rozměry s sebou nesou limity v ergonomii, která nemusí vyhovovat především jedincům s většíma rukama. Na druhou stranu je třeba podotknout, že i v tomto směru společnost Sony vyslyšela volání uživatelů a řadu nedostatků vyřešila:

• přední grip je nyní hlubší, a úchop je proto pohodlnější
• zapuštěné kruhové ovladače a kolečko korekce expozice zřetelněji vyčnívají, a lze je tedy snáze nahmátnout a manipulovat jimi
• napraven byl i faul s umístěním videospouště na hraně gripu na palec – tlačítko videa bylo přesunuto k hledáčku, kde je na dosah palce, a přitom nehrozí nechtěná aktivace
• hybridní, a poněkud zmatečné, tlačítko s přepínačem AF/MF – AEL, nahradil tolik žádaný AF joystick, jímž nyní pohodlně zvolíte oblast zaostření
• místo se nově našlo i pro tlačítko blokování expozice AEL a pro tlačítko AF-ON, které umožňuje aktivovat ostření bez nutnosti namáčknutí spouště
• lépe vyřešené je také umístění a provedení konektorů pro kabelové připojení (port pro HDMI, USB a vstupy pro externí mikrofon a sluchátka)

Provedené změny zase o trochu víc posunuly Sony A7 III blíž k profesionálním přístrojům a podstatně navýšily rychlost a komfort ovládání.

Displej a hledáček

Inovace se dotkly taktéž hardwarových prvků sloužících k náhledu a kontrole záběru. Nejprve je nutné vyzdvihnout, že zadní obrazovka je nově dotyková a elektronický hledáček nabízí větší zvětšení, konkrétně 0,78×. Zobrazovací komponenty jsou však bohužel stále slabinou Sony A7 III, v níž zaostává za konkurencí.

LCD monitor má v tomto segmentu fotoaparátů podprůměrné rozlišení 922 000 bodů – možná i proto výrobce nezakomponoval do softwarové výbavy konvertor RAWů – a dotykové funkce jsou značně okleštěné. Dotykem lze volit oblast zaostření, zvětšovat (poklepáním) náhled v režimu prohlížení a… toť vše, žádné listování v menu apod. Reakce na dotyk navíc není z nejrychlejších.

Abych však byla spravedlivá, ve všech dalších ohledech funguje obrazovka na jedničku. Možnost vyklopení obrazovky nahoru (o 107 °) a dolů (o 41 °) je neocenitelná, např. při reportážním fotografování. A chvályhodná je i automatická deaktivace hledáčku, je-li displej byť jen minimálně vyklopený. Používáte-li obrazovku coby touchpad pro volbu AF oblasti, jistě přivítáte možnost zvolit, která část (celá, pravá/levá polovina, či čtvrtina) dotykové plochy zůstane aktivní.

Menší zklamání mi přinesl elektronický hledáček. U takovéhoto přístroje prostě očekáváte špičkovou technologii, obzvláště můžete-li srovnávat s konkurencí (i v nižší cenové relaci!), a hledáček Sony A7 III mezi špičku bohužel nepatří. A to ani přesto, že se díky novému optickému členu navýšilo jeho zvětšení (rozlišení zůstalo stejné). 

Zobrazení v hledáčku je standardně nastavené na standardní kvalitu, která sice nejspíš šetří energii, leč je spíše podprůměrná: s výskytem moiré, zrnění, houpání a dalších nepříjemných artefaktů. Naštěstí lze kvalitu přepnout do režimu vysoké kvality, kde je obraz již poměrně čistý a plynulý.

A ještě jednu věc považuji za iritující. V hledáčku i na LCD si můžete zobrazit řadu informací a v nabídce máte i kompoziční pomůcky, vodováhu a živý histogram. Nepříjemný je fakt, že si uživatel zaprvé nemůže zvolit, které konkrétní informace se budou na obrazovce objevovat, a zadruhé je mu zapovězeno současné zobrazení vodováhy a živého histogramu, což je (alespoň pro mne) základní kombinace.

Pokračování 3 / 6

Ovládání

Při prvním pohledu na fotoaparát Sony A7 III mě napadlo, není-li náhodou na těle fotoaparátu nějak málo ovládacích prvků (přiznám se, že předtím jsem testovala foťák od Fujifilmu). Po chvilce zkoušení a štelování se mi však opět potvrdilo, že první zdání obvykle klame. Fyzické ovladače totiž pokrývají všechny kruciální funkce a expoziční nastavení, a ještě zbylo místo na čtveřici uživatelsky konfigurovatelných tlačítek.

Prostředky pro nastavení expozice – času a clony – jsou totožné jako u předchozího modelu. K dispozici tak máme dva rollery: ukazováčkem se ovládá volič zapuštěný před spouští v hraně gripu, palcem pak ovladač zapuštěný v zadní stěně vedle kruhového ovladače pro korekci expozice.

Samostatný kruhový ovladač pro nastavení citlivosti ISO na těle nenajdete, pouze mu je přiděleno místo na čtyřsměrném voliči na zadní stěně. To ovšem vůbec nevadí, neboť časté nastavování ISO, dle mého soudu, vůbec potřebovat nebudete (ruční zásah je nezbytný pouze, chcete-li nastavit ISO na nativní limit; maximem je ISO 204 800). Jak to? 

Jednoduše proto, že Sony A7 III má dobře implementované automatické ISO. Ručně můžete nastavit spodní i horní hranici citlivosti a také nejdelší možný čas, a to v celém rozsahu expozičních časů, tedy od 30 s po 1/8000 s. Navíc, u tohoto fotoaparátu se vskutku nemusíte bát, že by případná vyšší citlivost znehodnotila kvalitu snímku. Ale o tom až dál.

Vyjmenovávat další jednotlivé ovládací prvky nemá příliš smysl, neboť téměř všechny (vyjma kolečka pro volbu fotorežimu, korekce expozice, příkazových rollerů a joysticku) lze podle libosti naprogramovat, čili jim přiřadit libovolnou funkci z 23stránkového seznamu. Důležité je vědět pouze to, že (podle vlastních preferencí) externími ovladači pokryjete všechny podstatné funkce: od volby režimu ostření a AF, přes způsob měření expozice, AEL/AF-ON, po režim pohonu (série, samospoušť, bracketingy), aj. Oblíbené funkce si navíc můžete vyvolat i přes rychlé menu Fn, které je též uživatelsky nastavitelné. Osobně bych přivítala pouze klasickou páčku na přepínání mezi režimy ostření (AF-S/AF-C/MF).

Pokračování 4 / 6

Automatické ostření

Největší posun zaznamenala třetí generace plnoformátových bezzrcadlovek Sony A7 v oblasti automatického ostření. Ostřicí vnitřnosti Sony A9 se znenadání ocitly v mnohem levnějším, tzv. budget-friendly těle. 

Zopakujme tedy technikálie: Hybridní automatické ostření má nyní k dispozici 693 fázových detektorů a 425 kontrastní ostřicích bodů, přičemž autofokus pokrývá 93 % záběru. A vypadá to asi takto: 

Oproti 117 bodům fáze a 25 kontrastním oblastem u A7 II je to pořádný skok. Při jednorázovém ostření (AF-S) rozdíl odhalíte stěží, v tomto ohledu nezklamal co do rychlosti a přesnosti ani jeden předchozí model „ásedmiček“. Trnem v patě bránícím v rozběhu byl však výkon autofokusu v režimu kontinuálního ostření.

U Sony A7 III si jako obvykle můžete v režimu AF-C zvolit oblast, ve které bude fotoaparát ostřit: široká, zóna, střed, pohyblivý bod (s nastavitelnou velikostí L, M,S), nebo aktivovat sledování objektu.

Sony A7 II – druhá generace v podrobném testu

Testy

Při fotografování pohybu osobně obvykle pracuji v režimu širokého AF, kdy algoritmus nezávisle na mně predikuje, na co v záběru zaostřit, nebo v režimu sledování (zamknutý AF), kdy ručně zvolím objekt, jehož se má autofokus držet.

U Sony A7 III musím tentokrát vyzvednout první zmíněnou variantu. Tedy AF-C s nastavenou širokou oblastí automatického ostření a současně aktivovanou detekcí tváře, resp. oka. Sice nemáte naprostou kontrolu nad oblastí zaostření, leč algorimus je očividně dobře proškolený (nejspíš vládne i umělou inteligencí) a ve velkém procentu odhadne, co v záběru stojí za zaostření.

Obzvláště přesný je, pokud se v záběru vyskytne lidská či psí a kočičí tvář. Procento úspěšnosti je opravdu vysoké a konečně předurčuje tento fotoaparát k záznamu akčnějších, i sportovních, disciplín. Přesná a rychlá detekce tváře/oka najde své uplatnění v reportážní a portrétní fotografii. Algoritmus samozřejmě není neomylný, ale pokud tvář zabírá dostatečnou plochu záběru a nesplývá-li příliš s pozadím, je sledování velmi přesné a konzistentní, a to i během sériového snímání.

Poněkud horší výkon podává fotoaparát při ruční volbě objektu hodného sledování (zamknuté AF). Jakmile vše není v režimu automatiky a přístroj musí stále vyhodnocovat, kde se nachází vámi zvolený pohyblivý cíl, jeho přesnost klesá a v některých případech vede ke kompletně nezaostřeným fotografiím. Trochu jsem bádala, čím by tento jev mohl být způsoben, a podle informací s internetu toto selhání AF souvisí s nastavenou clonou a řídí se zákonitostí: neúspěšnost zaostření stoupá se mírou zaclonění.

Vychytávky pro lepší AF:

• možnost nastavení citlivosti sledování objektu v 5 úrovních – osobně jsem nezaznamenala zásadní rozdíly
• fotoaparát ostří do -3 EV, což sice nepatří k absolutní špičce, ale přesto zaručuje zaostření i v hodně temných podmínkách
• možnost uložení často používaného nastavení AF a jeho přiřazení k funkčnímu tlačítku
• pomůcky při manuálním ostření – lupa, zvýraznění obrysů, zebra
• sledování objektu funguje i při natáčení videa, v režimu videa navíc můžete volit ze tří rychlostí autofokusu (pro využití efektu pomalého zaostřování)

Pokračování 5 / 6

Obrazová kvalita

​Plnoformátové bezzrcadlovky řady Sony A7 nabízejí výbornou obrazovou kvalitu od první generace. Fotoaparát Sony A7 III je navíc osazen novým typem CMOS Exmor R™ snímače, u něhož je využito konstrukce zadního světlení (BSI). Inovace se promítla do navýšení maximální nativní citlivost senzoru (ISO 51 200) a dynamického rozsahu, který je v RAWu výtečných 15 EV.

S těmito parametry zvládnete s přehledem většinu světelných podmínek – od šera po ostré sluneční světlo. Šum je totiž takřka neznatelný až do ISO 6400 a použitelné jsou i záběry na ISO 12 800 – to ostatně můžete posoudit i v testovacích fotografiích šumu a demosnímcích.

Dle slov výrobce byl vylepšen také algoritmus zpracování obrazu do komprimovaného formátu JPEG, a to jak po stránce barevného podání, doostření, tak z hlediska odšumování. Opět je vidět, že softwarové zpracování přímo ve fotoaparátu jde rok co rok, model co model, znatelně kupředu. I já jsem u Sony poprvé s JPEG výstupem přímo z fotoaparátu zcela spokojena. A to už je co říct. Nehledě na to, že Sony A7 III nabízí řadu možností, jak si tento výstup přizpůsobit prostřednictvím obrazových profilů.

Ukázky šumu
(vlevo JPEG, vpravo RAW)

Pokračování 6 / 6

Demosnímky 

Při pořizování fotografií byl použit setový objektiv Sony FE 28–70 mm F3,5–5,6 OSS a nastaven obrazový profil Standardní.