Japonská značka Sony loni oznámila hned dva přírůstky do rodiny bezzrcadlovek s APS-C snímačem – Sony A6300 a Sony A6500. V posledním zmíněném modelu A6500 vyslyšela požadavky uživatelů této modelové řady.
Přidala stabilizaci čipu, a to hned v 5 osách s proklamovanou účinností 5 EV, dotykovou obrazovku a značně navýšila vyrovnávací paměť. Z první generace A6000 ponechala snímač s rozlišením 24,2 Mpx a výkonný hybridní autofokus, který tuto sérii modelů řadí do kategorie fotoaparátů ideálních k fotografování akčních žánrů. Jak si fotoaparát vedl v praxi?
Zleva: Sony A6000, Sony A6300 a Sony A6500
Konstrukce a ovládání
Tělo fotoaparátu je, jak je u této modelové řady dobrým zvykem, celokovové a utěsněné proti nepříznivým klimatickým jevům. Takřka beze změny oproti předchozím generacím, či stájovým souputníkům – stávající trojici modelů hodnotí některé zahraniční weby jako tři nezávislé kvalitativní vývojové řady – zůstala i nabídka a rozmístění externích ovládacích prvků.
Přesto A6500 působí bytelnějším dojmem než A6000 i A6300, což je způsobeno zejména robustnějším a hlubším předním gripem a přidáním stabilizace na čipu. To se logicky odrazilo v rozměrech a váze přístroje. Zatímco výška a šířka zůstává stejná jako u obou předchozích modelů čili 120 × 67 mm, co do hloubky Sony A6500 poněkud nabyla, ze 45, resp. 49 mm na 53 mm; váha se pak zastavila na 453 gramech. Deset deka navíc oproti A6000 je vykoupeno pohodlnějším a jistějším úchopem fotoaparátu.
Na horní stěně přístroje jsou externí ovládací prvky koncentrované na pravé straně: na vrchní zkosené části gripu najdeme spoušť obkrouženou přepínačem sloužícím k zapnutí fotoaparátu. Za nimi je do stěny zapuštěna dvojice rollerů – klasický kruhový volič fotorežimů a ovladač určený k nastavení parametrů dle zvoleného fotografického režimu – v plném manuálu slouží k nastavení clony, zatímco rychlost závěrky se ovládá pomocí kruhového a zároveň 4směrného ovladače na zadní stěně.
Citlivost (ISO) i v manuálním režimu nastavuje automaticky sám fotoaparát, přičemž lze nastavit horní i dolní hranici citlivosti, jakož i rychlost expozice, při níž začne hodnota ISO stoupat (tuto funkci lze přiřadit i jednomu z programovatelných tlačítek) – za to palec nahoru pro Sony.
Dobrou zprávou je, i když v této cenové a výkonnostní kategorii je to spíš povinnost, že lze většinu externích ovladačů uživatelsky přizpůsobit: dle vlastních požadavků lze upravit funkcionalitu u 4směrného ovladače, jehož jednotlivé položky slouží primárně k nastavení režimu zobrazení (DISP.), ISO, kompenzaci expozice a režimu pohonu, a vlastní funkce lze přiřadit také přepínači AF/MF-AEL. Krom toho na těle najdeme hned trojici fyzických programovatelných tlačítek značených C1, C2 (na horní stěně) a C3 (na stěně zadní).
V režimu fotografování máte vše rychle po ruce, resp. po prstu. Využít můžete i rychlého menu (Fn), kam lze zařadit až 12 nejčastěji používaných funkcí – výběr je neomezený. Bez výtek se však neobejde práce v režimu prohlížení a navigace v Menu. Už sama pozice tlačítka MENU nad pravým rohem zadního displeje může být pro mnohé frustrující – tlačítko totiž slouží nejen k otevření Menu, ale i jako tlačítko zpět při listování a zvětšování náhledu na pořízené snímky.
Nachází se tedy poměrně daleko od ostatních ovládacích prvků určených k navigaci v Menu; ty jsou koncentrovány ve 4směrném voliči. Tento povzdech by byl bezpředmětný, kdyby bylo lze pohybovati se v Menu pomocí dotyku na obrazovce… To ovšem možné není, neb dotykové funkce jsou u A6500 seškrtány na minimum (viz dále), což u přístroje v této cenové a výkonnostní kategorii, inu, zamrzí.
Na druhou stranu by bylo nespravedlivé nepochválit Sony za snahu systematizovat nabídku v Menu: barevným odlišením ikonek a seskupením příbuzných funkcí do dílčích kategorií, např. Kvalita snímku, Režim snímání, AF, Expozice aj.
Zadní stěně fotoaparátu vévodí 3palcový displej s rozlišením 921 600 bodů. Jako v předchozích generacích je výklopný – nahoru o 90°, což je ideál pro focení tzv. od pasu, a dolů o 45°. Zásadní inovací, po níž volali uživatelé dřívějších modelů, je přidání funkce dotyku… která je však poněkud okleštěna. V podstatě slouží pouze k výběru oblasti zaostření při focení přes živý náhled, nebo jako touchpad při použití hledáčku. V režimu prohlížení lze dotykem, resp. poklepáním zvětšit vybranou oblast snímku. Toť vše. Ba ještě hůř: odezva obrazovky na dotyk není nikterak svižná, čistě subjektivně je displej Sony A6500 mnohem línější než třebas monitor několik let starých Panasoniků.
Poměrně frustrující je pozicování bodu ostření při současném pohledu do hledáčku. Rámeček oblasti zaostření, který je popravdě hodně splývavý, musíte zachytit prstem a trpělivě, s patřičným přítlakem posouvat na požadované místo. Dobrou zprávou je, že si alespoň můžete zvolit oblast displeje, která bude aktivována – pravá polovina, pravá horní čtvrtina (leváci mají smůlu), nebo celá.
U dotykových displejů má Sony ještě co dohánět, ovšem díkybohu, že se výrobce konečně k zakomponování „dotyku“ u svých fotoaparátů odhodlal. A abychom byli spravedliví, v režimu živého náhledu registruje LCD i krátký, letmý dotyk, ač reakci nelze označit za bleskurychlou.
Elektronický hledáček s rozlišením 2 360 000 bodů a přepočteným zvětšením 0,7× pracuje ve dvou režimech – v Menu lze nastavit snímkovou frekvenci 60 sn./s, nebo 120 sn./s. Korigovat lze i jeho jas a barevnou teplotu. Na EVF si můžete zobrazit řadu údajů o expozici a nastavení fotoaparátu, včetně pomůcek, jako je živý histogram, nebo vodováha (obě současně bohužel nikoli). Je-li vyklopen displej, hledáček se automaticky vypne. Za zmínku stojí též inovovaná „zaklikávací“ očnice, která konečně nevypadává jako u předchozích modelů.
Co se týče baterie fotoaparátu (NP-FW50), její avizovaná výdrž činí 350 snímků na jedno nabití, což je v rámci kategorie bezzrcadlovek průměrná hodnota. Velký vliv má samozřejmě zvolený režim pohonu a autofokusu. Např. při sledování objektu výdrž prudce klesá.
Pokračování 2 / 4
Výkon
Mezi jednu ze zásadních inovací patří zvýšení výkonu fotoaparátu, které se projevuje ve zrychlení celkového provozu, zpracování dat i automatického ostření. Značně navýšen byl taktéž objem vyrovnávací paměti, jež nyní pojme sérii 300 fotografií ve formátu JPEG, nebo 100 snímků ukládaných současně do souborů JPEG a RAW. Rychlost sériového snímání je totožná jako u A6300. Maximem při průběžném ostření je tedy 11 sn./s přes hledáček, či 8 sn./s s živým náhledem.
Ukládání dat probíhá na pozadí, takže si můžete pořízené snímky postupně ihned prohlédnout, dokonce si je i zvětšit pro kontrolu správného zaostření. Jestliže však chcete během ukládání změnit nastavení fotoaparátu v Menu, tak to bohužel nelze, k dispozici je pouze rychlé menu Fn. Dobrou vychytávkou je ovšem zobrazení odpočtu v levém horním rohu displeje, díky němuž máte přehled o procesu čištění vyrovnávací paměti.
Stabilizace
Neméně důležitou novinkou je mechanická pětiosá stabilizace snímače, s avizovanou účinností 5 EV. Popravdě se mi tato hodnota zdá dost nadsazená, srovnám-li úspěšnost při fotografování z ruky s dlouhými časy s nestabilizovanou A6000 v sestavě s nestabilizovaným objektivem (Sigma 60 mm F2,8) versus A6500 se setovým objektivem, jenž je stejně jako tělo stabilizovaný (Sony E 16–50 mm F3,5–5,6 OSS). Během focení při stejné ohniskové vzdálenosti rozdíl mezi stabilizovanou a nestabilizovanou sestavou odpovídal cca 2 EV.
Automatické ostření
Bleskurychlý autofokus, schopný zaostřit za 0,05 s, s velkou hustotou ostřicích bodů pokrývajících takřka celou plochu záběru – to je jeden z nejlákavějších parametrů všech posledních modelů fotoaparátů Sony. A jak je na tom A6500 v praxi?
Hybridní automatické ostření Sony A6500 kombinuje 425 bodů na bázi detekce fáze se 169 body detekce kontrastu. K dispozici jsou klasické režimy ostření, čili jednorázové (AF-S), průběžné (AF-C) a tzv. automatické (AF-A), kde se autofokus nastavuje podle typu pohybu v záběru. Dostupný je i polomanuální režim (DMF), tedy přímé ruční doostření, a plně manuální mód (MF) – práci v těchto režimech si můžete usnadnit několika pomůckami, např. zvýrazněním obrysů nebo zvětšením zaostřované oblasti.
Krom toho si můžete zvolit ze šesti oblastí ostření: široká, zóna, střed, pohyblivý bod, rozšířený pohyblivý bod, zamknutý AF. Není to trochu překombinované? Je… A to ještě nevíte, že pod těmito šesti položkami se skrývají další „podvolby“ – např. velikost pohyblivého bodu je nutné volit vždy v menu (S/M/L), nelze ji upravovat třebas tažením na displeji, případně otáčením kruhového voliče. Dle mého soudu se některé režimy a jejich kombinace dokonce dublují. Zorientovat se v tomto systému AF je tak opravdu složité. Na druhou stranu, srovnáme-li to s modelem A6000 a jeho dokonale skrytou funkcí sledování objektu, můžeme být za tuto komplexitu u A6500 ještě vděční.
A výkon? V režimu AF-S je ostření spolehlivé a rychlé, potencionální zájemce o tento fotoaparát, se specifikacemi přístroje ideálního pro focení akce, však bude nejspíš zajímat hlavně výkon v módech sledování objektu. Každý logicky nejprve sáhne po funkci Zamknutého AF – klepnutím na displej zvolí objekt, který chce sledovat, a fotí. V ideálních podmínkách je sledování téměř 100%, pokud je však pohybujících se předmětů v záběru víc nebo se objekt nachází na členitém pozadí, autofokus se až nepříjemně často nechá rozptýlit a skotačí si v záběru, a to dokonce ještě předtím, než se dá vybraný objekt do pohybu.
Mnohem lepších výsledků se dočkáte při aktivaci funkce Prostřední zamknutý AF, což je pravděpodobně starší systém sledování objektu, kterým – po hodně důkladném hledání – disponuje i Sony A6000. V tomto režimu se efektivita blíží úspěšnosti např. „paňasoňácké“ technologie DOF.
Pokračování 3 / 4
Video
Stejně jako předchozí model umí i Sony A6500 natáčet videa ve 4K rozlišení při datovém toku 60/100 Mbps. Při vyšší frekvenci 30 sn./s jsou data vyčítána s výřezu snímače, při 24 sn./s fotoaparát pracuje s celou plochou senzoru a následně data převzorkovává; soubory se ukládají do formátu XAVC S. Full HD video se zaznamenává rychlostí až 60 sn./s, při vysokorychlostním Full HD 120 sn./s se data vyčítají pouze z výřezu snímače. Full HD sekvence lze ukládat do formátu XAVC S a AVCHD, a paralelně je lze uložit i do MP4 a v tomto formátu je dále ihned sdílet přes WiFi.
| Formát |
Rozlišení |
Snímková frekvence |
| XAVC S |
3 840 × 2 160 px
1 920 × 1 080 px
|
24 | 30 (z výřezu snímače) sn./s
24 | 60 | 120 (z výřezu snímače) sn./s
|
| AVCHD |
1 920 × 1 080 px |
24 | 60 | 60i sn./s |
| MP4 |
1 920 × 1 080 px
1 280 × 720 px
|
30 | 60 sn./s
30 sn./s
|
Během natáčení je dostupný pouze průběžný režim automatického ostření (MF je dostupný samozřejmě také). Přeostřovat lze dotykem, přičemž je možné nastavit rychlost přeostření ve třech stupních – pomalý, střední, rychlý -, a také využít funkce sledování objektu. Pokud ostříte manuálně, k dispozici máte také pomůcky jako focus peaking.
Pokročilé video amatéry jistě potěší možnost nastavení obrazových profilů, včetně profilů se širokým dynamickým rozsahem S-Log 2 a S-Log 3, které rozšiřují možnosti následného zpracování videa.
Zvuk se zaznamenává stereo a je možné aktivovat funkci redukce zvuku větru, pro kvalitnější zvuk je na těle přítomen vstup pro externí mikrofon (nikoli však výstup pro sluchátka!).
Obrazová kvalita
Fotoaparát Sony A6500 je osazen stejným snímačem jako modely A6000 a A6300 – tedy Exmor CMOS senzorem formátu APS- C s efektivním rozlišením 24,2 Mpx. Velikost snímku tedy činí 6 000 × 4 000 px. Soubory se ukládají do JPEGů a 14bitových RAWů.
Výstup v podobě komprimovaného formátu JPEG je možné uživatelsky detailně nastavit – k dispozici je řada obrazových profilů, které lze dále korigovat podle vlastních požadavků. Aktivovat lze i optimalizátor dynamického rozsahu, HDR režim i expoziční bracketing.
Všechny demosnímky v tomto testu byly ukládány do JPEGu s nastavenou nejvyšší kvalitou Fine a s defaultním nastavením obrazových parametrů. Ani jednou nebylo nutné tovární nastavení obrazových parametrů jakkoli korigovat – ať už úpravou míry doostření, sytosti barev, nebo kontrastu. Menší problémy občas nastaly s automatickým vyvážením bílé, které v kontrastním světle (sluneční záři) odbíhalo tu do teplého, tu do studeného odstínu.
Fotoaparát byl testován se setovým objektivem Sony E 16–50 mm (ekv. 24–75 mm) F3,5–5,6. Na krátkém ohnisku tak dostaneme příjemný široký úhel, ideální na krajinky či pouliční fotografii. Při minimální cloně je obraz dostatečně ostrý pouze v centrální části záběru, směrem k rohu kresba měkne a začíná se projevovat geometrické zkreslení. Se vzrůstajícím ohniskem a souběžně rostoucí minimální hodnotou clony oba nedostatky postupně mizí.
Sony A6500 má stabilizovaný čip, což je výhodné při použití objektivů bez vnitřní stabilizace. Fotoaparát jsme vyzkoušeli se dvěma nestabilizovanými pevnými objektivy Sigma 30 mm F2,8 a Sigma 60 mm F2,8 – jejichž optická kvalita v mnohém předčí dodávaný seťák – a stabilizace nabídne stejnou účinnost jako Sony E 16–50 mm F3,5–5,6.
Podobně jako defaultní nastavení obrazových parametrů JPEGu lze pochválit i míru odšumování (již si samozřejmě můžete také poladit podle svých preferencí). Šum je eliminován nevídaně efektivně, aniž by docházelo ke zbytečnému rozmývání detailů. Skoro bych se vsadila, že lepších výsledků nedosáhnete ani ruční korekcí v RAWu. Ostatně posuďte sami na výřezech níže. Do citlivosti ISO 3 200 je obraz téměř čistý. Velmi kvalitní je také ISO 6 400 a za použitelný by se dala označit i citlivost ISO 12 800. Na APS-C snímač výborný výsledek.
Výřezy při 100% přiblížení, odšumování nastaveno na nízké, obrazový režim Standard bez úprav, RAWy byly vyvolané v Zoner Photo Studiu s defaultním doostřením. Postupně všechny citlivostí, vlevo JPEG, vpravo RAW.
ISO 100
ISO 200
ISO 400
ISO 800
ISO 1 600
ISO 3 200
ISO 6 400
ISO 12 800
ISO 26 500
ISO 51 200
Pokračování 4 / 4
Pokud bychom měli fotoaparát shrnout jako celek, jedná se o velmi zajímavou volbu pro ty, kdo potřebují mít k dispozici rychlé ostření a také rychlé sériové snímání. Výraznějším nedostatkem je bohužel nedotažené a plně nevyužité dotykové ovládání. Opravdu velkou slabinou je pak výdrž akumulátoru, která v praxi stěží překročí 300 snímků.
Na druhou stranu musíme fotoaparát pochválit za velmi dobrou obrazovou kvalitu i při vyšších citlivostech a stabilizaci s níž je de facto stabilizovaný jakýkoli nasazený objektiv. Také možnosti přizpůsobení ovládání jsou velmi dobré a to optimální nastavení si najde prakticky kdokoli. Cenu nechť si každý posoudí sám, z našeho pohledu je až příliš vysoká.
Klady:
- Výborná obrazová kvalita i při vysokých citlivostech
- Velmi kvalitní zpracování obrazových dat (doostření, odšumění) ve fotoaparátu při kompresi do formátu JPEG
- Objemná vyrovnávací paměť umožňující pořizovat dlouhé série snímků, data se ukládají na pozadí, takže je možné souběžně fotografovat, popř. si prohlédnou pořízené fotografie
- Výkonné automatické ostření s velkým počtem ostřicích bodů a širokým pokrytím
- Stabilizace na snímači umožňující fotografování s delšími expozičními časy
- Odolná kovová konstrukce a vylepšená ergonomie fotoaparátu
- Široké možnosti uživatelského nastavení externích ovládacích prvků
- Výklopná dotyková obrazovka s možností výběru ostřícího bodu dotykem a funkcí touchpadu při fotografování s hledáčkem u oka
- Velký hledáček s plynulým obrazem a možností nastavení obnovovací frekvence
- Pokročilé možnosti nastavení videa, včetně speciálních obrazových profilů, podpora 4K videa
- Přehlednější Menu – jednotlivé ikony jsou odlišeny barevně
Zápory:
- Pomalá odezva dotykového displeje, zejména je-li využit jako touchpad při fotografování přes EVF
- Omezená funkčnost dotyku – dotyk funguje pouze při výběru oblasti zaostření a jako touchpad při použití hledáčku, v režimu prohlížení lze poklepáním přiblížit náhled; v Menu se lze pohybovat pouze pomocí tlačítek
- Příliš komplikovaný systém automatického ostření, resp. volby a kombinování jednotlivých funkcí; některé možnosti se dokonce dublují
- Nespolehlivé sledování objektu při aktivaci funkce Zamknutý AF; spolehlivější je metoda Prostřední zamknutý AF
- Absence vstupu pro sluchátka (vzhledem k jinak pokročilým možnostem natáčení videa)
Demosnímky:
