Sony A6400: rychlost a univerzálnost pro fotografii i video [test]

21. března 2020
TWEET SDÍLET

Plusy

  • obrazová kvalita, zejména ve formátu RAW
  • rychlé a přesné automatické ostření s podporou sledování tváře/oka
  • pokročilé videofunkce – 4K záznam, gamma křivky, vstup pro mikrofon, HDMI, o 180 ° výklopný displej
  • odolná konstrukce s utěsněním proti nepřízni počasí
  • propracovaná konektivita (WiFi s NFC i Bluetooth) a dlouhá výdrž na jedno nabití

Minusy

  • nedotažené ovládání a limity v ergonomii
  • „labilní“ vyvážení bílé projevující se studenými barvami v JPEG
  • snímač bez mechanické stabilizace
  • pomalejší reakce při spuštění přístroje
9/10
Hodnocení

​Minulý rok představila firma Sony zástupce všech (tří) výkonnostních tříd svých bezzrcadlovek formátu APS-C – od odlehčeného vstupního modelu (A6100) přes pokročilý (A6400) až po vlajkovou loď (A6600). V testu se podíváme na Sony A6400, tedy prostřední model, který ze všech tří modelů nabízí, soudě dle specifikací, nejlepší poměr cena-výkon.

Kam Sony A6400 patří?

Nejdřív ale krátce nahlédneme do historie, konkrétně do roku 2014, kdy se na trhu objevil model Sony A6000. Pokračovatel oblíbené řady NEX nasadil v kategorii APS-C fotoaparátů s výměnnými objektivy velmi vysokou laťku. Díky své rychlosti a výkonnému hybridními autofokusu je Sony A6000 konkurence schopný dokonce i dnes, po šesti letech. Z této poctivé báze později vyrostly dvě kvalitativně odstupňované linie, jež loni doplnila začátečnická varianta s plastovým šasi Sony A6100.

Klepněte pro větší obrázek
Kompletní sestava modelové linie APS-C bezzrcadlovek Sony, vlevo vstupní modely (nahoře A6000, dole A6100), zcela vpravo vlajkové lodi (nahoře A6500, dole A6600) 

Srovnáme-li zástupce střední třídy Sony A6400 s top modelem A6600, zjistíme, že v základu se jedná o totožné přístroje – s identickým snímačem, procesorem, systémem automatického ostření, ovládáním i hardwarovou výbavou (hledáčkem i displejem). V čem je tedy rozdíl? Fotoaparát Sony A6600 má na rozdíl od A6400 mechanicky stabilizovaný snímač a je napájen akumulátorem s dvojnásobnou výdrží, což se oboje hodí především při natáčení videa. Každý sám musí zvážit, je-li to pro něj dostatečný důvod pro cca o 10 000 Kč vyšší investici.

Ovládání

Kostra Sony A6400, a stejně tak horní a přední kryt, jsou vyrobeny z hořčíkové slitiny. Na exponovaných místech se nachází těsnění, které zabraňuje vniknutí prachu a vlhkosti. Použité materiály jsou totožné jako u vlajkové lodi a měly by odolat i méně šetrnému zacházení.

Klepněte pro větší obrázek

Co do solidnosti provedení není fotoaparátu co vytknout, časté výhrady však směřují k ergonomii a ovládání fotoaparátu. Zatímco Sony dbá na neustálé vylepšování výkonu a funkčnosti této řady, design zůstává setrvale mimo pozornost vývojářů. Některým fotografům nevyhovuje sice široký, leč plytký přední grip, pro menší ruce je však dostačující.

Klepněte pro větší obrázek

Poněkud jiný případ je systém ovládání, kterému se po léta nedostalo byť jen malé inovace. Hlavní problém spočívá v nedostatku, respektive rozmístění příkazových voličů pro nastavení parametrů expozice. V této kategorii přístrojů je běžná dvojice rollerů na horní hraně přístroje, jimiž se v manuálním režimu ovládá clona a rychlost závěrky (např. Canon, Nikon nebo Panasonic).

Ne tak u APS-C bezzrcadlovek Sony. Na horní hraně najdeme pouze jediný příkazový volič. Ten sice v ručním módu doplňuje otočný (a současně 4směrný) ovladač na zadní stěně, při manipulaci s ním však není možné udržet prst na spoušti. Podobně „z ruky“ je i přístup k funkci korekce expozice (přes tlačítko), pro kterou také není vyhrazen samostatný volič.

Na co si naopak stěžovat nelze, je možnost uživatelského přizpůsobení externích ovládacích prvků. Přesně osmi tlačítkům lze přiřadit jednu z 89 funkcí, nechybí rychlé menu pro přístup k často používaným nastavením a v menu je k dispozici položka Moje nabídka, kam si můžete uložit až 30 funkcí.

Stejně tak dobře je implementováno automatické nastavení citlivosti, k dispozici jsou tři uživatelská nastavení, u nichž lze určit horní limit ISO a zároveň též nejdelší čas závěrky. Oboje samozřejmě můžete nechat na nastavení fotoaparátu – automatika se řídí pravidlem: expoziční čas rovná se maximálně jedna setina ohniskové vzdálenosti.

Témata článku: Technika, Testy, Bezzrcadlovky, Sony

Určitě si přečtěte