Solovecké ostrovy – jezera uprostřed moře

Solovecké ostrovy tvoří šestice hlavních ostrovů a bezpočet malých ostrůvků a útesů uprostřed Bílého moře, které má skutečně velmi zvláštní barevný odstín a také patří k nejčistším mořím světa. Přestože jsou obklopeny mořem,na ostrovech se nachází velké množství křišťálově čistých sladkovodních ledovcových jezer. Jejich počet není přesně jasný, protože jsou přirozeně i uměle propojena, ale jedna stará legenda praví, že je jich tolik, kolik je dnů v roce.

Ve skutečnosti je jich však spíše ještě víc. Jsou tak čistá, že se z nich můžete klidně napít. Další zajímavostí je, že přestože některá leží doslova jen pár desítek metrů od moře, tak je jejich hladina o několik metrů výš. Jezera doplňují také rašeliniště a močály se spoustou komárů. Krajina je zde spíše rovinatá, nebo jen mírně zvlněná s jediným opravdu výrazným kopcem, kterým je hora Sekyrnaja s poustevnou a majákem s krásným výhledem do dalekého okolí.

Solovecké ostrovy v datech Souostroví patří Ruské federaci a tvoří jej šestice ostrovů, z nichž největším je Velký Solovecký ostrov o rozloze přibližně 245 km². Druhým největším je ostrov Anzer s rozlohou 47 km². Dalšími ostrovy jsou Malá a Velká Muksalma a Malý a Velký Zaječí ostrov, které mají dohromady plochu už jen kolem 20 km². Trvale osídlen je dnes jen největší z ostrovů, kde žije kolem tisícovky obyvatel. Toto osídlení se datuje od roku 1429, kdy byl krátce poté založen klášter. Od roku 1923 koncentrační tábor a od roku 1939 vojenská základna. V roce 1974 zde bylo vyhlášeno chráněné území a od roku 1992 jsou ostrovy také památkou světového kulturního a historického dědictví UNESCO.

Historie

Osídlení ostrovů sahá velmi daleko do lidské historie. Nejstaršími památkami na lidské osídlení jsou Solovecké labyrinty, kruhové útvary z kamenů, které vytvářejí cestičky labyrintem. Podle skrovných nálezů je jejich stáří odhadováno na zhruba 5 000 let a jejich význam nebyl nikdy přesvědčivě vysvětlen, přestože se jejich průzkumem zabývala spousta věhlasných vědců a historiků, kteří vypracovali řadu teorií. Některé hovoří o dávných obětištích, jiné o modlitebnách a s nejbizarnějším vysvětlením přišli komunističtí vědci, a sice že se jedná o pasti na ryby. Nejčastěji prezentovaná teorie hovoří o tom, že jsou to místa koncentrující nejrůznější magické síly. Ty způsobují, že člověk, který projde labyrintem do jeho středu a jinou cestou zase ven, je touto cestou duševně očištěn. Doporučuji vyzkoušet, je to opravdu silný zážitek.

 
Cerkov Andreja Pervozvannogo, Velký Zaječí ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/200 s, F8, ISO 200

Skutečně stálé osídlení se však datuje až k roku 1429, kdy se tu podle pověsti vylodili pravoslavní mniši Savvatij a German, prchající před civilizací a hledající klidná místa pro své modlitby a rozjímání. Těm se na pustých ostrovech zalíbilo, a tak se tu usadili a založili klášter. Z původní skromné dřevěné poustevny se v průběhu staletí stal velký a slavný kamenný klášter, koncipovaný současně jako pevnost (jak už bylo ve té době obecným zvykem). Velkou výhodou stavby bylo, že byla zbudována nikoli z lomového kamene, ale z obřích oblých valounů, od kterých se skvěle odrážely dělové koule.

Stavba tak byla prakticky nedobytná, a přestože byla několikrát obléhána například Angličany či Švédy pro svoji strategickou polohu uprostřed moře, tak nebyla cizími vojsky nikdy dobyta, ani přesto, že obléhání někdy trvalo i několik let. Místo patřilo a nyní zase patří k nejsvětějším místům Ruské pravoslavné církve, a tak se zde učili její přední představitelé. Mezi jinými také slavný patriarcha Nikon, který se proslavil reformou církve vedoucí k jejímu rozdělení na starověrce a novověrce. Reformátoři však byli trnem v oku cara Ivana Hrozného, který nařídil dobytí kláštera a nastolení pořádku. Obléhání trvalo sedm let a bylo zakončeno obsazením kláštera, kterého bylo ale dosaženo zradou několika mnichů. Ti dobyvatelům otevřeli brány a vzdor skončil (jak to již v Ruské historii bývá zvykem) krvavou lázní a vyvražděním většiny odbojných mnichů.

 
Klášter Svaté Trojice, Ostrov Anzer
Nikon D80, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/200 s, F8, ISO 100

Klášter však dále velmi dobře prosperoval, osazenstvo několika tisíců mnichů vynikalo pracovitostí a na svou dobu velmi moderním uvažováním a hospodařením. Byly vykopány odvodňovací kanály vysušující mokřiny, těžila se rašelina na topení a většina jezer byla propojena kanály, jimiž se bylo možné plavit po celém hlavním ostrově. V zimě pak kanály zamrzly a sloužily jako kvalitní cesty pro sáně tažené koňmi. To však zdaleka nebylo vše. Nejlepší pastviny se nacházely na ostrově Velká Muksalma, a dobytek se tak na pastvu musel převážet pomocí lodí.

 
Solovecký klášter, Velký Solovecký ostrov
Nikon D80, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/160 s, F8, ISO 100

Mniši se proto rozhodli postavit pevnou hráz, Dambu, spojující Velkou Muksalmu s Velkým Soloveckým ostrovem. Tuto grandiózní stavbu realizovali během jediného, zde velmi krátce trvajícího léta a stojí dodnes. Má propusti, které vodě zabraňují v narušení stavby při přílivu a odlivu, a klidně by po ní projel i velký nákladní automobil. Stavba je dokonce dobře patrná i na satelitních snímcích. Dalším zajímavým počinem bylo využití rozdílu výšky hladiny mezi mořem a Svatým jezerem, které se nachází přímo u hradeb kláštera. Krátce po roce 1900 tu byla vybudována hydroelektrárna, což byla ve své době a v těchto končinách věc naprosto nevídaná.

Klášter také sloužil jako velmi významné poutní místo. Ottův slovník naučný z roku 1908 uvádí, že přes odlehlost, obtížnou dostupnost a krutou a dlouhou zimu místo ročně navštívilo na 12 000 poutníků. Dále tu vzkvétal rybolov, chov dobytka a zemědělství obecně, ale také například výroba překrásných ikon. Období rozkvětu ukončil až komunistický převrat. Existence slavného, váženého a mocného kláštera byla pro komunistické pohlaváry nemyslitelná, a tak na ostrovy brzy vtrhli sovětští komisaři, klášter vypálili a většinu mnichů vyvraždili.

 
Solovecký klášter a Svaté jezero, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/250 s, F8, ISO 200

V roce 1923 zde byl vyhlášen vzorový, mimořádně přísný a tvrdý „Severní tábor zvláštního určení“, který se stal předlohou pro mnoho dalších podobných táborů po celém Rusku, známých jako gulagy. Komunistická propaganda o něm dokonce natočila film (který se dodnes dochoval), ukazující příkladné podmínky a organizaci tábora. Postupem času se však situace výrazně zhoršila a z tábora se stalo místo neuvěřitelných ukrutností, které si v ničem nezadaly s nacistickými lágry vznikajícími až o mnoho let později. Kvůli své severní poloze a tvrdým podmínkám patřil k nejstrašnějším.

 
Solovecký klášter – vězeňská kobka, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF Nikkor 10,5 mm F2,8 ED Fisheye, 1/6 s, F3,5, ISO 1000

Vězni byli krutě mučeni, hromadně vražděni a hlavně využíváni k otrockým pracím, především na stavbě Bělomořsko-baltského kanálu, kde pracovalo na 160 000 vězňů. Heslem tábora se stal výrok funkcionáře Naftalije Antonoviče Frenkela: „Z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme“. Nikdy se však už nedozvíme, kolik nevinných lidí zde přišlo o život, protože komunističtí vrahové si na rozdíl od svých nacistických následovníků nevedli prakticky žádné přesnější záznamy. Činnost tábora pak byla ukončena již v roce 1939, kdy zde bylo zřízeno námořní vojenské učiliště, kde se vyučovaly a trénovaly především útočné vyloďovací operace. Na copak v té době asi potřebovala „mírumilovná“ Rudá armáda ryze útočná vyloďovací komanda?

 
Obřad svěcení vod Svatého jezera, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/400 s, F5,6, ISO 200

 
Momentka z obřadu svěcení vod Svatého jezera, Velký Solovecký ostrov
Nikon D80, Sigma 100–300 mm F4 EX HSM, 1/250 s, F8, ISO 320

 
Jediný pomník obětem komunistického teroru, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/6 s, F5,6, ISO 800

Obnova tradic

Po válce ostrovy dále fungovaly jako vojenská základna a patřily mezi zakázané lokality. Přesto byly ostrovy kupodivu v roce 1974 vyhlášeny jako chráněné území. Po pádu komunistů se začal režim vstupu na ostrovy uvolňovat a byla pomalu, ale stále jen částečně obnovována funkce kláštera. V roce 1992 pak byly ostrovy zapsány na seznam světového kulturního a historického dědictví UNESCO. Jakožto na nejsvětější místo je však stále silně omezený vstup na ostrov Anzer, kam se lze i dnes dostat pouze výjimečně, a to jen s klášterní lodí.

 
Posvátná Solovecká bříza, Ostrov Anzer
Nikon D80, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/50 s, F8, ISO 100

Anzer je také hůře přístupný a nemá přístav, proto je třeba loď zakotvit dále od pobřeží a poslední úsek doveslovat v klasické veslici. Na celém Anzeru je také zakázáno kouření a alkohol. Fotografování je zde ale povoleno – tedy pokud se sem vůbec dostanete.Na ostrově se nacházejí dva menší, ale velmi hezké kláštery, které momentálně procházejí opravami. Především klášter Svaté trojice je bohužel stále ve velmi špatném stavu. Na jednom z míst hromadných hrobů se zde také nachází slavná Solovecká bříza, která zde vyrostla do přesného tvaru kříže a je považována za posvátnou. Najdete zde ale i Svaté jezero a pramen zázračné a také neobyčejně lahodné Svaté vody.

Cestování

Hlavní vstupní branou na ostrovy je však Velký Solovecký ostrov, kam se dostanete víceméně pravidelnou lodní dopravou z přístavu Kem, případě letecky z Archangelsku, výjimečně i z Moskvy. Osobně však doporučuji spíše lodní dopravu, protože několikahodinová plavba je příjemným zážitkem a cestou se dá také leccos vyfotit. Navíc, když budete mít štěstí, můžete v moři zahlédnout i tuleně a hlavně běluhy, takže mějte na palubě připraven teleobjektiv. Dejte ale pozor na mořskou vodu. Fouká tu občas prudký vítr a dvě tři spršky mořskou vodou již mohou fotoaparát poškodit.

Po příjezdu na ostrov je zvykem se ihned vykoupat ve Svatém jezeře, aby ze sebe poutník smyl hříchy přivezené s sebou z pevniny, a neznesvětil tak posvátnou půdu ostrova. Na několika místech zde pak lze tábořit, případně sehnat i ubytování v soukromí nebo v penzionu. Samozřejmě si nenechte ujít návštěvu kláštera, který je volně otevřen a může se zde (mimo bohoslužby) i fotografovat. Mějte však na paměti, že vstupujete do mimořádně významného objektu, a je proto nutné dodržovat jistá pravidla, a to především s ohledem na dostatečně důstojné oblečení. Muži by měli mít dlouhé kalhoty i rukávy a ženy dlouhou sukni (nikoli kalhoty), také dlouhé rukávy a šátek na hlavě. V bezprostřední blízkosti kláštera toho už však mnoho nenaleznete.

 
Jeden z mnoha spojovacích kanálů mezi jezery, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/40 s, F5,6, ISO 800

 
Klášterní objekty uvnitř hradeb, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/400 s, F8, ISO 200

Obyvatel je tu málo a navíc případná nová výstavba čehokoli je zde téměř nemožná, protože prakticky kdekoli tu kopnete do země, tak narazíte na ostatky obětí komunistického lágru, které jsou rozesety po celých ostrovech. Je však možné si zde půjčit horské kolo, které je ideálním dopravním prostředkem po rovinatém ostrově. Bez problémů však také dojdete všude pěšky, ostrov není nijak velký.

Rozhodně doporučuji navštívit ostrov Velká Muksalma, kam se dostanete po již zmíněné hrázi, která také stojí za fotku. Pěšky je to pohodová procházka na jeden den. Projdete se kolem mnoha jezer příjemnou rovinatou krajinou, která ale trošku komplikuje fotografování, protože chybí nadhled. Pokud nejste sami, můžete se nechat zvednout na ramena a nebo zvednout nad hlavu alespoň fotoaparát na stativu. Na ostrově najdete modlitebnu a menší klášter, nebo spíše poustevnu. Jsou zde také patrné trosky staveb gulagu. Památník jako v Osvětimi tu ale nenaleznete a mniši si v troskách koncentráku dokonce pěstují zeleninu. Dají se tu pořídit působivé snímky, se kterými si můžete v klidu pohrát, protože přes den tu většinou skoro nikdo není a mniši jsou velmi přátelští.

 
Hráz Damba spojující Velký Solovecký ostrov a Velkou Muksalmu
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/400 s, F8, ISO 200

Dalším zajímavým místem je hora Sekyrnaja, kam je to o něco dál ale i tam se to dá pěšky v pohodě zvládnout za jeden den tam i zpět. Z vrcholku je pěkný výhled po okolí, je zde pramen chutné vody a zajímavá stavba, která v sobě snoubí poustevnu, kapli i maják. Na odvrácené straně hory si pak nezapomeňte vyfotit slavné Solovecké schody, o nichž psal i Vladimír Vysockij a které sloužily v době gulagu jako popraviště.

Komunističtí vrahové si zde totiž celá léta krátili dlouhou chvíli tím, že přivazovali vězně k těžkým kládám nebo kamenům a shazovali je dolů. Pohled na zdánlivě nenápadné dřevěné schodiště je tak pro řadu Rusů stejně silným zážitkem, jako pro nás pohled do pecí v Osvětimi. Na severu ostrova pak můžete navštívit maličkou rybářskou osadu Rebalda, kde se suší ryby a také mořské chaluhy. Moře je zde totiž mimořádně čisté a z místních chaluh se vyrábí mimo jiné i speciální kosmetika, kterou si můžete zakoupit v muzeu u kláštera.

 
Solovecký labyrint starý 5 000 let, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, 1/50 s, F8, ISO 200

 
Nadvratnyj chrám – do kláštera vstupujete pod jeho podlahou, Velký Solovecký ostrov
Nikon D70, AF-S Nikkor 12–24 mm F4G IF ED, 1/50 s, F4, ISO 1000

Najdete tu ale také malý a krásný, typický ruský dřevěný kostelík – Cerkov Andreja Pervozvannogo. Váže se k němu také velmi zajímavá historie. Prý právě tady formoval car Petr I. Veliký své námořní loďstvo a chtěl zde také posvětit nový prapor flotily. Nebylo však kde, a tak tu byl narychlo postaven tento kostelík (přivezený k tomuto účelu rozložený z pevniny) a ve spěchu prý na jeho stavbě přiložil ruku k dílu i sám car. Přiznám se, že nevím, co je na této pověsti pravdy, ale faktem je, že kostelík je opravdu krásný. Navíc jeho poloha na malém ostrůvku, kde kromě něj vlastně skoro nic není, je velmi působivá a stavba je také velmi fotogenická. Vyfotit takovou stavbu v pozadí s mořem, to se jinde hned tak nepovede.

Je také výhodné naplánovat si cestu tak, aby jste tu strávili neděli, kdy se tu pravidelně koná obřad svěcení vod Svatého jezera. Dlouhý ceremoniál vrcholí průvodem kolem kláštera k jezeru. Igumen pak svěcenou vodou také žehná poutníkům. Jistě zde uděláte nejeden zajímavý reportážní snímek nebo působivý portrét některého z účastníků průvodu. Použijte ale raději delší teleobjektiv, ať příliš nerušíte. Dnes je v módě fotografovat při takových příležitostech širokoúhlými objektivy, tato metoda je sice působivá, ale nepříliš ohleduplná. No a pokud vás průvod znaví, můžete se odreagovat na lodičce. Jezera na ostrově jsou propojena kanály a nedaleko kláštera si můžete půjčit veslici a projet se po jezerech a spojovacích kanálech. Jen si dejte pozor, abyste nezabloudili, jezer a kanálů je mnoho a některé partie vypadají podobně.

 
Dřevěný kostelík – původně kulisa k filmu Ostrov, Přístav Kem
Nikon D80, AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, polarizační filtr B+W, 1/40 s, F8, ISO 100

A až se budete vracet z ostrovů lodí zpět do přístavu Kem, povšimněte si také při vjezdu do přístavu dalšího malého (a fotogenického) dřevěného kostelíku. Ten zde byl nedávno postaven původně jen jako kulisa skvělého válečného dramatu s mimořádně silným příběhem Ostrov od režiséra Pavla Lungina z roku 2006. Poté co filmaři místo opustili, se zde usadil poustevník a kostelík přeci jen začal plnit i duchovní funkci. Ke kostelíku se dá z přístavu snadno dojít po náspu bývalé železniční vlečky přivážející do přístavu vězně gulagu a je od něj pěkný výhled na moře. Za dobré viditelnosti dohlédnete až zpět na „Solovky“ (zkrácené a v Rusku velmi často používané pojmenování Soloveckých ostrovů) a můžete jim odsud ještě zamávat na rozloučenou.

Solovecké ostrovy jsou při letmém pohledu na mapu zdánlivě pouhým maličkým, bezvýznamným souostrovím uprostřed Bílého moře. Ale pouze zdánlivě – jsou velmi tajemné, zajímavé i krásné, jsou také místem s doslova magickým duchovním nábojem a ukrývají i velmi bohatou minulost. Slavnou z dob rozkvětu místního kláštera i neobyčejně krutou z dob komunistického teroru. Dnes jsou oázou klidu, zdrojem poučení i cílem pravoslavných poutníků a patří k tomu nejzajímavějšímu, co můžete v Rusku spatřit.

Včera a dnes

 

Čím se fotilo

Fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D70 anebo D80 s objektivy AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G IF ED, AF Nikkor 10,5 mm F2,8 ED Fisheye, AF-S Nikkor 12–24 mm F4G IF ED a Sigma 100–300 mm F4 EX HSM.

Web autora: www.michalkupsa.cz