Širokoúhlá alternativa: Panasonic FX50 (test)

Fotoaparát s kovovým opláštěním nepřekvapí žádnou konstrukční či designérskou lahůdkou, stejně tak nevybočuje způsobem ovládání – vše se nese v konzervativním duchu. To však nemění nic na praktickém a naprosto účelném rozmístění všech ovládacích prvků.

Při testování jsme měli k dispozici stříbrnou variantu. Vlevo si můžete všimnout decentního výstupu pro lepší držení fotoaparátu

Zadní straně přístroje dominuje velký 3" displej s rozlišením 230 000 obrazových bodů. Při snímání je možné na displeji zobrazit reálný histogram nebo pomocnou kompoziční mřížku – obojí obojí je možné zobrazit po aktivaci v menu. Na zadní straně najdeme také hlavní ovládací prvek – „joystick“, pomocí něhož můžete naprosto pohodlně a rychle volit režim samospouště, blesku, náhled posledního snímku a korekci expozice.

K dispozici jsou rovněž tlačítka přímé volby pro nastavení zobrazovaných informací na displeji a pro vymazání snímku – stejné tlačítko pak po dlouhém stisku slouží k přepínání mezi módy sekvenčního snímání. V pravém horním rohu je umístěn otočný volič pro změnu režimů snímání.

Rozmístění ovládacích prvků na zadní straně přístroje

Pro všechna ostatní nastavení je nutné vstoupit do Menu (jako operační jazyk si samozřejmě můžete vybrat i češtinu), hlavní nabídka je však přehledně uspořádána, podstatné funkce jako vyvážení bílé a citlivost snímací soustavy jsou na předních pozicích.

Slot na paměťovou kartu je umístěn společně s baterií ve spodní části fotoaparátu

Objektiv se po zapnutí přístroje klasicky vysouvá z těla fotoaparátu, při zoomování však takřka nemění svou délku. Krokování zoomu je plynulé, ovládací prvek pro změnu ohniska je umístěn na horní straně přístroje v podobě okruží kolem spouště – ovládá se tedy ukazováčkem. Posledním ovládacím prvkem, který najdeme rovněž na horní straně, je tlačítko pro aktivaci stabilizace obrazu.

Pohled na fotoaparát z boku – vlevo ve vypnutém stavu, vpravo po aktivaci s vysunutým tubusem objektivu