Obdivovali ho, ale dnes už na minulost padá prach. Křehký dokument ze sklářské dílny působí na city.
Podzim se chápe pevně své vlády, jásavé barvy v naší Galerii rychle blednou a na dveře tiše klepe skromná a realistická dokumentární fotografie. Během posledního zářijového týdne se vyrojilo mnoho snímků černobílých či lehounce tónovaných, jakoby styl dokumentární fotografie a portrétu po letošním pestrém letním dovádění začal být v uplakaném šedivém světě opět aktuální. Pojďme se dnes podívat do dokumentárního koutku.
„Je to génius ve svém řemesle a dokáže to prokázat během deseti minut. Dnes však bohužel pracuje jen jako noční vrátný, kdoví proč?“ Autorka křehkého záběru ze sklářské dílničky si je jistá, že černobílé provedení zkrátka pomůže vyznít situaci. Mistr sklář, který je držitelem zápisu v Guinnesově knize rekordů, má svou „chvilku slávy“ už za sebou.
U sklára Doda; foto: lelinka
Ta tam je doba, kdy tvořil živě před obecenstvem nádoby z foukaného skla. Ta doba zapadala prachem stejně jako skleněné válce opřené v koutě. Není jednoduché ji přetavit do něčeho milosrdnějšího – a rozhodně to nebude trvat jen deset minut.
Dokumentární fotografie je obecně definována jako zobrazení skutečnosti – realistické, apelující, často například se sociálním pozadím. Sugestivní snímek nazvaný „U sklára Doda“ působí zároveň ve dvou rovinách – nalevo ukazuje staré časy zašlé slávy ve formě článku v pomačkaných novinách, vpravo divákovi představuje na první pohled stejnou současnost. Obrázek se zdá totožný. Je však potřeba pohlédnout pod povrch.
Autorka s přezdívkou Lelinka nám snímek z pracovního stolu mistra skláře představila koncem měsíce září. Téměř ihned se dočkal vysokého hodnocení a stal se nejlépe známkovaným dílem v Galerii této autorky. Titul Fotografie týdne si rozhodně zaslouží. Gratulujeme.