Sigma 70–200 mm F2,8 EX DG OS HSM: recenze

Novinka se nyní prodává spolu se starším bratříčkem 70–200 mm F2.8 EX DG APO Macro HSM II uvedeným na trh relativně nedávno – v roce 2007. Sigma ale vyrobila první objektiv 70–200 mm F2,8 v roce 1999, který nahradil v portfoliu firmy objektiv 70–210 mm F2,8. Výrobce tak dostal příležitost v novém objektivu zúročit zkušenosti s výrobou podobných zoomů ze dvou dekád.

Za zmínku rovněž stojí, že u starší verze 70–200 mm F2,8 EX DG APO Macro HSM II se zoomuje otáčením prstence ve směru hodinových ručiček (jako objektivy Nikon a Pentax) a ostří od 1 metru (přívlastek „macro“ v názvu odkazuje na zvětšení 0,28×), ale stabilizovaná novinka zoomuje proti směru hodinových ručiček a zvětšení je jen 1,13× kvůli nejkratší zaostřitelné vzdálenosti 1,4 m. Především ztráta zvětšení může mnoho potenciálních kupců odradit. Pravdou ale je, že starší „makro“ verze neměla při nejkratší zostřené vzdálenosti nejlepší kresbu, což poškozovalo jinak dobrou pověst objektivu.

Kvalitní zpracování

Nová Sigma 70-200 byla uvedena na trh teprve nedávno, v roce 2010, a to spolu s recenzovaným objektivem Sigma 85 mm F1,4 EX DG HSM. Oba objektivy jsou optimalizované pro použití na digitálních zrcadlovkách s APS-C i full frame snímačem (viz označení DG), oba objektivy jsou vhodné pro reportážní i portrétní fotografii, a to především díky vynikající světelnosti a rychlému ostření motorem HSM. Objektivy spadají do nejvyšší třídy objektivů výrobce a sdílí označení EX. To odkazuje na kvalitní optiku i dílenské zpracování. Ostatně u takto drahého objektivu ani nic jiného nelze očekávat.

Objektivy nejsou utěsněny proti prachu a vlhkosti na rozdíl od profiobjektivů Canon, Nikon, Pentax a Olympus. Sigma však vyniká kvalitním zpracováním prakticky bez jakýchkoliv vůlí a jak je v třídě profi objektivů 70–200 zvykem, tak i interním ostřením a interním zoomem. Osobně bych se tedy s tímto objektivem nástrah počasí nebál.

Specifikace: Sigma 70­–200 mm F2,8 EX DG OS HSM

• Ohnisková vzdálenost: 70–200 mm
• Rozsah clonových čísel: F2,8 – F22
• Virtuální ohnisko na APS-C pro crop ×1,6: 112–320 mm
• Virtuální ohnisko na APS-C pro crop ×1,5: 105–300 mm
• Virtuální clona na APS-C: hloubka ostrosti ekvivalentní F4–F32 na kinofilmu / FF
• Nejkratší zaostřitelná vzdálenost: 140 cm
• Maximální zvětšení: 1:8
• Počet lamel clony: 9 (kruhová)
• Průměr závitu filtru: 77 mm
• Ostřící motor: HSM, možnost manuálního zásahu do AF
• Mechanická stabilizace: ano, účinnost 3 EV
• Optická stavba: 22 členů v 17 skupinách (3 SLD a 2 FLD členy)
• Hmotnost: 1 430 g
• Rozměry: 86 mm × 197 mm
• Dodávané příslušenství: polotuhé pouzdro, dvě krytky, sluneční clona s APS-C adaptérem
• Kompatibilita: DSLR Sigma, Canon, Nikon, Pentax a Sony s APS-C i FF snímačem
• Není kompatibilní s DSLR Olympus a žádným systémem „bezzrcadlovek“
• MOC: 33 900,- Kč
• Doporučená cena výrobce: 41 910,- Kč

Stabilizace na jedničku

Největším lákadlem nového zoomu je oproti starší verzi optická stabilizace, se kterou lze dle tvrzení výrobce udržet až 16× delší expoziční čas (4 EV). V praxi by to znamenalo, že na nejdelší ohnisko lze udržet čas 1/12 sekundy oproti 1/200, jak napovídá pravidlo převrácené hodnoty ohniska; a na ohnisku 70 mm pak neuvěřitelnou čtvrtinu vteřiny. Skutečnost je trochu jiná, avšak od odvážných marketingových tvrzení se příliš neliší.

Předně musím zmínit, že Sigma je těžký objektiv a udržet takovou váhu není jednoduché. Proto pro focení bez stabilizace doporučuji používat kratší časy, než jen převrácenou hodnotu. Na nejdelším ohnisku je „bezpečným“ časem 1/320 s bez stabilizace a se stabilizací 1/35 s (udržitelné časy jsou individuální a liší se u každého fotografa). To odpovídá účinnosti stabilizace přes 3 expoziční stupně. To je vynikající výsledek, který se vyrovná stabilizačním systémům v profi zoomech Canon či Nikon.

Mechanická stavba

Tělo objektivu je plastové, ale ukrývá vnitřní kovovou konstrukci. Bohužel, kovové materiály se na objektivech používají stále méně, než je tomu zvykem u zrcadlovek. Jak jsem ale již zmínil výše, po stránce dílenského zpracování nelze Sigmě nic vytknout. Zoomovací prstenec klade trochu větší odpor v rozsahu ohnisek 70–80 mm, ale to je opravdu jen drobnost, kterou člověk při fotografování nepostřehne. Povrchová úprava je na těle objektivu hladká, jako je tomu u nové Sigmy 85 mm F1,4 EX, ale ostřící a zoomovací prstenec mají povrch semišový, stejně jako dřívější objektivy Sigma EX. Tento nekonzistentní design kupodivu příliš neruší a na produktových fotografiích vypadá hůře, než ve skutečnosti. I přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že každá část objektivu byla navrhnuta jiným designérem.

Nová Sigma má oproti všem starším verzím i všem přímým konkurentům zoomovací prstenec dále od fotoaparátu. To nepovažuji za nejšťastnější řešení, protože fotograf většinou drží takto těžký objektiv blízko těžiště a pokud chce zoomovat, musí přechytnout. Je možné držet objektiv mimo těžiště, není to ovšem tak příjemné. Další drobnou vadou tohoto řešení je fakt, že sluneční clona blokuje celý zoomovací prstenec, je-li nasazena v reverzní poloze.

Naopak tradičně musím pochválit dodané příslušenství. Kromě polstrovaného pouzdra na objektiv a dvou krytek dostane fotograf hlubokou sluneční clonu a kroužek pro její další prodloužení při použití objektivu na APS-C snímači. Prodloužení sluneční clony, aby odpovídala nikoliv ohnisku 70–200 mm, ale virtuálnímu 112–320 mm je sice dobrý nápad, ale při snímání clony vždy zůstala redukce uvězněna uvnitř.

Kromě toho tato redukce prodloužila již tak dlouhý objektiv a sluneční clona je díky své hloubce i bez dalšího prodloužení dostatečně účinná a proto jsem tuto redukci nechal doma, i když jsem objektiv vyzkoušel i na malém čipu. Dále je k objektivu přibalena stativová objímka. Ta má matný semišový povrch stejně jako přední část objektivu. Stativovou objímku je možné zcela rozevřít a sundat z objektivu, i když je nasazen na fotoaparátu, což dnes bohužel není standardem.