Novinka se nyní prodává spolu se starším bratříčkem 70–200 mm F2.8 EX DG APO Macro HSM II uvedeným na trh relativně nedávno – v roce 2007. Sigma ale vyrobila první objektiv 70–200 mm F2,8 v roce 1999, který nahradil v portfoliu firmy objektiv 70–210 mm F2,8. Výrobce tak dostal příležitost v novém objektivu zúročit zkušenosti s výrobou podobných zoomů ze dvou dekád.
Za zmínku rovněž stojí, že u starší verze 70–200 mm F2,8 EX DG APO Macro HSM II se zoomuje otáčením prstence ve směru hodinových ručiček (jako objektivy Nikon a Pentax) a ostří od 1 metru (přívlastek „macro“ v názvu odkazuje na zvětšení 0,28×), ale stabilizovaná novinka zoomuje proti směru hodinových ručiček a zvětšení je jen 1,13× kvůli nejkratší zaostřitelné vzdálenosti 1,4 m. Především ztráta zvětšení může mnoho potenciálních kupců odradit. Pravdou ale je, že starší „makro“ verze neměla při nejkratší zostřené vzdálenosti nejlepší kresbu, což poškozovalo jinak dobrou pověst objektivu.
Kvalitní zpracování
Nová Sigma 70-200 byla uvedena na trh teprve nedávno, v roce 2010, a to spolu s recenzovaným objektivem Sigma 85 mm F1,4 EX DG HSM. Oba objektivy jsou optimalizované pro použití na digitálních zrcadlovkách s APS-C i full frame snímačem (viz označení DG), oba objektivy jsou vhodné pro reportážní i portrétní fotografii, a to především díky vynikající světelnosti a rychlému ostření motorem HSM. Objektivy spadají do nejvyšší třídy objektivů výrobce a sdílí označení EX. To odkazuje na kvalitní optiku i dílenské zpracování. Ostatně u takto drahého objektivu ani nic jiného nelze očekávat.
Objektivy nejsou utěsněny proti prachu a vlhkosti na rozdíl od profiobjektivů Canon, Nikon, Pentax a Olympus. Sigma však vyniká kvalitním zpracováním prakticky bez jakýchkoliv vůlí a jak je v třídě profi objektivů 70–200 zvykem, tak i interním ostřením a interním zoomem. Osobně bych se tedy s tímto objektivem nástrah počasí nebál.
Specifikace: Sigma 70–200 mm F2,8 EX DG OS HSM
- Ohnisková vzdálenost: 70–200 mm
- Rozsah clonových čísel: F2,8 – F22
- Virtuální ohnisko na APS-C pro crop ×1,6: 112–320 mm
- Virtuální ohnisko na APS-C pro crop ×1,5: 105–300 mm
- Virtuální clona na APS-C: hloubka ostrosti ekvivalentní F4–F32 na kinofilmu / FF
- Nejkratší zaostřitelná vzdálenost: 140 cm
- Maximální zvětšení: 1:8
- Počet lamel clony: 9 (kruhová)
- Průměr závitu filtru: 77 mm
- Ostřící motor: HSM, možnost manuálního zásahu do AF
- Mechanická stabilizace: ano, účinnost 3 EV
- Optická stavba: 22 členů v 17 skupinách (3 SLD a 2 FLD členy)
- Hmotnost: 1 430 g
- Rozměry: 86 mm × 197 mm
- Dodávané příslušenství: polotuhé pouzdro, dvě krytky, sluneční clona s APS-C adaptérem
- Kompatibilita: DSLR Sigma, Canon, Nikon, Pentax a Sony s APS-C i FF snímačem
- Není kompatibilní s DSLR Olympus a žádným systémem „bezzrcadlovek“
- MOC: 33 900,- Kč
- Doporučená cena výrobce: 41 910,- Kč
Stabilizace na jedničku
Největším lákadlem nového zoomu je oproti starší verzi optická stabilizace, se kterou lze dle tvrzení výrobce udržet až 16× delší expoziční čas (4 EV). V praxi by to znamenalo, že na nejdelší ohnisko lze udržet čas 1/12 sekundy oproti 1/200, jak napovídá pravidlo převrácené hodnoty ohniska; a na ohnisku 70 mm pak neuvěřitelnou čtvrtinu vteřiny. Skutečnost je trochu jiná, avšak od odvážných marketingových tvrzení se příliš neliší.
Předně musím zmínit, že Sigma je těžký objektiv a udržet takovou váhu není jednoduché. Proto pro focení bez stabilizace doporučuji používat kratší časy, než jen převrácenou hodnotu. Na nejdelším ohnisku je „bezpečným“ časem 1/320 s bez stabilizace a se stabilizací 1/35 s (udržitelné časy jsou individuální a liší se u každého fotografa). To odpovídá účinnosti stabilizace přes 3 expoziční stupně. To je vynikající výsledek, který se vyrovná stabilizačním systémům v profi zoomech Canon či Nikon.
Mechanická stavba
Tělo objektivu je plastové, ale ukrývá vnitřní kovovou konstrukci. Bohužel, kovové materiály se na objektivech používají stále méně, než je tomu zvykem u zrcadlovek. Jak jsem ale již zmínil výše, po stránce dílenského zpracování nelze Sigmě nic vytknout. Zoomovací prstenec klade trochu větší odpor v rozsahu ohnisek 70–80 mm, ale to je opravdu jen drobnost, kterou člověk při fotografování nepostřehne. Povrchová úprava je na těle objektivu hladká, jako je tomu u nové Sigmy 85 mm F1,4 EX, ale ostřící a zoomovací prstenec mají povrch semišový, stejně jako dřívější objektivy Sigma EX. Tento nekonzistentní design kupodivu příliš neruší a na produktových fotografiích vypadá hůře, než ve skutečnosti. I přesto se ale nemohu zbavit dojmu, že každá část objektivu byla navrhnuta jiným designérem.
Nová Sigma má oproti všem starším verzím i všem přímým konkurentům zoomovací prstenec dále od fotoaparátu. To nepovažuji za nejšťastnější řešení, protože fotograf většinou drží takto těžký objektiv blízko těžiště a pokud chce zoomovat, musí přechytnout. Je možné držet objektiv mimo těžiště, není to ovšem tak příjemné. Další drobnou vadou tohoto řešení je fakt, že sluneční clona blokuje celý zoomovací prstenec, je-li nasazena v reverzní poloze.
Naopak tradičně musím pochválit dodané příslušenství. Kromě polstrovaného pouzdra na objektiv a dvou krytek dostane fotograf hlubokou sluneční clonu a kroužek pro její další prodloužení při použití objektivu na APS-C snímači. Prodloužení sluneční clony, aby odpovídala nikoliv ohnisku 70–200 mm, ale virtuálnímu 112–320 mm je sice dobrý nápad, ale při snímání clony vždy zůstala redukce uvězněna uvnitř.
Kromě toho tato redukce prodloužila již tak dlouhý objektiv a sluneční clona je díky své hloubce i bez dalšího prodloužení dostatečně účinná a proto jsem tuto redukci nechal doma, i když jsem objektiv vyzkoušel i na malém čipu. Dále je k objektivu přibalena stativová objímka. Ta má matný semišový povrch stejně jako přední část objektivu. Stativovou objímku je možné zcela rozevřít a sundat z objektivu, i když je nasazen na fotoaparátu, což dnes bohužel není standardem.
Pokračování 2 / 2
Testy, hodnocení a demosnímky
Ostření
Domnívám se, že profesionální teleobjektiv, jakým testovaná Sigma bezesporu je, s doporučenou cenou přes 40 tis. Kč by si zasloužil přepínač limitující rozsah autofocusu. Ostření HSM je sice tiché, spolehlivé a celkem rychlé, nedosahuje však rychlosti kruhového USM ostření konkurence.
Ostření přesto pomalé není, jen v těch nejnáročnějších situacích (akce ve špatně osvětleném interiéru) měl AF občas problémy a ostření si bralo cenné desetiny vteřin navíc a v některých situacích zaostřil mimo, i když indikoval úspěšné zaostření. Musím zdůraznit, že takovou zkušenost jsem měl s objektivem jen a pouze na jednom velmi špatně osvětleném koncertě, jinak ostřil bez problémů.
U každého objektivu třetích výrobců doporučuji ihned po koupi otestovat přesnost ostření, ale zde k tomu nemám žádný důvod. Objektiv ostřil výborně a přesně tak, jak přišel. Testování přesnosti ostření probíhalo při nastaveném ohnisku 200 mm a cloně F2,8 fotografováním testchartů s různým nastavením funkce AF micro adjustment (jemné doladění mikročoček autofocusu) a pak snímáním testovacího obrazce pod úhlem. Ve všech testech objektiv obstál i přes minimální hloubku ostrosti při nastavení 200 mm F2,8.
Kvalita obrazu
Objektiv 70–200 mm se sice od dřívější verze změnil k nepoznání, přesto ty hlavní změny leží v inovované optické stavbě. Sigma vyvinula nový typ optického materiálu, který minimalizuje chromatickou vadu podobně, jako fluorit v některých profesionálních sklech Canon. Materiál Sigmy má prý velmi podobné vlastnosti, ale je o poznání levnější, což se však upřímně na ceně neprojevilo.
Výrobce si od nového materiálu s označením FLD slibuje minimum chromatické aberace, lepší kresebnost i přenos kontrastu oproti dřívější verzi objektivu. Tyto kvality mohu potvrdit. Objektiv prakticky postrádá chromatickou vadu a v přenosu kontrastu atakuje značkové profi zoomy.
Vadou je jen viditelná vinětace při cloně F2,8. Tmavnutí rohů je patrné při všech ohniskových vzdálenostech, ale jen při nejdelším ohnisku je přechod mezi světlým středem a tmavými rohy natolik strmý, že ruší a je třeba jej softwarově opravit.
Dalším neduhem, který se u objektivu s konstrukcí dvaceti dvou optických členů dá předpokládat, je protisvětlo. Protisvětlo sice objektiv ve většině situací zvládá dobře, ale za určitých okolností citelně klesá kontrast a na některých fotografiích se tvoří nepěkný světelný závoj. Problém je obzvláště rušivý při otevřené cloně, s vyšším zacloněním se závoj ztrácí, případně po sobě zanechává jen paprsky, které na fotografii tak neruší. Jako vždy, problém je nejviditelnější při fotografováním se sluncem těsně za okrajem obrazu. Doporučuji proto používat dodávanou clonu, která dokáže zachránit mnoho fotografií.
Kresebnost
Objektiv vyniká vynikající kresbou ve středu obrazu již od základní clony a v celém rozsahu ohnisek překonává náš redakční testovací obrazec s 2 000 lph. Na okraji je kresba měkčí při nastaveném ohnisku 70–135 mm, ale výrazně se zlepší při zaclonění na F4 a dosahuje vynikajících hodnot při cloně F5,6. Stejným způsobem se i zlepší celkový přenos kontrastu. Ten je při cloně F2,8 dobrý až průměrný, ale při zaclonění se výrazně zvyšuje a při cloně F5,6 podává objektiv fotografie prakticky nerozeznatelné od nejlepších pevných ohnisek, což je na neznačkový zoomový objektiv vynikající výkon.
max. velikost | max. velikost | max. velikost | max. velikost
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Ohnisko 135 mm, postupně všechny pracovní clony
max. velikost | max. velikost | max. velikost | max. velikost
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Ohnisko 200 mm, postupně všechny pracovní clony
Hodnocení
Sigmu 70–200 mm bych s klidným srdcem doporučil náročným profesionálním fotografům pro portrétní, módní i krajinářskou fotografii. Pro ryze reportážní práci bych přeci jen doporučil objektiv s rychlejším ostřením.
Jakým objektivům tato Sigma konkuruje je zřejmé, jsou to profesionální zoomy se stabilizací od Canonu a Nikonu. Fotografům se zrcadlovkami Sony a Pentax pak tento objektiv nabízí jedinečnou příležitost vyzkoušet optickou stabilizaci obrazu, protože tito výrobci stabilizují jen čip (výhody stabilizovaného čipu jsou zřejmé) a objektivy se stabilizací nenabízí, přesto je však na zváženou jestli nedoporučit spíše starší variantu Sigmy bez stabilizace, která oproti novince nabídne „pseudo“ makro, lepší ergonomii, jen o fous horší kvalitu obrazu a především daleko lákavější cenovku.
Pokud vyžadujete všestrannost zoomu a co nejlepší kvalitu obrazu, tato Sigma vás nezklame. Přesto se nemohu nezmínit o nedávno testované Sigmě 85 mm F1,4, která, ač není vybavena stabilizací, nabízí lepší světelnost, ještě lepší kresebnost (avšak těžko měřitelnou, protože už zoom 70–200 náš testovací obrazec pokořil) i přenos kontrastu. To přitom v daleko menším a levnějším balení. Stále tedy platí pravidlo, že pevná ohniska nabízí lepší kvalitu obrazu než zoomy, i když Sigma 70–200 mm F2,8 OS EX tento rozdíl téměř stírá.
Klady
- Velmi dobrá kvalita obrazu při cloně F2,8
- Žádná chromatická vada
- Stabilizace s účinností 3 EV
- Rychlý, tichý a přesný AF
- 9ti lamelová clona tvoří velmi pěkný bokeh
- Nadstandardní výbava v ceně
Zápory
- Cena, i když konkurence je dražší
- Ergonomie (zoomovací prstenec není blízko těžiště)
- Rychlost ostření za špatných světelných podmínek nedosahuje rychlosti dražší konkurence
- Za určitých podmínek dochází ke snížení kontrastu v protisvětle
- Vinětace při F2,8 a ohnisku 200 mm (obvyklé v této třídě)
Demosnímky