Sigma 19 mm F2,8 EX DN a Sigma 30 mm F2,8 EX DN (test)

Stále se rozrůstající počet uživatelů kompaktních systémů s výměnnými objektivy si uvědomují všichni výrobci. Není se proto čemu divit, že i společnosti, které se zaměřují v rámci fototechniky především na výrobu objektivů, začínají dodávat vlastní příslušenství pro bezzrcadlovky.

Dvakrát napevno

Sigma letos představila dva pevné objektivy – modely Sigma 19 mm F2,8 EX DN a Sigma 30 mm F2,8 EX DN – vyráběné ve verzích jak pro bajonet micro 4/3 i Sony E (NEX). My jsme měli možnost otestovat kvalitu obou objektivů na těle Olympusu OM-D E-M5, po přepočtu jsme tak pracovali s ohnisky 38 mm (v případě Sigmy 19 mm F2,8 EX DN) a 60 mm (Sigma 30 mm F2,8 EX DN).

Jestliže byste pracovali s modely nasazenými na fotoaparáty systému Sony NEX, dostali byste se na – pro někoho možná zajímavější – ohniska 28,5 mm a 45 mm.

Sigma 19 mm F2,8 EX DN | Sigma 30 mm F2,8 EX DN

Oba objektivy jsou si konstrukčně podobné, mají téměř shodnou hmotnost i rozměry. Proto, že se navíc jedná o objektivy s pevným ohniskem, rozhodli jsme se recenzi obou spojit do jednoho článku. Kromě nízké hmotnosti (prozrazující převážně plastové komponenty) a ceny lákají nové Sigmy svou světelností F2,8.

Kdo to tady klepe?

Ostřící prstenec obou objektivů není pogumovaný, je však dostatečně rozměrný a s povrchovou úpravou, která dovoluje bezproblémovou manipulaci. Chod prstence při ručním ostření je velmi jemný a plynulý. Automatické ostření pak rychlé a především velmi tiché.

Jediný hluk, který objektiv vydává je při vypnutém fotoaparátu – z útrob objektivu se ozývají zvuky značící pohyb vnitřní konstrukce. Takto „chrastí“ oba objektivy, dlužno dodat, že na práci s objektivem to nemá žádný vliv. Po zapnutí fotoaparátu zvuky ustanou.

Širší z obou objektivů, Sigma 19 mm F2,8 EX DN, je dodáván s kruhovou bajonetovou sluneční clonou, 30mm Sigma nikoliv. Oba pak dostanete v – pro Sigmu typickém – polstrovaném pouzdře.

Pozn.: Rozměry širšího z obou objektivů se pochopitelně nedají srovnávat se 17mm Pancakem od Olympusu, jehož délka je poloviční vůči testované 19mm Sigmě.

 
Sigma 19 mm F2,8 EX DN s nasazenou sluneční clonou

Optická kvalita

Devatenácti- i třicetimilimetrová Sigma při plně otevřené cloně slabě vinětuje. Nečekaně je vinětace výraznější u delšího z obou ohnisek. Ztráta jasu v rozích není příliš výrazná, přesto, pokud byste ji chtěli úplně potlačit, stačí zaclonit o jednu pracovní clonu na F4. Na reálných fotografiích už máte následně téměř nulovou šanci vinětaci spatřit.

Chromatickou vadu objevíte na 19mm ohnisku skrze všechny clony, nepříjemné pro technickou či produktovou fotografii může být, že zasahuje až do třetiny obrazu, na druhou stranu však snímky nijak zásadně nehyzdí a navíc, když budete fotografovat do RAWu, můžete ji při konverzi snadno potlačit. Obdobně se, co se barevné vady týče, chová i druhá testovaná 30mm Sigma.

Na detaily připraven

Velkým plusem obou objektivů je jejich ostrost. Dokonce i při plně otevřené cloně je střed obrazu dobře proostřený, širší z dvojice pak trpí mírně měkčí kresbou. Ostrost směrem k rohům pak postupně klesá, i tak jsou ale snímky při cloně F2,8 více než dobře použitelné.

K proostření rohů se vyplatí zaclonit alespoň na F4, lépe ale ještě o jednu pracovní clonu více, přestože rozdíl už není tak znatelný. Od clony F11 se začíná projevovat vliv difrakce a snímky pořízené s ještě větším zacloněním pak ztrácí na ostrosti.

Sigma 19 mm F2,8 EX DN, postupně všechny pracovní clony od F2,8 po F22

Sigma 30 mm F2,8 EX DN, všechny pracovní clony od F2,8 po F22