Přestože se názory na používání fotografických filtrů mohou lišit, některé snímky bez jejich pomoci zkrátka nevyfotíte. Jaký typ filtru použít v dané situaci?
Ve fotografii existují dvě základní skupiny filtrů – pomineme-li jejich napodobování v různých editačních programech. První má za úkol optimalizovat scénu pro dokonalejší obraz, druhá umožňuje přidat snímku dodatečný efekt (odrazy, hvězdice z bodových světelných zdrojů, různé zkreslování apod.). V digitálním věku mohou efektové filtry kvůli možnostem grafických editorů ztrácet smysl. Naopak filtry z první skupiny je nanejvýš výhodné a někdy dokonce i nezbytné používat jak na digitálních, tak i na filmových fotoaparátech. Pracují totiž na principu pohlcování určitých vlnových délek světla. Toho se dá při fotografování – jakožto malování světlem – výborně využít. Některé filtry potlačují dané části spektra rovnoměrně v celé své ploše, jiné jsou schopné působit lokálně.
Zbytečný filtr?
Snad nejrozšířenější je UV filtr. U digitálních přístrojů pozbyl svou primární úlohu eliminovat veškeré spektrum s nižší vlnovou délkou než viditelné světlo, o tu se již starají filtry před snímačem. Ultrafialové světlo může být při focení na film zodpovědné za tzv. modrání dálek a nepřirozeně namodralou pleťovou barvu. Filmový materiál je totiž schopen zachytit širší rozsah světelného spektra než lidské oko a tím dochází k barevným odchylkám mezi zrakovým vjemem a fotkami. O úlohu mechanické ochrany přední čočky objektivu ale UV filtr zřejmě jen tak nepřijde. Rozhodně nepodceňte povrchové úpravy takového filtru, především nešetřete na antireflexních úpravách, které jsou zcela nezbytné pro zachování optických kvalit objektivu.
Něco za něco
Polarizační filtr je nekorunovaný král všech filtrů, svojí schopností odstranění odlesků z nekovových ploch se velkou měrou podepisuje na saturaci všech barev v přírodních sceneriích. Modrá obloha bude tmavší, mraky plastičtější, tráva zelenější. Odstraněním odlesku z vodní hladiny se fotografovi naskytne částečně i pohled do hlubin a voda získá svoji přirozenější barvu. Bez filtru však zase výrazněji vnímáme barevné zrcadlení oblohy. Daní za pohlcení odlesků je logická potřeba úměrně prodlouženého expozičního času. Při použití polarizačního filtru v pozici s největší účinností je to asi 2 EV, při kombinaci s přechodovým filtrem ztrácíte další 1 až 2 EV dle typu. Například s filtry Cokin P120 je to 1 EV, s P121 pak 2 EV.
max. velikost | max. velikost| max. velikost
Na fotografii vlevo, kde byl nasazen polarizační filtr, si všimněte také potlační odlesků na vodní hladině.
Když je světla moc
Šedé ND (Neutral Density) filtry již na obraz působí zásadněji. Neovlivňují barvu, pouze snižují intenzitu světla a tím umožňují malé clonění i při velmi vysoké hladině osvětlení. Nebo naopak při vysokém zaclonění lze umocnit pohybovou neostrost, například mraků nebo vodních toků.
max. velikost
Šedý filtr umožnil použít delší expoziční čas a rozmazat vodu
Velice užitečné jsou filtry přechodové, u kterých plynule přechází tmavá část do zcela čiré. Výsledkem je pak vyrovnání nadměrného jasu scény či přidání atraktivní atmosféry do obrazu. Přechodové filtry je možné pořídit v různých variantách. Předně se liší způsobem montáže před objektiv. Existují klasické filtry v kulaté objímce a univerzálnější systémy obdélníkových zásuvných filtrů. Oba systémy mají přednosti i nevýhody; kulaté filtry jsou zhotoveny z trvanlivějšího skla a výrazně pohodlněji se s nimi pracuje, hranaté naopak dovolují přesněji umístit hranu přechodu, nejsou ale tak praktické a jsou velmi náchylné k poškrábání. Vedle tohoto rozdělení lze obě skupiny pořídit s rozdílnou denzitou a strmostí přechodu. Jemnější přechod se hodí k širokoúhlým objektivům, tmavost pak volíte podle požadované intenzity efektu.
max. velikost | max. velikost
F5,6, 1/250 s, bez filtru | F5,6 1/125 s, s přechodovým filtrem
Na přiložených ukázkách můžete vidět účinek použitých filtrů. První snímek z každé následující trojice je snímán bez použití jakéhokoli filtru. Barvy jsou na nich mdlé a značný kontrast nedovoluje správně exponovat celý snímek. Obětovat musíme jeden extrém jasového rozsahu. Druhé snímky v sériích jsou již výrazněji saturovány použitím polarizačního filtru, a tak se vyznačují i absencí odlesků. Rovněž kresba v obloze dopadla mnohem lépe. Na posledních snímcích jsme vždy k polarizačnímu přidali i filtr přechodový. Všimněte si, nakolik se zlepšilo podání spodní části snímků a jak je najednou fotografie rovnoměrněji exponovaná.
Filtry nahradí spoustu práce v Photoshopu
Dvě minuty příprav před stiskem spouště dají fotografiím víc než hodina postprocesu. I když jste v práci v editoru sebezdatnější, uvedené filtry napodobíte jen velmi nepřesvědčivě. V mnohých případech, kdy například zmizí část světel v digitálním pekle, je navíc veškerá snaha o alespoň podobný výsledek předem odsouzena k nezdaru.
max. velikost
Bez přechodového filtru by byla obloha přeexponovaná
Dvakrát měř
Přechodové filtry mohou ovlivnit i barevnou náladu snímku – v nabídce jsou filtry, s nimiž posunete oblohu do libovolného odstínu. Oblíbený je například filtr tabákový, přínos takových kouzel ale vždy dobře zvažte.
max. velikost
Canon EOS 5D, objektiv EF 24–105 F4 L IS USM; filtry Hoya CPL pro 1 digital a Cokin P 120.
Chce to systém
Práce se systémem cokin je jednoduchá, může se ale někdy zdát zdlouhavá. Na přední přírubu objektivu nejprve našroubujete adaptér, na který poté nasadíte držák na filtry (ten z naší ukázky pojme i dva). Do držáku poté zasunete potřebný filtr. Po správném umístění přechodu můžete fotografovat.
Před uložením do brašny doporučujeme filtry umístit zpět do pouzder, jejich poničení je totiž až nepříjemně jednoduché. Obětovaný čas se ale stává tou nejlepší investicí, kterou oceníte při každém prohlížení takto pořízených snímků. Pamatujte však na to, že při použití tohoto systému a širokoúhlých objektivů může dojít ke zvýšení vinětace.
Věnujte krajině více času
Při kombinaci více filtrů, například přechodového s polarizačním, se připravíme o množství světla a často i o možnost snímání z ruky. Krajinářsky vysoké zaclonění je již poslední kapkou a bez stativu se neobejdeme ani za bílého dne. Čas strávený přípravou expozice ale snímku rozhodně nemůže ublížit, naopak!
Samostatnou kapitolu tvoří tzv. filtry kontrastní, určené pouze pro černobílou fotografii. O těch ale někdy příště, jejich problematika vydá na samostatný článek.
Původní článek byl otištěn v DIGIfotu 9/2008. Chybějí-li vám starší čísla časopisu DIGIfoto, kontaktujte oddělení distribuce e-mailem: predplatne@cpress.cz nebo telefonicky na bezplatné lince 800115588.
