Samyang RF 85mm F1,4 AF – osobitý portréťák (test)

V kategorii RF objektivů pomalu přibývají další a další modely. Přestože některá ohniska ještě chybí a taková Sigma se doposud k produkci pro tento segment nerozhoupala, je tu třeba Samyang, který alespoň pár objektivy dělá kupodivu velmi zajímavou konkurencí Canonu.

Dnes si představíme Samyang 85mm s automatickým ostřením a světelností začínající na sympatické hodnotě F1,4. Předem upozorňuji, že navzdory snaze o objektivní recenzi, jsem se nevyhnul subjektivnímu hodnocení. Tento objektiv mi v totiž opět trochu upravil pohled na svět, a to nemyslím ani negativně ani pozitivně. To poznání, když máte dvě „pětaosmdesátky“ v ruce, a přitom je každá tak úplně jiná, se pokusím rozvést v dalších odstavcích.

Po vybalení nového Samyangu 85mm s RF bajonetem mě, podobně jako před rokem u 14mm brášky této autofokusové řady, hned zaujal kovový povrch a kvalitní zpracování vměstnané do 582 gramů. Pro někoho mnoho, pro někoho akorát. Pro mé XXL ruce ideální. Na hladkém těle nejsou žádné výstupky, poměrně jemný je i plastový prstenec ostření, je pevný a nijak se neprohýbá ani při silnějším stlačení. Protáčí se bez dorazů.

Stupnici zaostření byste hledali marně. Přepínač je tu jen jeden jediný pro AF/MF ostření, má jasné polohy a drží. Skvělou vlastností, která mi často schází u nových drahých RF objektivů, je kompaktní tělo – jednoduše ze Samyangu se nic nevysouvá, vše je zapouzdřeno v pevném hliníkovém těle.

Společně s objektivem vytahuji z krabice i sluneční clonu, která se snadno čtvrt-otočkou nasadí a má pevný doraz. Řeknete si možná taková blbost, a máte pravdu, ale u Canonu se musí na podobný objektiv clona dokoupit samostatně, a tak z toho mám malé Vánoce. Filtry se dají našroubovat o průměru celkem běžných 77 mm.

Objektiv má kolem bajonetu gumové utěsnění proti prachu a vlhkosti. To potěší, když už jsou stejně všechny “eRkové” bezzrcadlovky více či méně proti vlhku chráněny. Plastová krytka RF bajonetu je hladká a za šera nebo potmě mívám problém trefit značku pro rychlé nasazení, ale to se mi stává i u Canonu.

Jde se fotit…

Nasazuji hladce objektiv na eRko a zapínám. První dojem? Příjemně rozložená hmotnost. Naprosto bezproblémové a tiché ostření díky zdvojenému sonickému motoru. Ten objektiv ostří dobře a všude kam zamířím. Tedy přesněji od 90 cm od kterých umí ostřit. Přijde mi to hodně, ale zvykám si. Autofokus reaguje i při nižší hladině světla.

V neosvětlené místnosti jsem nenašel kromě nekontrastní zdi nic, čím bych ho zmátl. Rychlosti zaostření nemám co vytknout, reakce snesou srovnání s rychlými USM motory, které jsem doposud používal přes EF/RF adaptér. Podotýkám, že objektiv Samyang používám s firmwarem poslední aktualizace č.3, která byla vydaná už na konci minulého roku.

Už na náhledovém displeji si všímám, že kresba je měkčí a v protisvětle není těžké „koupit“ i nějaké ty odlesky. Hvězdičky v protisvětle mají také zajímavý tvar. Celkový charakter kresby se mi ale líbí a práce s nízkou hloubkou ostrosti při této ohniskové vzdálenosti je návyková. Kdo hledá “břitvu” a řeší ostřící terče, bude asi zklamaný.

Na otevřenou clonu to nepřekvapí a je to krásný pohled. Měkčí charakter zůstává ale i s přicloněním. Rozhodně se nedá říct, že by špatně ostřil, to by bylo nedorozumění. Zdá se mi, že ostří výborně, ale od středu rychleji měkne směrem ke krajům. Nechci, aby to vyznělo nepřesně, vnímám to jako vlastnost a zdá se mi, že je to bod zlomu, který fotografy často rozděluje.

Pocitově je to, jako by na všech clonových číslech byla hloubka ostrosti oproti jiným objektivům podobné ohniskové vzdálenosti ještě menší a směrem k okraji snímku rychleji ubývala. Je to špatně? Pokud bych tím měl nafotit produkty, bude mě to limitovat. Pokud fotím portrét, nevadí mi to. Také vinětace je na plnou díru patrná, ale s přicloněním už od F4 rychle mizí a navíc je snadno řešitelná již dostupným profilem pro Photoshop.

Mám tedy takové dilema. Ještě před pár lety bych neobhajoval měkčí kresbu objektivu, jakou tento Samyang produkuje. Ale tady mi to vůbec nevadí. Doba se posunula. Při tom rozlišení a kvalitě dnešních bezzrcadlovek vidím rezervu. Plastová výsuvná éra nových RF objektivů Canon mi nějak nepřirostla k srdci, takže tady mi přijde že to do sebe tak nějak zapadá.

Fotím např. děti a užívám si rychlý autofokus a charakter kresby s nízkým clonovým číslem. Barevný nádech se mi zdá pocitově lehce ke žluté, ale dobře se to koriguje. Pleťovka vypadá dobře. Vyvážení expozice jsem intuitivně používal prakticky stále těsně pod nulou.

Natáčení videa

Samyang AF 85mm RF se zdá pro natáčení videa velmi schopný. Automatické ostření není v režimu natáčení moc slyšet a je přesné. Zřetelné jsou jen dorazy při zastavení. Sledovat pohybující se objekt nebyl problém a na rozdíl třeba od objektivů Canon s motorem STM bych řekl že byl Samyang pocitově rychlejší a spolehlivější.

Ruční ostření jde také hladce, ale v kombinaci s delší ohniskovou vzdáleností a absencí stabilizace, se už asi málokdo vyhne roztřeseným záběrům. Přiznám se, že stabilizace mi u tohoto skla chybí asi nejvíce. Asi je to zhýčkanost, ale zrovna u videa ji využívám rád.

Samyang RF 85 mm F1,4 AF – technické parametry

• Ohnisková vzdálenost: 85 mm
• Bajonet: RF / Canon EOS R (Full Frame)
• Optická konstrukce: 11 elementů v 8 skupinách, 4 HR a 1 ED člen
• Clona: F1,4 až 16 
• Počet lamel clony: 9
• Minimální zaostřovací vzdálenost: 90 cm
• Průměr závitu na filtry: 77 mm
• Délka: 99,5 mm 
• Hmotnost: 582 g
• Cena: 16 190 Kč

Především v režimu videa je reakce Samyangu ale diametrálně živější a tišší. Navíc jsem si ale nevšiml, že by Samyang uprostřed v ostrosti nějak citelně ztrácel. No, počkat, ale vždyť srovnávám s eLkovým objektivem…. Takže jak to je?

Konkurence

Nezbývá než poměřit Samyang AF 85 mm F1,4 RF s opravdu rovným soupeřem, jakým je od loňska Canon RF 85 mm F2 Macro IS STM… Jenže, když dva dělají totéž, nemusí to znamenat totéž... Canon využívá k ostření STM motorek a designově se objektiv velmi podobá dalším STM objektivům pro RF bajonet jako Canon 35 mm F1,8 a 50 mm F1,8

Ačkoliv se tedy v této recenzi bavíme o stejném ohnisku 85 mm, jsou si Canon a Samyang podobné asi jako noc a den. Nevzpomínám si na mnoho konkurenčních výrobků, které by si byly natolik vzdálené a přitom (podle mne) nebylo ani moc jasné, který je výrazně lepší.

Půlkilový Canon je v ruce menší, lehčí a plastovější, zatímco 582 g kovu a skla na Samyangu je v ruce znát více než na papíře. Mně to vyhovuje, ale kdo má rád skladnost, bude preferovat Canon. Samyang je nejen díky přibalené sluneční cloně také o trochu levnější (s clonou téměř o 4000 Kč), je utěsněný proti prachu a nikde se mu nic nevysouvá, zatímco Canon má posuvnou přední část optiky a utěsnění prakticky žádné. Canon má ale kromě ostřícího kroužku jeden programovatelný prstenec navíc.

Samyang má relativně tiché rychlé sonické ostření, ale až od 90 cm, zatímco Canon umí svým STM motorkem zaostřit již malé makro od 35mcm. Jen k tomu potřebuje o trošku více času. Hlučnost a rychlost ostření je rozhodně lepší u Samyangu. Canon má sice přepínač pro 3 rozsahy ostřících vzdáleností, ale ani tak se nevyrovná rychlostem Samyangu. Je to takový ten běžný STM standard, který neurazí, když nespěcháte nebo není scéna příliš akční. U reportáže nebo na svatbě bych si s Canonem ale už nebyl tak jistý.

Nedá se říct, že by Canon ostřil vyloženě extrémně pomalu. Zvládá ostřit i video, ale rozhodně je lepší přepnout do některého ze dvou limitů ostření (0,35-0,5m nebo 0,5m až nekonečno) a rozumně rychlou trajektorii pohybujícího se objektu alespoň trochu předvídat. Jakmile necháte ostření „lovit“ v celém rozsahu, mívá Canon RF 85 mm F2 občas prodlevy. Velikým pomocníkem nejen pro natáčení je účinná stabilizace u Canonu, ta je bez debat skvělá. Samyang zase umí clonit od F1,4 zatímco Canon až od F2.

Obrazové srovnání by vydalo možná na samotný článek. Na první pohled to vypadá skoro jednoznačně – zvětšíte fotku 1:1 a řeknete si možná „OK, Canon je ostřejší než Samyang, co tam máte dál?…“ a v zásadě je to fakt, ale částečně je to odlišnou charakteristikou, kdy ostrost u Samyangu při kterékoliv cloně rychleji ubývá do krajů, ale v místě zaostření není o moc horší.

Aberovat umí oba, ale zatímco u Samyangu to mnohdy vypadá jako „rozpité nazelenalé rohy“, u Canonu má aberace zřetelnější fialový nádech. Pocitově ji víc vnímám u Canonu. Možná je to dáno i menší optickou soustavou. Canon RF 85 mm F2 je nadprůměrně ostrý od kraje ke kraji. Myslím, že snese srovnání s nejlepšími skly od Canonu, ale ve spojení s pomalejším ostřením jsem z něj neměl tak jednoznačný celkový pocit.

Na takovou produktovou fotografii, kde bych nespěchal a současně bych hledal více obrazovou „dokonalost“, bych asi preferoval Canon. Na rodinné a portrétní focení, hlavně pak třeba neposedných dětí a psů bych vybral zase Samyang. Nejen kvůli rychlosti ostření ale právě i díky charakteru rozostření pozadí.

Verdikt

Chvíli mi trvalo, než jsem si schopnosti a funkce tohoto objektivu srovnal v hlavě, protože na něj jde pohlížet několika způsoby a výsledný verdikt se hodně odvíjí od naprosto subjektivních preferencí fotografa. Hodnotit nebo předjímat podle údajů ale i podle jakékoliv recenze si myslím, že zrovna u tohoto objektivu může být dost zavádějící.

Když se zaměřím na ostrost v celém snímku, zhodnotím ho jinak, než když se zaměřím na hloubku ostrosti nebo použitelnost při portrétním focení. Z objektivních faktorů bych mu vytknul pouze delší minimální zaostřovací vzdálenost 90 cm a absenci stabilizace, což už je asi trochu rozmlsanost po těch letech.

Naopak bez debaty jsou pozitivy světelnost, autofokus a kvalitní odolné zpracování, které zřejmě vydrží mnoho let. Mně osobně Samyang AF 85 mm moc baví. Pro rodinné, portrétní a reportážní focení mi vyhovuje. Také pro video je dobrý. Velká světelnost je příjemně návyková. Díky hloubce ostrosti mám fotky, které jsem doteď s jinou optikou neměl. Za rozumných 16 tis. ho považuji za velmi užitečný objektiv, ale každému doporučuji, ať si ho před nákupem vyzkouší, jestli to vidí stejně. Pokud jste stejná krevní skupina, bude to váš oblíbený kousek ve fotobrašně.