Samyang AF 14 mm F2,8 Canon RF – nová doba!

Nová doba! Nová doba! … vybavila se mi hláška ze slavného filmu. Většina fotografů má asi značku Samyang spojenou s manuálními objektivy, které se staly oblíbené mezi začínajícími videotvůrci díky dobrému poměru ceny a kvality.

Ale páni a paní inženýři dali hlavy dohromady, a tak vznikly v roce 2016 první Samyangy s automatickým ostřením. Už tehdy mě velice zajímalo, jak na tom jsou. Když vloni dokonce ohlásili nový Samyang 14 mm s autofokusem pro novou a jinými objektivy málo pokrytou řadu fotoaparátů Canon EOS R, zatoužil jsem vyzkoušet, jak na tom tato popelka je.

Tělo konstrukce

Objektivů s ohniskem 14 mm se pod značkou Samyang (případně Rokinon) prodává už poměrně dost. Mimo verze pro různé bajonety jsou to minimálně verze manuální, s novým autofokusem nebo filmařské manuální… Samyang AF 14 mm f/2.8 RF rozhodně působí se svými 484 g velice příjemně kompaktně a lehce.

Hned první dotek mě potěšil, protože objektiv působí pevně a kovový tubus vytváří pocit, že držíte solidní kus výrobku. Sluneční clona je pevná a přední čočka je vypouklá, takže filtry se dají použít pouze želatinové zezadu. Vzadu také potěší gumová prachovka. Jinak je tělo velmi prosté, dokonce tu není ani stupnice zaostření. Ostřící kroužek jde hladce až téměř sametově jemně a nikde nic nevrže.

Snad jen přepínač automatického a manuálního ostření by mohl mít zřetelnější chod a jako odkaz na minulost možná působí přední krytka, která je na můj vkus měkčí a má ostré hrany, ale jinak je vše solidně zpracované.

Kresba

To podstatné je uvnitř. Už jen pohled skrze 14 mm ohnisko je krásný. Samozřejmě, že tak široké ohnisko má vliv na větší soudkovitost a vinětaci, ale vše se odehrává v rozumných mezích, které se dají korigovat. Samotná kresba je použitelná už při plně otevřené cloně a s přicloněním se pochopitelně zlepšuje, i když přece jen ne tak výrazně jako u dražších objektivů. Celkově je měkčí.

Ukázka vinětace při plně otevření cloně

Někomu to může vadit, ale já v tom nevidím při tomto ohnisku a rozlišení EOS R snímačů problém. Dá se s tím solidně pracovat a nejnižší clonové číslo F2,8 pomáhá kreslit i při nízké hladině světla. Byl jsem také velmi zvědavý, jak si poradí s protisvětlem a když jsem snímač trápil ostrým sluníčkem, tak jsem nakonec nějaké to “prasátko” taky pořídil, ale díky UMC vrstvě to nešlo zase tak snadno.

Zkoušel jsem i difrakční hvězdičky a odlesky a s ničím jsem neměl v zásadě problém. Nějak jsem nemohl najít nic, co by mi vyloženě vadilo, protože pořád převažovala radost nad úhlem záběru.

Vlevo ukázka difrakčních hvězdiček, vpravo odlesky

Napadlo mě proto, jak by vypadalo srovnání s úplně jiným, ale cenově podobným širokoúhlým objektivem jako je Canon EF 17–40 mm F4,0 L USM, který používám téměř 20 let jako základní širokoúhlý objektiv kvůli spolehlivosti, protože se mnou cestoval po různých reportážích včetně závodů rally nebo do Kosova a Mongolska, kde si docela užil písek, prach i vodu.

Ukázka soudkovitosti objektivu

Rozepisovat, že je nový Samyang světelnější a širší by bylo stejně “objevné” jako legendární reportáž jedné televize o tom, že voda v zimě při teplotě pod nulou zmrzne. Mě zajímalo reálné použití, a to mě velice překvapilo! Uprostřed snímku je Canon jasně ostřejší, ale směrem k okraji snímku, je zase lepší Samyang a to včetně aberace. I když je výstup ze Samyangu celkově měkčí, tak mě překvapil rovnoměrným výstupem.

Ukázka kresby Samyangu při cloně F4 a F8

Ukázka kresby Canonu při cloně F4 a F8

Výřez z pravého horního rohu Samyang / Canon

Ostření

Příjemným překvapením pro mne bylo samotné automatické ostření, které nejenže funguje velice dobře, ale navíc i relativně tiše. Zkoušel jsem ostřit různě komplikované scény jako shluk malých větviček stromu v protisvětle a objektiv to zvládal. Hluk bych přirovnal k STM objektivům a rychlost byla subjektivně o trochu menší než s objektivem Canon 17–40 mm, zato spolehlivost zaostření byla plně srovnatelná s objektivem řady L.

Jediné, co nemohu dobře posoudit, je servo ostření. Kvůli samotnému fotoaparátu Canon EOS R, který během kontinuálního snímání zpomalí nebo na malý moment ztmaví obrazovku/hledáček, takže není vidět scéna a tím se prakticky pro tuto disciplínu vůbec nehodí hodnotit. Na sport si ale Canon EOS R asi uživatelé nepořizují a na většinu ostatních disciplín objektiv při ostření funguje velmi dobře.

Když už seťák nestačí: Canon 17–40L vs. Canon 17–85 IS

Natáčení videa

Absence stupnice zaostření možná některé filmmakery nepotěší, ale jinak má tento objektiv pro natáčení 3 velmi užitečné vlastnosti, kvůli kterým jsem si ho zamiloval. Jednak je to už zmíněné automatické ostření, které v režimu natáčení videa stíhá plynule přeostřovat a neruší ani hlukem. Pokud tedy z nějakého důvodu potřebujete používat automatické ostření.

A pak hmotnost a rozměry, které v kombinaci s EOS R vytvářejí příjemně kompaktní sestavu. Je to také velká výhoda pro použití na gimbalu. Dokonce je to možná jediná možnost (případně mě opravte v diskuzi), jak natáčet širokoúhlá videa s Canon EOS R na gimbalu DJI Ronin SC, na který se kvůli adaptéru (a tím pádem vychýlenému těžišti) běžné EF objektivy nevejdou vůbec.

Zhodnocení

Samyang udělal obrovský pokrok. Po celou dobu mě focení s tímto širokoúhlým objektivem upřímně bavilo. Kvalitu obrazu je pro mě těžké hodnotit, protože se mi natolik líbí kompaktní rozměry a úhel záběru, že umím prominout měkčí kresbu, se kterou se dá ještě pracovat.

Vidím to v kombinaci s EOS R fotoaparátem jako velmi použitelnou sestavu. Při pohledu do ceníku by člověka napadlo, jestli je Samyang 14 mm třikrát horší než Canon 14 mm, který je třikrát dražší. Věřte mi, že rozhodně není! Je to sklo s ještě lepším poměrem ceny a kvality než dosavadní objektivy této značky s manuálním ostřením.