Při vyslovení slova Invekto mnohým návštěvníkům českých internetových fotogalerií naskakuje husí kůže. Vybaví si černobílé koláže s oranžovými prvky, obrazy zachycující zejména dívky obklopené zvláštní strukturovanou grafikou v několika vrstvách. Dalším příznačným rysem této tvorby jsou velmi živé a povětšinou emotivní diskuse pod každou z takových fotografií.
Nehledě na to, že možná tvoří neuvěřitelné kýče, daří se „Mistrovi Invekto“ vyvolávat kolem sebe nebývalý rozruch. Televize o něm točí reportáže a noviny pravidelně informují snad o každém jeho kroku – o jeho výstavách, o návštěvě senátu i o tom, že mu ukradli fotografickou techniku.
Velkou část amatérské a poloamatérské fotografické obce tento člověk irituje už jen tím, že je. Zarputilost, s jakou zdůrazňuje ohromné úsilí a mnohahodinovou časovou náročnost svých grafik s tolik diskutovanou kvalitou, často ústí ve slovní útoky, jejichž razance a četnost neutichá ani po dvou letech existence projektu Invekto.
Následující rozhovor vznikl u příležitosti jubilejní dvousté grafiky Josefa Poláška, v níž se angažoval zcela profesionální tým v čele s českými Miss Kateřinou Průšovou a Anetou Vignerovou. Je to zatím nejzajímavější kapitola v životě člověka, jehož tvůrčí kariéra tak trochu připomíná obdobu malého fotografického Forresta Gumpa.
Miss ČR Kateřina Průšová a Aneta Vignerová
na grafice Invekto CC – Gratia
Tento rozhovor bude jiný, než všechny ostatní, co jsi dosud absolvoval. Budu se ptát na věci, které jsou mnohým tím pověstným trnem v oku. Jsi ochotný do toho jít?
Ano, jsem. Věřím, že ten článek vzbudí hodně emocí.
Asi se mnou budeš Jožko souhlasit, že jsi ve fotografických kruzích brán jako poměrně kontroverzní osobnost. Ani ne tak pro obsah tvojí tvorby, jako spíš pro kult, který buduješ kolem svých obrazů i kolem sebe sama. Krom toho, že tvoříš dlouhodobý projekt Invekto, o němž se píše v novinách a točí reportáže v televizích, se účastníš televizních reality show, talentových soutěží, máš svůj pořad na Streamu, vloni ses už dostal dokonce i do kin jako jedna z postav filmu Cinematerapie. Jsi expertem v rychlomluvě a rád se natáčíš při vyprávění vtipů svému jezevčíkovi. Hned pro začátek tu mám tedy jednu otázku, která jistě napadá spoustu tvých příznivců i odpůrců – proč to všechno děláš?
To je otázka na tělo… prostě mě to baví. Je pravda, že těch aktivit mám hodně, takže si musím hlídat čas. Navíc už pět let dělám pro jednu agenturu dotazníkové průzkumy v hypermarketech, v rámci čehož si hledám i nové lidi na focení.
Vraťme se k tvému Invektu. Co ten pojem znamená a co chceš touto prací sdělit světu?
Asi dvacet let sbírám drahokamy, některé si i sám brousím. Když jsem k tomu později začal také fotit, napadlo mě, co by se stalo, kdyby se spojila krása ženy s krásou těchto kamenů. A výsledkem je Invekto.
Kámen a žena působí jako dva protiklady. Chladnost hornin proti hřejivé ženskosti… jaký je vůbec tvůj vztah k ženám?
Ženy jsou pro mě zdroj inspirace a zároveň ve mně vyvolávají jistou plachost, i když tak možná nepůsobím.
Josef Polášek a Kateřina Průšová v ateliéru Angelo Purgerta
Navzdory široké publicitě o tvém dílu existuje početná skupina jeho kritiků, kteří grafiky Invekto označují jako ten nejhorší škvár. V čem podle tebe tkví zdroj takové nenávisti?
Sám nevím, ale už pod jednou z prvních grafik v sérii Invekto dost fotografů psalo, že to je hnus. Objevovala se tam i poměrně známá jména, což mě popravdě docela šokovalo. Zrovna jsem začínal, hledal svou cestu, tvůrčí zaměření, a tak jsem si řekl, že ta, kterou jsem se vydal, bude asi zajímavá – jinak by se do toho ti kritici přece tolik neopírali.
To je zvláštní přístup. Znamená to, že chceš svým dílem záměrně šokovat a provokovat?
To taky. Ostatně název Invekto vychází ze slova „invektivum“, což znamená nadávku, slovní napadání. Pro mě je Invekto něčím, co nabourává staré pořádky.
Jak dlouho se této tvorbě věnuješ?
Nyní v dubnu jsou to dva roky. Mimochodem, DIGIarena.cz byla jedním z prvních webů, kde se mé Invekto objevilo.
Jelikož jsi nyní dokončil jubilejní dvousté Invekto, znamená to, že vytváříš průměrně sto grafik za rok. Není to trochu moc?
Podle mě ne. Já beru grafiky Invekto jako svoje děti a těch už mám ke dnešku 202, respektive 206. V zásobě už mám další grafiky, nafocené s modelkou Paulinou, oblíbenkyní úspěšného zahraničního fotografa Shauna Alexandera.
Dvě české Miss ještě předtím, než jejich půvabné tváře Mr. Invekto vetkne do kamene
Zdrojové fotky, z nichž při přípravě Invekta vycházíš, jsou často na hranici dobrého vkusu a jejich technické zpracování také dvakrát nenadchne. Sám o sobě dokonce prohlašuješ, že nejsi dobrý fotograf. Jak se ti z této výchozí pozice podařilo získat třeba právě Paulinu, nebo české Miss?
Paulina se ozvala sama s tím, že se jí líbí můj styl. Napsala mi přes internet o půl druhé nad ránem. Půl hodiny na to jsme byli domluvení, že spolu něco vytvoříme a v devět dopoledne jsme už fotili u mě doma.
Pokud vím, fotíš kompaktem a hlavní „hodnotu“ do svých prací vkládáš až při postprodukci. Můžeš tedy detailněji popsat, jak vypadá proces výroby Invekta, jaké pro to používáš podklady, nástroje a software a nakolik je výroba jednoho snímku časově náročná?
Kompakt na focení používám také, ale nepovažuji se za fotografa, ale fotografika. Používám i zrcadlovku – potom, co mi vloni ukradli oba mé foťáky, měl jsem dlouho půjčený Canon EOS 40D a dost jsem mu přišel na chuť. Na dvousté Invekto se dvěma Miss ČR jsem nyní použil 5D Mark II. Co se týká samotného Invekta, obejdu se bez Photoshopu, namísto něhož používám několik programů. Kombinuji přitom Zoner Photo Studio, Corel Paint Shop Pro a bezplatnou aplikaci PhotoFiltre, která mimochodem pro svoji nenáročnost a výkonnost rozhodně stojí za doporučení. Struktura Invekta, které může vznikat několik hodin, ale i dnů, je tvořená vlastní fotkou – většinou modelky – a přidanou strukturou drahého kamene, nejčastěji achátu nebo mramoru. Pár dobrých struktur jsem nedávno pořídil v budově senátu, kam mě pozval bruntálský senátor a mimochodem také fotograf Jiří Žák.
Modelky se seznamují s výsledkem společného úsilí, které podpoří českou charitu
Náš rozhovor vzniká u příležitosti vzniku jubilejní dvousté grafiky Invekto, na které jsi zachytil hned dvě české Miss, Kateřinu Průšovou (2002) a Anetu Vignerovou (2009). To je na lokálního fotografa bez společenského renomé docela hvězdná sestava. Jak ses k takové příležitosti dostal?
Došlo k tomu úplnou náhodou. Samotný nápad se zrodil už před více než půl rokem, kdy jsem hledal nějakou známější tvář. Uvažoval jsem o Agátě Hanychové, Elišce Bučkové nebo Martě Ondříčkové ze Snídaně s Novou. Nakonec jsem se rozhodl pro Miss a ve výsledku se mi podařilo ulovit hned dvě. Bylo to dost náročné, co se týče organizace a času. Navíc, jak už jsme si řekli, ne každému se můj styl líbí. Těmto dvěma slečnám naštěstí ano, takže se mého projektu rády zúčastnily. Domluvil jsem se s pražským fotografem Angelo Purgertem na zapůjčení techniky – bylo to pro mě vůbec první focení v ateliéru. O make-up se postarala vizážistka Michaela Sladká a šaty, kterých bylo celkem pět, zařídila módní návrhářka a majitelka butiku Eclé Jana Jandová. Rád bych jim všem poděkoval za spolupráci. Jejím výsledkem bude pět grafik Invekto, které budou jako velkoformátové obrazy prodány ve prospěch humanitární organizace Adra.
S prací Josefa Poláška se můžete seznámit na jeho webu Galerie Invekto.