Foto týdne se nám ponořilo do měkkého slunečního svitu nadcházejícího rána. Dramatu a napětí načas odzvonilo.
„Mám rád krajinu, z níž vyzařuje poetičnost a zasněnost jako na obrazech dávných mistrů,“ svěřuje se René Kajfozs. Ke cti tohoto autora je nutno poznamenat, že v tomto případě se mu to vyvedlo vskutku dokonale. Neuvěřitelně uklidňující a přitom nezvykle pestrý záběr je tónovaný do šťavnatých odstínů pozdního léta.
Pokud jste přičichli k umění, možná se vám vybaví díla Moneta či Renoira – nejznámějších představitelů impresionismu. Podobně jako tito malíři, i náš autor se dnes vydává před východem slunce na kopce, obtěžkán Canonem EOS 350D, aby se zde pokoušel lovit odlesky prvních slunečních paprsků v korunách stromů. Má za sebou již několik let lovu kapek, broučích maker a horských stínů – posuďme tedy také jednu náladovou krajinnou fotografii.
Tato krajinka si však o vyfotografování přímo říkala. Příjemně zvlněný terén porostlý kadeřemi listnáčů byl bočním ranním sluncem zvýrazněn a nabral na plastičnosti i romantice natolik, že i v autorce tohoto článku se pohnuly dávné pudy spojené s uměleckým oborem a začala se nevědomky natahovat po štětci. Přemýšlíme-li však prostřednictvím objektivu fotoaparátu, jdeme na věc trochu jinak, než pánové malíři. Chvění zahřátého vzduchu i chladné stíny jsou však celé ty dlouhé věky stejné.
Ranní stínohra; foto: René Kajfosz
Ačkoli tento snímek nepatří k těm nejjednodušším, stejně jako u předchozí Fotografie týdne zde rozeznáme jasně definované „dějové“ linie. Kompozici si podle nich lze rozložit na zajímavé světlé a tmavé prvky, které se seskupují v různém rytmu. Sluneční zář tedy pomalu stéká po svazích, vlévá se do nížin a tancuje po plasticky strukturovaném porostu. Zatímco levá strana už je „vzhůru“, napravo se teprve příroda líně budí ze ztuhlého chladu nočního šera.
Na „obraz“ tohoto typu můžeme tedy obdivně hledět z dálky, ale také zblízka, abychom věděli, kudy přesně ta která pěšinka vede a co že je to támhle za chatku. Autor s grácií a něžností sobě vlastní zachytil všechny ty pomíjivé stíny, které budou sluncem v zenitu nemilosrdně potlačeny, a předložil nám křehkou nádheru, aspirující na volnou zeď ve vašem obývacím pokoji. Nazlátlý nádech v hebkém ranním oparu působí něžně a optimisticky. A zelená navíc podle psychologů uklidňuje, takže proč ji nemít třeba i v kanceláři...