Předem se přepněte do klouzavého letu. Dnes to nebude publicistika, dnes se budeme vznášet v oblacích.
Nikdo z nás, ani já, nesnášíme ony začátky, kdy nikdo od nás nekupuje naše všední dny, které prohlašujeme za perly, každý z nás chce tyhle hnusný začátky obelstít a být hned v prostředku, nebo dokonce být úplně na úplným konci, kdy je jasný, že úplně vyhrál, prostě každý chce úplně vyskočit z toho blbýho začátku a rovnou se nést s fanfarónským vítězstvím na ramenou.
Teplická vernisáž Photo Annual Awards 2012
Celý život splétáme do náhrdelníku z umělých korálů a bižuterie prodáváme za pravé perly a jen někdo na konci přeci jen perlu uloví. To všichni víme a všichni v tom žijeme, jenže někdy se přeci jen podaří zázrak. Jako tyhle Teplice, kam jsem přivlekl ty fantastické fotografie, které naposílali lidé z celý zeměkoule a který jsem hodil lidem, ty Teplice naštěstí byly jiné, protože tam na kolonádě, kam jsem vposledku nalepil poslední fotky, co přiletěly až z Habeše, nám totiž přišel ten zázračný chlap, co to měl na rozdíl od nás tuctových úplně pomotaný a místo konce co chce každý, naopak řval, že chce začátek.
Teplická vernisáž Photo Annual Awards 2012
Možná byl rudovous, možná špindíra, možná byl mešuge, já nevím, jenže to jeho mešugství bylo z krajin nebeských zvonců, protože ten náš chlap na kolonádě, co se mi tak dravě narval do toho světa stovek fotografií, byl prostě a jednoduše šťastný štěstím dítěte, co si dumlá prst. On byl z těch svatých, kteří prostě a vždycky a všude vidí jen perly a tenhle chlápek vůbec nechtěl bejt na konci jako ostatní, kam podle všech pravidel taky správně patřil, ale on prostě pořád jen na celé kolo vykřikoval, že nechce být tady, ale že by chtěl být ausgerechnet na začátku, že by chtěl být jen a jen v tý úžasný chvíli, ve který se, jak on křičel, tyhle dokonale dokonalý fotky fotily, protože tehdy byl ten svět nejkrásnější.
Jasný, ten chlap se na tý kolonádě choval jako šílený, ale ta jeho šílenost byla krásná, protože byla vytápěna uměním a on mlátil před těmi fotkami, co jsem do Teplic navěsil, tím svým foťákem pořád o mříže a pořád jako smyslů zbavený vykřikoval jako nějaký bláznivý kamelot: „Vidíte tu fotografii, jen se na ni pojďte kouknout, proboha ženský, vidíte tu fotografii, to je přeci krása nebeská, to je přece naprostá a nezničitelná píseň lásky, zastavený polibek všehomíra, který umí jen epileptik, ten vizionář maurský a která vůbec není pro nás normální lidi, ale já bych tu fotku taky jednou takhle chtěl umět, jenže mě to vždycky napadne, až když to tady takhle vidím, a tak místo abych fotil jako Bůh, musím tu teď před těmi fotografiemi klečet, mlátit hlavou o asfalt a mít zbožnou úctu.“
Teplická vernisáž Photo Annual Awards 2012
A on si fakt klekl a foťák si dal nad sebe a cvakal s ním jen tak naprázdno a tím ty ženský kolem sebe přiváděl do transu, protože ženský jsou romantický, ale potřebují, aby je někdo popíchl. A bylo ho slyšet po celé té kolonádě a dělal těm fotkám takové šťabajznické ántré, že lidi sami chodili, aby se na ty krásný fotky podívali a bylo to prostě krásný a vydařený a slunce do toho pražilo a já bych to měl alespoň trochu popsat, jenže tak krásně jako ten iluminát to prostě neumím a tak jsem sám vzteklý, že on to dovedl líp a těm ženským, které to chtěli od něj vidět, mohl klidně plácat na zadky a ony se jen čepýřily, když on tomu tak rozuměl a já stál jen vedle a jen se mohl koukat, ale zase jsem se taky tak trochu nadýmal, protože taky trochu ten chlapík tím křikem sprchoval i mne.
Teplická vernisáž Photo Annual Awards 2012
Začátek lázeňské je vždycky šílený a vždycky tam lidé jsou jako utržení a snad vždycky a všude se při té lázeňské zjevují ty užvaněný baby s malými ratolestmi, které nezvedeně s výskotem splácávají cukrovou vatu na špejli a pak svýma upatlanýma sladkýma ručičkama jako Ježíš Kristus žehnají nažehleným halenkám kolemjdoucích poprsí, až majetnické majitelky těch obřích prsou piští, že to mají úplně čisté, ale pak ty parchanty stejně vezmou do rukou a smějí se na ně a dávají si je nad hlavy. Tisíce lidí se tam při tom čertví kolikátém zahájení už zase jdou nacpat palačinkami s pivem, koupit dětem balónky naplněné héliem, aby mohli nechat ty mladý klacky brečet, že jim letos ty nafouknuté číčy zase ufrnkly nad ústecký pivovar a ženský se zase na lázeňskou chodí přehrabovat do stánků s pravými oplatkami a s pravými českými džemy vyrobenými ohavnými šizuňky v Polsku, jen aby lacino nakrmili tu domácí havěť.
Lidi sami chodili, aby se na ty krásný fotky podívali a bylo to prostě krásný a vydařený.
Jako souboj morytátů se tam z těch nainstalovaných pódií každý rok ozývají pořád stejný hlasy moderátorů zajíkavě se předvádějících v ukrutnostech, kterým říkají zábava, a lidé k nim pořád utíkají, aby jim mohli tleskat, protože je to jejich den, kdy nemusí myslet zase na další měsíce nudný práce někde v kancelářích v tlustých punčochách a nepadnoucích botech na šteklech. Celý Teplice se v tyhle dny lázeňské sezóny stahují do centra města, aby mohly lízat citrónové zmrzliny a kousat šunky od kosti a ženy od podnikatelů hrdě vyrážejí se předvést v nových venkovských účesech a nových volánech, které rozvrkočené a slavnostně naladěné dostaly noc předtím od svých milenců, ale svým chlapům sveřepě tvrdily, že si to koupily při návštěvě tety Josefíny.
Teplická vernisáž Photo Annual Awards 2012
A náš epileptik, ten darmoděj, který jinak vidí krásu za každým rohem, pro naši radost neviděl v tom šíleném shluku a světovým chaosu pošlapaných lidí ty jiný lázeňský stánky s namalovanými krajinkami, jeleny s košatým parožím, ani vyřezané svaté, které byly kolem nás, ale ten jurodivec prostě měl oči jen pro nás, hleděl na naše fotografie jako na svaté obrázky na řipské pouti, a bzučel pod nimi, až se lidi stahovali. A my jim k tomu nalévali víno, které jsme chtěli postavit na stůl, jenže tomu stolu se nohy od vína podlamovaly, takže jsme museli vzít dvě popelnice a to víno na ty popelnice postavit a rovnou z popelnic ho nalévat do chřtánů všech zaláskovaných lidí do těhle fotografií jako i do chřtánů těch, kteří se jen přišli vožrat a my jim to tam stejně lili, protože byl krásnej slunečnej den a v tenhle den se dělá radost všem, i ukrutníkům.
Naléváme z popelnic
A když jsme byli v nejlepším, šel kolem nás primátorský a senátorský průvod plný vlajek a praporců a taky pan primátor s řetězem, co taky je senátorem, a když on viděl ty naše popelnice a na nich to víno a všude kolem ty krásný ženský a ty krásný fotky a my na něj halekali, že to je vážně krása nebeská, tak v ten slunečnej den i primátor se usmál jako pravý americký senátor a když pak zas šel vysvětit pramen, jako to už tenhle primátor dělá vosumset let, tak nakonec pak k nám došel a naše americká vítězka, co tu s náma na celé parádě byla, čuměla na něj jako šílená, protože americkej senátor, to je chlapík v pancéřovým voze kolem kterýho běhá dvanáct bodyguardů jako dvanáct svatejch a tenhle senátor Kubera prostě přišel po svejch a úplně sám, jen on a ten jeho zlatej řetěz, co pořád házel prasátka na ty naše skvostný fotky, a my si s ním třásli ruce a ukazovali mu ty krásný fotky a von krásně mžoural očima a všem nám bylo dobře jako by to ani nebyl senátor, ale chlap co s ním pečete buřta a ta američanka to vůbec nebyla schopná vydejchat a jen z ní ucházel vzduch jako z prdlý duše u bicyklu jak byla štajf a on když pak odešel, tak jen hlesla, že teda tohle ještě neviděla, a my se smáli, protože v týhle naší prťavý zemi jsme si klidně všichni šáhnuli i na kabát našeho presidenta a nikdo nás nezastřelil.
Z primátora a senátora Kubery byla Patricie Clarke úplně unešená
Lidi zatím seděli kolem té naší drátěné klece oblepené těma fotografiema, co musely přeletět celej svět, aby mohly přistát tady v kolonádě, a zatímco my jsme se naparovali s primátorem, tak ti lidi koukali do vodotrysku, protože tohle spojení vždycky funguje. A na lavičkách seděly rodiny s kočárky a lázeňáci, co zdrhli z masáží, a studenti se studentkami, co jsou na sobě nalepení a líbaji se, protože jsou mladí, můžou se očuchávat a ještě všemu věří a ti mladí si z fotek vždycky nejvíce vybírali věci, kde se taky dělají prudké věci, jaké oni dělají, a tak asi nejvíc milovali ty fotky dryáčnické, kde byl kus nějakých nahých ženských i s jejich rodidly. A my byli rádi, že taky maj naše fotky rádi, protože obvykle tohle mládí má rádo jen pižmo svých slečen a tetování na rameni u soukmenovců, a tak jsme si v duchu dělali radost.
Slavnostní ohňostroj
A náš epileptik zatím došel k obří fotografii padajících hvězd a zase se bušil fotoaparátem do hlavy a kvílel, že takovouhle krásu musel dozajista vidět Kant, ale že teprve tady v Teplicích mohla přijít i do jeho hlavy. A píchal do ní prstem a počítal ty padající hvězdy a táhnul za sebou dav těch ženských, co tyhle chlapy milují, ale nechtějí s nima spát.
Ale to já už šel pomalu pryč. Byl krásný den, víno vypito a ve mně zvučela hudba. Vrátil jsem se až večer, kdy byla tma, a pod fotkami posedávalo jen pár posledních zbloudilců. Počkal jsem si na ohňostroj pleskající mi nad hlavou a nad fotkami a pak šel definitivně spát. Nějak takhle to v těch Teplicích vážně bylo. Hrabalovské. Tak jsem si na něj vzpomněl.
S Jiřím Steinbachem