Radek Burda bloguje: Japonské trable s iPadem

Naivně jsem si doma myslel, že iPad je skvělá věc a bude se s ním snadno pracovat a napíšu mraky článků, které všude dlužím. Není, reklama kecá. A taky jsem si naivně myslel, že v té zemi technologických zázraků bude internet všude a grátis.

Všude je a všude není grátis. A navíc jejich počítače; darmo mluvit. ‚Ř‘ nenapíšete na žádném z nich. Tady v Japonsku nenapíšete ‚cesky‘ ani řádek.

Zuřivosti s iPadem

Teda, napsat by něco šlo třeba v campusu tokijské univerzity. Měl jsem tam s doktorandem Igorem setkání a u něj by se to jistě povedlo. Je to kluk česká jako poleno, na jeho počítači by háčky určitě byly. Ale ‚hacky‘ uplavaly. Místo psaní na jeho čččččeské klávesnici, stejně jako místo původně seriózního povídání o japonském světě a jak ho vnímá našinec, jsme si nakonec raději povídali o japonských holkách. Doktorand, vzdělanec o nich umí vyprávět dlouho. Vždyť je to doktor! Škoda, že jsme na fotografickém serveru a nepíšu pro Leo.

Já vím, tohle nechcete. Tak něco o fotkách. Napíšu, jak je iPad ohavný. Když ho dostane do rukou fotograf a poleno v jednom. Já, samozřejmě. Toho jsem teď plný. Dnešní článek budiž o zkušenostech, pardon – zuřivostech, které člověk s iPadem má na dovolené. Jak všichni, co ho chválí, jak je skvělý, tak jak ti všichni kecají.

iPad jsem si pořídil proto, že je akorát tak velký a akorát tak malý a akorát tak těžký na cesty. Výborná věc, žádné zklamání. Je akorát tak velký a akorát tak těžký. Dřív jsem na cesty vozil notebook. Ten byl akorát velký a akorát těžký. Slyšíte ten rozdíl? Obrovský. V tomhle na iPad nedám dopustit. Každý z foťáků, kdo táhne šestikilový stativ, desítku naprosto nutných objektivů, aby nakonec jako já všechno odfotil základním 24–70, ví jak obrovská úspora je, mít tenhle iPad. Už třeba jen proto, že máte nabíječku a ne ten dieselový agregát, co se balí k notebookům.

iPad je taky hrozné chytrý na psaní. Sám se doučuje, když mu napíšete slovíčko jako vošouch. Jenže tady už začíná taky prudit. Mermomocí svoji chytrost furt chce ukazovat a tak mi furt automaticky doplňuje. Třeba teď místo ‚furt‘ mi už dvakrát napsal ‚fǔra‘. Blbec. Prudí, ale ještě tak nějak jsem to překonal. I když třeba v případě, že napíšete nejaké dlouhatánské slovo a on si tam hodí nějakou svoji úplnou kravinu a vy to celé musíte psát znova, to byste ho už zabili.

Pro fotografa ne

Jenže: pročpak asi si fotograf sebou na cesty bere iPad? Jo, správně. Aby ho měl na práci s fotkami. Jen to ale Jobsovi zapomněli říct. Protože právě při práci s fotkami je naprosto levej (kriste, ten blb mi teď místo levej nutil levnější). A to přitom na začátku vypadalo jako úplná brnkačka. Obrazovka? Skvostná. Šoupání fotek palcem, zvětšování prstíky? Skvostné. Natažení fotek z foťáku do iPadu přes kabel? Srandička. Dokonce jsem i dal na radu Martina Kozáka a koupil jeho doporučený soft na úpravu fotek, který nakonec není nejhorší (hele Kozáku, ale nemá tam krokování dozadu a to docela pekelně vadí!).

Jenže, jenže: všechny tyhle vychytávky jsou dobré, když si hrajete. Ale pak chcete najednou víc a v tu ránu je to marné. Co přesně je víc? Třeba: 

1. Paměť iPadu 32 GB je pro foťáka úplné prd. Takže jak efektivně, to je jednoduše a rychle, smažu fotky z iPadu? Chci umět mazat jak přes velké náhledy (dávkově), tak i jednotlivé obrázky, když jsou otevřené přes celou obrazovku. Standardní ‚Obrázky‘ to prostě neumí a odmazání v realitě stovek nepovedených záběrů je v podstatě nemožné. Mazání po jedné mi úplně odrovnalo palec až jsem to nakonec vzdal.
2. Stahování fotek z kamery do iPadu se umí jen přes pidi náhledy. Tedy, když máte zaliskanou paměť podle bodu jedna, selektivní výběr fotek v těhle pidi čtverečcích zvládne jen Bůh. Fakt, nekecám, hrůza. Proč aspoň není možné fotku ve foťáku otevřít na poklepnutí? Stejný problém je, když chcete vybrat fotku k editaci. Nelze provést výběr přes název fotky, ale jen přes pidi náhled. Pokud pracujete s variantními záběry nebo se sekvenční snímáním, jste v podstatě Synem Smrti. To, že se povede editace fotky je tak srovnatelná s výhrou v Lotynce.
3. Odesílání fotek, tak to je taky kapitola: ne každý z nás má nekonečnou poštovní schránku. Standardní odesílání fotek z iPadu umí fotku jen přiložit, což v případě zrcadlovek většinou znamená překročení limitu schránky. Zmenšování jsem nenašel, neboli: fotku neodešlete. Také jsem obvykle zvyklý odesílat na jeden mail hromadně více fotek, tj. připojit a zmenšit do jednoho mailu vícero fotek. Tady to prostě nejde, proto taky tento článek máte bez fotek.

Takže? Steve, nezlob se. Furt je to ještě baby toy. Pro sedmnáctky, které si na přední kameře kontrolují, jak jim rostou prsa.

P. S. Nakonec jsem z toho trouby přeci jen nějaké fotky vytáhl. Bohužel jsou to jen náhodné z jednoho večera a dopoledne a jen ty turistické, stvrzující a fixující klišé, které o Japonsku máme. Najít ty tvořené s rozmyslem a trošku originálnější snad až doma, budou-li vůbec.

  
Z Japonska

  
Z Japonska

  
Japonska

 
Tak nakonec ještě Igor P.