Půlnoční Fotografie týdne

Půlnoční Fotografie týdne

Tentokrát se ponoříme do hluboké černi, kterou nedokáže namíchat žádný jiný umělec, než paní Noc. Autora tohoto snímku najdete pod přezdívkou Dahan.

Černá a bílá, tajemno a zář. Tajemná je například odpověď na otázku, co je na snímku. Může se jednat o špičku televizního vysílače? Autor neprozradí. O zář se postaral měsíc. A kombinace černé s bílou? Nic nevyvolá tolik pozornosti, jako zářivý bílý objekt uprostřed ničím nerušené černé plochy. Tato dvojice barev vyvolává silný pocit naléhavosti, čistoty a chladu. Mezi nimi je také škála šedých tónů, ale s těmi se musí opatrně. Všichni známe slovní spojení „nuda a šeď“, což se bohužel vztahuje i na některé černobílé fotografie. To však určitě není tenhle případ. V předkládané kompozici má šedá barva své vymezené místo a jasnou úlohu: podporovat plasticitu.

V dolní části snímku se od lesklého povrchu odráží svit měsíce, což by byla docela očekávaná idylka, nebýt tvrdých tmavých linek, které světlou plochu překrajují na rovnoběžné pásy. Podobně šokující kontrast nacházíme poblíž pravého okraje, kde je éterická struktura obláčku tvrdě konfrontována se soustavou pichlavých stínů na špici věže. Tyto nenápadné mráčky doplňují hmotný prvek v popředí po celé jeho délce, čímž zjemňují jeho tvrdost a zároveň začleňují znepokojivě lesklé architektonické prvky do poklidné půlnoční tmy.

pulnocni.jpg
Půlnoční vysílání, Foto: Dahan

Možná je ale v tomto případě trochu sporné, co je víc zneklidňující. V levé části snímku se totiž pod měsíčním kotoučem nachází obrovský kus neprobádaného prostrou. Nejsou v něm ani mraky, ani hvězdy. Buď je autor schoval dodatečně, nebo tam nikdy žádné nebyly. Není té tmy ve výsledku příliš mnoho? Ne, že by to vadilo – kompozice je ještě o něco dramatičtější a rozhodně nepůsobí dojmem něčeho, co už jsme „určitě někde pětkrát viděli“.

Navíc nás cosi neustále svádí, abychom se na věc podívali abstraktníma očima. Nevnímáme střechu, okna a mraky, ale v určitém momentě si povšimneme půvabné prohnuté bílé linky, která se rozšiřuje do lesklého vějíře, posázeného kovově vyhlížejícími kuličkami. Je to místo, kde se bílá snadno změní v černou. Z jiného pohledu nám osvětlený útvar může zase připomínat měsícem ozářenou stezku bůhvíkam. Architektura i půlnoc mají každá svoje jedinečné kouzlo, ale pokud je přikořeníme ještě špetkou fantazie, vznikne nezapomenutelná směs.

Určitě si přečtěte

Články odjinud