Je nejvyšší čas uchýlit se před mrazem do tepla galerie. Například na pražském Staroměstském náměstí do Domu U bílého jednorožce - tam se můžete vyhřívat až do března, neboť retrospektivní výstava nazvaná Best Of Jan Saudek začala v září a ještě nějaký ten pátek potrvá. Najdete zde ty nejlepší, nejpůsobivější a nejznámější kousky z díla fotografa, který je v cizině ceněn a zbožňován, zatímco v domácích vodách spíše zatracován a odsuzován.
Vulgarita, něžnost, provokace, romantika, perverze i erotika - s podobnými přívlastky bývá jeho jméno spojováno. Saudkovo dílo najdete po celém světě v nejrůznějších muzeích i galeriích, včetně těch nejproslulejších. Je totiž jediným originálem v moři vzájemně se napodobujících profesionálů i amatérů. Objevil vlastní styl, nepřizpůsobil se a vyšlapal si svou jedinečnou cestičku - na což také v minulosti tvrdě doplácel. A dnes? Část lidstva ho uctívá, druhá část jeho kontroverzní přístup zatracuje a nechápe. “Dětská pornografie? Nic moc,“ křičí odpůrci. Co ve svém díle vlastně Jan Saudek zobrazuje?
Lidské tělo? Krásné. Bezpodmínečně.
Jan Saudek prostřednictvím svého díla předvádí svůj vysněný svět volnosti. Smyslem jeho tvorby je ukázat lidem, že jsou krásní. Lidské tělo je jeho osudem i prokletím. Autor se noří do hlubin lidských citů, pudů, vášní a tajných zvráceností, často skrývaných jen v tmavém koutku mysli, a na svých aranžovaných snímcích se snaží o jejich naplnění.
V roce 1972 nachází Saudek svoji oprýskanou zeď, před kterou se odehrává velká část fantastických scének z jeho fotografií. Sedmdesátá léta pro jeho tvorbu znamenají oslavu „lidské rodiny“: alegorie ženství, mužství, rodičovství i milenectví. Ve svých snímcích se zaobírá hlavně tématem zrození, lásky a lidství, výsledek pak jemně okořenil něžností a humorem. Z fotografií té doby tryská mohutný gejzír emocí a symboliky.
V osmdesátých letech se v jeho tvorbě objevují protipóly - láska a nenávist, krása a ošklivost, mládí a stáří. Z láskyplných vztahů se stává boj o nadvládu nad tím druhým, vše se dramatizuje a také přibývá erotiky a agresivity. Teprve v polovině 90.let se Jan Saudek stává umělcem na volné noze. Tehdy dostává hlavní slovo již zmíněné prokletí živočišností - lidské tělo v jakékoli podobě, a to včetně starého, tlustého a znetvořeného. Autor rozehrává čím dál tím složitější scény, početnější obsazení svých „divadelních her“, a v podvědomí klíčí otázka: Co je vlastně údělem člověka na tomto světě? Kruh se uzavírá s novým tisíciletím, vše se opakuje: nevinnost, poznání, pokušení, hřích, trest, smrt... a tak pořád dokola. Navěky.
Best Of Saudek... Best Of Humanity
Celé Saudkovo dílo, ať už na něj hledíme z jakéhokoli úhlu, je velkou oslavou lidství samotného. To z jeho autora činí tak jedinečnou a svéráznou osobnost na české a vůbec světové fotografické scéně. Ačkoli „odborné veřejnosti“ nešel nikdy pod nos, jeho obdivovatelé mají možnost vychutnat si svůj šálek čaje. Bohužel, stísněné výstavní prostory ani zdaleka neodpovídají Saudkovu formátu, nehledě na to, že výstava je pořádána u příležitosti jeho sedmdesátin (nar.13.5.1935). K tomuto jubileu však byla vydána výpravná monografie o jeho celoživotní tvorbě, v níž lze najít to nejlepší, čím tento originální tvůrce oslovil své publikum v zahraničí. Více o tomto zvláštním člověku najdete na jeho stránkách www.saudek.com.
Dům U Bílého jednorožce, Staroměstské náměstí, Praha; do 31. března 2006, denně 10 - 20 hodin, vstupné 150 Kč