S Nikonem D300 jsme ještě nestačili udělat všechny obvyklé testy, už nyní ale můžeme prohlásit, že jde o vynikající stroj.
Zatímco majitelé dnes už obstarožního Nikonu D100 si na novější model D200 museli počkat předlouhé tři roky, upgrade „dvoustovky“ přišel po necelých dvou letech. Nikon tedy zrychlil tempo, ostatně nic jiného mu v konkurenci Canonu ani nezbylo.
Dvojčata téměř jednovaječná
Postavíte-li dvoustovku a třístovku vedle sebe, na první pohled uvidíte shodné fotoparáty. Pečlivější prohlídka sice nějaké kosmetické změny designu objeví, v zásadě jsou ale obě těla téměř totožná. Pro potenciální uživatele jde o dobrou zprávu – ergomonii těla totiž nelze téměř nic vytknout. Před sebou máte robustní fotoaparát s kostrou z hořčíkové slitiny, úchopové části jsou potažené protiskluzovou gumou, přístroj je utěsněn proti vlhkosti.
Od staršího Nikonu D200 třístovku odlišíte až na druhý pohled
Nikon D300 jsme – nevěříce údajům výrobce – samozřejmě také zvážili. Tělo bez objektivu, ovšem s akumulátorem, CF kartou a popruhem váží bezmála kilogram – přesně 975 gramů. Nasadíte-li oblíbený objektiv AF-S Nikkor 18–70 mm F3,5–4,5G ED, hmotnost se zvýší na 1 382 g. Pokud navíc přišroubujete vertikální grip MB-D10 a do něj vložíte osm tužkových baterek, jste takřka na dvou kilech „živé váhy“ – displej naší váhy zahlásil 1 846 gramů.
Pouze o jeden milimetr výšky je D300 větší než „dvoustovka“. Přesné míry jsou tyto: 147 × 114 × 74 mm
V podstatě nejzásadnější viditelnou inovací je třípalcový displej na zadní stěně. V kontextu s konkurenčním Canonem je zajímavé, že Nikon ponechal sadu tlačítek vlevo vedle displeje, kdežto Canon je u modelu 40D (a obou Mark trojek) přesunul dolů pod displej. Je ale pravdou, že Nikon nemá na zadní stěně rozměrné ovládací kolečko, takže i se zvětšením displeje zůstalo pro pravou ruku místa dost.
I když sada tlačítek vlevo vedle displeje zůstala, ovládací prvky doznaly v porovnání s D200 malých změn. Vlevo Nikon D300, vpravo D200
U displeje ale nejsou nejpodstatnější ani tak jeho rozměry, jako jeho VGA rozlišení. Výrobcem udávaných 922 000 pixelů (640 × 480 × 3) jsme skutečně neověřovali exaktní kontrolou, na obraze je však vysoké rozlišení vidět na první pohled. Oceníte je mimochodem třeba také v režimu Live View, což je jedna z novinek, které tento přístroj skrývá „pod kapotou“.
Může to být za 51?
Jednapadesátibodový autofokus s patnácti křížovými body, pokud mě paměť neklame, zatím žádný fotoaparát neměl. Nikon D300 jej má… Pokud se vám zdá – zejména pro rychlé přepínání – ostřicích bodů zbytečně moc, vězte, že je lze v menu sdružit do skupin. Získáte tak obvyklý 11bodový AF.
Čidla autofokusu pokrývají poměrně velkou plochu záběru
Po dvoutýdenní praxi s D300 nemohu mít k samotnému automatickému zaostřování jedinou výhradu. Snad jen ke konstrukci křížového voliče, který je zbytečně „měkký“ a já mám coby člověk, který se do hledáčku dívá levým okem, tendenci přepínat AF body nosem. Podotýkám, že u D70 nebo D80 se mi to díky tvrdší aretaci křížového voliče nestává. Ano, volič u D300 (nebo D200, D2, D3, Fujifilmu S3, S5) se dá zamknout, jenže to pak snižuje operativnost při potřebě rychlého přepnutí ostřicích bodů.
Cestovní vs. sportovní režim
Šest snímků za vteřinu při sériovém snímání začíná být v poloprofesionální třídě jak se zdá standardem – a D300 jej dodržuje. Přeřazení na 8 fps je však už cítit vyšší třídou. Nikon D300 si ale na tuto hodnotu sáhne pouze s vertikálním gripem s vložkou MS-D10 pro osm tužkových baterií. Samotný Li-Ion akumulátor tento aparát k nejvyšší rychlosti nepřinutí.
Nabijte do gripu osm tužkovek a užijte si osm snímků za vteřinu
K rychlosti D300 je nutno podotknout, že maximálních hodnot tento aparát dosahuje pouze při 12bitovém zpracování fotografií. Jakmile zapnete 14bitovou kvalitu, rychlost klesne o třídu níž na 2,5 snímků za vteřinu.
Pro majitele starší dvoustovky máme zprávu, která je možná docela rozladí. Novější model totiž disponuje mnohem lepším power-managementem. Zatímco dvoustovka se spotřebou podle mých zkušeností bojovala na hodnotách kolem 200 až 300 snímků na jedno nabití, u třístovky můžete počítat minimálně s dvojnásobkem. Pozor ale na Live View – je to velký žrout energie. Však napojit VGA displej není jen tak…
CCD je mrtev, ať žije CMOS!
Jakkoliv jsou viditelné změny fotoaparátu více méně decentní (pomineme-li zmíněný LCD), patrně nejvíce může překvapit upgrade stávajícího CCD snímače za typ CMOS s předřazeným „setřásacím“ low pass filtrem. Jak už jistě víte, zvýšilo se také rozlišení na 12 Mpx, Nikon D300 zároveň dostal nový obrazový procesor Expeed s možností 14bitového zpracování RAWů (NEF).
Patrně samotný snímač – i když firmware na tom bude mít nezanedbatelný podíl – zapříčinil také odlišný průběh šumu u D300. Zkráceně lze konstatovat, že cca do ISO 400 je šum srovnatelný nebo spíš mírně menší než u modelu D200. Jakmile ale nastavíte citlivost vyšší, křivka šumu má na rozdíl od dvoustovky mírnější sklon – u vyšších citlivostí je šum znatelně nižší než v případě starších modelů. Jak doposud u Nikonu bylo zvykem, šum je i u nejvyšších hodnot ISO spíše monochromatický. Jen pro úplnost: k mání je rozsah ISO 200 až 3 200, v „boost“ režimu pak můžete použít jedno EV nahoře i dole, tedy ISO 100 a ISO 6 400.
Protože D300 je aparát „generace po D80“, kdy se u Nikonu zlepšila barevnost původně „ujíždějící“ ke žlutozeleným odstínům, ani třístovka nemá s barevností problémy. Nově zpracovaný firmware navíc umožňuje další „fičury“ jako je D-Lighting přímo při ukládání v několika volitelných hodnotách. Zajímavé je firmwarové odstraňování chromatické vady, které funguje v podstatě stejně (čti stejně dobře) jako funkce Auto Color Aberration v programu Nikon Capture NX.
Základní technické parametry:
- snímací prvek: CMOS 12,3 Mpx,
- max. výst. rozlišení: 4 288 × 2 848 bodů
- paměťové médium: CF
- objektivy: s bajonetem Nikon F
- LCD displej: úhlopříčka 3" (76 mm), 922 000 obr. bodů
- možnosti napájení: Li-Ion akumulátor, 8× AA baterie nebo akumulátor, síťový adaptér
- cena: 49 990 Kč vč. DPH (pouze tělo)
Demosnímky
max. velikost
Šum při všech citlivostech (vypnutá redukce šumu)