Bezprostředně poté, co jsme otestovali stabilizovaný 12× ultrazoom Sony Cyber-shot H2, doputoval do naší redakce balíček se sourozencem H5. V dnešní recenzi se tomuto sedmimegu s českou nabídkou podíváme pod plášť, ukážeme jeho schopnosti a odhalíme neduhy.
Z designérského hlediska byste na první (čelní) pohled sotva našli rozdíl mezi Cyber-shotem H2 a H5. Výrobce vlastně ani neměl ambice něco měnit – vyprodukoval dva bratříčky, kteří se v zásadě odlišují pouze počtem světlocitlivých buněk na snímači: šest a sedm milionů.
Na přední stěně výrobce zvýraznil celkový počet megapixelů, těch efektivních je však 7,1
Plastové tělo há pětky s pogumovaným gripem umožňujícím pohodlné uchopení ukrývá svůj malý trumf na zadní stěně. Zatímco H2 má pouze dvoupalcový displej s podprůměrným rozlišením 85 tisíc obrazových bodů, přístroj H5 v tomto směru není vůbec ošizen: jeho obrovský 3“ LCD (76 mm) disponuje výbornými 230 000 pixely. Tak jako padla naše mírná výtka na uspořádání tlačítek na zadní stěně Cyber-shotu H2, nejinak je tomu u sourozence H5. Také u něj se vám totiž při fotografování často stane, že si nechtěně aktivujete tlačítko pro zobrazování informací na LCD nebo nabídku Menu.
Třípalcový displej – to už je podívaná
Elektronický hledáček s možností dioptrické korekce je shodný jako u H2, má tedy „papírově“ výborné rozlišení 201 000 pixelů. Ani zde se však nemůžeme vyhnout kritice ohledně čitelnosti EVF hledáčku: ten má totiž velmi malé zvětšení, realita se tedy ztrácí daleko před vámi.
Fotoaparát ničím nenabourává zaběhlou představu o tradičním ultrazoomovém těle
Po ergonomické stránce mu nelze nic vytknout Jak se dalo očekávat, Menu zůstává stále stejně (pro nováčka držící přístroj Sony poprvé v ruce) mírně chaotické: jednotlivé položky nabídky vyskakující směrem nahoru, navíc v Menu nelze rolovat. Plusem je však integrovaný český jazyk, kterým předchůdce H1 nedisponoval, sourozenec H2 však již ano.
