Proč znát a jak pracovat nejen s EXIF daty

18. února 2021
TWEET SDÍLET
Když jsme fotografovali na film, bylo výsadou pouze některých aparátů, že uměly zaznamenat expoziční informace. Dnes to umí jakýkoli digitál, ovšem málokdo s metadaty pracuje a využívá je.

​Jako metadata se obvykle v digitální fotografii označují informace, které jsou uložené u každé vzniklé fotografie, která neprošla postprodukcí, v rámci níž je možné je smazat nebo naopak upravit či doplnit.

Většina fotografů pak metadata zná pod označením EXIF, což je zkratka z anglického označení Exchangeable Image File Format. Tato data pak najdete u všech ve fotografii používaných typů souborů – JPEG, TIFF, RAW – výjimkou jsou obrazové formáty, které neprodukují digitální fotoaparáty, tedy typicky GIF nebo JPEG2000.

Strukturu EXIF dat je částečně převzatá ze souborů typu TIFF, avšak jejich podobu upravila a navrhla v roce 1998 japonská průmyslová asociace JEITA a nejsou nijak oficiálně spravována. Historicky však vznikly tři verze – 2.1 (1998), 2.2 (2002) a 2.31 (2010).

Vzhledem k historii vzniku metadat, jsou tato dostupná pouze u statických snímků a nenajdete je u videa, respektive v případě videa najdete pouze informace o vlastnostech daného souboru, které však neobsahují detailní podobu se záznamem expozičních informací. Jiná je však situace v případě zvukového záznamu, který je však dostupný pouze jako poznámka k fotografii (některé fotoaparáty umí vložit k obrázku namluvenou poznámku).

Vedle nejrozšířenějších EXIF dat je však možné do skupiny metadat fotografie zařadit také rozšiřující data formátu IPTC, která bývají součástí obrázku a nesou nejčastěji detailnější informaci o fotografii, jako jsou klíčová slova, autorství, hodnocení snímku apod. Tato data z logiky věci využijete především při správě snímků a editovat či přiřazovat je můžete ve fotoeditorech.

Celá řada výrobců využívá právě rozšířené možnosti práce s IPTC daty a díky tomu je možné nejen ve fotoeditoru, ale už přímo ve fotoaparátu nastavit zápis uživatelských dat – většinou se jedná o obdobu copyrightu, kde je uveden autor fotografie.

Asi nejnovější skupinou metadat jsou soubory XMP, které se většinou ukládají samostatně a obsahují informace o úpravách provedených ve fotoeditoru, typicky jsou to informace o způsobu vyvolání RAW souborů nebo o nedestruktivních úpravách provedených nad JPEGem.

Co EXIF data zaznamenávají

Hlavním smyslem EXIF dat je uložení veškerých informací o nastavení fotoaparátu v okamžiku expozice snímku. Tedy informace, které bylo v době analogové fotografie nutné ručně zaznamenávat do zápisníku společně s pořadovým číslem snímku (pokud je přístroj nezapisoval mezi jednotlivá políčka kinofilmu) se u digitálních fotoaparátů automaticky ukládají společně s fotografií a jsou její nedílnou součástí.

Velmi snadno si tak můžete zobrazit veškeré informace o nastavení fotoaparátu v okamžiku stisku spouště. Toto zobrazení je dostupné jak ve fotoaparátu, tak i v programech určených pro správu fotografií anebo i přímo ve vlastnostech snímku.

Klepněte pro větší obrázek
Adobe Photoshop nabídne také informace o snímku, ovšem ve více detailní podobě s odlišným zápisem, ta základní expoziční data však najdete vždy

V některých programech můžete z EXIF dat zjistit i informace o GPS souřadnicích, v jiných zase můžete EXIF data editovat. Ve většině případů však postačí pouhé přečtení EXIF dat, díky tomu totiž můžete zjistit nastavený čas a clonu při expozici snímku. Stejně tak i model digitálu či nastavenou citlivost.

Pro mnoho ostřílených fotografů, jsou EXIF data de facto zbytná, jelikož umí odhadnout, jak byla fotografie exponovaná. Především pro začínající uživatele je však obsah metadat důležitý, protože se mohou velmi jednoduše a rychle poučit z vlastních chyb i úspěchů.

Kde metadata hledat

Zcela základní zobrazení metadat je možné u každého digitálního fotoaparátu v režimu prohlížení, jakmile vyfotíte snímek, zobrazí se na displeji jeho náhled, stiskem tlačítka pro zobrazení dalších informací (obvykle Disp, Info nebo SET/OK) se pak přepnete do režimu zobrazení detailních informací o snímku. Toto zobrazení většinou obsahuje pouze základní EXIF data.

Jakmile zkopírujete fotografie do počítače, můžete si zobrazit nejen základní, ale i rozšířená EXIF data. Pokud byste si chtěli data zobrazit i bez spouštění fotoeditoru, stačí klepnout pravým tlačítkem myši na náhled obrázku a z dialogového menu zvolit položku Vlastnosti. V nově otevřeném okně s vlastnostmi snímku se pak přepněte na záložku Podrobnosti, kde najdete základní i detailní EXIF data.

Klepněte pro větší obrázek
Průzkumník Windows umožňuje zobrazit pouze základní EXIF data a to formou vlastností souboru

Při troše trpělivosti pak můžete dle EXIF dat i třídit fotografie, v průzkumníku je třeba klepnout na nabídku Zobrazení a zvolit Podrobnosti, poté klepněte pravým tlačítkem myši na lištu, kde je Název, datum apod. a v dialogovém menu zvolte možnost Další, následně v okně zatrhněte, které informace se mají zobrazovat. Podle zobrazených dat pak velmi snadno setřídíte vybrané fotografie.

V případě použití programu pro správu a editaci fotografií se můžete spolehnout, že program EXIF data umí přečíst a zobrazit. Rozdíl bude pouze v tom, kde je najdete a jakým způsobem jsou zobrazena. Populární český program Zoner Photo Studio zobrazí EXIF data v okně Informace o obrázku (Shift + Enter), kdy jsou tyto rozděleny do pěti různých záložek – přičemž zásadní je záložka Fotografické informace.

EXIF data v analogové fotografii

Pokud patříte mezi ty, kdo vedle digitálního fotoaparátu používají i starou dobrou klasiku v podobě kinofilmové zrcadlovky nebo kompaktu, vězte, že i pro vás existuje modernější řešení, než je zapisování expozičních údajů do malého sešitku. V obchodech s aplikacemi pro mobilní zařízení najdete nejrůznější formy poznámkových bloků, ovšem speciálních aplikací pro fotografy s podobnou funkcionalitou je pouze několik.

Doporučit rozhodně můžeme EXIF Notes – jednoduchá, ale poměrně komplexní aplikace, v níž si můžete vést evidenci nafocených filmů včetně jejich expozičních dat. A co víc, programátoři mysleli opravdu na vše, takže v nastavení aplikace je možné si předvyplnit a uložit typ fotoaparátu i objektivy, které používáte, samotný záznam expozičních dat je pak velmi efektivní. V nastavení je také možné povolit zápis GPS údajů, takže budete vědět, kde jste daný snímek pořídili.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Samozřejmostí je i následný export dat v univerzálním formátu csv, který můžete vložit do Excelu a následně vytisknout například jako krycí list archivační folie negativu. Aplikace je navíc zcela zdarma.

Jestliže používáte Adobe Photoshop, pak je možné EXIF data zobrazit pomocí příkazu Informace o souboru (Alt+Shift+Ctrl+I), který otevře dialogové okno s celkem třinácti záložkami, popisujícími zobrazený snímek. Expoziční informace najdete v záložce Data fotoaparátu, další jsou pak k dispozici v záložce Rozšířené, kde mají informace podobu zápisu pomocí standardizovaného formátu.

Co nám EXIF data prozradí

Primárně slouží EXIF data k tomu, abyste mohli zjistit, jak byl fotoaparát nastaven v okamžiku expozice, tedy jaké expoziční informace fotografie má. Vedle základní trojice čas, clona a citlivost jsou to i další mnohem detailnější informace.

Standardem prakticky u všech fotoaparátu je informace o expozičním režimu, času, cloně, citlivosti, korekci expozice, režimu měření expozice, režimu blesku, nastavení vyvážení bílé, rozlišení a komprese obrazu. Při zobrazení EXIF dat ve fotoeditoru se dostanete k dalším informacím. Tam může být například uvedeno, jakým fotoaparátem a objektivem byla fotografie pořízena, jaké bylo zvoleno fyzické či přepočtené ohnisko objektivu, jaká je verze firmwaru fotoaparátu, případně zda byl zvolen některý z obrazových režimů pro zpracování fotografie v obrazovém procesoru apod.

Klepněte pro větší obrázek
V programu Zoner Photo Studio vyvoláte okno s informacemi zkratkou Shift+Enter, data můžete nejen číst, ale také upravovat.

V případě, že je fotoaparát vybaven GPS modulem anebo je k němu takovýto externí modul připojen, zapisují se do EXIF dat také informace se souřadnicemi pořízení daného snímku.

Praktické využití spočívá v případě EXIF dat především v učení se z vlastních chyb. K metadatům je vhodné přistupovat jako k jakémusi rádci. Pokud zjistíte při prohlížení snímků, že se něco nepovedlo, můžete díky EXIF datům poměrně rychle a snadno odhalit, který z expozičních parametrů byl špatně či nevhodně nastaven.

U začínajících fotografů jsou nejčastějším problémem rozmazané snímky z důvodu použití příliš dlouhého expozičního času – a právě díky uloženým expozičním informacím může i úplný začátečník zjistit, kde je kámen úrazu. Naopak pokročilejší uživatelé si mohou z EXIF dat vzít doporučení pro své vlastní další fotografování, případně zjistit, jaký byl například pro pořízení fotografie použit objektiv apod.

Obsah EXIF dat

Všechny základní informace specifikované v EXIF je možné rozdělit do několika kategorií:

  • Informace vztahující se k samotnému obrázku. Mezi tyto informace patří například rozlišení obrázku, jeho horizontální i vertikální velikost, počet bitů na každou barvovou složku, orientace obrázku, způsob podvzorkování barvonosných barvových složek aj.
  • Informace o způsobu uložení obrazových dat v souboru.
  • Mohou se zde nacházet informace o barvové charakteristice obrázku, typicky pozice bílé v barvovém prostoru či transformační matice použitá pro převody z RGB do YCbCr. Díky těmto informacím je možné obrázek věrně zpracovat na téměř jakémkoli zařízení.
  • V EXIF mohou být také uloženy informace o zařízení, které obrázek vytvořilo, čas a datum pořízení obrázku (nezávisle na souborovém systému), jméno a verze použitého softwaru, jméno osoby, která obrázek s pomocí daného zařízení/aplikace vytvořila atd.
  • Asi nejvíce využívané informace se vztahují k zařízení, které obrázek vytvořilo. Digitální fotoaparáty zde ukládají dobu expozice, nastavenou citlivost, hodnotu zoomu, způsob měření vzdálenosti, nastavené osvětlení, informace o blesku, původní rozlišení obrázku, nastavení úrovně bílé atd.
  • Informace o lokalitě pořízení snímku prostřednictvím GPS dat. Ke každému obrázku je tedy možné jednoznačně přiřadit čas vytvoření i místo, na kterém byl vytvořen.

V rámci vlastního zlepšování se, je možné EXIF data také úspěšně využít. Většinou se doporučuje na první pohled povedené fotografie, které jste pořídili a při zběžném prohlížení vás zaujmou, shromažďovat v jedné složce. Pokud si následně zobrazíte ve správci fotografií základní EXIF data těchto snímků, zjistíte, že mají některé parametry společné či velmi podobné.

Obvykle je to zvolná ohnisková vzdálenost a použitá clona, případně krátký expoziční čas při fotografování pohybu a akčnějších scén. Odtud už je jen krůček k tomu, abyste si ujasnili, jaké nastavení fotoaparátu produkuje v konkrétních situacích vizuálně atraktivní fotografie, čímž můžete svoji tvorbu posunout opět o kousek dál.

Mnoho fotoeditorů využívá informace o čase pořízení snímku například k tvorbě adresářové struktury a přejmenování snímků právě datem pořízení – předpokládá to samozřejmě správně nastavené informace (datum, čas, časové pásmo) ve fotoaparátu. V rámci dodatečné práce s fotografiemi je možné metadata využít také pro uvedení autorství a copyrightu u konkrétní fotografie.

Samozřejmě, že takto uvedené autorství není stejné jako digitální podpis, jelikož je možné metadata nejen editovat, ale také z fotografe zcela odstranit. V takovém případě nezůstanou u snímku uloženy žádné informace mimo těch obrazových.

Copyright a autorství

Jestliže fotografujete na společenské akci a následně poskytnete snímky širší skupině osob, určitě se vyplatí uvést u nich i autorství. Mnoho „nefotografů“ vůbec netuší, že EXIF data existují a vaše autorství je tak bezpečně uvedeno u každého snímku (pokud jej někdo nepřeuloží či neupraví).

Klepněte pro větší obrázek
Možnost nastavení autorství a copyrightu u fotoaparátu Olympus

Pole se jménem autora je možné doplnit pouze u některých fotoaparátů, převážně se to týká pokročilých kompaktů, bezzrcadlovek a zrcadlovek. U většiny ultrazoomů a jednoduchých kompaktů tuto možnost nenajdete. To však neznamená, že by nebylo možné informace doplnit.

Prakticky každý správce fotografií totiž nabízí rozhraní pro import snímků z fotoaparátu nebo z paměťové karty. A právě v rámci importu je možné přednastavit si vyplnění některých rozšiřujících informací, mezi nimiž je právě autorství fotografie nebo například klíčová slova pro dodatečnou organizaci a vyhledávání snímků

Témata článku: Fotoškola, Fotoaparáty, Expozice, Fotoaplikace

Určitě si přečtěte

6 nejlepších programů pro úpravu fotografií zdarma

6 nejlepších programů pro úpravu fotografií zdarma

Helena Vyplelová

Helena Vyplelová
Fotografický software
6 programů pro správu fotografií – skoncujte s fotonepořádkem

6 programů pro správu fotografií – skoncujte s fotonepořádkem

Desetitisíce fotek na disku ve stovkách složek, jejichž obsah je takřka nemožné ručně roztřídit – noční můra nejednoho zapáleného (a trochu líného) fotografa. Nejeden správce fotek přitom pomůže tohle peklo vyřešit.

15 časopis Computer

časopis Computer
Fotografický softwareFotoškola
Nejlepší objektivy a příslušenství pro fotografy, které určitě chcete mít ve fotobrašně

Nejlepší objektivy a příslušenství pro fotografy, které určitě chcete mít ve fotobrašně

Správné fotografické příslušenství může v mnoha situacích značně ulehčit práci. S objektivy je to velmi podobné, proto přinášíme několik tipů, po čem sáhnout.

2 Petr Březina

Petr Březina
Objektivy
Nejlepší plnoformátové fotoaparáty pro aktivní fotografy. Bezzrcadlovky i se zrcadlem

Nejlepší plnoformátové fotoaparáty pro aktivní fotografy. Bezzrcadlovky i se zrcadlem

Doporučíme nejlepší fotoaparáty s plnoformátovým snímačem, které by mohly potěšit nejen zkušenější fotografy, ale i ty začínající.

20 Petr Březina

Petr Březina
Full-frame
20 nejlepších snímků roku 2020

20 nejlepších snímků roku 2020

11 Petr Březina

Petr Březina
Kultura