Proč používat stativ?

Člověk z ruky udrží dle známého pravidla čas = 1/ohnisko, na širokém ohnisku kompaktů je to asi 1/50 sekundy, což při běžném slunném dni či mírně zatažené obleze není problém, ale když šero, jsme v interiéru nebo požijeme zoom? Na objekty, které jsou blízko nás můžeme použít blesk, ten však často změní originální prosvětlení scény a zcela tak vyprchá kouzlo vybraného objektu. Blesk má navíc omezený dosah, a tak nezbývá nic jiného než sáhnout po dobrém stativu.

Nejběžnějším typem jsou třínohé stativy. Zajištění proti rozjíždění noh může být provedeno příčníky z centrálního sloupku, nebo polohou výsuvných páček v zubech na konstrukci, či mechanismem, který umožní plynulé nastavení úhlu nohou. Vhod přijde možnost zcela vysouvat vertikální tyč s hlavou, což umožní fotografovat makro u země. Většinou platí, že čím je stativ těžší tím je i stabilnější, ale na druhou stranu, komu by se chtělo tahat na zádech velké závaží. Pro fotografování v přírodě by rozumný kompromis mohl být něco kolem 2,5 kg váhy, včetně hlavy. Důležitá je snadnost a rychlost nastavení, v opačném případě je práce se stativem zdlouhavá a nepohodlná.

Z používaných materiálů je na utlumení vibrací asi nejlepší dřevo, bohužel tyto stativy bývají těžší, špatně se s nimi manipuluje, a proto se od nich upouští. Nejběžnějším materiálem proto zůstávají stativy ze slitin hliníku, které jsou lehčí a skladnější. Jejich nevýhodou může být přenos vibrací v rozmezí časů 1/15 až 1 s. Pokud zrovna nespěcháte vyplatí použít samospošť alespoň dvě sekundy, za tuto dobu stativ své malé rozechvění, které mu uštědříte stiskem spouště, vykompenzuje.

Pro každého specialita

Stativy se liší především konstrukcí těla a hlavy, způsobem upnutí a zabezpečení rozevření a roztáhnutí noh. Možností převrácení středové tyče. Koncovkou noh, kdy některé modely používají protiskluzovou gumu či ostrý hrot namísto vroubkovaného plastu. Úhlem rozevření noh a systémem upnutí fotoaparátu (klasický závitový šroub nebo rychloupínací mechanismus).

Fotografické stativy
Mají konstrukci přizpůsobenou k maximální variabilitě použití, čímž se myslí možnost co nejvyššího možného vysunutí nebo naopak zasunutí a použití stativu nízko nad zemí. Některé fotografické stativy umožňují vyklopit nohy až do úhlu 90°, s takto velkým rozevřením se sníží jeho minimální výška a snadněji fotografujete makrosnímky. Rozevřením se také zvyšuje stabilita a je snadnější stativ použít v terénu s velkými nerovnostmi (jedna noha je na kameni zbylé dvě pod ním). Další výhodou je odnímatelná nebo překlápěcí středová tyč, to je nezbytnou součástí při fotografování makra či jiných objektů blízko u země. U fotografických stativů je kladen větší nárok na vysokou pevnost a co nejmenší hmotnost. Díky jejich nízké hmotnosti se lehce přenáší a jsou skladné, zaplatíte za to však nižší stabilitou.

Klasický třínohý stativ

Kinematografické stativy
U těchto stativů je kladen nárok na nosnost a hlavně na stabilitu a pevnost. Na kinematografické stativy lze nainstalovat výklopnou křížovou podstavu s kolečky a brzdou(upevní se na nohy stativ) pro snadnější přesun. Další odlišnost je u hlav, které se používají pouze dvoucestné (2D) (třícestné hlavy nemají smysl, protože s vertikálním překlápění se u videa nepočítá). Díky jejich vysoké pořizovací ceně se s nimi nesetkáme v běžné domácnosti či amatérských ateliérech, ale u profesionálních kameramanů a také v televizních štábech.

Stativ pro videokameru

Ateliérové stativy
U tohoto typu stativu nejsou kladeny velké nároky na nízkou hmotnost a použitý materiál, protože se nepočítá s častým přenášením. Ateliérové stativy mají mimo klasické třínohé konstrukce i konstrukci sloupovou (stativy s jednou sloupovou podporou a těžkou masivní základnou, v horní části mají rameno s jezdcem a protizávažím). Výhodou ateliérových stativů je naprosto přesná aretace a posun ramene. Na rozdíl od fotografických stativů je jejich konstrukce extrémně pevná a váhy vysoká, jakýkoliv nechtěný záchvěv či posun je téměř nemožný.

Sloupový ateliérový stativ

Ostatní typy stativů
Monopod je jednonohý stativ, který eliminují pouze základní rozechvění přístroje. Používá se okrajově v situacích, kdy se nám nechce nosit větší a těžší stativ (např. příležitostná sportovní a krajinářská fotografie). Místo monopodu je možné použít i obyčejný provázek, který se upevní k fotoaparátu a druhý konec přišlápne nohou. Fotoaparát je při focení tažen směrem od země, tím se napíná provázek a zmenšuje se chvění. Další uplatnění najdou monopody při snímání s teleobjektivem delším jak 50 centimetrů. V tomto případě se stativ připevňuje přímo na objektiv a zabraňuje jeho chvění.

Monopod v dvojím provedení

Protipólem velkých stativů je ministativ (někdy též ultrapod), který najde uplatnění především při makrofotografii nebo při snímání nízko u země. Jeho výhodou je také to, že se dá upevnit na jednu nohu velkého stativu a supluje tak funkci otočené středové tyče.

Ministativ nebo také ultrapod

Okrajovým pomocníkem jsou polštářky s fazolemi, pískem či jiným sypkým materiálem, které umožní položit přístroj na místa odkud můžeme fotografovat a přitom dosáhnout maximální stability přístroje (větve stromů, zem, atd.). Ty si ovšem vyrobíme sami, aniž bychom zbytečně utráceli.

Mysli hlavou

Hlava je nedílnou součástí všech stativů. U levnější stativů jsou součástí celku, zatímco u většiny profesionálních stativů je oddělitelným prvkem. Výběr hlavy a kombinace se stativy musí být vyvážená, proto nemůžeme spojovat hlavy s větší nosností s lehčími stativy a naopak. Existují celkem tři základní druhy stativových hlav.

Kulová hlava
Nejrozšířenější jsou kulové hlavy, které jsou určeny pro lehčí typy fotoaparátů. Kulová hlava je mechanismus, kterým bez problémů nastavíte jakoukoliv polohu fotoaparátu. Fungují na principu nastavení odporu třecího uložení kulového kloubu jedním šroubkem, kterým se pak v kterémkoli směru pevně zafixuje. Velikost povrchu pohyblivé koule, kterou fixujeme přítlakem protikusu určuje pevnost držení. Opět platí: těžší a větší hlava znamená menší vibrace a pevnější upevnění. Nebezpečím při užívání obyčejné kulové hlavy je riziko pádu fotoaparátu při špatném utažení fixačního šroubu.

 
Kulová stativová hlava

Třícestná hlava
Další kategorií jsou tzv. třícestné hlavy (tři osy posunu, 3D). Ty jsou složitější, ale poskytují uživateli větší komfort v manipulaci horizontálního a vertikálního posunu (je přesnější než u kulových hlav), proto jsou asi nejlepší volbou. Polohy jsou aretovány přítlačnými šrouby uloženými nejčastěji v silikonových pouzdrech. Jedna páčka aretuje vertikální naklápění, druhá horizontální a pak je zde šroub, nastavující otočení fotoaparátu u 90° (snímání na výšku). V současné době se 3D hlavy osazují vodováhou, která je výborným pomocníkem při snímání budov, horizontu či panoramat, kdy si vodováhou ověříme, zde stativ není postaven šikmo. Nevýhodou těchto hlav je jejich vyšší cena a váha. Na druhou stranu však získáte prakticky nezničitelné a univerzální zařízení

Třícestná stativová hlava

Velkoformátová hlava
Poslední stativové hlavy jsou pro velkoformátovou fotografii. Od třícestný se liší pouze malým úhlem pohybu ve vertikální poloze. U těchto hlav je kladen důraz na velkou pevnost a nosnost. Připevňují se na ně velkoformátové přístroje, které mají přední stěnu s objektivem a zadní stěnu s filmem či digitálním snímačem. Na hlavě stativu se pak přímo nastavuje vzdálenost těchto dvou stěn, spojených měchem, tím se zaostřuje a komponuje výsledná fotografie.

Velkoformátová hlava

Uchycení přes výměnný adaptér
Některé druhy hlav umožňují pevné přichycení přístroje prostřednictvím upevňovacího šroubu provlečeného skrz podložku na hlavě stativu. Nevýhodou je poměrně dlouhá doba pro upevnění přístroje ke stativu a jeho následná demontáž. Jestliže používáme více různých přístrojů, může být tento systém uchycení zbytečně složitý a zdlouhavý.

Rozšířenější jsou výměnné obdélníkové nebo pentagonální adaptéry, které se nejprve pomocí stativového šroubu přichytí ke spodní části fotoaparátu a pak prostřednictvím uzavíratelného zámku na hlavě stativu dojde k jeho fixaci ke stativové hlavě. U vyšší třídy stativových hlav (například manfrottto, velbon, atd.) je zacvaknutí destičky do hlavy chráněno pojistkou proti nechtěnému odepnutí a případnému pádu fotoaparátu na zem. Tento systém umožňuje zakoupení více adaptérů pro případ použití více přístrojů. Navíc výměna a instalace přístroje na stativ může proběhnout během několika vteřin. Většina destiček má povrch pokrytý gumou nebo korkem, ten zabraňuje nežádoucímu prokluzování přístroje na hlavě stativu. Nutností je však dostatečné dotažení šroubu na adaptéru.