Nadšení z nového fotoaparátu, který má větší snímač a výměnný objektiv, může vystřídat po prvních snímcích zklamání. Zkusíme odhalit, proč tomu tak je a kde hledat příčinu.
Pokročilý fotoaparát má některá specifika, která se mohou jevit jako nevýhodná v porovnání s levnějšími kompakty. Při nesprávném použití DSLR zrcadlovky nebo CSC mirrorless fotoaparátu mohou vypadat snímky z kompaktů „hezčí“. V čem je problém?
První problém je ve způsobu použití obou typů přístrojů pro různé scény a jejich následná interpretace v podobě fotografií. Druhým problémem je kritické zhodnocení fotografií.
Většina DSLR a CSC přístrojů ve výchozím nastavení produkují jakoby mdlé a neostré fotografie v porovnání s běžnými kompakty.
Je to proto, že u kompaktů dochází k značné saturaci barev a doostření. Autor pak má na první pohled „hezký“ snímek jako z pohlednice a dál už s ním nic moc nemusí, téměř ani nemůže, dělat. Pokročilé přístroje nabízí celou paletu výstupů. Je na autorovi, jakou zvolí saturaci, ostrost, kontrast a barevný tón (např. pleti). Rozhodující při tom je počet obrazových bodů fotografie, způsob podání (tisk, monitor), obsah (portrét, krajina atd.) a v neposlední řadě záměr autora.
Typický snímek z kompaktu. Má snímač 1/2,3” (16,1 Mpx). Ač je clona na nejnižší hodnotě F2.5, hloubka ostrosti se nachází v celém rozsahu záběru. Fotografie má nasycené barvy, je kontrastní a více doostřená, trochu jako omalovánka. Vážné ovlivnění těchto parametrů není možné.
Pokročilé fotoaparáty mají různé nástroje pro tato nastavení. Canon tomu např. říká Picture Style. Parametry stylu si zvolíte nastavením fotoaparátu a tím v podstatě určíte tonální křivku, ostrost, podání a sytost barev výsledné JPEG fotografie. Přednastavené styly pro klasické žánry (portrét, krajina atd.) můžete změnit, nebo stanovit zpravidla tři nové jako nastavení definované uživatelem. Některý styl si zvolíte před expozicí podle potřeby samostatným tlačítkem na těle fotoaparátu.
Pokud fotíte v RAW datech, můžete při jejich konverzi, za použití firemního software (Digital Photo Profesional), uplatnit některý ze stylůz fotoaparátu, nebo mimo něj načtení jako PF2 soubor. V software Picture Style Editor (dodávaný s fotoaparáty Canon) je možné velmi sofistikovaně vytvořit styl pro konverzi a ten uložit v PC.
Všechny Picture Style stanovíte také použitím programu EOS Utility (opět dodávaný s Canonem) z PC jako při přímé manipulaci s fotoaparátem. Nastavení definované uživatelem určíte zadáním souboru PF2, který jste stáhli např. z webu nebo vytvořili v programu PSE.
Při fotografování v RAW datech a následné konverzi, nemá funkce Picture Style takový význam, ale chtěl jsem demonstrovat možnosti interpretace JPEG fotografií v porovnání s jednoduchými kompakty. Zároveň je evidentní, že je výhodné, pokud se majitel pokročilého fotoaparátu orientuje v problematice. Konečně to také zaplatil.
Výše popsaná nastavení fotoaparátu nemění to nejdůležitější, tedy vlastnosti snímače a objektivu. Lépe se však provádějí při použití kvalitního objektivu a většího snímače tím, že se provádějí minimálně. Objektiv a snímač je podstatný pro kvalitní přenos a zaznamenání kontrastu. Pokud vaše investice směřuje k těmto komponentům, je to opodstatněné.
Nutno podotknout, že z principu tvorby digitálních fotografií dochází k potlačení kontrastu aplikací Bayerovy masky na snímači včetně anti-aliasing filtru a následném zvětšení. Proto procesor téměř každého fotoaparátu doostřuje, neboli snaží se o obnovení hran. Otázkou je o kolik. Výrobci tají, jaký způsob doostřování používají, ale jisté je, že další informace o fotografované scéně tím do snímku nepřinesou.
Ostrost, to je oč tu běží
U fotografií rozlišujeme dva typy ostrosti. Je jím obrysová ostrost v zásadě jako aplikace neostré masky. Ta vytváří dojem ostrosti tím, že tmavší část v okolí hrany více ztmaví a světlejší část v okolí hrany více zesvětlí. U barevné hrany totéž platí o sytosti hraničních barev. To způsobuje efekt, kdy jsou obrysy ostré a prostor mezi nimi neostrý, často bez kresby.
Druhý typ ostrosti, ten důležitý, je kontrast detailů. Vytváří ostrost fotografie jako celku a zásadně ji ovlivňuje právě objektiv, který musí přenést detaily a senzor a ten je musí zaznamenat. Bodový zdroj světla se zobrazí vždy jako ploška. Když je dostatečně malá, naše oko ji nevnímá a je vše ostré. Čím menší je senzor, respektive obraz na senzoru, tím více se musí zvětšit a plošku už vnímáte jako neostrost. Detaily jsou pak méně patrné.
Pokud přejdete z kompaktu k pokročilejšímu přístroji, nastavte si vyhovující parametry záznamu JPEG snímků ve fotoaparátu nebo při následném převodu z RAW souborů v konvertoru. Výchozí nastavení bývá spíš konzervativní s nižšími hodnotami ostrosti, kontrastu a saturace. Camera RAW, kterou používám, obsahuje původní implicitní nastavení parametrů převodu pro každý podporovaný model fotoaparátu. To ovšem neznamená, že to jsou „správné“ hodnoty, ale pouze jedny z možných pro interpretaci RAW dat.
Všechny fotografie jsou z Canonu s velikostí senzoru APS-C. První s maximální hodnotou parametrů Picture Style (ostrost, kontrast, saturace). Druhá je naopak s maximálním stažením uvedených parametrů. Třetí snímek je s použití defaultního nastavení „věrný (faithful)“.
Pokračování 2 / 3
Hloubka ostrosti a míra šumu
U kompaktů není práce s ostřením, protože vše je při použití vhodného expozičního času ostré.
To platí, ale je to výhodou? Pro výrobce fotoaparátů ano, protože systém ostření může být jednoduchý, tudíž levný. Pro mnoho konzumních uživatelů taktéž ano, protože se ostřením nemusí zabývat.
Regulace hloubky ostrosti je významným tvůrčím nástrojem a práce s ní je často znakem profesionálních fotografií. S kompaktním fotoaparátem se dobrovolně vzdáváte tohoto nástroje. Na vině je extrémně krátká ohnisková vzdálenost objektivů fotoaparátů s malými senzory, která přebije další parametry ovlivňující hloubku ostarosti.
Monofokální objektiv 50 mm f/1,8 ve spojení se snímačem APS-C zrcadlovky dává přesvědčivé výsledky. Přitom se vůbec nejedná o profesionální sestavu s cenou okolo 20 000 Kč.
Čím kratší je ohnisková vzdálenost, tím větší je hloubka ostrosti. Čím menší je senzor, tím kratší musí být ohnisková vzdálenost objektivu na dosažení stejného úhlu záběru. Fotografa zajímá právě zorný úhel objektivu. Na dosažení úhlu záběru jako má klasický 50mm objektiv na senzoru 24 x 36 mm (FF) je nutný objektiv s ohniskem 6,3 mm nasazený na snímači 1/2,5’’. Úhel záběru portrétního ohniska 80 mm na FF odpovídá 14,2 mm na nejběžnější velikosti seznoru kompaktů 1/2,3”.
V roce 1999 jsem si koupil velmi drahý digitální 2 Mpx. fotoaparát s velikostí senzoru 1/2”. Pak jsem psal článek, kde jsem chtěl demonstrovat vliv clony na rozostření pozadí. Musel jsem při cloně F2,8 a ohnisku 19,5 mm (ekv. 105 mm), být od květiny asi 1,2 m a pozadí bylo tak 50 m. A ještě nic moc. V praxi nepoužitelné.
Jako majitelé pokročilého fotoaparátu ostřete na hlavní motiv tam, kde je hrana. Využijte jednotlivé ostřící body zobrazené v hledáčku nebo kontinuální ostření. Při nastavení expozice kalkulujte s hloubkou ostrosti (clona) stejně jako při volbě ohniskové vzdálenosti a odstupu od objektu. Hloubka ostrosti je menší při nižší cloně, delší ohniskové vzdálennosti objektivu a menším odstupu od objektu.
I běžné kompaktní fotoaparáty umožňují nastavení tzv. citlivosti minimálně ISO 1600, často 3200 a někdy i neuvěřitelných 12 800.
Tak tomu je, ale jsou to nepoužitelné hodnoty. Řekl bych, že je to takový žertík (nepovedený) výrobců fotoaparátů. Čím je plocha snímacího prvku větší, tím na ni dopadá více světla (fotony). Vyprodukovaný náboj (elektrony) je větší a šum relativně menší. Odstup náboje vyprodukovaného odraženým světlem od fotografované scény a náboje jinak vygenerovaného (šumu) je větší. Senzor fotoaparátu je ve skutečnosti stále stejně citlivý na světlo. Zvýšením ISO se pouze změní způsob, jak fotoaparát při zpracování snímku světlo interpretuje ve vztahu k jeho jasovým hodnotám.
Takzvané zvýšení citlivosti např. ze ISO 100 na ISO 200 probíhá tak, že AD převodník přiřadí polovičnímu náboji vyporodukovanému světlem na snímači, hodnotu jasu, která náležela ISO 100. Tím se snížil použitelný zisk z jednotlivých prvků snímače na polovinu a hodnoty šumu zůstaly stejné, neboli odstup od šumu se dramaticky snížil. S rostoucí citlivostí ISO navíc klesá dynamický rozsah, protože se výrazně zvedne dolní šumová hladina. Je to jako když posloucháte v rádiu skladbu, která je díky slabému signálu příliš potichu a zesílíte zvuk.
U pokročilých fotoaparátů využívejte vysoké hodnoty ISO (800, 1600, FF i víc). Je to výhodné při fotografování s nízkou hladinou osvětlení, při práci s bleskem i při využívání rychlých časů závěrky a vyšších clonových čísel. Fotoaparáty provádějí redukci šumu při výpočtu v obrazovém procesoru. Porovnávají hodnoty naměřené na sousedních prvcích snímače a pokud některá hodně vybočuje, upraví ji.
Rozdíl je v míře použití algoritmu odšumu a možnosti jeho ovlivnění. Platí, že čím méně, tím lépe. Kompakty toto provádějí více a často skrytě. Fotografie pak neobsahuje šum, ale ani drobnější detaily. Vypadá „vyžehleně“ jako olejomalba. Jiné přístroje nabízí možnost zapnout v menu různé stupně redukce šumu. Existuje i různý software pro potlačení šumu.
ISO při expozici kompaktním přístrojem bylo 100, 800, 6400. Na struktuře umělé květiny je dobře vidět postupná ztráta detailů. ISO 6400 obraz destruuje.
Bohužel všechny matematické metody odstranění šumu odstraňují více či méně i detaily a ostrost. Nemohou nahradit snímek bez rušivého šumu.
Vyfotografováno profesionální FF zrcadlovkou s ISO 6400 objektivem 70-200 mm, 1/125 s, F2,8. Redukce šumu stejně jako saturace barev a doostření jsou velmi decentní.
Nastavte ve fotoaparátu přiměřenou redukci šumu v závislosti na citlivosti, délce expozice a světelným poměrům na scéně. Funguje to relativně dobře, protože výrobci dobře znají svůj šum. Pokud fotíte do RAW nebo necháte šum na editor JPEG, vše řešíte dodatečně podobně jako u doostření. Příliš odšumený snímek fotoaparátem je nevratný proces. Pro mě je přijatelnější šum, než vyžehlený snímek.
Pokračování 3 / 3
Zoomem fotku nezachráníš
Kompakty mají širokorozsahové zoom objektivy a není nutné je měnit. Pokud ne, tak lze měnit výřez snímku poodstoupením nebo přiblížením.
První argument je platný jenom pokud máte velmi malé nároky na technickou kvalitu snímků. Druhý argument je pádnější. Vždy se však nemůžete dostatečně přiblížit, nebo by bylo perspektivní zkreslení snímku na škodu, nebo nezarámujete pozadí. Také nemáte možnost naplno pracovat s kompresí nebo zdůrazněním perspektivy, což je opomíjeným tvůrčím nástrojem.
Objektivy kompaktů konstruované na menší senzory, mají extrémně krátké ohniskové vzdálenosti. Jsou menší, lehčí, technologicky jednodušší a levnější. Mohlo by se zdát, že superzoomy řeší výměny objektivů. Tak tomu bohužel není. Kompromisy v konstrukci zoomů, které vyplývají z fyzikálních zákonů, mají za následek horší optické vlastnosti soustavy. Vlastnosti objektivu jsou pro kvalitu fotografie rozhodující a nenahraditelné, což hovoří v neprospěch zoomů, zvláště širokorozsahových. Čím větší zoom, tím horší optické vlastnosti objektivu.
První snímek jsem pořídil zrcadlovkou APS-C s dobrým objektivem 17-55 mm F2,8. Druhý snímek se stejným námětem kompaktem (senzor 1/2,3”, 16 Mpx) ISO 200, 1/125 s, ale se zoomem 4,24 až 53 mm (ekv. 24 až 300 mm) na nejdelším ohnisku. Velmi mírný ořez v editoru zhruba stejný u obou fotografií.
Perspektivou nazýváme způsob zobrazení prvků na snímku s ohledem na jejich umístění v prostoru. Samotná ohnisková vzdálenost neovlivňuje perspektivu na fotografii, ale má vliv na stanoviště snímání. Ohnisko objektivu a stanoviště snímání spolu úzce souvisí. Příčinou změny perspektivy je nutný odstup od fotografované scény. Objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností daného fotoaparátu, vyžadují menší odstup fotografa a menší odstup způsobí roztažení prostoru. Při použití delších ohnisek bude vzdálenost snímání větší a ta bude mít za následek zahuštění prostoru.
Ohnisko 400 mm. Odstup byl důvodem, že vzdálené pozadí je blíže hlavnímu motivu (komprese perspektivy) aniž by jej rušilo. Je patrný kontext snímku. S kratším objektivem by bylo pozadí nečitelné a slité se zamračenou oblohou.
Správné místo záběru z hlediska perspektivy je takové, kdy vám vyhovuje poměr velikostí různě vzdálených prvků v obraze a jejich umístění navzájem. Pak již neměníte stanoviště, ale použitým ohniskem, pokud je to nutné, vymezíte výřez scény do snímku. Výřezem při záběru zajistíte maximální technickou kvalitu fotografie, která se snižuje ořezem v editoru a následným zvětšením.Je to jako byste ořízli snímací prvky v senzoru.
Já považuji za podstatnou výhodu výměnné optiky fakt, že kvalitní objektiv technologicky prakticky nestárne. Naopak tělo fotoaparátu stárne docela rychle. Při pořízení první zrcadlovky zpravidla nezbývají peníze na lepší objektiv. Kvalita objektivu je přímo úměrná jeho ceně. Naštěstí tuto investici můžete odložit a drahý objektiv zakoupit třeba až s dalším tělem. Pořízení objektivu z druhé ruky je docela bezpečné, protože je to „kus skla“. V každém případě pokud je váš fotoaparát uzpůsoben na výměnu objektivu, z logiky věci byste tuto možnost měli využívat. Z důvodů výše uvedených je to praktické a velmi to rozšiřuje váš tvůrčí potenciál.
Za běžné kompakty považuji všechny fotoaparáty, které mají menší snímač než 4/3 systém. Ty, které mají větší senzor a výměnný objektiv považuji za pokročilé fotoaparáty. Jedná se zpravidla o zracadlovky (DSLR) nebo mirrorless (CSC) s velikostí snímače 4/3 (Four Thirds), APS-C, Full Frame. S těmito pokročilými přístroji můžete naplno rozvinout svojí kreativitu a využít jejich obrazový výkon.
Výrobci a prodejci rádi uvádějí místo levných kompaktů kategorii pokročilých kompaktů s malým snímačem, ale za to s různými funkcemi měření a nastavení. Malý snímač je omezen svými fyzikálními vlastnostmi a nezmění to žádné jiné, úžasné vlastnosti. Ty změní pouze cenu.
Až budete mít fotoaparát s větším snímačem a vyměnitelným objektivem dostanete se po technické stránce do jiné kategorie. Chci zdůraznit, že vaše fotografie nebudou automaticky lepší, ale při správném použití techniky máte větší paletu výrazových prostředků pro svoji tvůrčí činnost. Na prvním místě bude vždy vaše invence, schopnost realizovat vaší vizi a umění vidět snímek.
Dnes má prakticky každý stále u sebe fotoaparát zabudovaný v telefonu nebo tabletu. Jistě proto nemá každý ambice stát se fotografem, nicméně pro mladé lidi toto může být vstupní branou do světa fotografování. Pokd si pořídíte třeba běžný kompaktní přístroj je to už známka určitého zájmu o tento obor.
Zakoupením DSLR zrcadlovky nebo CSC bezzrcadlovky znamená, že vás fotografování baví a pravděpodobně to myslíte vážně. Kdo ví, v kom dřímá fenomenální fotograf? I kdybyste žádných hmatatelných výsledků nedosáhli, je to skvělý koníček.
Pokročilejší přístroje vám pomohou při tvůrčím snažení a také vás obohatí tím, že budete nuceni uvažovat nad smyslem jejich konstrukčních řešení. Využijte je naplno. K tomu budete potřebovat nějakou zkušební dobu. Doufám, že nyní už krátkou.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně