Nadšení z nového fotoaparátu, který má větší snímač a výměnný objektiv, může vystřídat po prvních snímcích zklamání. Zkusíme odhalit, proč tomu tak je a kde hledat příčinu.
Pokročilý fotoaparát má některá specifika, která se mohou jevit jako nevýhodná v porovnání s levnějšími kompakty. Při nesprávném použití DSLR zrcadlovky nebo CSC mirrorless fotoaparátu mohou vypadat snímky z kompaktů „hezčí“. V čem je problém?
První problém je ve způsobu použití obou typů přístrojů pro různé scény a jejich následná interpretace v podobě fotografií. Druhým problémem je kritické zhodnocení fotografií.
Většina DSLR a CSC přístrojů ve výchozím nastavení produkují jakoby mdlé a neostré fotografie v porovnání s běžnými kompakty.
Je to proto, že u kompaktů dochází k značné saturaci barev a doostření. Autor pak má na první pohled „hezký“ snímek jako z pohlednice a dál už s ním nic moc nemusí, téměř ani nemůže, dělat. Pokročilé přístroje nabízí celou paletu výstupů. Je na autorovi, jakou zvolí saturaci, ostrost, kontrast a barevný tón (např. pleti). Rozhodující při tom je počet obrazových bodů fotografie, způsob podání (tisk, monitor), obsah (portrét, krajina atd.) a v neposlední řadě záměr autora.
Typický snímek z kompaktu. Má snímač 1/2,3” (16,1 Mpx). Ač je clona na nejnižší hodnotě F2.5, hloubka ostrosti se nachází v celém rozsahu záběru. Fotografie má nasycené barvy, je kontrastní a více doostřená, trochu jako omalovánka. Vážné ovlivnění těchto parametrů není možné.
Pokročilé fotoaparáty mají různé nástroje pro tato nastavení. Canon tomu např. říká Picture Style. Parametry stylu si zvolíte nastavením fotoaparátu a tím v podstatě určíte tonální křivku, ostrost, podání a sytost barev výsledné JPEG fotografie. Přednastavené styly pro klasické žánry (portrét, krajina atd.) můžete změnit, nebo stanovit zpravidla tři nové jako nastavení definované uživatelem. Některý styl si zvolíte před expozicí podle potřeby samostatným tlačítkem na těle fotoaparátu.
Pokud fotíte v RAW datech, můžete při jejich konverzi, za použití firemního software (Digital Photo Profesional), uplatnit některý ze stylůz fotoaparátu, nebo mimo něj načtení jako PF2 soubor. V software Picture Style Editor (dodávaný s fotoaparáty Canon) je možné velmi sofistikovaně vytvořit styl pro konverzi a ten uložit v PC.
Všechny Picture Style stanovíte také použitím programu EOS Utility (opět dodávaný s Canonem) z PC jako při přímé manipulaci s fotoaparátem. Nastavení definované uživatelem určíte zadáním souboru PF2, který jste stáhli např. z webu nebo vytvořili v programu PSE.
Při fotografování v RAW datech a následné konverzi, nemá funkce Picture Style takový význam, ale chtěl jsem demonstrovat možnosti interpretace JPEG fotografií v porovnání s jednoduchými kompakty. Zároveň je evidentní, že je výhodné, pokud se majitel pokročilého fotoaparátu orientuje v problematice. Konečně to také zaplatil.
Výše popsaná nastavení fotoaparátu nemění to nejdůležitější, tedy vlastnosti snímače a objektivu. Lépe se však provádějí při použití kvalitního objektivu a většího snímače tím, že se provádějí minimálně. Objektiv a snímač je podstatný pro kvalitní přenos a zaznamenání kontrastu. Pokud vaše investice směřuje k těmto komponentům, je to opodstatněné.
Nutno podotknout, že z principu tvorby digitálních fotografií dochází k potlačení kontrastu aplikací Bayerovy masky na snímači včetně anti-aliasing filtru a následném zvětšení. Proto procesor téměř každého fotoaparátu doostřuje, neboli snaží se o obnovení hran. Otázkou je o kolik. Výrobci tají, jaký způsob doostřování používají, ale jisté je, že další informace o fotografované scéně tím do snímku nepřinesou.
Ostrost, to je oč tu běží
U fotografií rozlišujeme dva typy ostrosti. Je jím obrysová ostrost v zásadě jako aplikace neostré masky. Ta vytváří dojem ostrosti tím, že tmavší část v okolí hrany více ztmaví a světlejší část v okolí hrany více zesvětlí. U barevné hrany totéž platí o sytosti hraničních barev. To způsobuje efekt, kdy jsou obrysy ostré a prostor mezi nimi neostrý, často bez kresby.
Druhý typ ostrosti, ten důležitý, je kontrast detailů. Vytváří ostrost fotografie jako celku a zásadně ji ovlivňuje právě objektiv, který musí přenést detaily a senzor a ten je musí zaznamenat. Bodový zdroj světla se zobrazí vždy jako ploška. Když je dostatečně malá, naše oko ji nevnímá a je vše ostré. Čím menší je senzor, respektive obraz na senzoru, tím více se musí zvětšit a plošku už vnímáte jako neostrost. Detaily jsou pak méně patrné.
Pokud přejdete z kompaktu k pokročilejšímu přístroji, nastavte si vyhovující parametry záznamu JPEG snímků ve fotoaparátu nebo při následném převodu z RAW souborů v konvertoru. Výchozí nastavení bývá spíš konzervativní s nižšími hodnotami ostrosti, kontrastu a saturace. Camera RAW, kterou používám, obsahuje původní implicitní nastavení parametrů převodu pro každý podporovaný model fotoaparátu. To ovšem neznamená, že to jsou „správné“ hodnoty, ale pouze jedny z možných pro interpretaci RAW dat.
Všechny fotografie jsou z Canonu s velikostí senzoru APS-C. První s maximální hodnotou parametrů Picture Style (ostrost, kontrast, saturace). Druhá je naopak s maximálním stažením uvedených parametrů. Třetí snímek je s použití defaultního nastavení „věrný (faithful)“.
