Když nahlédnete do českých lifestylových časopisů, jsou to právě tito fotografové, na jejichž tvorbu budete narážet nejčastěji. Možná vám jejich snímky splynou dohromady anebo mezi nimi objevíte svého favorita. Možná vás něčí příběh bude inspirovat…
Ještě před několika lety by Lukáše ani nenapadlo, že by z něj jednou mohl být úspěšný módní fotograf. Nevinná prosba kamaráda o nafocení bookletu se mu stala osudná. V té době držel v rukách profesionální fotoaparát vůbec poprvé. Poté co zjistil, že by ho to mohlo bavit, si pořídil malý kompakt a dal se do focení kytiček a krajinek. Pak přešel plynule k focení žen, což mu zůstalo dodnes. Krásné ženy jsou jeho nevyhledávanějším objektem, jeho múzy.
Lukáš neabsolvoval žádnou z uměleckých škol, ale učil se od uznávaného fotografa Ondria Koha, který mu otevřel dveře do módního průmyslu. Neméně důležitá pro něj byly i zkušenost, kterou si přivezl do Čech z Itálie, kde nějaký čas působil. Dnes třicetiletý Lukáš patří ke stálicím na české módní scéně. Fotí pro časopisy jako InStyle, Harper's Bazaar nebo Marie Claire, fotil kalendář se Simonou Krainovou a opakovaně se podílel na kampani pro Klenoty Aurum.
Lukáš Dvořák do toho stíhá fotit ještě volnou tvorbu, což není u komerčních fotografů tak běžné. Zaměřuje se na focení lehce dráždivých černobílých aktů, které ocení i běžný divák fotografie. Lukáš svou tvorbu už několikrát prezentoval v galeriích a v roce 2010 dokonce vydal vlastní knihu.
Fotograf žijící převážně v zahraničí, avšak byla by chyba nezařadit ho do našeho seznamu. Rodák z Hustopeč u Brna se o to zasloužil už díky spolupráci s českou Dolce Vitou, kde se s jeho snímky setkáváme pravidelně. Talentu Karla Losenicého taktéž využili někteří čeští návrháři, kteří si od něj nechali nafotit kolekci oblečení a šperků. Jak již ale bylo řečeno, tento vystudovaný fotograf v Čechách nežije.
Přemístil se do Itálie, odkud nepochybně přichází mnohem atraktivnější nabídky k focení módy. Portfolio mu plní nejkrásnější světové modelky, stejně jako prestižní italští návrháři. Práce Karla Losenického vyniká čistotou a profesionální precizností. Disponuje především citem pro zvýraznění osobnosti a ryzí krásy modelek.
Fotografky mají v módní fotografii velmi slabé zastoupení. Jakoby ženám mělo být vymezeno jen místo modelky a jakoby snad muži měli být lepšími fotografy. Ačkoliv nevíme, kde je pravda, pokusíme se toto klišé nabourat. Fotografie Anny Mrázek Kovačič totiž nejsou o nic méně smyslnější než snímky kolegů opačného pohlaví.
Tato slovenská rodačka začínala objevovat módní průmysl z druhého konce, než bývá u fotografů zvykem. Ne, neprobojovala se k fotce coby modelka, ale jako majitelka módní agentury, kterou založila na Slovensku v 17 letech. A jelikož nebyla spokojena s prací tamních fotografů, začala si dívky fotit sama.
Dodnes tvrdí, že se fotografkou stala spíše z donucení než z vášně. S jejími snímky se můžeme setkávat v časopisech jako Žena a život, Dolce Vita či ve slovenské Evě, fotila taktéž kadeřnické kreace Petry Měchurové nebo kampaň pro Žilka Optik Studio. Anna Mrázek Kovačič nepřestává být dodnes podnikavou ženou. Poté, co se jí před několika lety narodil syn, založila server Littlemodernist.com specializující se na rodiče a děti.
Ona je Češka, on Němec, dohromady tvoří umělecké duo René & Radka. Partnery jsou si současně i v životě. Ačkoliv je tento pár v Čechách trochu opomíjen, patří v našem žebříčku k těm nejosobitějším. Jejich snímky jsou hravé, plné barev a života. René & Radka nás přesvědčují o tom, jak nevšedně se dá ještě fashion nafotit.
Radka Leitmeritz se s Reném Hallenem setkala poprvé na střeše pařížského domu, kde se oba snažili natočit krátký film. Ten sice nikdy nespatřil světlo světa, zato mezi tvůrci vzniklo osudové pouto. Radka se přestěhovala z Prahy do Paříže, kde začali společně fotit. Dnes nejenže pracují pro prestižní magazíny, ale jejich fotografie hostí také galerie světových metropolí.
New York, Paříž či Berlín, tam všude už jsme na jejich snímky mohli narazit. Mimo jiné fotili úspěšnou kampaň s Davidem Beckhamem pro Adidas, spolupracovali se značkou Miss Sixty nebo Kenzo a pracovali pro Aston Martin. Poslední dobou se s jejich fotografiemi setkáváme i v českých časopisech, např. v Elle či InStylu.
Pokračování 2 / 2
Renč, Robinson, Stein a Issa, Tóth, Vrtílek, Havlíček
Benedikt Renč má tvůrčí činnost v krvi. Stačí se podívat na jeho rodokmen: dědeček – básník a dramatik, otec – režisér, strýc – hudební skladatel, starší bratr – režisér atd. Přesto se Benedikt nenechal zlákat vyšlapanou cestou, kterou by patrně u filmu měl a střední školu si vybral podle uměleckého oboru, ke kterému přilnul už jako čtrnáctiletý kluk.
Ještě coby student se Benedikt potkal s kreativním ředitelem Elle Robertem Vanem, jenž ho jako první zasvětil do tajů módní fotografie. Vano ho naučil technické věci, práce s modely, ale především mu poskytl cenné kontakty v Elle, díky nimž mohl Benedikt od 18 let svými snímky do tohoto prestižního časopisu přispívat.
Spolupráce s Elle trvá dodnes, k tomu však přibral ještě časopisy jako Dole Vita nebo magazín Proč ne?. Benedikt je jeden s mála fotografů, který se specializuje na portrétování mužů, z čehož můžeme celkem logicky vyvodit, že je gay. Sám však tuto fámu vehementně popírá. Nakonec i muže musí někdo fotografovat a Benedikt si v tomto směru vybudoval téměř monopolní postavení.
V minulosti vytvářel kampaně pro TV Nova nebo České dráhy. Benedikt vzbuzuje pozornost svou všestranností. Vyžívá se v netradičních scénách při focení fashion i produktů, někdy působí snímky až příliš chaoticky, ale nikdy ne nevkusně. Nutno ještě k závěru zmínit, že je i neméně kvalitní portrétista.
Lucie Robinson
Cestu k fotografii si nacházela tato rodačka z Jablonce nad Nisou postupně. Studovala šperk, na vysoké škole pak průmyslový design, který kvůli těhotenství nedokončila. Začala se živit jako modelka, poté založila se svým mužem modelingovou agenturu a dál už to znáte… Lucie nenašla fotografa, který by splňoval její nároky a tak se pustila do focení dívek sama.
Dnes fotografuje Lucie Robinson pro dámské tituly jako Marianne, Žena a život nebo přílohu MF Dnes Ona Dnes, kam portrétuje známé osobnosti. Podepsala se také pod kampaně pro T-mobile či Orange Mobile.
Lucie Robinson, má za sebou několik dílčích úspěchů ve fotografických soutěží. V roce 2007 vyhrála na festivalu Festival International de Mode et de Photographie v Cannes, o rok později získala první místo na Prague Fashion Photo a v roce 2008 uspořádala autorskou výstavu v newyorské instituci Museum of Arts and Design.
Seznámili se spolu při studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Pavla Štěcha. Zajímavé je, že je pojila až nouze, kdy nestíhali zpracovat klauzurní práci samostatně. A tak si dopomohli „lišáckým“ způsobem a vytvořili pár, který trvá již sedm let.
Za tu dobu společně zhotovili mnoho zajímavých sérií a vyhráli nespočet fotografických soutěží. V roce 2005 zařadilo jejich práci renomované nakladatelství Taschen do publikace nazvané Best Portfolios 2005.Tvorba S2 daleko přesahuje pouze komerční tvorbu – vystavují v galeriích u nás i v zahraničí a vydávají knihy. Prostřednictvím fotoaparátu často zkoumají sociální problémy ve společnosti.
Dvojice však hraje nezanedbatelný prvek také na české módní scéně. S jejich snímky se setkáváme například v lifestylové příloze Hospodářských novin Proč ne? či v kampaních známých českých značek. Často stačí jediný pohled, abyste rozpoznaly fotografie těchto dvou pražanů. Je to především dramatické světlo a silný příběh zabalený do kontrastních barev, který vytváří nezaměnitelný styl S2. Jejich volná tvorba viditelně splývá s komerčními zakázkami.
Bratislavský rodák se do Prahy přestěhoval, aby tu získal fotografické vzdělání na FAMU. Poté, co školu v roce 2005 dokončil, se rozhodl, že zůstane v Čechách již natrvalo. A udělal dobře, protože za krátko už tu fotografoval pro prestižnější dámské magazíny jako Marianne, Elle nebo Žena a život.
Jednatřicetiletý Tóth si za svou sedmiletou kariéru dokázal vytvořit specifický styl, jeho fotografie jsou charakteristické ostrými kontrasty a netradičními scénami. Ke spolupráci si ho taktéž přizvali někteří čeští návrháři. Známé jsou snímky s Taťánou Kuchařovou pro Ivanu Mentlovou a s Aňou Geislerovou pro Pietro Filipi.
Lukášovi pomohla v dráze fotografa (podobně jako v případě jeho jmenovce Lukáše Dvořáka) náhoda. Tento vystudovaný ekonom fotografoval pro potěšení své kamarádce portrét, na základě kterého pak Lukáše oslovily další dívky s prosbou o fotku. Rodák z Brna přehodnotil dráhu produkčního, které se do té doby věnoval, až když jeho fotografii pochválila herečka a modelka Ester Geislerová.
Kariéru započal přesídlením do Prahy a následnou spoluprácí s módní agenturou Elite models agency. Lukáš Vrtílek využil příležitosti na maximum a dnes patří k jedněm z neobsazovanějších fotografů. Jakoby seznámení s Ester předurčilo jeho pozdější spolupráci s celebritami. Fotil Rogera Federera, Daru Rolins považuje za kamarádku a Leoš Mareš ho má za dvorního fotografa.
Třiatřicetiletý Lukáš střídá černobílé provedení s barevným, akt s klasickým fashion, občas nás přenese do fantazijního světa, aby nás za krátko usadil do jednoduše stavěné kompozice. Jeho portfolio zdobí zakázky pro Avon, ČSOB nebo Pepsi. My jsme ho zařadili do módních fotografů pro jeho smysl pro estetiku, kterou prokázal ve spolupráci s Elle, InStylem nebo Dolce Vitou. Lukáš se v nedávných dnech přemístil na Bali, odkud bude pokračovat ve focení pod svou agenturou.
Jméno tohoto, možná pro vás neznámého, fotografa dáváme záměrně na konec. Pavel Havlíček žije trvale v Americe a v českých médiích se téměř nevyskytuje. Když tedy zrovna v Praze nezahajuje výstavu, jak tomu bylo zrovna nedávno. Výstava skončila a Havlíček upadl opět do zapomnění.
Je to paradoxní, protože tento rodilý pražan to dotáhl asi nejdál. Dalo by se říct, že tvoří metu všech jmenovaných v tomto článku. Fotil titulky pro světové časopisy, před objektivem se mu postavila Victoria Beckham, Paris Hilton, Ashley Olsen, Shakira, Beyonce nebo Anne Hathaway, podepsal se pod kampaně světových značek a tak bychom mohli pokračovat ve vyjmenování jeho úspěchu dál.
Pavel Havlíček se narodil v Praze, v době komunismu odešel do Německa – tedy emigroval, abychom pojmenovali věci správnými jmény – a odtud pak do New Yorku, kde žije také do dnes.
Bylo by asi troufalé, říct, že jeho fotky nejsou o nic lepší, než snímky jeho kolegů z Čech. Portfolio má nepochybně plné skvostných obrázků, jenž zaslouží obdiv. Avšak, kdybych měla jeho tvorbu nějak popsat, použiju pravděpodobně stejná slova jako v předcházejících odstavcích. Krásné, smyslné, fantazijní, velkolepé… může to znamenat, že jde česká módní fotografie správným směrem. Anebo, že se fashion magazíny obecně točí v kruhy. Nabízí čtenářům stravitelný obsah. I velkolepé kompozice mohou přejít do stereotypu, když nenabízí nic nového. Módní fotografové se tomu musí podřídit, protože jen potom mají šanci, že uspějí.
Existuje nejlepší?
Někteří fotografové prchají před prací do svého světa opět prostřednictvím focení a věnují se mimo to vlastní tvorbě. Jako je tomu v případě Lukáše Dvořáka, ale ostatně i Pavla Havlíčka, který dokumentuje newyorský ulice. Občas nám volná tvorba splývá s uměleckou jako třeba u Reného & Radky nebo Štěpánky Stein a Salima Issy, jejichž fotografie zaplňují kromě stránek magazínů také galerijní prostory. A pak jsou tací, co se podřídili a už jenom dělají práci, která se od nich žádá. Fotografování je práce jako každá jiná.
Jaký je váš názor na módní fotografii v Čechách a čí portfolio vás zaujalo nejvíce? Podělte se snámi v diskuzi pod článkem.