Řeknu vám, že získat tenhle snímek se mi podařilo jen díky umu mého loveckého průvodce Zdeňka, který nejen, že perfektně zná svůj kraj a přírodu v ní, ale navíc výborně ovládá řemeslo vábení, v tomto případě "pískání" na srnčí vábničku.
Zdeněk vylezl nahoru na posed a já zůstal pod ním. Upravil jsem si místo, abych měl nejen dobrý rozhled co nejvíce kolem, ale abych v neopatrnosti třeba nešlápl na nějakou větvičku. Bylo půl páté ráno. Za několik okamžiků se začaly z lánu obilí před námi ozývat křepelky a zpestřily nám to nekonečné ranní čekání na světlo.
V půl šesté už to Zdeněk nevydržel a poprvé zapískal. Oni myslivci pojem "světlo" vnímají poněkud v jiné rovině než my fotografové, a tak si chudák myslel, že už je vidět až dost. Během několika minut mi zezhora šeptá, že se k nám blíží láskychtivý parůžkář. Napnul jsem všechny smysly, ale ať jsem se rozhlížel, jak jsem chtěl, nikde jsem jej neviděl. Uběhlo nekonečných pět minut, než se jako duch vynořil nedaleko ode mne v okrajové buřeni bodláčí a trav. Namířil jsem na něj pomalu svůj teleobjektiv a s vypětím všech sil se snažil udržet jej alespoň na okamžik v klidu a v hledáčku svého fotoaparátu.
Cvak! Podařilo se... Muselo, protože udělat si ostudu jsem si před tak skvělým člověkem opravdu nechtěl. Jak se mi to doopravdy podařilo, posuďte sami. Z tohohle snímku plyne jedno velké poznání. A to je, že ani dokonalá technika, vlastní vytrvalost a znalosti by mi k získání této fotografie nepomohly nebýt mého velmi zkušeného průvodce! Ne vždy si tedy vystačíme sami...
Foto: Jan Veber
Pro úplnost ještě technická data: Canon EOS 10D+EF 100-400 L IS, 1/45s, f:5.6, ISO: 1 600, čas: 5:47 hod.
Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.
Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf
Podrobnější informace si přečtěte zde.