V lednu roku 2001 nastal vzácný okamžik. Kolegové z Rudické skupiny hlásí, že Spodní chodba Rudického propadání zamrzla. Po sedmi letech! Prosím kluky, jestli by mě nevzali s sebou fotografovat. Dávám příslib, že na oplátku jim z diapozitivů nechám udělat velké fotky do jejich archívu. Souhlasí. Protože jeden z jejich členů chce pořídit i videodokumentaci, celá akce je velmi náročná.
Jeskynní systém Rudického propadání je druhý nejdelší v republice. Má několik vchodů a právě ten, do Spodní chodby, dal název jeskyni. Vody Jedovnického potoka mizí v temném otvoru ve skalách a s mohutným rachotem se řítí do propastí. Když je tuhá zima a teploty klesají delší dobu hluboko pod bod mrazu, ledový vzduch se tlačí do jeskyně, kde je jindy teplota kolem 8 stupňů Celsia, proudy Jedovnického potoka v propastech zamrzají. Vznikají neskutečné, až 30 metrů vysoké ledopády, stěny se pokrývají průhlednými střechýly a na nějaký čas se části jeskynních prostor stávají ledovým královstvím.
Petr Zajíček: V ledovém království
Kluci bezpečně vystrojují lany náročnou cestu, já pořizuji pár pracovních záběrů a pomáhám svítit kameramanovi.
Postupně se transportuje veškerý materiál do hloubky, a čas trávený v podzemí se počítá na hodiny. V menší prostoře dělám další záběr a poté bez výbavy slaňuji do ústřední propasti Spodní chodby, jejíž hloubka je přibližně 30 metrů. Celou stěnu prostory pokrývají ledopády a pod vrstvou ledu je patrný neustálý proud Jedovnického potoka. Je nutné našlapovat v mačkách velmi opatrně, aby se krusta nenarušila a nějaký větší kus ledu neohrozil svým pádem kamarády dole. Opět vypomáhám při filmování a po té je spuštěn můj vak s fotovýbavou na dno. Pořízení každého záběru trvá desítky minut i za nezištné pomoci kolegů jeskyňářů. Stále jsem ale chtěl zachytit úžasně pitoreskní struktury ledu, zároveň jeho majestátnost a dynamiku. Cítím, že dochází film a zbývají už mi jen dvě políčka. Nasazuji rybí oko, co nejvíce se přibližuji k místu, kde je v ledopádu otvor, z něhož tryská proud vody, a okolo jsou zajímavé ledové skulptury a figuranta Martina nechávám v pozadí v profilu pukliny. Popředí nasvěcuji bleskem zlehka a skrz led za Martina dávám ostré protisvětlo. Hodně zacloňuji. Blik, blik, a je to! Snímek je na světě. Vybral jsem tmavší, ze dvou záběrů. Ještě před tím jsem ale musel, škrábaje se po laně, dostat na světlo světa 25 kg fotovýbavy a samozřejmě i svoji maličkost...
Technické údaje k fotografii:
Fotoaparát: Nikon FM 2
Objektiv: Nikkor 2,8/16 fish eye
Stativ: Manfrotto Triminor
Film: Kodak EPR 64 ASA
Expozice: clona 11, čas 1 sekunda, samospošť
Světla: protisvětlo – blesk Metz 60 CT 1 s optickou spouští, boční světlo zleva - blesk Sunpak, směrné číslo 45, odpálen ručně
Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.
Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf
Podrobnější informace si přečtěte zde.