Již dlouhou dobu pracuji na správě zpřístupněných jeskyní. Kromě odborné činnosti je také mou náplní práce fotografovat vše, co jakkoli souvisí s krasovými jevy.
Světoznámou propast Macochu fotografoval velmi kvalitně již profesor Karel Absolon. Zdařilý je také jeho snímek „Pohled ze dna Macochy proti nebi v roce 1905“ publikovaný v prvním díle jeho knihy „Moravský kras“. Propast je fotografována ze dna tak, že stěny propasti na záběru vytvářejí uzavřený celek obepínající oblohu.
Petr Zajíček: Macocha - Kassiopea
Už více než před 10 lety jsem se zabýval myšlenkou, vyfotografovat Macochu ze stejného místa, ale v noci, aby skalnatý gigant uzavíral hvězdy. Zároveň jsem chtěl stěny propasti nasvítit blesky. Měl jsem k dispozici dostatečně širokoúhlý objektiv, avšak přestože jsem použil film o citlivosti dokonce 1600 ASA, pokusy skončily nezdarem. Důvodem neúspěchu byly slabé blesky (sm.č. 45) málo světelný objektiv a také hvězdy nevyšly podle očekávání. Důležitá je totiž velká jasnost oblohy bez měsíčního svitu, nejlépe v mrazivých dnech.
Teprve po roce 1999, kdy se mi podařilo vyfotografovat polární záře i s hvězdami na Špicberkách, začal jsem znovu v myšlenkách snímek připravovat.
V únorových dnech tohoto roku byla příznivá situace. Počasí bylo stálé, jasné a mrazivé, Měsíc byl v novu. Navíc již delší dobu pracuji se dvěma blesky sm. č. 60 s drifitovými akumulátory, které rychle dobijí blesk i při plném výkonu. Teď bylo ještě důležité, aby Macocha vykrajovala dobrý výsek oblohy s jasnými hvězdami. Měl jsem štěstí: hvězdnému nebi, které se mi otevíralo ze světa podzemí, vévodilo krásné souhvězdí Kassiopea.
Záběr jsem pořizoval třemi ohnisky: 16 mm rybí oko, 20mm a 28 mm. Nejlepší kompozice byla nakonec na osmadvacítku, kde byl poměr obloha x skály optimálně vyvážený. Celý proces pořízení záběru trval několik hodin, protože jsem měnil intenzitu nasvětlení, délku expozice i clony. Pořízeni jednoho záběru probíhalo takto: v úplné tmě jsem stiskl spoušť, zaaretoval drátěnou spoušť a pádil níže přes kameny asi 20 metrů od foťáku (který byl samozřejmě na stativu). V obou rukou jsem držel výbojky blesků, drifity jsem měl přes rameno. Co nejrychleji jsem soufázně odpaloval blesky tak, abych do 40 sekund nasvětlil stěny propasti a rychle zpět k foťáku odaretovat spoušť. Delší čas expozice už by dělal z hvězd čárky i v malém zvětšení.
Dopadlo to tak, jak je vidět na snímku. Snad by šel záběr ještě více vyšperkovat, je však pravděpodobně prvním svého druhu v historii Macochy.
Technické údaje k fotografii:
Fotoaparát: Nikon FM 2
Objektiv: Sigma 1,8/28
Stativ: Manfrotto Triminor
Expozice: clona 2,8, čas cca 40 sekund, kovová drátěná spoušť Hama s aretací
Film: Fujichrome Provia 400F
Světla: 2x blesk Metz 60 CT 1 s drifitovými články. Ručně odpálen každý 6 x na různé části stěn Macochy.
Dolní můstek propasti – dobře rozeznatelný, je vzdálen cca 100 metrů od fotoaparátu
Více fotografií Petra Zajíčka najdete v posledním čísle časopisu DIGI.
Na této stránce může být příběh právě vaší fotografie. Otiskovat budeme pouze ty nejzajímavější snímky a příběhy.
Podmínky pro uveřejnění
formát fotografie: .JPEG
rozměr fotografie: minimálně 800 × 600 pixelů
formát textu: .rtf
Podrobnější informace si přečtěte zde.
